Přejít na výpis diskuzí
Komunisté na rozcestí: Stanou se součástí miliardářova fanklubu?
16.5.2016 | Jaroslav Bican
224 příspěvků
-
Loku předvedl jsi tradiční komunistickou demagogii a lež.
Nebyl dluh? a za jako cenu? Za cenu že socialistické československo zaostávalo v moderních technologiích za západem o desítky let, za cenu toho že se neopravala řada památek a tak dále.
Takže dluh komouš zanechal. On ho totiž neřešil. To se muselo platit a řešit po něm.
Rozpadající se historická jádra měst, zanedbaná údržba vodovodů a dalších inženýrských sítí, továrny vybavené zastaralými stroji, masivně zničené životní prostředí zvláště v severních Čechách a zvláště trvale prohlubující se technologické zaostávání ČSSR za vyspělým Západem, to byla vizitka komunistů po čtyřiceti letech rudé diktatury. -
-
no prosím tak dej přiklad jak jsme na tom dobře teď a porovnej.
-
-
Putin je teplý iddiot:a jak je možné že po zrušení čssr nebyl žádný dluh co?A včil mudruj!
https://www.youtube.com/watch?v=bdoBlfER41A -
Kde se vzal miliardový majetek na podnikání StB/KGB struktur po r. 1989? Jednalo se o nakradený majetek. Kradli 40 let! Kriminalizovali všechny ty, kdo by na jejich zločiny jen ukázali. Důmyslnou třístupňovou cenzurou (předběžná, průběžná, následná) zamezili jakémukoliv prozrazení toho co tyto zločinné skupiny dělaly. A dnes vytvářejí dojem, že se tu méně kradlo. Jaká ďábelská lež! Kradlo se více! Když budou komunisti nesouhlasit, zeptejte se jich, zda je možné ukrást víc jak všechno!
. Prakticky po celou dobu vlády komunistů získávala StB finančí prostředky z podvodů s pohonnými hmotami. Kauza LTO v devadesátých letech byla jen pokračováním letitých praktik StB jak píše novinářka Jana Lorencová. Ne nadarmo Chemapol, jedinou firmu oprávněnou k dovozu nafty, ovládl v roce 1992 agent StB Václav Junek a jeho společnost Proventa. Václav Junek byl přítel Václava Klause a utajený sponzor ČSSD, který poskytoval ČSSD pohonné hmoty zdarma. Po krachu Chemapolu jej kupuje člen KSČ a Andrej Babiš. -
-
Celý komunistický režim byl prošpikován kriminalitou od nejnižšího stupně. V každé fabrice se kradlo. Například v pekárnách zaměstnanci rozkradli co mohli. Od surovin do potravin (jejich kvalita byla nízká díky kompletnímu rozkradení), přes vše co se v provozu spotřebovávalo, nářadí, součástky aj. Vzpomínáte na přísloví: Kdo nekrade, okrádá rodinu? Bylo zcela běžné vyrábět zboží pro komunisty zdarma a tak okrádat stát. V závodech vyrábějící nábytek by o tom mohl každý vyprávět. V rámci jiné zakázky se vyrobil nábytek pro komunisty do jejich nakradených bytů a domů. Samozřejmě za něj nezaplatili a náklady byly připsány k jiné zakázce.
