BODNÁR František Krásné n.H. (Košice) rolník věznice Praha Pankrác 21.04.1953

V pondělí 23. února se u prezidenta střídají zástupci všech hlavních stran. I uvnitř stran se horečně jedná, v těchto okamžicích prakticky nepřetržitě. Tato jednání však nic zásadně nového nepřinášejí. Prezident nevyslyšel ani apel svého bratra Vojty Beneše, v té době poslance, aby zaujal proti komunistům tvrdší postoj a oslabil tak jejich vliv. Toho dne v rámci oslav 30. výročí vzniku Rudé armády vydává ministr obrany rozkaz do všech vojenských útvarů. Zdůrazňuje v něm pevné spojenectví se SSSR a poukazuje na sílu Rudé armády: „Sovětská armáda nám zajistila vítězství, osvobodila naši vlast a po splnění úkolu odešla. Je – li naším spojencem taková armáda, máme vždy vyhlídky, že po jejich boku ubráníme naši vlast i proti nejsilnějšímu nepříteli.“ Ministr zahraničí Jan Masaryk se v kritické době také vyslovuje k situaci a ke zklamání antikomunistických sil se nepřidává na jejich stranu: „Jdu s lidem za všech okolností. Kdybych jednal jinak, musel by se můj tata v hrobě obrátit. Ať už byl jakýkoliv, kdyby tady dneska byl, já jsem přesvědčen, že by šel taky s lidem. Armáda může střílet, ale vždy jen do nepřítele a nikdy do vlastního lidu.“ Právě postoj obou těchto nestraníků ve vládě přispěl k celému průběhu únorových událostí. Státnická rozvaha a vlastenecké cítění podpořené životnímu zkušenostmi se staly hlavními vodítky v jednání těchto osobností na počátku roku 1948. Oba i za tento svůj postoj, stejně jako za účast v poválečných vládách také zaplatili v dalším období nemalou cenu.

24. února v době mezi 12. – 13. hodinou probíhá manifestační hodinová stávka. Účastní se jí na 2,5 milionu pracujících, nepřipojuje se jen zlomek zaměstnanců. Z mnoha míst země se ozývají hlasy, že je třeba vyrazit do Prahy a podpořit tak stávající vládu. Za tímto účelem jsou vypraveny i zvláštní vlaky do hlavního města. Čas v té době běžel rychle vpřed a přiblížilo se rozhodnutí prezidenta o jeho postoji k demisi 12 ministrů tří vládních stran. 25. února si sice Beneš ještě vyžádal čas na rozmyšlenou, ale odpoledne nakonec podepsal demisi těchto ministrů a jmenovací dekrety nových členů vlády. Nová vláda měla 24 členů – 8 za KSČ, 3 za KSS, 3 sociální demokraté, 2 zástupce mělo ROH, 2 strana lidová, 2 národní socialisté, 1 Demokratická strana, 1 Strana slobody a ve vládě zůstali i 2 nestraníci. Kolem 17. hodiny odpolední pak Klement Gottwald oznamuje davům na Václavském náměstí prezidentovo rozhodnutí a seznamuje veřejnost se jmény nových členů vlády. Odezvou je mu mohutný souhlas s vyřešením vládní krize. Nikdo v té chvíli není na pochybách, kdo v těchto osudových chvílích utrpěl zdrcující porážku a kdo bude řídit další vývoj země. Lid se ve své většině vyslovil pro socialismus. Žádné velké pochyby nemohly panovat ani kolem řešení krize v rámci ústavního pořádku a parlamentní cestou. Výrazný vliv měly revoluční odbory a osobnosti ve vládě těšící se velké autoritě mezi lidmi.

Statečné ženy:
Noční čarodějnice
Jak Němci nazvali 46. pluk nočních bombardérek, které se objevily v říjnu 1941 (původně se nazýval 588. pluk). Byl to jediný výlučně ženský letecký pluk jako součást vojenského letectva SSSR během Velké vlastenecké války.
Úkolem pluku bylo držet protivníka během nocí v neustálém napětí. Pilotky létaly po nocích nad německou linií fronty a shazovali bomby.
Jejich nálety měly spíše psychologický, než reálný efekt. Letadla se přibližovala k cíli s vypnutými motory. Jediným hlukem, který bylo slyšet ze země, byl podivný hvizd od kontaktu větru s kabely a pokovením letadla. Tento zvuk připomínal zvuk létajícího koštěte, a proto Němci nazývali tyto letkyně Nachthexen (Noční čarodějnice).

