Koncem září se měl konat sjezd strany. V polovině září bylo jasné, že většina delegátů je levicového myšlení, tedy že jsou to stoupenci levicového kurzu ve straně. Pravicové vedení se proto pokusilo mu zabránit návrhem na odložení o tři měsíce. Tato lhůta měla být dostatečná, aby byl čas změnit výběr delegátů či alespoň velkou část ovlivnit. Důvod uvedl sám Tusar - podle něj jde o dobu, kdy se bude ve straně diskutovat o přistoupení k 21 podmínkám Komunistické internacionály, což navrhovala levice a odpovídalo to náladám členstva. Návrh byl předložen zastupitelstvu. Třicet osm přítomných bylo pro, osmnáct ­zástupců levice proti. Nový termín sjezdu byl stanoven na 25. a 26. prosinec. A aby toho nebylo dost, »bylo rozhodnuto, že levicoví kandidáti, zvolení masou členstva, nemají více právo zastupovat své organizace…« (J. Veselý).

HEJNA Jiří

Rokycany

dělník

věznice Praha Pankrác

09.08.1952
proces Hejna a spol.

Kronika událostí I

Dne 14. září… po schůzce s prezidentem Masarykem premiér Tusar podal demisi. Novým předsedou vlády se stal Jan Černý, jenž byl v době první světové války pravou rukou brněnského místodržitele Heinholda, radikálního zastánce trvání monarchie.

»Vláda, které stál v čele, byla vládou úřednickou. To znamenalo, že ani ­ministerský předseda, ani jednotliví ministři nebyli zástupci politických stran, ale ‚nepolitickými‘ úředníky-odborníky. Nebylo to špatně vymyšleno…« (Miroslav Honzík: Praha 1921).

Změna termínu sjezdu

Vraťme se do července 1920. Tehdy pravicoví vůdci svolali poradu do ­smíchovského Národního domu. Tam hlavní referát přednesl Rudolf Bechyně. Řekl mimo jiné: »Zápas o národní samostatnost vyvolal v masách naděje v rychlé uskutečnění velkých idejí a cílů sociálních, jichž říjnový převrat a demokratická republika nesplnily. Část lidu má pocit, jako by byla ošizena o pravé plody převratu…« (citováno podle Jindřicha Veselého O vzniku a založení KSČ).

Tak události z konce roku 1920 zhodnotil Jacques Rupnik ve svých Dějinách Komunistické strany Československa. Otevřeněji se již vyjádřit nemohl. Je ovšem třeba zdůraznit, že o žádné »zpomalení pokrokových legislativních reforem« se nejednalo. Že šlo o vítané zaškrcení všeho, co by jen pokrokem mohlo zavánět. Zmiňme se například o provádění pozemkové reformy, jež ani za dvacet let předmnichovské republiky nebyla dovedena do konce, o vládní vyhlášce, jež omezila osobní, domovní listovní svobodu v oblastech, které vláda pokládala za »revoluční«, že došlo k omezení zákona o osmihodinové pracovní době, podpor v nezaměstnanosti, k přijetí zákona »proti teroru«, jenž omezoval právo stávkujících a pořádání demonstrací, že byly zlikvidovány závodní výbory, výdobytek poválečných let apod. Proto si ukažme, jak to vlastně bylo se zmíněnými událostmi ve skutečnosti.

Začněme však jedním ze »zajímavých analýz«. Je z pera Jacquese Rupnicka:

»Vzestup marxistické levice, která se stávala většinovou, se potvrdil na jejím sjezdu (konaném 26. září 1920). Ze čtyř stovek řádně zvolených delegátů bylo přítomno tři sta dvacet a jejich složení ukazovalo, jak silná je orientace v Brně, Hodoníně, Jihlavě, Olomouci a zejména v Kladně, které zůstane ‚rudou zástavou‘ českého komunismu až do roku 1948. Přestože se levice těšila podpoře většiny členů a později i voličů sociálně demokratické strany, podařilo se jí získat pouze menšinu vedoucích činitelů strany a jejích poslanců v parlamentu. Z toho nevy­hnutelně vzešla konfrontace, v níž šlo nejprve o sídlo strany. Pravice se v prosinci 1920 pustila do zoufalého pokusu ‚zahradit komunismu cestu‘. Tiskárna Rudého práva, nového orgánu levice, se nacházela v Lidovém domě, který patřil straně: ­oficiálně byla vypovězena jménem bývalého předsedy strany A. Němce. Dne 9. prosince 1920 vedení sociální demokracie požádalo o ‚vrácení svého majetku‘ a povolalo policii. Ta po tvrdých střetech budovu obsadila a vydala ji vedení strany. Již druhý den se ve velkých městech konaly pouliční demonstrace…

Jaké byly politické následky prosincových událostí roku 1920? Sociální demokracie se obětovala na oltář republiky. Pro vládu zbavenou ‚anarchokomunistické hrozby‘ to znamenalo také zpomalení pokrokových legislativních reforem: už nebylo třeba brát zřetel na krajní levici, protože byla poražena, a vlastně ani na sociální demokracii, protože ztratila kontrolu nad většinou dělnické třídy…«

