Politkovská v Ruském deníku věnuje kapitolu i Beslanu ( rodiče uhořelých a ruskými bezpečnostními složkami v křížové palbě postřílených dětí obvinili z masakru Putina ), ale zvláštní na této kapitole Ruského deníku je, že se ani slůvkem nezmiňuje, jak byla přiotrávena na palubě letadla, když letěla vyjednávat s „ teroristy“ do jihoosetského Beslanu přes Rostov nad Donem s dvěma na ní nasazenými agenty FSB ( do přímého letadla do Beslanu s proputinovskými novináři ji FSB nepustila), a musela být z letadla v Rostovu nad Donem v bezvědomí vynesena na nosítkách a odvezena do nemocnice, kde zůstala na lůžku 14 dní, a kde se „ ztratily“ její krevní vzorky, aby nemohly jít na analýzu – přestože úmyslně v letadle nic nejedla, ani nepila, na konci letu požádala o sklenici vody …

Nebyla jediným nezávislým novinářem, kterému se do Beslanu nepodařilo odletět, novináře Andreje Babického FSB po dobu tragédie rovnou zatkla, což dokazuje, že se Putin vyjednávání s „ teroristy“ , aby propustili alespoň děti, snažil za každou cenu zabránit ( 9.9.04 list The Guardian otiskl Politkovské článek „Otrávená Putinem“ ) ...

Masakr dětských rukojmí v beslanské škole z 1.9.04 je další bod, který Peunová ve své žádosti požaduje, aby Putin před Výborem RF pro vyšetřování vysvětlil .

Údajné ruské úspěchy jsou totiž především nafouknutou bublinou a připomínají Yetiho. Také o něm všichni mluví, ale nikdo ho vlastně ještě neviděl. Jefim Fištejn to trefně poznamenal v jednom svém výborném komentáři v MF DNES. „Když strčíte teploměr do horkého čaje a pak ho ukážete doktorovi, tak to není na stanovení diagnózy, leda té psychiatrické.“

Rusku vládne Voloďa Velkohubý

Ruský prezident Vladimír Putin by si zasloužil přezdívku Voloďa Velkohubý, protože hlavně slibuje, ale skutky za ním jaksi nejsou vidět. A opět to přesvědčivě dokládá Jefim Fištejn. Realita je totiž tristní, terorismus hrozí Rusku dále (například ve stejný den, kdy byla v Paříži přepadena redakce časopisu Charlie Hebdo, zavraždili muslimští extremisté na Kavkaze dva ruské policisty), zdvojnásobení HDP se za Putinovy éry nekonalo, prudký rozvoj Dálného východu zůstal jenom na papíře a základy velkolepých staveb ruského Silikonového údolí ve Skolkovu zarůstají plevelem. Slibované vymýcení korupce nemá cenu ani komentovat. Cena za kilometr ruské dálnice u Soči se vyšplhala v přepočtu na tři miliardy korun (V ČR cena za kilometr činí 416 milionů Kč a je trvale pod palbou kritiky) a tak se nelze divit, že v Rusku se nové dálnice se prakticky nestaví. N

