-
Vážená paní V. Žilková, obracím se na Vás jako bývalá účastnice, společně s mými dvěma dětmi, výuky hry na zobcovou flétnu, kterou organizoval a v ní vyučoval Váš otec Václav Žilka. Proto se mi dostala Vaše rozsáhlá rodina do povědomí, a teprve v poslední době, kdy jsem se stala babičkou, mi na informacích o Vaší rodině uváděných v médiích leccos nehraje. Na Dřevěné píšťalce konané na Žofíně Váš otec barvitě vyprávěl, jak na magnetofonový pásek nahrál svoji přísahu, že se Vás, jako právě narozené dceři z lůna Vaší matky Olgy, nikdy ani nedotkne, měl na mysli, že Vás nebude trestat bitím, jak byl zvyklý u Vašich 2 starších sourozenců a čehož velmi litoval. Vás jsem několikrát, už jako zasloužilou matku, slyšela v TV vyprávět, jak Vás otec zbil, zmlátil, specielně za špatné známky za hru na příčnou zobcovou flétnu, na jejíž výuku jste docházela na ZUŠ k vyučujícímu jinému, než byl Váš otec, ale i za jiné dětské prohřešky. Kdyby obojí bylo pravda, jistě si jako studentka psychologie uvědomujete (studium jste prý nedokončila), že byste musela být mrtvá, kdyby Václav Žilka byl Vaším otcem! To je jen jeden postřeh ze života Vaší umělecky založené rodiny, těch nesrovnalostí náhle vidím podstatně víc. Např. mě velmi zarazilo, s jakou lhostejností Váš otec oznámil smrt významného českého umělce pana Ladislava Fialky, otce asi osmiletého Matouše, který vyhrál Pražskou píšťalku a který se předvedl jako nadaný pianista na programu organizovaném Vaším tatínkem v letohrádku Hvězda skladbou Malý bojovník, a jeho otec L. Fialka na žádost pana V. Žilky k přehrávce svého syna předvedl hereckou improvizaci jako slavný mim. Byla jsem lhostejností ohromena i proto, že Váš otec pana Fialku dlouho přemlouval, aby, byť umělec z jiného oboru než muzikantského, se stal Cechmistrem cechu pištců(?) a společně s Vaším otcem předával dětem, které úspěšně absolvovali Pražskou píšťalku, diplomy jako doklad o úspěšném absolvování 2 let kurzů hry na zobcovou flétnu. Hrob se jménem pana Ladislava Fialky jsme já a moje 2 děti našli na hřbitově na pražských Vinohradech, takže o úmrtí pana Fialky nemůže být pochyb!
Dále mě zarazilo, že knížka, jejímž autorem je Váš otec, Jak se dělá muzikant z r. 2004 je ilustrována panem Cyrilem Boudou, dlouholetým přítelem Vašeho otce, který zemřel v r. 1984! Je možné, že ilustrace pocházejí z pozůstalosti pana Cyrila Boudy, a mé pochybnosti jsou liché, přesto si troufám na nesoulad v datech poukázat.
Budu velmi ráda, když si můj text přečtete, nepovažuji to za povinné, a o uvedených skutečnostech zauvažujete. Nesouladů ve skutečnostech o Vaší rodině běžně uváděných v médiích, je podle mých zjištění mnohem víc, pokusila jsem se o stručnost. S pozdravem ing. Alena Štočková.
-
-
Vážená dámo,
toto je povídání o osobnostech, nikoliv s nimi, vůbec sem nechodí, takže pláčete na špatném hrobě!
-
-
Vážená dámo, nevím, jak jste přišla na to, že pláču! Ještě k tomu na hrobě! To z mé zprávy pro Vás nikterak nevyplývalo! Patrně je do Vaší duše neodbytně zapsáno, co zlého jste Vy a celá Vaše široká rodina provedla mě a mým dětem, a nutně se to objevuje ve Vašem textu. Na základě zkušeností s Vámi už pro osoby působící v kultuře v ČR nepoužívám uctivé označení "herci" (jiné profese zatím nezmiňuji), ale podle, mně velmi blízké herečce a zpěvačce, dnes již zesnulé, Ljuby Hermannové, opovržlivé označení "komedianti".(Velmi si vážím skromnosti jmenované DÁMY). Před několika dny jsem si velmi hezky užila etudu kočičky, pro mě naprosto cizí, na cizí zahradě, tato kočička jen pro mě vystřihla takové skvostné představení, že je pro mě "komediantka č. 1" v ČR, její projev byl bez záludností a psychomanipulací, dnes tak běžných ve všech médiích, bez nároku na honorář(!), bylo to pro mě tak příjemné pohlazení po duši, že o lidské "komedianty" už vůbec nestojím"!(Mám obavy o Váš výdělek!) S pozdravem ing. Alena Štočková.
-
-