Kladné stanovisko k odsunu už sice slyšel od náměstka ministra zahraničí Kornejčuka, ale chtěl ho potvrdit přímo od sovětského ministra zahraničí a osobně od Stalina. Při jednání s Molotovem tento problém byl dokonce prvořadým. Československo by se mělo, podle Beneše, stát národním státem. Byl ochoten však i k tomu, že některé malé enklávy s převážně německým obyvatelstvem budou předány Německu za cenu odchodu těch, co žijí v oblastech, jež Československu zůstanou. Odmítl však připojení některých německých hraničních enkláv k Československu, jak navrhovali Poláci, ale vyjádřil zájem o Kladsko. V otázce odsunu byl nezávazně podpořen, aniž bylo hovořeno o jeho rozsahu.

4.Hospodářská spolupráce… Beneš vyjádřil zájem na zvýšení poválečné hospodářské spolupráce. V té souvislosti předal sovětské straně jedno ze tří memorand, o němž později jednali experti. Molotov se při tom ve shodě s Benešem vyslovil pro předpokládané zaměření zahraničního obchodu na východ.

5.Vojenská spolupráce… Beneš v dalším memorandu požadoval rozšíření naší armády bojující v Sovětském svazu. Slíbil poslat z Anglie i československé piloty. Závěrem požádal o zbraně pro náš odboj, což všechno bylo sovětskou stranou odsouhlaseno. V diskusi se Stalinem probíral vstup Rudé armády na naše území a zvláště požadoval, aby spolu se sovětskými vojáky to byly i československé jednotky. I to sovětská strana akceptovala.

DANĚK Antonín Karolín (Kroměříž) pomocný dělník věznice Brno


14.10.1950

Jednání Stalin, Molotov – Beneš

Beneš do svého odjezdu se setkal se Stalinem několikrát. Dvakrát na oficiálních banketech, kde měli možnost spolu hovořit víceméně letmo, dvakrát při popisu smlouvy a při odevzdání oficiálních listin, kde šlo vlastně jen o zdvořilostní rozhovory, jednou ve Velkém divadle, kde vlastně probrali problém Polska, v němž se názory velmi různily, a konečně na samotném jednání za přítomnosti Molotova. S tím samostatně jednal navíc dvakrát. O čem se jednalo? Použijme řazení bodů tajemníka prezidenta Beneše Eduarda Táborského…

1.Německo… Sovětští představitelé potvrdili úmysl rozdělit zemi na několik dílů (ostatně i Britové měli podobný nápad a už dokonce určili hranice některých německých »státních celků«). Skutečné záměry však sovětští představitelé nespecifikovali.

2.Maďarsko… Beneš zdůraznil úmysl znovu připojit k Československu ta území, která připadla podle Vídeňské arbitráže Maďarsku. Naléhal na sověty, aby se podíleli na okupaci země, jež vnitřně je stále ještě feudální. Bál se, že případná okupace anglo-americkými silami by znesnadnila zpětné připojení bývalých československých území. Sovětský názor nebyl vysloven, ale pokud jde o návrat československých území jeho představitelé neměli námitek.

3.Potrestání a odsun… Beneš vyslovil obavy, že západ bude příliš mírný k potrestání válečných zločinů a zdůraznil, že mu jde především o tzv.sudetské Němce. Pokud jde o zradivší Slováky provinivší se ve válce proti SSSR, byl toho názoru, že přece jen by sovětská strana měla být shovívavou, aby opačný postup nezhoršil vztahy mezi Čechy a Slováky. Sovětská strana se vyjádřila kladně.

»Je důležité zdůraznit, že zásady smlouvy o vzájemné podpoře ve válce proti hitlerovskému Německu jsou již uskutečňovány. Tato spolupráce je stmelena krví synů našich národů bojujících bok po boku za naše společné vítězství, za společné vítězství věcí spojenců. – Smlouva klade pevný základ pro poválečnou spolupráci našich národů a pro zamezení jakýchkoli pokusů se strany Německa vrátit se ke své staré lupičské politice výboje na východ…« (Kalinin).

»Touto smlouvou bylo korunováno úsilí Československa, existující již přes dvacet let a sledující cíl zajistit náš národ a stát před německým imperialismem. Naše smlouva je přirozenou etapou v průběhu této války, proti nelidskému a loupeživému německému šovinismu, který v dnešní válce se především snažil o zničení sousedních států: Československa, Polska, Jugoslávie a Sovětského svazu. Tato smlouva je jedním z článků budoucího zřízení, které bude blahodárné pro nás i všechny naše spojence…« (Beneš).

Byla to chyba?

Bylo podepsání smlouvy chybou? Dva roky po podepsání obdobné smlouvy britsko-sovětské? Pokud ano, jak potom hodnotit právě zmíněnou smlouvu? Jak hodnotit při tom negativní postoj britské vlády? Odpovídá nám sám prezident Beneš: »…To je zásadní omyl myslet si, že bychom byli bezpečnější vůči Rusům bez smlouvy než se smlouvou. Mít jasnou a včasnou dohodu, zaručující neodvislost a slibující nevměšování, je lepší než nemít vůbec nic…« (E.Táborský: Prezident Beneš mezi Západem a Východem).