Hlavně bez Polucie ČR, ty poluce. Máš poluce Semjone? *15*

Rusko jistě a postupně navazuje pozitivní vztahy, ne-li strategické aliance, se svými sousedy v Asii, jež jsou podrážděni politikou USA, píše The Asia Times.
Zatímco Washington a jeho nejvěrnější spojenci v regionu označují politiku Ruska za „expansionismus," jiní to vnímají jako vytvoření Moskvou protiváhy amerického kurzu, praví se v článku. Dobré vztahy s Ruskem umožní řadě asijských států mnohem menší závislost na slibech USA ohledně zajištění jejich bezpečnosti: o nespolehlivosti amerických prohlášení se mohli přesvědčit na příkladu Blízkého Východu. Moskva ale nabízí spolupráci „s obrovským potenciálem" — na úrovni kontaktů mezi jednotlivými zeměmi a také mezi regionálními organizacemi.
Putin označil úroveň zahraničního dluhu Ruska za jednu z nejmenších na světě
Pro některé země je tato myšlenka atraktivní. Styky s Ruskem pomohou asijským zemím získat nezávislost na USA, a Moskva dokáže díky této spolupráci snížit závislost na západních trzích, píše list.
ASEAN je například jednou z nejúspěšnějších mezinárodních organizací a obrovským trhem, který Rusko plánuje využít pro ekonomický rozvoj.
O vliv v tomto regionu soutěží s dvěma dalšími velmocemi, USA a Čínou, připomíná The Asia Times.
Moskva aktivně rozvíjí regionální hospodářské projekty. Nedávno se Rusko, Ázerbajdžán a Írán dohodly o zřízení dopravního koridoru Sever-Jih, který má podstatně zkrátit čas na dopravu nákladů z Indie do středoasijských regionů a Ruska.
Pokud jde o strategické vztahy, získala Moskva možnosti pro spolupráci ve vojenské sféře s některými spojenci Washingtonu, které podražďuje politika USA, zejména vůči Thajsku. Příznivou úlohu v tom sehrála také negativní politika USA a EU vůči Rusku, poukazuje The Asia Times.
„Vliv USA v regionu je stále víc zpochybněn, ne-li nahrazen, a to kvůli jejich zasahování do vnitřních záležitostí svých spojenců ve jménu nastolení „demokracie" nebo ochrany „lidských práv," praví se v článku.
Politika Ruska v Asii dokáže dnes nejen zdržet nebo omezit vliv USA, ale také ho „zcela zničit." V tomto případě nedokáže Washington ničeho dosáhnout svými obvyklými způsoby „dominování a diplomatického donucení," píše list.

Přišla jsem, Ruské komunisty na Tiscali viděla jsem a jako vždy nad nima argumentačně i morálně zvítězila jsem.

Parafráze( ruské socky budou potřebovat překlad ) výroku demokratky Julie caesarové
která povraždila komunistické Galy *4* *4*

Bývalí bolševici likvidují podnikatele

Někteří jedinci také tvrdí, že zatímco my se prý od svobody vzdalujeme, tak Rusko se k ní přibližuje. Potíže je v tom, že fakta mluví jinak. Podnikáte v Rusku? Pak Vaši firmu mohou kdykoliv zlikvidovat Putinovi komunističtí kamarádi z KGB nebo místní regionální vládci. To dokazuje i případ, který popsal týdeník Echo v čísle 2. Podnikatelka Jana Jakovlevová dovážela do Ruska dlouhá léta bez problému jisté průmyslové čistidlo. To však bylo z ničeho nic nenápadně překvalifikováno na drogu a ona s mnoha dalšími podnikateli skončila ve vyšetřovací vazbě.

Důvod byl prostý. Tento byznys se zalíbil Putinovu kamarádovi z KGB Viktoru Čerkesovi a tak se on a jeho klan ho chtěli zmocnit. Scénář by byl jasný, firmy by byly po vykonstruovaném soudu odebrány majitelům, a Čerkesovci by je koupili za pakatel. To jsou běžné ruské způsoby.
Jenomže v rámci kremelských gangů přecenil své síly, protože zasáhl do sféry vlivu jiného bývalého kágébáka, tehdy šéfa současné KGB zvané FSB Nikolaje Petruševa. Ten zmobilizoval spřízněná média a Jana Jakovlevová byla nakonec osvobozena. Ovšem šílené je, že média začala jednat až na pokyn shora, pokud by ho nedostala, tak měla paní podnikatelka smůlu a skončila by někde na Sibiři v pracovním táboře.

Celá tato kauza měla ještě dohru u nejvyššího a Putin nakonec zařízl oba kohouty, Čerkese i Petruševa. Nicméně nikoliv proto, že páchali zlo, ale „prali špinavé prádlo na veřejnosti“ a to se přece nedělá, správné mafiánské klany řeší takové problémy „uvnitř rodiny“. Putinovy totiž korupce nevadí a lumpárny svých blízkých toleruje, ale nikdo nesmí ohrozit jeho zájmy, pak se stává nepříčetným. Komunisté zkrátka byli pořád zločinci a zůstali jimi i v současném Rusku, i když pod jinými barvami.