Komunističtí lháři dnes vypráví pohádky o tom, že se za nich krást nemohlo, protože se komunisti báli o své posty a výhody. Omyl soudruzi vždyť to co vás spojovalo byla skutečnost, že každý na každého něco věděl. Za komunistů se u nás stavěl „kultůrák“. Na střechu byla plánovaná hliníková krytina. Z jednoho „kulturáku“ několik komunistů postavilo své vily a několik desítek komunistů mělo nové střechy. A hádejte z jakého materiálů? Každý věděl kdo to rozkradl, ale všichni mlčeli. Ti nekomunisti by nejspíš přišli o práci, děti by nemohly studovat na střední škole, vypadli by z pořadníku na auto, na které čekali již několik let. A komunisti museli držet pospolu, protože měli barák nebo jiné zboží, za které nikde nezaplatili a nemohli se vystavovat nebezpečí, že by po nich chtěl někdy někdo vidět stvrzenku o nákupu. A těch pár komunistů co nemělo prokazatelně nakradeno mělo přece děti a chtělo, aby se dostaly na atraktivní střední školy a potom možná na „vejšku“. -
-
Chtěli jste rohlíky ještě odpoledne (byly jen dopoledne) bylo nutné dát úplatek, chtěli jste maso a ne jen Remoplátky, bylo nutné dát úplatek, chtěli jste dámské vložky, toaletní papír, náhradní díly, jiné dlaždičky než dva druhy, které byly v nabídce, písek, jiný kabát než ten co vyráběly komunistické závody již deset let a vypadal spíše jako pytel, džíny, zahraniční deodorant, chtěl jste čekat v pořadníku na strašné komunistické auto jen rok nebo jste chtěli poukaz na dovolenou do zahraničí atd. atd. Všude jste museli dávat úplatky! Úplatky činily od několika procent z ceny až po několikanásobek oficiální ceny.
Značnou část života musel člověk věnovat shánění všeho. Bylo to spojeno s ponižováním, doprošováním a křivením lidských charakterů. Úplatky musely platit i podniky! Potřebovali ve fabrice náhradní díly z Mototechny (monopolní podnik prodávající automobily a náhradní díly) museli uplatit odpovědného pracovníkova v Mototechně. -
-
Komunisti vždy stáli proti vlastním lidem. Na úkor všech obdarovávali své komunistické bratry ze SSSR rozkrádáním našich nerostných surovin, potravinami a spotřebním zbožím. Ruští komunisti nám naúčtovali náklady na "osvobození" (tímto termínem nám komunisté vymývali mozky, Rudá armáda nás neosvobodila, vehnala nás do komunistické totality a okupovala nás 40 let) a celých 40 let nám komunisti tajili, že jim platíme jak mourovatí (absurdní, za to, že z nás učinili stalinskou komunistickou kolonii). Hodnota uranu, který jsme jim za „osvobození“ darovali byla cca 3 000 mld. Hodnota dalších „darů“ jde do dalších neskutečných částek. Jen malá část těchto darů se deponovala jako dluh (!) a byla započítána jako finanční závazek SSSR. Nebylo možné, aby na toto rozkrádání země kdokoliv upozornil. Nejen on, ale i celá jeho rodina by byla kriminalizována.
Systém založený na kradení
Nezapomínejme, že komunisti vytvořili systém, na kradení založený. Jdeme tak trochu proti proudu času. Vzpomeňte na měnovou reformu v r. 1953 (faktický bankrot státu), která lidi připravila o veškeré úspory, starobní důchody, starobní spoření aj. Po měnové reformě se všichni stali závislými na libovůli komunistů. Již neplatila pravidla pro vyplácení důchodů, mezd a platů z minulé doby, ale nově dle rozhodnutí strany.
Tak např. vysokoškolský profesor zabezpečený kvalitní penzí se stal v nové měně ze dne na den žebrákem, který neměl ani na nájem. Jen pokud byl poplatný režimu dostal nájemní smlouvu na byt s přiměřeným nájmem. Tak komunisti drželi lidi v šachu.
Komunisti byli politickými lháři, proti kterým i ti dnešní vypadají jak andílci. Den před měnovou reformou vystoupil komunistický prezident Antonín Zápotocký (v Holandsku vedený jako válečný zločinec) s projevem, že strana žádnou měnovou reformu nepřipravuje.
-
-
-
-
Všichni dobře víme, jaké byly jejich plody. Masivní komunistické zločiny spočívající v desítkách milionů mrtvých, gulazích a brutálnímu teroru vůči skupinám obyvatelstva. Tak například komunistické bojůvky použily ve středním Rusku při potlačování rolnických povstání na začátku dvacátých let minulého století otravný plyn proti lidem ukrývajících se v lesích před bolševickým terorem. Umíraly přitom i ženy a děti.
