Kam čert nemůže tam Kreml nasadí komunistické zloděje a vrahy.

Staré moudré pořekadlo z knihy Komunisté a Kůrovci jsou bratři. Všechno zplundrují a zničí.

Podělanost některých zdejších čecháčků ve vztahu k Rusku je nejen ubohá, ale přímo zločinná. Tito lidé jsou stejní jako ustrašenci, kteří na podzim 1938 vydali československé pohraničí Hitlerovi bez boje. Pussy Riot vážně nemusím, punk mi nesedí a jejich vystoupení v moskevském chrámu Krista Spasitele bylo mimo. Ovšem zavřít matky malých dětí za takovou hloupost na sedm let do vězení je skandální a odsouzeníhodné.

Kdyby nějaká skupina ve stylu Pussy Riot vnikla do katedrály svatého Víta a začala dělat rámus, tak by se mně to nelíbilo a rozumím tomu, že by ji ochranka vyvedla. Holky by dostaly pokutu za výtržnost a tím by to skončilo, protože je to banalita, nic jiného. V normálním civilizovaném státě to tak chodí.

Ovšem Rusko není normální civilizovanou zemí a v ruské tradici se urážka majestátu trestá tvrdě. Pussy Riot se modlily k bohorodičce, aby je zbavila Putina. Proč ne, křesťan se může modlit za cokoliv, neexistují žádný mustr na správné modlitby.

Byl to velký den pro Španělsko, když před 75 lety 1. dubna 1939 podepsal caudillo Francisco Franco poslední válečné komuniké, v kterém ohlásil konečné vítězství národních a konzervativních sil. Již předtím 28. března padl Madrid, o dva dny později pak později Valencie, sídlo republikánské vlády. Levicové násilí skončilo.

Občanská válka ve Španělsku nezačala pouze proto, že většina španělských generálů odmítla vládu tzv. Lidové fronty, která velmi těsně zvítězila v parlamentních volbách v únoru 1936. Ale proto, že vlády se ujali socialisté, komunisté a anarchisté, kteří nedokázali a možná ani nechtěli udržet v zemi pořádek. Docházelo k pogromům a útokům na katolíky a vůbec na všechny oponenty vládnoucí levice, byly rabovány kostely, vražděni duchovní a laici.

Nacionalisté opakovaně vyzývali vládu, aby proti převážně komunistickým a anarchistickým zločincům zakročila. Když, ale marxisté zavraždili v červenci 1936 křesťanskodemokratického poslance Calva Sotela, trpělivost španělských vlastenců skončila. Začalo vojenské povstání, jehož vrchním velitelem se stal generál Franco, který od svých stoupenců dostal titul Caudillo (vůdce).

Konzervativním a národním silám, ke kterým se přidala velká část španělské armády a drtivá většina vyšších důstojníků, se brzy podařilo ovládnout velká část území hlavně na severozápadě, západě a jihozápadě a jihovýchodě Španělska. Republikánská vláda Casarese Quirogy na to reagovala rozdáním zbraní v Barceloně svým přívržencům, nad kterými ovšem ztratila kontrolu. Radikální levicové bojůvky, tvořené převážně anarchisty, rozpoutaly brutální teror vůči katolíkům. Zavražděny byly na sedm tisíc duchovních a několik desítek tisíc laiků jenom kvůli své víře. Obětí brutálního levicového teroru se staly i stovky dětí. Přitom, jak uvádí ve svých Dějinách 20. století americký historik Paul Johnson, se katolická církev povstání proti republikánské vládě aktivně nezúčastnila, později se však vzhledem k násilnostem ze strany republikánů logicky přidala k druhé straně

Pravdou také je, že na povstaleckém území se frankisté rovněž se svými nepřáteli nijak nepárali a i oni se dopustili neomluvitelných zvěrstev. Ovšem původci násilnických orgií byli jednoznačně republikánští levičáci.
Povstalcům generála Franca pomáhaly nacistické Německo a fašistická Itálie, druhé straně pak Sovětský svaz. Republikáni ovšem měli smůlu, jakmile vybrali pokladnu a nemohli Rusům za zbraně platit, tak na příkaz Stalina jim dodávky skončily.

Je to jeden z největších podvodů lidských dějin v režii komunistů. Socialismus žádnou rovnost mezi lidmi nepřinesl, ale existovala kasta vyvolených a těch druhých, kteří prakticky neměli žádná práva. Tak zatímco například v padesátých letech si naši komunisté užívali západního luxusu, zároveň nebyly peníze na léky pro děti. Inu Sovětský svaz náš vzor.

Už ve třicátých letech byla od soudruha Gottwalda drzost kritizovat jiné lidi za nákladný život, když jeho spolusoudruzi, tedy respektive šéfové, v Sovětském svazu ve srovnatelné době v třicátých letech minulého století žili v přepychu, zatímco miliony obyvatel Stalinovy říše umíraly na hladomor. Nomenklaturní kádry bydlely v přepychových bytech, nakupovaly v pro ně vyhrazených obchodech s vybraným zbožím, k dispozici měly auta a na víkendy jezdily na luxusní dače, tedy chaty v okolí Moskvy.

