Lži českých komunistů tak opět dostaly pořádně na frak.
Pro normálně myslícího člověka je otřesné, když slyší o tom, že diktátor musí obyvatelům země povolovat tak běžné věci jako jsou mikrovlnné trouby a mobily. Navíc mobily nebudou moci mít všichni Kubánci, ale jenom ti, kteří mají přes své příbuzné v zahraničí přístup k dolarům anebo jiným tvrdým měnám. Když připočtu skutečnost, že i Raúl Castro uznal, že z normálního platu, který na Kubě činí 400 až 700 pesos se v této zemi nedá přežít, tak to s kubánskou realitou dopadá hodně bledě. Jen tak pro srovnání, půl kila slaniny či kilo fazolí tady stojí na černém trhu kolem dvaceti pesos. Na Kubě je totiž nedostatek potravin, které jsou navíc na příděl. A to už pomíjím stovky vězňů svědomí, kteří tráví deset i více let v tvrdých káznicích třeba jen za to, že si dovolili vydávat nepovolené noviny nebo jim přátelé přivezli z ciziny zakázanou literaturu. To ale mimochodem naši rudokožci považuji za normální. Možná by nebylo od věci, kdyby čtenáři Haló novin chodili za trest tak na deset let do pořádně ostrého kriminálu, nejlépe na Bory či do Valdic. Ovšem asi největší nebezpečí komunistů spočívá v tom, že lež povýšili na pravdu a vůbec se za to nestydí. Krásně to bylo ukázáno v nádherném filmu Bílá paní, který dávala v pondělí ČT a zrůdnost tzv. reálného socialismu ukazuje v plné nahotě. Tam stupidní komunističtí funkcionáři a lidé zblblí bolševiky oslavovali nový most, který ve skutečnosti nestál. Davy se brodily řekou a křičely „sláva hurá, ať žije nový most.“ A tady lháři z KSČM oslavují na Kubě ony pomyslné mosty, které ve skutečnosti nestojí. Kuba není žádným ostrovem svobody, ale utiskovanou zemí, kde jsou lidé věznění názory a bez povolení nesměli mít ani počítače či mobily. Kubánci nyní doufají, že časem budou mít i neomezený přístup k internetu. To je strašné! Komunističtí podvodníci ale mají v sobě tolik drzosti, že si dovolují Kubu a její tyranský režim oslavovat. Oni se řídí goebelsovským heslem „tisíckrát opakovaná lež se stává pravdou.“ A je na nás slušných lidech, abychom tyto darebáky rázně odkázali do patřičných mezí.

blbe *15* *15*

Jedu, Čapisrál, jedu jedu... *15*

Jen pro srovnání, v Estonsku se obětí stalinských represí stalo během jednoho roku na 60 tisíc obyvatel z zhruba milionového národa. V tehdejším Československu se zhruba deseti milionů Čechů a Slováků zahynulo v letech 1939 až 1945 360 tisíc lidí. K tomu není co dodat.

Lze se tedy divit tomu, že v pobaltských zemích vypukla ještě před příchodem německé armády protisovětská povstání, při kterém litevští bojovníci za svobodu obsadili druhé největší město Kaunas ještě před příchodem Němců už 23. června 1941, tedy dva dny po vypuknutí válečného konfliktu.

Ano civilisté v Pobaltí vítali vojáky Wehrmachtu jako osvoboditele, stejně tak jako Ukrajinci a na mnoha místech i Rusové. Ošem z hlediska předcházející bolševické hrůzovlády se to dá pochopit.

Proto se také musíme dívat z jiného úhlu pohledu i na estonské a lotyšské jednotky SS. Tady neplatí jednoduchá rovnice SS = váleční zločinci, i když zločiny, kterých se smrtihlavové dopustily je potřeba tvrdě odsoudit. Ovšem pod tíhou důkazů nezbývá než konstatovat. Jednotky bolševické NKVD patřily stejně jako ty esesmanské ke zločineckým.

Vraždy v režii NKVD

Další případy jsou daleko horší. Jednotky NKVD i Rudé armády začaly po vypuknutí války s Německem v roce 1941 vraždit pobaltské vězně. V Rainaiském lese našli místní obyvatelé po odchodu Rusů 76 mrtvol mladých chlapců - skautů. Dvě těla měla z úst vytržené jazyky, u čtyř pak chyběly vyrvané genitálie. Třem z těl někdo z katů vložil úd do úst. Chlapci byli postříleni typicky bolševickým způsobem - kulkou do týla. Jeden hoch měl zatlučený dřevěný kolík do oka.