-
Jestliže však komunisté budou volat po soucitu s mrtvým, tak jim připomenme , že oni ho nemívali. Stačí připomenout padesátá léta, kdy rudá svoloč nevydávala příbuzným těla zemřelých politických vězňů v lágrech typu Jáchymov a pohřbívala je do neoznačených hromadných hrobů. To se stalo například umučenému faráři Josefu Toufarovi. Popravení ze Slánského procesu pak byli spáleni v krematoriu a jejich popel rozsypali estébáci někde na zasněžené silnici ve středních Čechách.
Soudruh Ransdorf jistě bude mít důstojný pohřeb. Filozof Jan Patočka ho ovšem v roce 1977 v Praze na břevnovském hřbitově mít nesměl. Ti, co mu přišli na poslední rozloučení, byli šikanováni komunistickou policii. Při proslovu faráře u vykopaného hrobu nad rakví zemřelého létal nad hřbitovem policejní vrtulník a na nedaleké ploché dráze se túrovali co nejvíce nahlas motocykly. -
Je to fanatismus téměř jako v islámském státě. Viktor Krasnov ze Stavropolu stanul v Rusku před soudem za diskusi na sociální síti VKontakte. Jeho provinění? Napsal, že Bible je sbírka pohádek a Bůh neexistuje.
Tento případ dokazuje, že na ruské sociální síti VKontakte žádná větší svoboda než na Faceboooku není, ale opak je pravdou. Za nevinná slova může jít člověk i do vězení. A je to další potvrzení faktu, že současné Rusko je nemocnou nesvobodnou zemí, která hrozí lidem uvězněním za takové banality. -
Velmi drsnou, avšak pravdivou kritiku své země nedávno uveřejnili ruský politik Leonid Gozman a nezávislý novinář Arkadij Babčenko. Sedmdesát procent vražd v Evropě se stane v Rusku, které má jen 19 % obyvatel tohoto kontinentu.
Leonid Gozman poslal otevřený dopis ruskému prezidentovi Vladimíru Putinovi, který by se dal zhodnotit ve stylu. Král je nahý a naše země nevzkvétá. Mimo jiné v něm píše. „Kvalita života zřetelně upadá, zhoršuje se stav v sociální oblasti, snižují se reálné příjmy. Nezbavil jste zemi závislosti na ropě a nemáte, soudě dle vašich vyjádření, žádný plán na řešení krize….
Sliboval jste vítězství nad teroristy, ale teroristické útoky pokračují. Za roky Vaší vlády se jejich obětmi stalo více než tři tisíce lidí - organizátoři těchto útoků nebyli ve většině případů ani dopadeni. Na severním Kavkaze vznikla kriminální enkláva na Rusku prakticky nezávislá, ale využívající jeho zdroje….
Společenská morálka upadla tak hluboko jako nikdy. Pod Vaším vedením rozkvetla lež, nespravedlivé soudy, korupce. Mnozí jsou přesvědčeni o zkorumpovanosti Vašich nejbližších přátel a spolupracovníků a často i o Vaší osobní zkorumpovanosti. Stále více se hovoří o stycích nejvyšších představitelů země s gangstery. Na tomto pozadí se do našich životů vrátila licoměrnost a vrací se strach - lidé se opět bojí říct, co si myslí.“
Gozman vyzval Putina k abdikaci a varoval ho rovněž předtím, aby nespoléhal na momentální průzkumy veřejného mínění, protože car Mikuláš II. byl v roce 1914 určitě ještě populárnější než je nyní on, ale tři roky ho smetla revoluce a o rok později byl bolševiky popraven i s rodinou. -
-
A pravdu má odvážný ruský politik v tom, že čečenský prezident Kadyrov si prakticky dělá, co chce, Putina vydírá a státní rozpočet stojí jeho loajalita stovky miliard rublů. Dokonce i samotná tajná služba FSB si nedávno stěžovala, že její expozitura v hlavním městě Čečny Grozném zatkla nějakého mafiána, ale jelikož to byl Kadyrovův kamarád, musela ho zase pustit. A to, že v Rusku prakticky není rozdíl mezi státní správou a organizovaným zločinem, je obecně známým faktem.
