Den D

Jen v Praze se generální stávky účastnily desetitisíce lidí. Už to přispělo k jejímu pozitivnímu hodnocení. S demonstracemi to však bylo jiné. Vojenská uzávěra začínala na Tylově a Karlově náměstích a z opačné strany z boku Hlavního nádraží. Přesto na Václavské náměstí, kde se měla konat politická část akce, se dostalo sedm tisíc demonstrantů a na Staroměstské na dva tisíce. Kvůli vojsku se hlavní akce konala přímo ve Staroměstské radnici, kde promluvil například František Soukup proti vývozu obilí a socialistka Plamínková varovala před drancováním země, až prorakouská šlechta bude utíkat. V okrajových částech hlavního města však shromáždění byla úspěšnější. Klofáč vy­stoupivší na Vinohradech to komentoval slovy: »Nechceme vést soudruhy ­bratry na jatka, připravené jim vojenskou mocí.« Pak zdejší průvod se přelil do Nuslí. I další okrajové čtvrti byly na nohou.

Ale nešlo jen o Prahu. Stávka se rozšířila i do dalších českých měst, do Kladna (podle policejního hlášení se jen demonstrace účastnilo 45 000 osob), Plzně (více než 25 000), Mladé Boleslavi (4000), Chrudimi, Českých Budějovic, České Třebové, Hradce Králové... Na Brněnsku a Ostravsku se do stávky zapojili i němečtí dělníci. Někde došlo dokonce ke strhávání znaků monarchie (Kolín, Protivín, Poděbrady), jinde vojáci nahradili znak monarchie červenobílými stužkami, společně s demonstrujícími vzali útokem okresní hejtmanství a nakonec uspořádali koncert svobody v hotelu Dvořáček (Písek). Ve Strakonicích strážník Kraus dokonce vybubnoval »depeši« o vyhlášení českoslovanského státu. V Brandýse nad Labem redaktor Pařízek »proklamoval Československou republiku« a ve Vodňanech starosta hoteliér Mašek vyzval obecní úředníky, aby z budovy sňali rakouskou orlici, a oni tak okamžitě učinili.

Shrneme-li, lidé už skončili s monarchií a šlo jen o to, jaká bude budoucnost nově vznikajícího státu. Jenže...

Socialistická rada

Dne 13. července 1918 se ustavil Národní výbor. Sociální demokracie zastupovaná v něm Františkem Soukupem v něm hrála druhé housle. Radikalizaci společnosti tato situace však neodpovídala. Proto na schůzce »socialistických stran« 5. září byla ustavena Socialistická rada, jejímiž členy se stali i dr. Bohumír Šmeral, Luisa Landová-Štychová, dr. Bohuslav Vrbenský ad. V té době již bylo hospodářství Rakousko-Uherska v rozkladu a vídeňské úřady, vědomy si určitého posunu i na mezinárodní scéně, se rozhodly z českých zemí vyvézt co nejvíce potravin. A tak denně směrem na rakouskou metropoli směřovalo kolem čtyřiceti vagonů mouky a připravoval se i odvoz brambor. To vadilo nejen zástupcům levice, ale i představitelům pravicové většiny v Ná­rodním výboru. Proto nic zpočátku nenamítali, když se 11. října Socialistická rada rozhodla vyzvat železničáře nejen k pasivní rezistenci a k výzvě nepouštět ze země žádný vagon s potravinami, ale dokonce v pondělí 14. října uskutečnit generální stávku. V přijaté rezoluci koncipované Šmeralem k tomuto bodu se psalo: »Doba se naplnila. Shodili jsme již okovy poddaných rabů. Povstali jsme k samostatnosti. Z nezlomné vůle vlastní a za sankce všeho demokratického světa prohlašujeme, že tu dnes stojíme co vykonavatelé nové státní samostatnosti jako občané svobodné republiky československé.« (Citováno podle knihy Jindřicha Veselého O vzniku a založení KSČ.)

Vzmužme se a odhodlejte k činům.

Zastavte všude práci, vyjděte z dolů, z dílen, opusťte železnice! Zanechte práce, která slouží vašim zotročovatelům, práce, která prodlužuje šílené vraždění milionů lidí! Nevěřte hlasům, které vás budou zrazovati a radit k návratu do práce za pouhé sliby!

Vytrvejte a stupňujte stávku, dokud vláda nepovolí a nezastaví další válčení!
Ať žije všeobecná stávka!
Pryč s válkou! Chceme všeobecný mír mezi národy! Chceme chléb pro své ženy a děti!
Pryč s otroctvím! Ať žije svoboda, bez níž život nemá ceny!«

Zmíněný leták rozhýbal zemi. Stávka se skutečně stala generální. V Praze nebylo závodu, který by nezastavil práci. Oč vlastně vůbec šlo, že organizátoři sáhli k tak radikální výzvě?

KUČERA Josef

Plzeň

štábní kapitán ČSA

věznice Praha Pankrác


14.11.1952

Čtrnáctý říjen

Ten leták šokoval některé členy Národního výboru. Byla neděle večer 13. října 1918. Je možné ho ještě zadržet a stáhnout? Bylo pozdě. Věci se už vyvíjely po svém a ještě v noci byl na výlepových místech vylepen, aby i ti, kteří se k němu nedostali v pražských a jiných továrnách, si ho mohli přečíst a ještě se rozhodnout...
»Dělníci a dělnice! Druzi v boji a utrpení!

V našich rukách je strašná moc, proti níž nesvedou ničeho ani kriminály, ani šibenice. Je to generální stávka!