Atmosféra

23.listopadu odjel dr.Beneš s doprovodem z Anglie. Letadlo přes Gibraltar, Tripolis, Káhiru, Bagdád směřovalo do Teheránu. První zastávkou na sovětském území bylo Baku, odkud přímo Stalinovým salonním vlakem za doprovodu náměstka zahraničí SSSR Alexandra Kornejčuka a čs.velvyslance v Moskvě Zdeňka Fierlingera »projížděli krajinami, v nichž už svým barbarským způsobem vedli válku Němci« (E.Beneš Paměti). Moskevský pobyt začal slavnostní večeří u Kalinina, v té době předsedy Presidia Nejvyššího sovětu, jíž se zúčastnil Stalin a Molotov, následovaly návštěvy továren, divadel, galerií, vědeckých institucí, různá oficiální přijetí, podpis smlouvy a jednání za jednáním. Atmosféru nejlépe vystihují projevy po podpisu smlouvy. Hovořili Kalinin a Beneš…

ČUBA Josef 29.10.1893 Rajnochovice pilařský dělník,
od r. 1937 inval.důch,
funkc. Zeměd. strany

věznice
Praha Pankrác


04.09.1951

Dne 12.prosince 1943 byla za účasti prezidenta Československé republiky dr.Edvarda Beneše, Josefa Visarionoviče Stalina, Michala Kalinina, maršála Vorošilova a dalších především sovětských představitelů Vjasčeslavem Molotovem a Zdeňkem Fierlingerem byla podepsána československo-sovětská smlouva o přátelství, vzájemné pomoci a poválečné spolupráci. Psalo se v ní mimo jiné… »Článek 1. Vysoké smluvní strany, dohodnuvše se vzájemně, že se sjednotí v politice trvalého přátelství a přátelské poválečné spolupráce, jakož i vzájemné pomoci, zavazují se poskytnout jedna druhé vojenskou a jinou pomoc a podporu všeho druhu v nynější válce proti Německu…
Článek 2… nevstupovat po dobu nynější války v žádná jednání s hitlerovskou vládou nebo s kteroukoli jinou vládou v Německu, která s jasně nevzdá všech útočných záměrů, nevést jednání ani nesjednávat bez vzájemné dohody žádného příměří neb mírové smlouvy s Německem neb s kterýmkoli jiným státem, s ním spojeným…
Článek 3… v případě, že by jedna z nich byla zavlečena v poválečné době do válečných akcí s Německem, které by obnovilo svou politiku „Drang nach Osten“… druhá Vysoká smluvní strana neprodleně poskytne Smluvní straně, zavlečené takovým způsobem do válečných akcí, veškerou vojenskou a jinou podporu…
Článek 4… Vysoké smluvní strany… jsou dohodnuty o těsné a přátelské spolupráci v době po obnovení míru, i o tom, že budou jednat ve shodě se zásadami: vzájemného respektování své nezávislosti a svrchovanosti, jakož i nevměšování do vnitřních věcí druhého státu…
Článek 5… Každá z Vysokých smluvních stran se zavazuje neuzavírat žádného spojenectví a neúčastnit se žádné kolice, namířené proti druhé Vysoké smluvní straně.
Článek 6… Tato smlouva zůstává v platnosti po dobu dvaceti let od okamžiku podepsání…
Sepsáno ve dvou vyhotoveních, každé v jazyce československém a ruském…«
V připojeném Protokolu s navíc konstatovalo, že ke smlouvě se kdykoli může připojit další strana…

Jsme ale o šedesát devět let dál. Názory na smlouvu se stávají prostředkem politického boje. Nenávist nebo také podbízivost některých vykladačů k současnému režimu se promítá i do hodnocení historie. Proto stojí za to, si některé momenty souvisejícím z podepsáním smlouvy připomenout.

ČERVENKA 13.06.1949

Podle prezidenta Asociace Gallup International Kancho Stoycheva, „prezident Trump ve světě nevyvolává sympatie, a obyvatelé planety nyní odmítají přijmout myšlenku amerického globálního vedení“. „Možná. Jenže mapa z roku 2013 nevystavuje příznivější světlo pro Ameriku ani před trumpovským obdobím,” konstatoval novinář.

Podle této mapy, „se Spojené státy ve světě považovaly za samolibého idiota už před pěti lety“, poukázal autor s tím, že Amerika byla uznána jako „nejhorší“ zemí v Mexiku, Brazílii a Argentině uprostřed Obamova prezidentství. Polsko bylo jedinou zemí, která považovala za nejstrašnější Rusy.

Při výběru mezi Putinem a Trumpem jako hlavou svých státu si účastníci průzkumu Gallupu po celém světě vybrali prvního. Pro ruského prezidenta hlasovala téměř třetina respondentů, zatímco 17% respondentů si zvolilo amerického vůdce.

Pro ty, kteří považují Trumpa za loutku Putina, není takový výsledek překvapující, poznamenal ironicky autor.

CWIRZ Jan 28.08.1924 Ostrava poddůstojník ROA věznice Praha Pankrác


15.10.1954