Nezávislý novinář Arkadij Babčenko uznal, že se spletl, když tvrdil, že Rusko bude brzy rozvojovka, protože už rozvojovka je. A jeho slova jsou také výrazem zoufalství nad tragickým stavem jeho země. „Horníky nechali třetí den zatopit. Zfetovaná babizna courá kolem metra s hlavou čtyřleté holčičky, vykřikuje “Allah Akbar” a policie nedokáže zasáhnout CELOU HODINU!
… doly vybuchují jako rachejtle, plyn v bytech jakbysmet, jeřáby se kácí jako suché stromy v lese, paní na přepážce ve Sberbank během vybírání peněz z účtu vypráví, že skoro každý den jim vyloupí nějakou pobočku nebo aspoň bankomat (občas taky vyletí do vzduchu). V Petrohradě za bílého dne zapálí auto finanční správy, všedním koloritem se už znovu stávají mafiánské přestřelky jak v 90. letech. Lidé umrzají ve sněhových bouřích na dálnicích….
-
-
V Rusku strmě roste počet sebevražd. Jedním z důvodů je, že kvůli ekonomickým potížím nemocnicím chybí kromě jiných také léky na tišení bolestí při rakovině. A lidé se bojí umírání za krutých bolestí.
O této smutné kauze informoval web iDNES. Ruská vládní agentura Roskomnadzor se do sebevražedné nákazy obula skutečně rázně. Slovo sebevražda se podle ní nesmí objevovat v titulcích článků, nesmí se o nich psát na titulní straně, a může být zveřejněna pouze zpráva o jedné sebevraždě denně. Připadá to onoho krále z pohádky Pyšná princezna, který, když chtěl udělit uvězněné chůvě milost, tak ji dal pilník.
Je to něco strašného, tady se neřeší příčiny problému, ale důsledky. Navíc návod cenzurního orgánu neblahou situaci nezmění. „Těch sebevražd je nějak moc soudruzi, tak o nich nebudeme psát,“ přesně tímhle stylem jednali komunisté a nejen ti ruští, ale i čeští. Za neblahé bolševické éry se vědělo, že severní Čechy jsou totálně zdevastovány, ale novináři měli zakázáno o tom psát. Lidé se nesměli dozvědět, že kvůli tamnímu zničenému životnímu prostředí, je tam vyšší výskyt rakoviny, než jinde. Vrchní cenzor soudruh Fojtík k tomu opakovaně říkal. „Ano soudruzi, my o tom problému víme a my se ho snažíme v rámci možnosti řešit. Ale komu a čemu prospějeme, když o tom budeme psát?“ A bylo vymalováno.
Současný postup, kdy se ruské cenzurní orgány snaží bránit informovaní o sebevraždách je důkazem toho, že v této zemi je svoboda projevu a slova silně omezena, dále je oklešťována, a začíná se to podobat situaci v bývalém Sovětském svazu. Rusko se k tomuto svému neblahému předchůdci začíná totiž pomalu, ale jistě přibližovat. -
Pikantní je, že mezi dvanácti lidmi, na které vydala španělská prokuratura mezinárodní zatykač kvůli spolupráci s mafií, jsou i Putinovi blízcí. Není to překvapivé, v Rusku je stát pevně spojen s organizovaným zločinem.
