všechny děti z EU by potřebovali sovětskou výchovu na Sibiři *3*

kéž by ano, byla by to solidní roštovačka, čeští chlapi mají malé buřtíky

... je fajn, že to máš za sebou, chudáku :)))

Широкий простор для мечты и для жизни
Грядущие нам открывают года.
Нам силу даёт наша верность Отчизне.
Так было, так есть и так будет всегда!

Славься, Отечество наше свободное…

От южных морей до полярного края
Раскинулись наши леса и поля.
Одна ты на свете! Одна ты такая –
Хранимая Богом родная земля!

Славься, Отечество наше свободное…

Славься, Отечество наше свободное,
Братских народов союз вековой,
Предками данная мудрость народная!
Славься, страна! Мы гордимся тобой!

... jsi nejzbabělejší a nejprimitivnější troska, na které se příroda dokonale vyřádila :)))

... cha cha cha, nikdo tě dávno nečte, ubohá kryso, jsi to nejposlednější, co sem leze :)))

Dislokace početné sovětské posádky v Milovicích kladla nároky na kulturní vyžití a sociální a zdravotnické zajištění ruského obyvatelstva. I tyto budovy mají své „příběhy“. Řada z nich však byla po odchodu sovětské armády postupně likvidována. Dílem proto, že jejich kvalita nebyla ani vzdáleně odpovídající našim standardům, dílem pro jejich morální původ. Některé ze zmiňovaných budov už nestojí nebo slouží jiným účelům.

Antonov A 40 KT (Krylja Tanka) byl projekt „létajícího tanku“ s namontovanými křídly a kormidly. Kancelář O. K. Antonova se tímto začala zabývat již roku 1941, kdy byl vznesen požadavek na užití tanku při vzdušně-desantních operacích. Závažnost rozhodnutí byla posílena po vzniku velkých partyzánských jednotek roku 1942, kdy je bylo nutno vybavit bojovou technikou. V létě roku 1942 byl sestrojen stroj, který se skládal z lehkého tanku T-60, na kterém byla připevněna dvouplošná křídla, ocas a kormidla. Tento hybrid byl tažen těžkým bombardérem Tupolev TB-3. V září roku 1942 probíhaly zkoušky, při kterých se ukázalo, že výkon bombardéru je pro tažení „létajícího tanku“ nedostatečný. Kromě toho se vyskytly další problémy. Vhodným letounem k tažení se ukázal Petljakov Pe-8, ovšem těchto letounů mělo sovětské letectvo nedostatek a navíc je užívalo k bombardování vzdálených cílů. Ze sériové výroby A 40 KT nakonec tedy sešlo.

S myšlenkou létajících tanků experimentoval ve 30. letech také americký konstruktér John Walter Christie.

Zkratkou BT (z ruského Быстроходный танк - rychle jedoucí tank) se označuje řada lehkých rychlých tanků Rudé armády používaných ve 30. a 40. letech 20. století.

Vzorem pro tyto tanky byl lehký americký kolopásový tank Christie M1931 a Christie M1932 a vyvinutý americkým vynálezcem Johnem Walterem Christiem. Byl poháněm motory Mikulin M-5, který vyházel z amerického Liberty[1] a Mikulin M-17, který vycházel z německého BMW VI.[2][3][4][5] Zajímavostí u těchto tanků je, že mohly jezdit i bez pásů.

Pro vývoj nové řady tanků inspirovaných Christiem byla zřízena zcela nová konstrukční kancelář, která byla součástí charkovského závodu ChPZ pod vedením S. A. Ginzburga a N. M. Toskina.

Oba prototypy přišly do ChPZ v lednu 1931 a byly označeny jako Original I a Original II (někdy jsou označovány jako BT-1, podle jiných pramenů je však toto označení vyhrazeno pro 350 strojů var. BT-2, které dostaly namísto kanónu dvojkulomet DT ráže 7,62mm). První stroj prošel zkouškami a druhý stroj byl rozebrán za účelem studie jeho konstrukce. Prototypy se staly základem prvního sériově vyráběného tanku, který obdržel označení BT-2.