Exprezident policie sepsal drsný text ke Dni lidských práv, který obdivovatele Západu pěkně nadzvedne.
Bývalý policejní prezident a předseda Asociace nezávislých médií Stanislav Novotný při příležitosti Dne lidských práv sepsal krátké zamyšlení. ParlamentníListy.cz jej zveřejňují v plném znění.

Den lidských práv

10. prosinec se od roku 1950 připomíná jako Den lidských práv. A stalo se tak na počest přijetí Deklarace lidských práv Valným shromážděním OSN v roce 1948. Potud formality. Jak je to ve skutečnosti s oněmi lidskými právy ve světě dnes?

Před Listopadem jsme byli většinou přesvědčeni, že lidská práva jsou především porušována u nás a v celém tehdejším východním bloku. Nevěnovali jsme pozornost stovkám Západem vyprovokovaných konfliktů, jejich zásahům do svrchované suverenity jiných států, rabování bohatství kolonií a pak bývalých kolonií… Nevěnovali jsme zvýšenou pozornost porušování lidských práv jinde než ve státech, které se, jako my, ocitly ve sféře vlivu SSSR.

Ale už snad nastává čas probuzení. Musíme měřit všem stejně. Hrubé porušení norem mezinárodního práva znásobilo v bývalé Jugoslávii utrpení. Znamenalo počátek doby bez pravidel, kdy je vše dovoleno. Podstatné je, že se za cenu utrpení a nejodpornějšího porušování lidských práv naplní ty správné kapsy. Chamtivost dobyvatelů operujících v Libyi, Iráku, Afghánistánu, Sýrii nebo Ukrajině přivedla hlavní protagonisty Západu až k prokazatelné podpoře Islámského státu, al-Káidy a nacismu.

CHMELAŘ Miloslav

Veselí nad Mor.

strážmistr SNB

věznice Praha Pankrác


02.11.1951

Není mým cílem dělat obhájce Ruské federace, ani advokáta V. V. Putinovi. Nebude to jistě ani cílem České republiky. Naším cílem ale musí být varovat před nebezpečným nárůstem vojenského napětí, které může mít nedozírné následky. Naše země by se na ničem takovém neměla podílet. Především by se v rámci NATO měla přiklonit k Francii a SRN, které odmítají další rozšiřování a které dokonce vyzývají k tomu, aby byl zrušen plán, že do NATO vstoupí Ukrajina a Gruzie. ČR by měla podporovat ty členské země NATO, které v přístupu k Ruské federaci chtějí prosadit posun od konfrontace ke kooperaci. Dále by naše armáda v žádném případě neměla být vysílána ani do předsunutých základen NATO, se kterými se počítá na území Polska a pobaltských zemí. Tam by v žádném případě neplnila naše národní zájmy, jenom by se nechala zatáhnout do zvyšování mezinárodního napětí. V žádném případě by se neměla podílet na tak nebezpečných misích.

I tady se nám ukazuje, že NATO hujerství je ještě horší a nebezpečnější nežli EURO hujerství!

NATO se o tisíc kilometrů přiblížilo k západní hranici Ruské federace a výsledkem je obrovský nárůst mezinárodního napětí. V prostoru Baltského moře jsou vojska NATO jen necelých 160 kilometrů od Petrohradu, v oblasti Černomoří využívají letecké i námořní základny, které jsou velice blízko k jižní hranici Ruské federace. V obou těchto oblastech narůstá počet a závažnost vojenských incidentů, které se mohou kdykoliv vymknout politické kontrole, a tak přerůst v přímou vojenskou konfrontaci. Navíc byla v USA během posledních 4 let schválena řada doktrinálních dokumentů, ve kterých se odráží narůstající vojenské sebevědomí USA, které za dobu od skončení studené války vedly čtyři velké válečné konflikty, ve kterých demonstrovaly svoji velkou převahu a vojensko-technologický náskok. Dnes mají řadu vojenských základen v blízkosti západní hranice Ruské federace a navíc se, podle nových doktrinálních dokumentů, připravují na to, aby v případě války co nejrychleji přenesly bojovou činnost hluboko na území Ruské federace. Řada amerických generálů v nedávné minulosti otevřeně řekla nebo napsala, že cílem USA je v případě potřeby vyhrát válku v tomto prostoru.

Nebezpečný růst napětí na západní hranici NATO

Na úvod si dovolím jedno vážné konstatování, které vyplývá z mnoha setkání s občany naší země, ale i z mnoha jednání v Evropě. Není v zájmu občanů České republiky, tedy ani v našem národním zájmu, ale ani v zájmu dalších zemí Evropské unie, pokračovat v sankcích vůči Ruské federaci a zvyšovat naši vojenskou přítomnost na její hranici. Musím připomenout jaké velké naděje přineslo skončení studené války. Čerpaly se mírové dividendy, snižovaly se výdaje na zbrojení, rušila se povinná vojenská služba, vojáci opouštěli velká kasárna, šlo se od masových armád k profesionálním. Prudce se snížila hrozba války, ze které měla velká většina občanů do té doby obrovský strach, přišlo velké uvolnění mezinárodního napětí. Mezi USA a Ruskou federací se nastolila a neustále rozšiřovala rozsáhlá bezpečnostní spolupráce.