Tuto zprávu přinesl web lidovky.cz. Španělé tvrdí, že mají velmi silné důkazy, že těchto dvanáct mezinárodně stíhaných Rusů se s mafiány skutečně zapletlo. Je mezi nimi například i bývalý ministr spojů a Putinův poradce Leonid Rejman. Kdysi jsem španělskou justicí ostře kritizoval za stíhání chilského generála Augusta Pinocheta kvůli jeho působení v čele chilské vojenské vlády. Podle mě k tomu nebyla kompetentní, nicméně nyní se jí omlouvám a uznávám, že postupuje stylem, padni, komu padni. Případné řeči o tom, že španělští vyšetřovatelé jednají na pokyn z USA, považuji za slabomyslné, stejně jako jejich šiřitele.
To, že v Rusku stát a mafie jedno jsou, dokazuje spousta kauz. Stojí za to číst blogy a články Alexeje Navalného, který zveřejňuje fotografie přepychových sídel ruských papalášů a vzápětí přesvědčivě doloží, že si na ně nemohli legálně vydělat. S mafii je podle tohoto elitního ruského blogera spojen i starší syn generálního prokurátora Ruské federace Jurije Čajky Arťom. Ten má patřit ke gangu, který na jihu Ruska povraždil skoro dvacet lidí.
Známý je případ právníka Sergeje Magnitského, který byl umučen v ruském vězení jenom proto, že upozornil na korupci ve špičkách ruské tajné služby FSB. Právě tato instituce je mafiánskými praktikami proslulá. Když se nějakému jejímu šéfovi zalíbí něčích firma, tak má dotyčný smůlu. Pokud není kamarád Putinova kamaráda či rovnou vládce Kremlu, o svůj majetek přijde. Nejčastěji kvůli obvinění z daňových úniků. -
-
Naši letci ve Velké Británii patřili k Těm, kteří pomohli vyhrát II. světovou válku nad nacistickým Německem. V srpnu 1945 se vrátili do vlasti, ovšem to ještě netušili, jaká hrůza – rudý teror je čeká o pár let později.
Skutečnými hvězdami jsou ale tito lidé, kteří tam kdesi nad Anglií riskovali své životy v boji s německou Luftwaffe. Mnozí z nich v boji s krutým nepřítelem padli. V 311. bombardovací peruti bojoval také Alois Šiška, který je známý tím, že při jednom operačním letu v prosinci 1941 musel jako velitel přistát s poškozeným bombardérem Wellingtonem v Severním moři. Dokázal přežít šest dnů na záchranném gumovém člunu, než byl spolu s dalšími dvěma přeživšími členy osádky z původních šesti zajat u nizozemských břehů německou pobřežní stráží. Léčil se v nemocnici, kde mu kvůli omrzlinám hrozila amputace, po uzdravení byl v Praze vyšetřován gestapem, a zbytek války prožil v zajateckém táboře. -
-
Po válce byl pro změnu několikrát zatčen komunistickou StB, vyslýchán a krátce vězněn. Z armády ho komunisté v roce 1950 vyhodili a vystěhovali z Prahy. Když jsem se ho ptal, jestli tohle nebylo horší než na gestapu, tak souhlasil: „No pravda, tam to byli nacisti, naši nepřátelé, ale za komunistů nás mučili a věznili naši lidé.“ On nakonec dopadl relativně dobře. To mnozí jeho kolegové, kteří strávili roky v jáchymovském koncentráku nebo v lágru na Bytízu, skončili mnohem hůř. Někteří jako třeba Josef Bryks v komunistických kriminálech dokonce zemřeli.
Tito lidé měli nárok na úctu a oslavování, protože hrdinně bojovali za svou zemi. Místo toho se dočkali urážek, očerňování, věznění, vyhazovu z armády, degradací a podřadných zaměstnání. Přitom je mučili a týrali v lepším případě zbabělci, kteří válku přežili při usilovné práci pro Říši nebo v horším zrádci, kteří si vylepšovali kádrový profil s legitimací KSČ. Třeba takový Karol Pazúr, který byl členem Hlinkových gard a výstavní ukázkou kolaboranta, v padesátých letech s rudou knížkou v kapse předsedal svazu protifašistických bojovníků. Skuteční protinacističtí hrdinové však byli komunisty zavíráni do lágrů. Naši letci v RAF přinášeli velké oběti v boji za svobodu svého milovaného Československa, bohužel ale nemohli tušit, že nacistickou diktaturu vystřídá o několik let později ta komunistická.
