Pozvánka na tiskovou konferenci KSČM -27. 2. 2018
23. 2. 2018
V úterý 27. února se od 12.20 hodin koná v novinářském atriu Poslanecké sněmovny PČR (Praha 1, Sněmovní ul. 4) tisková konference
Téma:
aktuální politická situace
Účast:
Vojtěch Filip, předseda ÚV KSČM
Pavel Kováčik, předseda poslaneckého klubu
Hana Aulická – Jírovcová, místopředsedkyně poslaneckého klubu
Leo Luzar, místopředseda poslaneckého klubu

GRUBER Bohumil

Tišnov

poručík ČSA

věznice Praha Pankrác

21.04.1953

Vstup do KSČM

Vážení uživatelé webových stránek, připojte se k nám!
Máte-li zájem pomoci při realizaci politiky a programu KSČM, nabízíme vám v naší straně členství. Za tímto účelem jsme pro vás připravili dvě možnosti:
vyplnit elektronický formulář, na základě kterého vás bude kontaktovat příslušný okresní výbor KSČM
vytisknout si formulář přihlášky, tento vyplnit a zanést či zaslat na jakýkoliv okresní výbor KSČM nebo přímo na ÚV KSČM (Praha 1, Politických vězňů 9, 111 21)
VZNIK ČLENSTVÍ:
Za člena KSČM může být přijat na základě dobrovolného rozhodnutí občan, který je starší 18 let, ztotožňuje se s programem a Stanovami KSČM a není členem jiné politické strany nebo politického hnutí. Právo přijímat nové členy má základní organizace KSČM (ve zkratce ZO KSČM).
Se členstvím v KSČM je neslučitelná podpora a propagace hnutí směřujícího k potlačování práv a svobod nebo jiná činnost, která je v rozporu s Listinou základních práv a svobod a s mezinárodními dokumenty o lidských a občanských právech.
Těšíme se na váš zájem a chuť pracovat s námi!

FRYČ Václav

Vyškov
(Vyškov)

příslušník SNB

věznice Ostrava

12.04.1951

Z několika pohledů

Stojí za to si připomenout, jak jednání viděli lidé z okolí jednajících nebo autoři věnující svou pozornost právě Eduardu Benešovi:

»Ripka pokládal za velkou chybu, že se Beneš v Moskvě pouštěl do jednání s českými a slovenskými komunisty. Byl v Moskvě proto, aby tam sjednal smlouvu se Sovětským svazem a projednal se sovětskými představiteli naše a mezinárodní problémy, a nikoli, aby jednání zatěžoval stykem s jednou čs.politickou stranou…« (Ladislav Feierabend Soumrak československé demokracie).

»Nebylo vinou Benešovou, že se z těchto plánů mnohé nerealizovalo. Je třeba připomenout, že anglosaské velmoci neprojevily až do roku 1945 nejmenší zájem garantovat obnovené státy na východ od Německa, ba – což se málo ví – Britové dokonce ještě roku 1945 zrazovali Francouze, aby se znovu v tomto prostoru vázali…« (Jindřich Dejmek Edvard Beneš. Náčrt kariéry a osudových dilemat československého politika).

A Beneš? »Odjížděl jsem se svými spolupracovníky z Moskvy 23.prosince 1943 krajně spokojen a s pocity uznání a vděčnosti ke všemu sovětskému lidu a k jeho vůdcům Stalinovi, Kalibánovi, Molotovovi a všem ostatním – především k sovětským vojákům – za vše, co pro nás v této válce vykonali, za opravdu přátelské a srdečné přijetí, jehož se nám v Moskvě a v celé zemi dostalo… Děkuji zde za sebe i za vás a za celý národ zplna srdce Sovětskému svazu a jeho vládě… bez rozdílu za jejich opravdu oddanou, vlasteneckou a záslužnou práci pro naši vlast a svobodu československou« (Edvard Beneš Šest let exilu a druhé světové války).

FERIANC Michal

Lorain

dělník

věznice
Praha Pankrác

20.12.1954

5. Odsun… Jak píše Marie Švermová vedení KSČ »s podobnou koncepcí nepočítalo, o kolektivní vině a hromadné odplatě sudetoněmecké menšině neuvažovalo. Samozřejmě počítalo s postihem těch, kteří s jako aktivní nacisté provinili vůči českému obyvatelstvu…« Návrh na odsun je proto zaskočil. Pouze Gottwald a sudetský komunista Robert Korb se po diskusi postavili za Beneše. Důvod byl jasný: »Oba vycházeli z toho, že postoje sudetských Němců k Československu se během války nezměnily s že k výraznějšímu projevu vůči nacismu v Sudetech nedošlo« (Marie Švermová).

