Útočník ruské reprezentace Nikita Gusev byl uznán nejlepším na ZOH v Pchjongčchangu

Zločiny komunismu

Myšlenka komunismu je obecně pokládána za lákavou. Mnohdy se k ní hlásili a stále hlásí i rozumní lidé. Takže kde je s komunismem vlastně problém.

Samotná ideologie komunismu mluví o třídním boji a revoluci, které v sobě implicitně zahrnují násilí k přechodu k jinému režimu. Pak by měl nastat mír a doba spokojenosti a rovnosti. Jenže tady přichází opravdový problém a to, že myšlenka komunismu není pro lidskou rasu realizovatelná. Svět se o tom již mnohokrát přesvědčil a bohužel se pravděpodobně bude přesvědčovat dále. Jeden z nejvýznamnějších ekonomů a sociologů levicového spektra Immanuel Wallerstein se vyjádřil v tom smyslu, že komunismus jako politické zřízení selhal naprosto všude. V každém případě, kdy se dostal takový režim k moci, tak selhal. Pokud je toto schopna říct taková levicová autorita, jakou Wallerstein je, pak bychom si i my ostatní měli uvědomit, že hodně věcí není v pořádku. Problémem komunismu je fakt, že takový režim vždy sklouzne k naprosto autoritářskému zřízení a i přes proklamovanou rovnost jsou si rovni jen ti, kteří bez výhrad souhlasí a jsou si rovni jen mezi sebou a vše řídí „ti“ nahoře. Místo rovnosti pak přichází krveprolití. Místo svobody přichází restrikce. A místo prosperity chudoba a zaostalost.

Ačkoliv se přesná čísla nedají už nikdy určit, tak se počet obětí nacismu odhaduje kolem 40 000 000 lidských životů. To je naprosto nepředstavitelné číslo. Čtyři České republiky vyhlazeny kompletně až do posledního člověka. Propagace nacismu je u nás samozřejmě zakázána a je to trestný čin. Jenže počty obětí komunismu se odhadují v rozmezí od 80 000 000 až ke 100 000 000. Sto milionů lidí zemřelo kvůli tomu, že zde existovalo přesvědčení, že komunismus je dobrá a správná volba. S podivem je, že zatímco nacismus je u nás zakázán, tak komunisté jsou třetí nejsilnější parlamentní stranou. Tento problém je hlavně v mysli lidí. Stále mnoho občanů České republiky věří, že komunismus je ta správná volba. Neznají totiž kontext a pravděpodobně se o něj ani nezajímají. Faktem ovšem zůstává, že co do počtu obětí, je komunismus až dvojnásobně hrůzný co nacismus.

V průběhu druhé poloviny 40. let poválečný svět procházel radikální proměnou. Z bývalých válečných spojenců se stávali nejen soupeři, ale postupně mezi nimi vznikaly vážné rozpory až nepřátelství. Svět se začal rychle rozdělovat na blokové uspořádání. Churchill počátkem března 1946 vystoupil v americkém Fultonu ve státě Missouri před 40 tisíci posluchači u příležitosti udělení čestného doktorátu na slavné Westminster College i za účasti prezidenta Trumana a pronesl zde ona tolik známá a již tolikrát citovaná slova o tom, že spolupráce hlavních vítězů 2. světové války končí a z ještě nedávných soupeřů jsou nyní soupeři: „Na dějiště nedávno osvětlení spojeneckým vítězstvím padl stín. Nikdo neví, co sovětské Rusko a jeho komunistické mezinárodní organizace zamýšlejí podniknout – a kde jsou hranice, pokud vůbec nějaké jsou, jejich výbojů….

Od Štětína na Baltském moři až po Terst na moři Jaderském byla přes kontinent spuštěna železná opona. Za touto linií jsou všechna hlavní města starobylých států střední a východní Evropy…“ Churchill za přitakání prezidenta USA a mocných mužů z armády a průmyslu těmito slovy prakticky vyhlásil studenou válku. Vyzval k těsné spolupráci anglosaských národů proti hrozbě komunismu a SSSR. Země střední a východní Evropy však nadále usilovaly o spolupráci se SSSR a stály v této době na počátku výstavby společnosti na principech lidové demokracie, pro které se vyslovila většina jejich obyvatel.

V neděli 26. května 1946 proběhly volby do Ústavodárného národního shromáždění. Těšily se vysoké účasti a občané v nich poměrně jasným způsobem rozhodli o dalším směřování země. V českých zemích získala KSČ 40,2 % (93 mandátů), národní socialisté 23,7% (55), lidová strana 20,2% (46) a sociální demokraté 15,6% (37). Národní socialisté a zejména pak sociální demokraté čekali nepochybně lepší výsledek. Na Slovensku se vyprofilovaly dvě hlavní politické síly, proto také výsledky z východní části Československa se výrazně odlišovaly od českých zemí. Volby zde ovládla Demokratická strana s 62% (43 mandátů), komunisté získali 30,4% (21), Strana slobody 3,7% (3), Strana práce 3,1 (2).

Na přelomu 20. a 30. let již měla mezi pracujícími KSČ značnou autoritu, když dokázala organizovat boj za zlepšení podmínek dělníků a dalších řadových zaměstnanců. Ve straně vyrůstala celá generace talentovaných dělnických vůdců, schopných novinářů, odborářů a na její stranu se stavěla i podstatná část významných intelektuálů a umělců.

Během válečných let patřili komunisté k nejaktivnějším protifašistickým bojovníkům. Však jich také na 25 tisíc v boji proti okupantům zahynulo. KSČ během válečných let silně krvácela, když ztratila celou řadu svých nejschopnějších lidí. Osobnosti typu Jana Švermy, Julia Fučíka, Jana Ziky, Eduarda Urxe či Evžena Rošického po válce straně přirozeně scházely.

Ostatně i novinář Peroutka, který se po válce marně snažil získat členství v KSČ, se v té době vyjadřoval opakovaně s důrazem na to, že „cesta do budoucnosti vede jen branou socialismu.“ Ve svém textu Chvála roku 1946 pak přímo napsal, že "kapitalismus není normální stav lidstva."

1000 a 1 důvodů, proč nenávidím komunisty, lidi co tuhle svoloč kráčející ve stopách masových vrahů volí by zasloužili zbavit svéprávnosti,

Dějiny promlouvají:
"Občané, občanky, soudruzi, soudružky. Právě se vracím z Hradu od prezidenta republiky. Dnes ráno jsem panu prezidentu republiky podal návrh na přijetí demise ministrů, kteří odstoupili 20. února tohoto roku. A současně jsem panu prezidentu navrhl seznam osob, kterými má býti vláda doplněna a rekonstruována. Mohu vám sdělit, že pan prezident všechny mé návrhy, přesně tak, jak byly podány, přijal."
A tím začal, zatím poslední, ráj v ČSR!

I dva nezávislí poslanci, Masaryk a Svoboda, byli pro vládu KSČ!

Němci byli aspoň soupeři, ne jako kanadský druholigoví dorostenci!

Teď se na to podívejme z pohledu dějin lidstva. Jeden černoprdelník vs tisíce(možná sta tisíce) upálených,mučených katolickou inkvizicí.Kde asi ti komunisté a jinak barevní v dějinách lidstva brali svou inspiraci že.