V Panevežysu nastal při ústupu Rusů masakr. Jednotky rudoarmějců povraždily několik desítek dělníků ve zdejších továrnách, lékaře a personál ve zdejší nemocnici, zdravotní sestra Zinaida Kanevičiene byla znásilněna a umučena. Stalo se 26. června 1941.

Ve věznici Kretinze po sobě komunistické stvůry nechaly mučící kůl. Vězeň byl k němu přivázán ocelovým lanem, pálen, natírán kyselinou solnou, byly mu uřezáno pohlaví a vypíchány oči.
Ruští bolševici tak v první dny války brutálně pozabíjeli na tisíce Pobalťanů. Násilí zmíněné z Litvy se nevyhnulo ani zbývajícím pobaltským státům Lotyšsku a Estonsku.

Předně si připomeňme, že pobaltské země Litva, Lotyšsko a Estonsko byly v roce 1940 okupovány a násilím připojeny k Sovětskému svazu. O tom, jak hrůzovláda bolševiků v Pobaltí vypadala, vypovídají dokumenty tehdejšího ÚV bolševické komunistické strany a NKVD tedy sovětského gestapa. Tato problematika je velmi dobře zpracována v knize Dějiny pobaltských států od Luboše Švece a dále v publikaci Zločin Genocidy od Jana Beneše. Cenná je rovněž práce litevského historika Josepha Pajaujise-Javise.

Jaký osud nachystal Sovětský svaz pro nebohé Pobalťany? Genocidu! Vždyť co jiného byly plány NKVD na masové deportace zdejších obyvatel na nehostinnou Sibiř.
Masové deportace, likvidace inteligence

Jen pro srovnání z Litvy mělo být násilím vyvezeno na sedm set tisíc lidí z třímilionového národa této hrůze zabránila jen válka. Krutý osud přichystali komunisté litevským lékařům, učitelům, právníkům, podnikatelům armádním důstojníkům atd., čili šlo o plánovanou likvidaci místní inteligence. Jaksi to připomíná nacisty plánované vyčištění českých zemí od Čechů, kdy zůstat měli jenom ti poněmčení schopni.
Vzpomíná Malvina Pranaitieneová. Rodiny roztrhali od sebe, děti byly odvedeny od rodičů. Spolu s dalšími ženami cestovala v přecpaném dobytčáku, kde bylo pouze jedno vědro na tělesnou potřebu, pitná voda žádná. K jídlu nedostávaly nedobrovolné cestující nic. Jako cesta do Osvětimi, že.
Nakonec je po začátku války odvedli z vlaku a zavřeli do nějakého lágru, kde ležely na betonové podlaze zesláblé bez jídla a nakonec se nemohly ani hýbat. Nelze se tedy divit, že ony ženy 29. června uvítaly německé vojáky jako osvoboditele. Nutno říct, že Němci -vojáci Wehrmachtu se k nim zachovali lidsky, dali jim najíst a nechali je prohlédnouta ošetřit lékařem.

Makám, Čapisrál, makám... *15*

Někteří méně vzdělaní jedinci se snaží trvale zpochybňovat zločiny spáchané ve jménu komunistické ideologie, které se těm nacistickým vyrovnají anebo je dokonce i předčí - počtem zavražděných lidí určitě. Ty je potřeba opakovaně cejchovat jako lháře a darebáky.

Pěkně to vystihl ve své knize Rusko plné křížů Alexandr Jakovlev, který píše o neokainismu, což značí zabíjení lidí ve velkém. V Osvětimi pro příslušnost k méněcenným rasám a táborech Gulagu pro méněcennost třídní. Lenin, Stalin a Hitler jsou podle něj nejstrašnějšími zločinci 20. století. Ano, Jakovlev byl komunistou a dokonce za Gorbačovovy éry tajemníkem ÚV KSSS, ale o to je jeho svědectví cennější, že se dokázal se zločinnou ideologií rozejít a se svoji minulostí upřímně a vnitřně poctivě vyrovnat. Koneckonců kdo zná Bibli, ví, že ze Šavla se stal Pavel.

