Car tank (rusky Царь-танк) jinak také Lebeděnkův tank (танк Лебеденко) či Netopýr (Нетопырь) bylo kolové obrněné vozidlo experimentální konstrukce navržené a zkonstruované v Rusku inženýrem Nikolajem Lebeděnkem a jeho spolupracovníky mezi lety 1914–1915.

IS (též JS či Josif Stalin) je označení řady sovětských těžkých tanků, která byla pojmenována po Stalinovi. Do výzbroje Rudé armády začaly být tyto stroje zařazovány v roce 1943 jakožto náhrada za zastaralé a pro další vývoj neperspektivní tanky řady KV. Byly odpovědí na německé tanky typu Tiger a Panther a to v mnoha ohledech velmi povedenou. Poprvé byly tanky IS-1 nasazeny v Korsuň-ševčenkovské operaci.

KV (též Kliment Vorošilov) je označení řady sovětských těžkých tanků pojmenovaných po maršálu Vorošilovi. První stroje začaly být zařazovány do výzbroje na přelomu let 1939-1940 a ve své době představovaly nejtěžší a nejlépe pancéřovaný tank na světě. Ještě v roce 1941, při zahájení operace Barbarossa, neměl Wehrmacht žádný tank, který by se mohl strojům řady KV postavit v boji a ohrozit je.

Tank KV měl ovšem i své nevýhody, zejména pak pomalost, neohrabanost a relativně krátkou životnost u některých klíčových součástek pohonné soustavy. Velkou slabinou byla též v pozdější fázi války obecně nevyhovující výzbroj. V roce 1943 byla koncepce tanků řady KV opuštěna a nahrazena novou, podstatně odlišnou řadou IS (Josif Stalin), která však byla zkonstruována tak, aby se v ní dala použít řada dílů z KVéček, což je zřejmě důvodem, proč se někdy uvádí, že stroje IS jsou pokračováním řady KV. Je paradoxem, že slavný těžký tank KV vznikl jako původně nezamýšlený vedlejší produkt vývoje dvou jiných, nepříliš slavných, tanků. Vše začalo roku 1938 kdy sovětští konstruktéři pracovali na projektu nového stroje, který měl nahradit zastaralý a ne příliš úspěšný tank T-35. Projekt, který se v hlavách konstruktérů zrodil, počítal s vícenásobnou výzbrojí rozmístěnou do tří tankových věží. Když byl model třívěžového stroje předveden Stalinovi, začal z něj generalisimus sundávat věže a ptát se přítomných konstruktérů co by to znamenalo. Dostalo se mu odpovědi, že by se snížila hmotnost stroje ale také počet jeho zbraní. Tak byl nakonec projekt nového tanku schválen jako pouze dvouvěžový a roku 1939 začaly dva konkurenční týmy pracovat na výrobě prototypů označovaných SMK a T-100.

Mladý konstruktér Ž. J. Kotin, který pracoval na vývoji zmíněného tanku SMK, se zaštítil Stalinovým nápadem na snížení počtu věží a začal prosazovat vývoj ještě třetí varianty nového těžkého tanku, která by nesla pouze jednu věž. Kotin si totiž uvědomoval, že vícevěžové tanky jsou slepou uličkou vývoje a jejich jediná výhoda, tedy vícenásobná dělostřelecká výzbroj, je bohatě převážena nevýhodami jako je velká hmotnost, složitost konstrukce a vysoké výrobní náklady. Stalin jednověžovou variantu schválil a 27. února 1939 bylo rozhodnutí posvěceno také oficiálním rozkazem číslo 45ss. Kotinovi tak teoreticky nestálo nic v cestě. Ovšem aby mohl soutěžit s konkurenčními SMK a T-100, musel i jednověžový stroj splnit zadání a být vyzbrojen dvěma děly. Zbývala tedy samozřejmě jediná možnost a to instalovat obě zbraně do jediné věže.

V leningradském závodu S. M. Kirova souběžně probíhal vývoj jak tanku SMK, tak jeho jednověžového konkurenta, který získal označení KV. Za těmito písmeny se skrývaly iniciály mocného sovětského maršála Klimenta Vorošilova. Vedoucím konstrukce tanku KV byl jmenován N. L. Duchcov. Vývoj stroje proběhl doslova v rekordním čase. 1. února 1939 (tedy ještě před oficiálním schválením) byly zahájeny projektové práce, 7. dubna byl hotov technický projekt a maketa tanku a 1. září byl zkompletován první prototyp a byly zahájeny jeho tovární zkoušky.

Tank NI (zkratka ruského na ispug, doslova pro strach, také oděský tank či hrůzný tank) bylo improvizované obrněné vozidlo sovětské armády, založené na zemědělském traktoru STZ-5. Tank byl vyráběn v Oděse v prvních letech Velké vlastenecké války. Byl zamýšlen spíše k zastrašení nepřítele.

Byl vyráběn na okraji Oděsy dělníky z tamních továren. Postup úprav byl víceméně následující: na traktor STZ-5 byla připevněna velká kovová bedna a otočná věž s dělem nebo kulometem. Výzbroj obrněného vozidla se mírně lišila, někdy celá věž pocházela z tanku T-26, někdy pocházely z jiných obrněných vozidel. Pancíř byl jakýmsi „sendvičem“ z tenké vrstvy námořní nebo jiné vysoce kvalitní oceli a potahu ze dřeva či gumy na ochranu proti méně účinným zbraním. Vozidlo tedy nebylo podobné žádným jiným obrněným vozidlům a také při pohybu vydávalo příšerný hluk.

První vozidlo opustilo továrnu 20. srpna 1941. Ještě před první bitvou, v níž byla tato vozidla užita (1. září na okraji města) byla postavena dvě další vozidla. Když němečtí vojáci viděli neobvykle vypadající hlučné stroje pohybující se směrem k nim, okamžitě ustupovali do počátečních pozic. Tanky se také brzy stáhly, aby se uchovalo jejich tajemství.

Ačkoli se tanky pohybovaly rychlostí jen asi sedmi kilometrů v hodině, byly schopny ustát palbu z lehčích zbraní. V druhé polovině září byl jeden celý prapor vybaven tanky NI. V jedné z pozoruhodných epizod vstoupily tyto tanky do vesnice obsazené německými vojsky a odvlekly s sebou 24 německých děl.

Bylo vyrobeno celkem 68 tanků NI.

T-150 byl projekt sovětského těžkého tanku z druhé světové války. Jednalo se o upravený KV-1 se silnějším pancířem a velitelskou věžičkou. Pancíř věže měl tloušťku 90 mm, v čele a na bocích měl pancíř tloušťku 90 mm, vzadu 40 mm. Byl vyzbrojen kanónem F-32 ráže 76,2 mm. Posádka tanku se skládala z velitele, střelce, radisty, řidiče a nabíječe. Tank nebyl přijat do sériové výroby. Jediný vyrobený prototyp byl v říjnu 1941 odeslán na frontu u Leningradu, kde byl pravděpodobně později zničen.[

I ješčo odno stichotvorjenie:

Putilín, Putilín, kdě ty byl? Na fontankje vodku pil.
Stali Putilína loviť, čtoby v ťurmu posadiť.
Putilín, Putilín uběgal, svoju něpravdu skazal.

*2* *2* *2*