Jak však rozhovory vnímali komunisté? Účastník jednání s dr.Benešem Václav Kopecký rozhovory viděl takto: »My jsme se, jak známo, denodenně s Benešem scházeli v jeho moskevském obydlí a vedli jsme rozsáhlé rozpravy. Dohromady tyto rozpravy konající se denně po návratu Beneše z Kremlu a trvající od večera až do pozdních hodin, zabraly 20 hodin času. Jednalo se o budoucí úpravě vnitřních poměrů v osvobozené republice, jednalo se o systému budoucí státní správy v podobě národních výborů, jednalo se o politických stranách v nové republice, jednalo se o složení vlády, která bude první vládou lidově demokratické Čsl.republiky a jednalo se o obsazení těch klíčových ministerstev, na jejichž řízení si KSČ bezpodmínečně činila nárok… Dr. Beneš v jednání s námi budil dojem, jako by souhlasil s našimi zásadními názory a jako by byl ochoten vycházet plně našim intencím…« (Václav Kopecký ČSR a KSČ).

Kopecký se však mýlil. Beneš s nimi po diskusi opravdu většinou souhlasil a postavil se v dalších měsících za ně.

ERTEL Werner

Gleiwitz
(Polsko)

dělník

věznice Praha Pankrác

03.02.1953

Jednání Beneš, komunisté a Fierlinger

Jednání s prezidentem se účastnil Klement Gottwald, nemocný, jak uvádí ve svých Vzpomínkách Marie Švermová, Jan Šverma, Rudolf Slánský a Václav Kopecký. Zdeněk Fierlinger byl přítomen jako zástupce sociální demokracie. Proto v tomto případě použijme jeho řazení jednotlivých bodů tak, jak je popsal ve své knize Ve službách ČSR:
1.Mnichov… Přítomní komunističtí poslanci Mnichovskou dohodu odsoudili a odmítli i následnou kapitulaci, zejména politiku »dvou želízek v ohni«.

2.Slovenský problém… Komunisté trvali na svébytnosti slovenského národa a odmítli tezi čechoslovakismu, jíž se nadále přidržoval prezident. Způsob správy na Slovensku měl být postupně řešen a neměl být vynucován násilím.

3.Ozbrojený boj… Měl by podléhat společnému úsilí. Londýnská vláda by tomu měla všemi způsoby napomáhat. Měla by vydat i prohlášení zdůrazňující potřebu ozbrojeného boje, tvoření partyzánských oddílů a vytváření jednotné organizace v zemi pomocí národních výborů, na jejichž vytváření se po diskusi dohodli komunisté, Fierlinger i prezident.

4.Vnitropolitické otázky… Byl vyjádřen zájem na spolupráci komunistů, sociálních demokratů a českých socialistů. Dokonce e hovořilo a spojení všech tří levicových stran, Představitelé KSČ se však k tomu vyjádřili skepticky a označili ho jako momentálně neaktuální. Tento blok by však byl jádrem Národní fronty, která by se stala základem pro vytvoření první vlády doma. KSČ odmítla Benešův návrh na vstup do londýnské vlády a zdůraznila svůj zájem na práci ve vládě popřevratové. Prezident plně si vědom situace doma měl dokonce říci na adresu KSČ: »Budete nejsilnějším článkem nového režimu« (Jacques Rupnick Dějiny komunistické strany Československa).

6.Sabotáže… Sovětská strana kritizovala menší míru sabotáží v německé týlu oproti tomu, co se dělo v Polsku. Beneš měl opáčit tím, že sabotáže jsou, ale skrytější a že by napomohlo bombardování československých továren vyrábějících válečný materiál pro frontu. Ani v Londýně však v tomto názoru vyslyšen nebyl. Sovětská strana zřejmě s vysvětlením nesouhlasila, snad i proto nabídla Benešovi vysílačku v oblasti Smolenska či Orši, jež by oslovovala posluchače česky a slovensky. Návrh byl přijat.

7.Zakarpatská Ukrajina… Beneš, jenž se sice zmínil, na přímou otázku Molotova, o jazykové a kulturní sounáležitosti Zakarpatí s Ukrajinou, požadoval však jeho návrat do svazku Československa se zvláštním statutem. Stalin jeho stanovisko s odvoláním na uznání předválečných hranic Československa potvrdil.

Jak hovory hodnotil sám dr.Beneš? V jeho Pamětech můžeme číst: »V celém jednání zde nebylo jediné příležitosti, kde by naši partneři nezdůraznili, když to bylo vhodné, že naše vnitřní věci se jich netýkají a že nebudou do nich zakročovat.«