Toufar měl jít raději k cirkusu, tam by ten šejdíř udělal terno, jako eskamotér!

seznam popravených pro politické trestné činy v období 1948 - 1989

"Chci poprosit Boha, aby Vám tuto vraždu odpustil.
Vím, že umírám proto, že jsem chtěl mít svobodné zemědělce ve svobodné zemi. Oni také budou !"
poslanec lidové strany Stanislav Broj
v Praze, v pankrácké věznici před popravou
dne 23. května v 5.47 hodin

P.Toufar nebyl "geniální student"-to je v úvodníku.Netvrdím,že byl špatným farářem.Ale v době po únoru 1948 se děly věci.Na obou stranách-komunistické i protikomunistické-se mohly pokoutně vyrábět kauzy antagonistické oboustranně.Nemusely to být nějak složité pružiny,či nějaké páčky ke kříži,jak se to snažila interpelovat STB,mohl to být prachobyčejný magnet,tehdy již známý.Silný magnet mohl působit na konec kříže,na kterém mohl být přilepen kousek železa.No a pohybem magnetu(i za zdí)mohlo být křížem pohybováno.To je jedna varianta.Ta druhá varianta je,že to způsobila "božská ruka".Nebo že by to byl silný průvan?No a ta smrt kněze Toufara byla v té době symbolická,mučednická.

stavní zákon ČR sice odsuzuje komunistický režim jako zavrženíhodný a zároveň vyjmenovává všechny jeho zločiny, ale kdo si dnes doma čte ústavu?! Sedmnáct let po revoluci dorostla nová generace, která zná komunistickou diktaturu jen z vyprávění – předseda Mladých zelených chodí v tričku s Leninem, KSČM je třetí nejsilnější stranou v zemi a politici omlouvají porušování lustračního zákona, jako by se nikdy nic nestalo. Žádná křivda, žádný útlak, žádné zlo…

Ti, kteří nevědí, a ti, kteří zapomněli, mají možnost se poučit nebo si připomenout hrůzy komunistických režimů na webové stránce www.svetbezkomunismu.cz. Nalezneme zde videozáznamy z potlačování demonstrací a z krvavých masakrů v Číně a v Severní Koreji i fotografie dokládající komunistické zločiny v bývalém Československu a Sovětském svazu, na Kubě, v Kambodži a Vietnamu, v Tibetu i ve východní Evropě. Nechybějí ani statistické údaje o počtech obětí a odkazy na literaturu. Autorem projektu je občanské sdružení Centrum pro výstup z komunistické strany, které tu nabízí možnost se veřejně distancovat od této ideologie a případně i ze strany vystoupit. Na jednom z uvedených odkazů je také zveřejněna petice za zrušení komunistické strany, kterou dosud podepsalo již více než 71 000 občanů, mezi nimi řada známých osobností.

Zase Sajmon dělá přesně to co chci, tančí jak JÁ pískám!

Zločiny komunismu: Vyhodili ji ze školy, pak ji znásilnil dozorce

Komunisté v letech 1948 až 1956 vyhodili ze studií 10 000 vysokoškoláků. 422 poškozených zatím požádalo o jednorázovou částku 100 tisíc korun, kterou jim přiznala vláda.
Karla Charvátová musela na konci roku 1948 z politických důvodů opustit čtvrtý ročník právnické fakulty. Zdeněk Boháč byl vyhozen z medicíny.
Nebyli zdaleka sami. Komunistický režim připravil v letech 1948 až 1956 o studia na 10 tisíc vysokoškoláků. Nároku na odškodnění se tito lidé dočkali teprve nyní, dvacet let po sametové revoluci. Toto je příběh dvou z nich.

Sedm let za velezradu
"Z právnické fakulty komunisté vyloučili nejméně 40 procent studentů. Tehdy to byla elitní škola, na kterou chodili hlavně lidé z bohatších rodin, potomci právníků a podobně," vypráví dnes 84letá Karla Charvátová. Sama pochází z typicky "buržoazní rodiny". Otec vlastnil oděvní firmu, kterou mu komunisté, stejně jako další majetek, po převratu v roce 1948 zabavili.

Charvátová začala práva na Univerzitě Karlově studovat v roce 1945. Během studií se podílela na vydávání kritického časopisu, byla také zapojena do skupiny, která pomáhala lidem utíkat za hranice. Dne 17. listopadu 1948 jí na dveře zaklepali tři muži a odvedli ji do vazby.

že jsou to prasata tihle amrdólové!
https://www.nytimes.com/2018/02/17/sunday-review/russia-isnt-the-only-one-meddling-in-elections-we-do-it-too.html