-
-
-
Někteří historici tvrdí, že Stalinovo Rusko v pětačtyřicátém roce nikoliv osvobodilo, ale opět okupovalo východní Evropu. Inu stav, kdy jsou lidé zbavení práva svobodně rozhodovat o svém osudu, není osvobozením.
„Osvoboditelé“ jim také vnutí komunistický teror podle svých představ, majetek podmaněných masivně rozkrádají a celkově jim brutálně zasahují do života, to je přece okupace. Je třeba si vážit obyčejných vojáků Rudé armády, kteří mají velkou zásluhu na porážce hitlerovského Německa a přinesli často oběti nejvyšší. Jenže bojovali za režim, který se od toho nacistického zase tolik nelišil. Komunistický vůdce Josef Stalin má na svědomí víc obětí než Adolf Hitler. Dnes 8. května si připomínáme výročí porážky nacismu, ale je potřeba upozornit i na pravdu, která se komunistům a rusofilům moc nehodí.
Chování Rusů v pětačtyřicátém u nás také popisuje ministr financí v čs. londýnské vládě Ladislav Feierabend v knize Politické vzpomínky, díl III., kterou vydalo brněnské nakladatelství Atlantis. „Rusové si nic nepřivezli sebou a žijí ze země. Vybíjejí dobytek, hlavně dojnice, a hromadně porážení prasata. Kdyby to tak šlo delší dobu, nebude ani maso, ani mléko, ani hnůj.“
Jeho mínění potvrzuje i článek v dubnovém čísle Osvoboditelé i zločinci v magazínu Revue Válka. Toto je zpráva ze Svitav z června 1945. „Obchody vydrancovány do posledního kusu zboží, sklady vyrabovány, zařízení ukradeno, nesmyslně rozbito a poškozeno, na vesnicích hospodářství bez drůbeže a dobytka.“ -
-
Dalším smutným důsledkem příchodu Rudé armády byly poválečné únosy tisíců československých občanů sovětskou tajnou policii NKVD do nechvalně proslulých gulagů. Věře Sosnarové bylo 14 let, když ji z jejího rodného Brna odvlékly ruské komunistické bestie. Její vinou bylo pouze to, že byla dcerou ruské emigrantky. Přitom ona se už narodila v tehdejší Československé republice, její otec byl Čech a ona měla logicky československé státní občanství. Nic zlého nikomu neudělala, ale holt matka kdysi utekla před bolševickou lůzou s českými legionáři z rodného Ruska a tak i ona musela být potrestána. Komunisté stejně jako nacisté a někdy i hůř trestali děti kvůli rodičům.
Prakticky ještě dítě Sosnarová byla opakovaně znásilňována opilými dozorci v dobytčáku ve vlaku po celou dobu deportace na Sibiř. Nutno říci, že tyto transporty se svými nelidskými podmínkami vůbec nelišily od těch, které o něco dříve odváželi Židy do nacistických koncentráků.
V gulagu pak Věra Sonarová zůstala osmnáct let. Takové tresty se dávají vrahům, ale ona tam byla zavřena jen kvůli svému původu, což je hodně děsivé. V malém dřevěném baráku se tísnilo na padesát žen. Zima, hlad, špína, mučení a vraždění, takto krátce a výstižně se dají popsat rudé stalinistické lágry. Od nacistických koncentráků se nelišily ani v nejmenším. Komunisté a nacisté jsou srovnatelnými zločinci, jedni vraždili lidi kvůli nesprávnému třídnímu původu, druzí kvůli méněcenné rase.
-