Ale pak přišly války na území bývalé Jugoslávie a zejména proces expanze NATO. A nastal posun od bezpečnostní spolupráce k novému soupeření, žel na vzestupné úrovni. Do NATO nejprve vstoupily tři země střední Evropy, pak přišlo ještě větší vyostření, vstoupily tři baltské státy (takže NATO dokonce expandovalo na území někdejšího SSSR), dále dva důležité státy na Černém moři, spolu s nimi i Slovensko a Slovinsko. NATO tak nakonec expandovalo na území o celkové rozloze přes jeden milion km čtverečních, když v této oblasti žije přes sto milionů lidí, je tam spousta základen pozemního vojska, vojenského letectva a námořnictva.

Je proto dobře, že vznikla Společnost Julia Fučíka, aby tady bylo dost lidí, kteří nepřipustí manipulaci s historickými fakty. Velký dík patří proto Ottovu nakladatelství, že vydalo Reportáž psanou na oprátce kompletní a s faksimile skutečných motáků z vězení. Je to záslužný čin, protože předmětem zpochybňování bylo i samo autorství Julia Fučíka k této knize, nakonec bylo veškeré zpochybňování vyvráceno už naposledy a po několikáté v roce 1992 Kriminalistickým ústavem ministerstva vnitra ČSFR, který označil Reportáž za výhradně Fučíkovo dílo, bez vpisů a úprav jakékoliv druhé osoby.

Proto považuji za odporné v tomto světle útoky tzv. historiků, ať už z pochybných ústavů, nebo ještě pochybnějších pořadů v různých televizích, či jiných sdělovacích prostředcích. Prostě platí pro nás, kteří ctíme historickou pravdu, "Lidé, měl jsem Vás rád, bděte."

CHALUPECKÝ Karel

Pastůchovice

obchodní příručí


věznice Praha Pankrác

07.02.1952

Kdo z vás ctí pravdivé dějiny?

Většinou se nezabývám v praktické politice a ani vlastně nemohu, historickými událostmi, nemám na to čas. Udělám ale pro jednou změnu a to zcela záměrně. Tento týden je plný kulatých výročí a jednoho půlkulatého. Ve chvíli, kdy píšu tento text, je tomu právě 170 let, kdy byl vydán Komunistický manifest. Dílo, které natrvalo ovlivnilo a změnilo pohled na svět a na sociální spravedlnost pro zbytek devatenáctého a celé dvacáté století a je dále myšlenkovým základem pro mnoho lidí, politických stran a hnutí i ve století jednadvacátém.

Naši čeští, pravdou se nezdržující, trochu směšní antikomunisté, budou demonstrovat proti KSČM, která žádné kulaté výročí neslaví, ale protože racionálně jedná o uspořádání poměrů v naší zemi, tak jsou vystrašeni, co kdyby si lidé opět těch 23 stránek přečetli nebo dokonce se jimi inspirovali.

Chci připomenout osud člověka, který se důvodů, pro něž antikomunisté (jinak prý jsou to ryzí demokraté, jen nesnáší jiný názor) svolali demonstraci, nedožil. Dne 23. 2. uplyne 115 let od narození Julia Fučíka, hrdiny protifašistického odboje, popraveného nacisty 8. 9. 1943, novináře, překladatele, literárního a divadelního kritika. Člověka, jehož osud si připomínají ti, kteří bojovali, bojují a jistě i budou dál bojovat za sociální pokrok, za rovnost a spravedlnost proti bezpráví. Nechci dnes ale vzpomínat na život a dílo Julia Fučíka, to je popsáno mnohokrát. Když žádný popis nedosahuje kvality samotného díla. Chci spíše připomenout to, jak odkaz skutečného bojovníka proti fašismu a německému nacionalismu, který za svůj boj zaplatil cenu nejvyšší, byl těmi, kteří přisluhovali nacistům, kteří kolaborovali a udávali, zaprodávali republiku, ale v dalších letech i jejich následovníky, po své smrti urážen, zpochybňován a všemi možnými prostředky ponižován. Ať už to bylo v šedesátých letech nebo po roce 1989.

Navarro si všímá vzájemného porovnávání silných dělnických hnutí v Evropě a relativně malých, zakřiknutých odborových svazů ve Spojených státech.

Všeobecně si všímá, že když sestavíte spektrum kapitalistických zemí a seřadíte je od velmi „přátelských vůči firmám“ (jako Spojené státy) po „přátelské vůči pracujícím“ (jako Švédsko), uvidíte, že kde je kapitalistická třída značně silná, je ubohé pokrytí zdravotnických výhod (ve veřejném i soukromém sektoru), značně nepravidelné pokrytí a velice nízké zdravotní ukazatele. „Což je ve skutečnosti případ USA.“
Autor:
W. T. Whitney (W.T. Whitney Jr. je pediatr na penzi a politický novinář z Maine).

HRUŠKA Josef


Praha

podplukovník ČSA

věznice Praha Pankrác

24.05.1949