Rovněž spisovatel Vasilij Grossmann přirovnává ústy své hlavní postavy v románu Panta rhei stalinské vyvražďování dětí ukrajinských rolníků hladem k nacistickému vyvražďování dětí plynem. Pro Grossmanna a nejen pro něj spočívá podobnost obou tragédií v masovém zabíjení celých skupin obyvatel, v jednom případě z důvodů třídních, v druhém z rasových.

Je jasné, že ukrajinský hladomor, při kterém podle asi nejobjektivnějších historických údajů zahynuly tři až čtyři miliony lidí byl chladnokrevně naplánovaným zločinem spočívající ve vědomé likvidaci rolníků. S Irskem o osmdesát let dříve se to nedá srovnat. Irsko nemá tak dobré klimatické podmínky pro zemědělství jako obilnice Evropy Ukrajina a navíc sovětští bolševici místo pomoci postiženým rozsah katastrofy cynicky tajili, kdežto hlad v Irsku byl bez zlehčování medializován a Irům byla z ciziny poskytnuta pomoc. Není pravdou, jak se tady snažil namluvit jistý primitiv, že sovětské Gulagy byly div ne rekreačními tábory. To v žádném případě a mají na svém kontě více obětí než nacistické koncentráky.

Tenhle hrudník ovládne třetí Tvář: V převlékací soutěži zatím nebyla krásnější kočka!
9. ledna 2017 14:56
Je to marné, ale přestože v prvních dvou řadách soutěže Tvoje tvář má známý hlas účinkovaly i krásné ženy a dívky, serverem Super.cz nově odtajněná účastnice třetí série má tolik půvabu, že ostatní strčí s přehledem do kapsy. A pyšní se nejen úchvatným obličejem, ale také hrudníkem, po jehož spatření pánové zapomínají dýchat!

Řeč je o zpěvačce Markétě Konvičkové (22), která se před pár lety zúčastnila SuperStar a od té doby má na českém hudebním nebi docela slušnou a ustálenou pozici. Kdyby byla jen nádherná, ona dokonce i pěkně zpívá!
To nedávno potvrdila i ve videoklipu s Janem Bendigem (s tím už se také zná roky), kde se ukázala v tak odvážných plavkách, že je až s podivem, jak vůbec mohl natáčení schválit její přítel, který se ho přitom také zúčastnil.
Markétu jsme ohledně její účasti v Tváři oslovili, reagovala ale stručně. „Nezlobte se, ale nemohu s vámi mluvit,“ řekla krátce do telefonu, než zavěsila.
Super.cz již dříve odtajnil i jméno Kláry Issové, Ondřeje Rumla a Milana Peroutky, veřejnost se dozvěděla i některé další účastníky: do Tváře se chystají Tatiana Vilhelmová, Aleš Háma a Adéla Gondíková. Známe už tedy pravděpodobně vyjma jednoho jména prakticky kompletní složení třetího ročníku! ■

David Záp

zpomínáte na hudební idol 90. let? Takhle vypadá legendární DJ Bobo s padesátkou na krku
5. ledna 2017 17:43

Před více než 20 lety zněly hity DJ Boba snad ze všech evropských rádií. Léta největší slávy už má sice pracovitý Švýcar za sebou, ale z hudební scény nejspíš jen tak nezmizí.

V první polovině 90. let si jeho písně Everybody či There´s a Party pobrukovala půlka Evropy a žádná pořádná diskotéka či venkovská tancovačka se bez nich neobešly. DJ Bobo, který dnes slaví 49. narozeniny, je už vnímán spíše jako retro symbol, ale stále produkuje další hudbu a má věrné obecenstvo.

DJ Bobo je spojován především s několika šlágry z 90. let, ale je mimořádně plodným autorem. Dosud vydal 12 studiových alb, jichž se celkem prodalo 14 miliónů kopií. Švýcarský producent, jehož celé jméno zní Peter René Cipiriano, ve svém pracovním nasazení nikdy nepolevil, ale jeho publikum prořídlo stejně jako jeho vlasy.

Tvorba DJ Boba je úzce spjata s Českou republikou. V roce 2015 vystupoval společně s Michalem Davidem (56) a Kate Matl (37) si dokonce vybral jako vokalistku pro své turné. ■