Bouřlivý rok 1920

Čtrnáctého prosince byli četnictvem zastřeleni čtyři dělníci ve Vráblech na Slovensku. Těžce raněných bylo deset. Byla to v pořadí třetí střelba do demonstrantů ve čtyřech dnech. Prvním mrtvým byl v Praze dělník Kulda. Při tom právě v hlavním městě se střílelo dokonce dvakrát. Jednou před budovou tehdejšího parlamentu, tedy před Rudolfinem, po druhé před Ringhofferovou továrnou na Smíchově. Den nato, šlo o úterý, četníci střelbou rozehnali demonstraci před hejtmanstvím v Mostě, kde asi šest set dělníků žádalo pro­puštění zatčených členů akčního výboru, tedy levicového vedení sociálně demokratické strany, které bylo zvoleno v souvislosti se zářijovým sjezdem.

K zásahu dokonce armády došlo 14. prosince v Oslavanech a Hodoníně. Oslavany byly velmi významným místem, protože zdejší elektrárna dodávala elektřinu do Brna. Dvě jednotky vojáků, které sem přijely zklidnit situaci, byly na nádraží odzbrojeny. Další den přijely silnější útvary, které vytvořily souvislou frontu, a přesto jim trvalo značnou dobu, než se podařilo dělníky porazit. Podobná situace byla i v Hodoníně. Největší odpor v následujících dnech byl však na Kladensku. Jen v Praze a na Kladensku bylo zatčeno na osmnáct set osob. Celkem se ve věznicích ocitlo více než tři tisíce lidí.

Kdy k tomu bylo? Dva roky po skončení prvé světové války, v roce 1920.

HARAZIN Antonín

Neplachovice

elektrikář

věznice Praha Pankrác


30.10.1953

Parlamentnílisty: ČTK informovala, že německá kancléřka A. Merkelová vyzvala státy EU k pokroku v dohodě o azylovém systému a varovala, že státy očekávající finanční podporu EU musí v řešení migračního problému projevit solidaritu. Některé země EU dle ní ale nadále brání přijímání uprchlíků. Co si o tom myslíte?

Leo Luzar, poslanec PS PČR za KSČM: Paní Merkel je nepoučitelná! Nevím, proč by problém, které způsobila Itálie, Francie a havně Německo měla řešit celá Evropa! Nejdříve ať ukáže fungující systém navrácení migrantů, kteří nemají nárok na azyl! A také stále očekávám zahájení vážné debaty o plíživé islamizaci evropského prostoru, toto cizorodé náboženství ohrožuje naši tradiční společensko kulturní historii. Je jasné, že Merkelovou to už nebude zajímat co bude za 10 let, bude odpočívat v pokoji pod německou zemi a hlas meuzínů z blízké mešity vyzívající k džihádu ji trápit nebude.

Zdeněk Odráček, poslanec PS PČR za KSČM: Paní Merkelová se stále dokola opakuje a už je s tím vyloženě trapná. Bohužel nedokáže pochopit, že mít jiný názor není zatím ještě zakázáno. Až to pochopí, vydá příkaz a nikým nevolený eurohujerský úředník vymyslí novou směrnici. Jestli však máme její vyjádření chápat jako výhrůžky, tak je třeba ve stejném duchu odpovědět. Třeba: Trhni si nohou, a dodat: jestli se vás jinde bojí, my se vás tady nezaleknem. Ale je také možné, že se jedná o diagnózu a pomůže správně podávaná medikace.

HADAŠ Ladislav

Skalička

věznice Praha Pankrác


30.10.1953

Turecký režim prezidenta Recepa Erdoğana a vládnoucí Strany rozvoje a spravedlnosti pokračuje v perzekucích namířených proti demokratickým a pokrokovým silám v zemi. Ty se nevyhýbají ani tureckým komunistům, stojícím v principiální opozici proti současné turecké vládě. K trestu vězení tak byla pro své politické postoje odsouzena již řada členů Komunistické strany Turecka (TKP), včetně čtyř členů jejího Ústředního výboru.

Nejnověji byl k 11 měsícům a 20 dnům ve vězení v lednu odsouzen také generální tajemník TKP Kemal Okuyan. Perzekuce vedoucího představitele tureckých komunistů byla soudem zdůvodněna údajnou urážkou prezidenta země Erdoğana, který byl v jednom z Okuyanových textů, publikovaném v červenci 2015, označen za diktátora.

TKP vydala v souvislosti s odsouzením svého generálního tajemníka prohlášení, v němž se mimo jiné uvádí: "Zatímco je Turecko systematicky proměňováno v obrovské vězení, Komunistická strana Turecka a její vedení i nadále vytrvale a odhodlaně pokračuje v politickém zápase. Komunistická strana Turecka má dostatečné síly a zkušenosti, aby dokázala podniknout účinné politické, organizační a právní kroky proti soudnímu teroru perzekuujícímu její členy a stoupence."