tý vole "vencoletištní" to si musím zapamatovat

Německý voják utíkal k amíkům ne z kamarádství Ivane ale protože věděl
že u civilizovaných amíků se dočká spravedlivého soudu a následně vězení.
u ruských komoušů by se dočkal soudní frašky nebo kulky do týlu protože ruský komunista páchal stejná zvěrstva jako německý nacista

a co jako my tady s tím?Běž se léčit.Dnes už je to zdarma.I ambulantně!

sklapni Tečko, lžeš ty havloidní kavárníku.
Grebeníčka na tebe *11* *12* *11*

Dostali jsme 350 000 aut, řekl maršál Žukov

Asi nejvýznamnějším příspěvkem Američanů k porážce Německa byla jejich pomoc, kterou dostalo i Stalinovo Rusko, tehdy Sovětský svaz. Podívejme se třeba do pamětí maršála Georgije Konstantinoviče Žukova, jeho slova jsou jasná: „Dnes se říká, že nám Spojenci nikdy nepomohli. Ale sotva lze popřít, že nám Američané dodávali obrovské množství materiálu, bez něhož bychom nemohli formovat naše zálohy, ba ani pokračovat ve válce. Dostali jsme 350 000 aut, a jakých aut! Chyběly nám výbušniny, střelný prach, neměli jsme ani čím plnit patrony do pušek. Američané nás opravdu dostali z nouze.“ To jsou jasná slova

Žukovem zmíněná americká auta studebaker ocenil jako vynikající i německý polní maršál Erich von Manstein, protože na rozdíl od německých a sovětských dokázala jezdit i v těžkém terénu a pomohla tak urychlit postup ruské pěchoty při rozhodujících ofenzivách. Studebakery a džípy tvořily většinu aut používaných za války Rudou armádou. Ta měla ve výzbroji též sedm tisíc obrněných transportérů, které všechny pocházely z USA, protože v Sovětském svazu se jaksi tenkrát nevyráběly.
Klíčové byly také dodávky potravin

Američané dodávali Rusům dále potřebné suroviny a materiály, bez kterých by sovětský zbrojní průmysl nebyl schopen produkovat tanky, děla, letadla a další zbraně. Například z 2,3 milionů tun americké oceli vyrobili Sověti 70 tisíc skvělých tanků T-34. Klíčové byly také dodávky potravin, které mimo jiné zachránily před smrtí hladem i obyvatele obleženého Leningradu a také pomohly vojákům Rudé armády zvítězit nad německou armádou. On totiž bojovník s prázdným žaludkem toho moc nesvede. Tato fakta koneckonců potvrzuje také článek z ruské Pravdy. I samotní Rusové tedy vyvracejí tvrzení sovětské komunistické propagandy, která se snažila americkou pomoc zlehčovat.

gumo! A to se zdálo že vypatlanci už vychcípali.

Simon Simonovic von Kretyno a jeho bratr Blijec pitomec jsou dva vymrdanci. Muzu si to dovolit napsat, ptotoze jsem honorace a ne nejaky pitomec Simon.

Je potřeba neustále zdůrazňovat, že zbabělí američané si v evropě prakticky nezabojovali,většinu evropy osvobodil sovětský svaz,USA zbaběle nastoupila až ke konci války,až věděli,že německo je oslabené,američani bojovali proti špatně vycvičeným 20 divizím dětí a starců,naopak sovětský svaz musel čelit 200 elitním divizím

Mezi hrdiny pražského povstání patřil i strýc bývalého ministra zahraničí František Schwarzenberg, který se za okupace aktivně zapojil do protinacistického odboje. V biografii, kterou o něm napsal Vladimír Škutina, se píše, že převzal kapitulaci německé posádky na pražském Wilsonově (dnes hlavní) nádraží. Původně se mu tam v uniformě československého poručíka jít nechtělo, protože velitel jednotky Wehrmachtu, major, se chtěl vzdát pouze protějšku stejné hodnosti, a poručík je jak známo šarže nižší. Tak František Schwarzenberg namítal, že se mu se stejně nevzdá a navíc on železnici vůbec nerozumí. Nakonec ho přemluvil člen České národní rady Josef Kotrlý. „Půjdeš tam, řekneš mu, že jsi princ Franz von zu Schwarzenberg a uvidíš, jak se přetrhne. Nádraží pak předáš železničářům,“ poradil Františkovi a nakonec to tak přesně dopadlo.
Klíčovým okamžikem pro ukončení bojů v hlavním městě bylo datum 8. května! Tehdy Česká národní rada v čele s předsedou Albertem Pražákem a generálem Kutlvašrem uzavřela v 16 hodin s velitelem německých jednotek bojujících v Praze generálem Rudolfem Toussaintem dohodu o zastavení bojů a odchodu německých jednotek z Prahy směrem k americkým liniím. Drtivá většina německé armády dohodu respektovala a ještě v podvečer přestala válčit a začala se z metropole nad Vltavou stahovat.

To ostatně potvrzuje i literární kritik profesor Václav Černý v druhém díle svých pamětí Křik koruny svatováclavské. „Němci zastavili své bojové akce, odevzdali českým orgánům své válečné zajatce i politické vězně; počínajíc šestou večerní hodinou vyklidily jejich vojenské jednotky (asi 130 tisíc lidí) Prahu, odvádějíce s sebou i své politické a policejní orgány i německé civilní obyvatelstvo; letadla zůstala na místě, těžké zbraně byly odevzdány Čechům na pokraji Prahy, lehké před dosažením americké demarkační čáry… Pražské povstání tedy skončilo vítězstvím. Praha byla svobodna, ušla osudu Varšavy.“

Jednotky Rudé armády druhého den ráno svedly pouze drobné půtky se zbytky ustupujícího nepřítele. To, že si rudoarmějci v Praze moc nezabojovali, přiznal i velitel předsunutého odřadu 3. gardové tankové armády Rudé armády generál Ziberov. „Litujeme jen, že jsme v Praze nezastihli velké síly protivníka, abychom zdejšímu lidu ukázali plnou sílu sovětských tanků,“ řekl.
Dohoda o příměří s Němci byla velkým trumfem představitelů pražského povstání, ovšem v Čechách se úspěch neodpouští. Profesor Pražák a jeho druhové upadli v nenávist československých a sovětských komunistů, protože neumožnili vyniknout sovětským jednotkám. Generál Kutlvašr byl dokonce ve vykonstruovaném procesu odsouzen v roce 1949 za velezradu. Takhle se komunisté mstili skutečným hrdinům pražského povstání.
Pod tíhou nezvratných důkazů se tak definitivně zhroutil mýtus o Rudé armádě – osvoboditelce Prahy.

omlouváme se jménem našeho ústavu. Máme ochranku, vrátnici ..... přes to nám tady pisatel proklouzl.