Když Putin poté, co se 31.12.99 stal úřadujícím prezidentem RF, nařídil závěrečný útok, včetně totálního rozbombardování Grozného s tím, že „ v Grozném nezůstal ani jeden civilista „ , novinář z Rádia Svobodná Evropa Andrej Babitský *1964 ( pokrýval již puč ze 8/91) se do Grozného tajně přesunul, a zůstal v něm po celou dobu ruského bombardování – ve svých reportážích obvinil Putina ze lži s tím, že naopak drtivá většina civilistů z Grozného neodešla …

Babitský se tak dostal mezi prominenty, kteří měli být při vstupu ruských jednotek do Grozného zatčeni.

Putin ruským novinářům ukázal svoji pravou tvář v 1/00, když nechal Andreje Babitského v Čečensku tajně zatknout

Politkovská napsala :“ Kulka do hlavy je jedinou metodou, kterými jednotky OMON řeší jakákoliv nedorozumění s místními Čečenci, zatímco znásilňování mladých dívek je jen denodenní zábavou ke kávě „ …

V roce 06 Evropský soud pro lidská práva shledal Putinovo Rusko vinným za únos, mučení a popravu ingušského aktivisty Chadži-Murata Jandijeva.

Generálpluk. Alexandr Baranov *1946, „ Hrdina Ruska „ , jenž ruským jednotkám Severokavkazského vojenského okruhu velel, byl nafilmován, jak vydává rozkaz k popravě Jandijeva, jenž byl po hádce s generálem oddělen od ostatních vězňů.

Právě gen. Baranova Politkovská po návratu do MOW obvinila, že provozuje „ komerční koncentrační tábory „ …
Po její smrti vyšla kniha dalších jejích článků pod názvem „ Má smysl pro novinářskou práci zemřít ? „ , která začíná popisem, jak mladá Čečenka seškrabuje do igelitky mozek svého otce ze zdi, aby mohla otce pohřbít.

Politkovská si zločiny páchané na civilistech v Čečensku vzala za osobní věc - v 12/99 při nemilosrdném bombardování civilistů v Grozném Putinovými vojsky, kdy civilisté chaoticky v panice utíkali z města, se Politkovské podařilo vyvést ze starobince 89 stařečků a stařenek, na které nikdo ani nepomyslel – již v roce 00 jí v PAR vyšla knížka „Cesta do pekla, čečenský deník“, v roce 01 v LON „Špinavá válka, ruský reportér v Čečně“, v roce 02 v MOW „Druhá čečenská “, v roce 03 Zápisky z Čečenska - Malý kout pekla.

Ve všech dokumentuje zvěrstva spáchaná jak ruskými jednotkami, tak jejich pomocníky „ kadyrovskými milicemi „ , kterým šéfoval dnešní Putinem jmenovaný „prezident“ boxer Ramzan Kadyrov ( „ hromadné popravy vesničanů podezřelých ze spolupráce s oddíly prezidenta Maschadova, pohřbívání zaživa, skalpování ( Indiáni odřezávali vlasy i s kůží, aby duše nepřátel nedošla posmrtného klidu ) , drcená varlata, prsty drcené mezi dvěřními panty, a jiné metody, které „ , napsala Politkovská, „ jsou tak brutální a patologické, že je ani nechci popisovat „ ...

Politkovská dokumentuje veškerá fakta, která vystopovala v jednotlivých případech únosů a vražd ruských novinářů - poznávací značky vozidel, identifikační čísla vojenských vozidel, rádiová volací čísla vojenských vozidel, jména nadřízených důstojníků, kteří únos nařídili – informace, které vyšetřovací týmy odmítly do svých protokolů uvést ...

Politkovská cynicky ve svých článcích komentovala, když prokuratura „ ztratila " hlavní důkazy, a suše konstatovala, že „ list Novaja gazeta kopie těchto důkazů naštěstí neztratil „

V knize Ruský deník Politkovská popisuje i ruské „ náctileté“ válečné veterány, kteří se z Putinova čečenského tažení vrátili jako těžcí invalidé s malými almužnami od státu.

Ve svých ruských domovech, v „ džunglích “, v nichž se platy a sociální dávky vyplácejí s několikaměsíčním zpožděním, a léky se dají sehnat, jen když si je z lékárny ukradnete, mají tito mladí invalidé jedinou jistotu – vodku.

Kritizuje armádu za zacházení s branci – mj. uvádí případy, kdy branci musejí stát na sibiřských železnicích, dokud v horečce nepadnou s oboustranným zápalem plic.