Prostí ruští lidé, kterých mně bylo moc líto, žili v horších případech v chatrčích bez elektřiny, vody a dalších civilizačních vymožeností, v lepším případě v tzv. komunálkách. To byly byty ve větších městech, ve kterých žilo třeba i deset rodin, z nichž každá měla vyhrazena jeden pokoj. Kuchyně, WC a případně koupelny byly pro všechny společné. V obchodech pro tuto horší kategorii sovětských lidí toho k dostání moc nebylo, na základní potraviny se stály hodinové fronty a navíc byly na příděl. Krásně to vystihl běloruský novinář Ivan Soloněvič v knize Koncentrační tábor Rusko, kde se mimo jiné zmiňuje o tuhé zimě ve dvacátých letech. „Zatímco v Kremlu měli všeho dost, tak Moskva oficiální chudá Moskva umírala hlady,“ napsal. T. G. Masaryk vystihl sovětskou bolševickou realitu výstižně slovy, že „Rusové se sice zbavili cara, ale nikoliv carismu.“

Upřímně řečeno, nekritické rusofilství je zločinné, protože ve skutečnosti obyčejným Rusům, kteří jsou obětí Putinovy neschopnosti, škodí víc, než si myslíte. Nechce totiž vidět hrůzu, jež ve skutečnosti v Rusku panuje. Otřesným důkazem je stav zdravotnictví, kde ve zchátralých nemocnicích umírají lidé, chybí základní léky a novorozenecká úmrtnost ve výši téměř 11 promile je větší než například v Kostarice. Miliardy rublů na výboje Kreml má, ale pro své pacienty nikoliv.

Ruské zdravotnictví se nachází v tragickém stavu, nemocní nemají ve zchátralých nemocnicích často ani základní léky a leží ve špinavém povlečení v přeplněných pokojích s plesnivými stěnami

Když se evoluce podaří vznikne civilizovaný vzdělaný kulturní bohatý západní Nadčlověk.
Když se nepodaří vznikne paskvil zvaný ruský komunista. Malé to stvoření - tělesně
i duševně. Ovládají ho nízké pudy.
Je líný a tak se spoléhá jen na přepadávání a okrádání sousdů Proto ho lidé nemají
rádi a často nyní třeba na ukrajině po něm plným právem střílejí.

Charles Darvin v knize přírodní odpad a bacil zvaný komunista

Každou událost musíme posuzovat v souvislostech. Skupina bratří Mašínů se v Československu neobjevila z ničeho nic, ale z jasné příčiny a tou byl rudý teror, který rozpoutal násilí vůči civilizovanému světu za účelem zotročení lidstva. Pouze soudruzi to zřejmě nechápou respektive spíše nechtějí pochopit. Takže jim to musíme opkované připomínat.

Je známou pravdou, že Sovětský svaz a jeho satelity se hodně angažovaly v boji proti kolonialismu. To je paradoxem už z toho důvodu, že SSSR patřil k největším koloniálním mocnostem na světě. Jak však takový boj v režii komunistů skutečně vypadal? Znovu všem rádoby lidumilům připomínám, že tzv. národněosvobozenecká hnutí v Africe a Asii byla ve skutečnosti v mnoha případech zločineckými gangy, které rudí cvičili v boji a zásobovali zbraněmi. Výrazným příkladem odporného terorismu druhé poloviny minulého století byla alžírská tzv. Fronta národního osvobození, francouzsky Front de Liberation Nationale (FLN), kterou slušní Francouzi a Alžířané považovali právem za fašistické bojůvky.

V srpnu 1955 hrdlořezové z FLN v Ain-Abid u Constantine doslova rozsekali na kusy 37 Evropanů, z toho deset dětí mladších patnácti let. Muži měli useknuté ruce a nohy, děti roztříštěné hlavy a vyhřezlé mozky, ženy rozpáraná břicha a vyvrhnutá střeva. Jedna běloška měla rozříznutou dělohu, do níž vrahové nacpali její pětidenní rozřezané novorozeně.

Tak tiradorova manželka pucuje záchody na Vietnamské tržnici. *15* *15* *15*
Co jí zbejvá. Její manžel, věčně zfetovanej tirador na sociálních dávkách hnípe 24 hodin denně na Tiscali kde sxhvaluje ruské vraždění žen a dětí.

Pobaltí bude brzy mé. *3*

Nějaký diskutující z řad zarytých soudruhů na jednom webu došel k úžasnému objevu, a vysvětlil, proč lidé ze Západu neemigrovali do socialistických zemí. Prý proto, že o nás nic nevěděli, protože média na Západě jim lhala. Toto tvrzení může již nyní v únoru kandidovat na titul kolosální hloupost roku.

S tím mají soudruzi problémy, když se jich člověk zeptá, proč tedy, když v socialismu to bylo tak úžasné, k nám nikdo ze Západu neemigroval, kdežto opačně utekly miliony lidí. Pardon, teď jsem si na jednoho utečence ze Západu vzpomněl. Nějaký Dean Reed se přestěhoval z USA (ze Států se nemuselo emigrovat) do NDR. Jeho důvody ovšem byly ryze pragmatické, on jako podprůměrný country zpěvák by se v USA hudbou neuživil, kdežto na Východě z něj udělali uměle nafouknutou hvězdu.

Nicméně zpět k onomu tvrzení, že lidé ze Západu o nás nic nevěděli. To je totální nesmysl. V demokratických zemích západní Evropy a USA neexistovala cenzura a média se tak neřídila pokyny vrchního cenzorského úřadu, jak mají správně informovat veřejnost. Co médium to jiný názor, některá byla k bolševickým Rusům a jejich satelitům velmi ostrá, jiná o poznání mírnější. Navíc na Západě vycházely bez omezení komunistické noviny jako například rakouské Volkstime, francouzské L'Humanité nebo britské Morning Star.

Lidé ze Západu také mohli svobodně cestovat, oni nepotřebovali výjezdní doložky jako my, když jsme za socialismu chtěli vyjet do kapitalistické ciziny a museli k tomu mít milostivý souhlas všemocné státní bezpečnosti. A proto věděli dobře, jak to u nás vypadá.