Práce, kterou jsme dosud konali, sloužila jen k našemu zotročení a umožňovala krvavé řemeslo války! Dolovali jsme pro lokomotivy, které vozily naše nejbližší na hromadné jatky a z vlasti nám vyvážely všechny potraviny do ciziny. V továrnách jsme pracovali na výrobě smrtících prostředků, které vraždily naše bratry, dělníky jiných národů a mnohdy nás samé!

Hůře nežli s otroky je nakládáno s námi! Pod knutou vojenské správy hladoví jdeme spát, hladoví jdeme do těžké práce. Naše ženy a dítky zmírají hladem a zimou. Míra trpělivosti je dovršena, nelze déle snášeti tohoto utrpení a ponížení!

KUBELKA Josef


Bohuňovice(Kolín)

major ČSA

věznice Praha Pankrác

09.07.1958

Nelze opomenout fakt, že po úmrtí prezidenta USA F. D. Roosevelta v dubnu 1945 se počala ve vztazích k Výcho­du v USA vytvářet nová situace. Nový prezident H. Truman už 8. května 1945 nařídil podstatné snížení všech dodávek do Sovětského svazu. Vláda USA od Sovětského svazu požadovala 1,8 miliardy dolarů. Odvolávala se na dohodu o půjčce a pronájmu. Podle ní USA dodávaly Sovětskému svazu část vojenského materiálu. Předpokládaný požadavek byl v dané době neseriózní. Krátce po konferenci na Jaltě nebyly ze strany USA dodrženy domluvy mezi Stalinem a Rooseveltem. Navíc USA po Postupimi sabotovaly německé reparace pro Sovětský svaz a další země.

Americký publicista W. Lippmann poznamenával: "Můžeme se opět dožít doby, kdy nebudou našim stálým a strašlivým zájmem války. Jak to dopadne, záleží více než na čemkoli jiném na vztazích mezi SSSR a USA. Každý z nich je dnes středem tíže uprostřed velkých prostor Země. Mohou zabránit třetí svě­tové válce. Jestliže se však pustí do boje, bude to nejhroz­nější ze všech světových válek."

KŘIŽAN Jan

Val. Meziříčí

technický úředník

věznice Brno

14.06.1951

Vývoj po Postupimi

Po konferenci nejvyšších představitelů SSSR, USA, Velké Británie a přizvané Francie v Postupimi v roce 1945 se zdálo, že mezinárodní vývoj bude klidný a v podstatě příznivý. Bývalý poradce amerického prezidenta F. D. Roose­velta Hopkins v srpnu 1949 uváděl:" Víme, že my a Rusko jsme dva nejmohutnější národy světa z hlediska jak lidských, tak i surovinových zdrojů, víme, že zájmy Ruska v té míře, v jaké je můžeme předvídat, neposkytnou důvod k vážnějším neshodám v mezinárodních záležitostech. Víme, že jsme na sobě závislí po stránce hospodářské... jsem přesvědčen, že nemají žádné přání s námi bojovat, nýbrž, že jsou plně odhod­láni angažovat se ve světových záležitostech v mezinárodní organizaci a že především s námi chtějí udržovat přátelské vztahy.

Naše politika vůči Rusku nemůže být diktována těmi, kteří jsou přesvědčeni, že není možné s Rusy spolupracovat a že naše zájmy se střetnou, což nutně povede k válce. Považuji tuto pozici za neudržitelnou, neboť může způsobit jedině katastrofu..." .

Nedlouho po konferenci v Postupimi zaslal prezident USA H. Truman dopis J.V. Stalinovi. A Stalin mu 23.prosince 1949 odpověděl:" Vážený pane prezidente, s radostí jsem přijal Vaši zprávu, odevzdanou mně panem Byrnessem, ve které píšete o nejdůležitějších otázkách, které jsou nyní projednávány. Souhlasím s Vámi, že národy SSSR a Spojených států musí usilovat o spolupráci, aby byl nastolen mír, a že je třeba vycházet z toho, že společné zájmy našich obou národů zdaleka převažují jednotlivé různosti názorů."

Košický vládní program

Dne 5. dubna 1945 byl přijat a schválen na zasedání vlády ČSR v Košicích. Byl to program národní a demokratické revoluce. V politické, vojenské, vnitřní a zahraniční politice šlo o budování nové politické moci v osvobozené republice. Bylo zdůrazněno, že lid je a bude v ČSR jediném zdrojem státní moci. Národní výbory tuto moc vyjadřovaly a realizovaly. Češi a Slováci v jednotném státě budou mít rovnoprávné postavení. Jednoznačný přístup byl vyjádřen k o d s u n u Němců a Maďarů z ČSR. Významnou součástí programu byla pozemková reforma. Hospodářská obnova republiky byla hlavní otázkou Košického vládního programu.

Velká pozornost byla věnována budování nové lidové armády a bezpečnostních sborů. Aktuálním úkolem bylo pomá­hat při osvobozování republiky od německých vojsk a okupantů. Osvobození ČSR Rudou armádou v květnu 1945 bylo pro oba naše národy historickým aktem. Novým počátkem. Také mezinárodně politický vývoj ukazoval na nové možnosti.

KŘIVKA Petr

Kobylí na Mor.


důchodce

věznice Brno

12.07.1951

KRULIŠ Bohumil


Žleby

dělník

věznice Praha Pankrác

10.04.1951

KREJČÍ Josef



Spešov

rolník

věznice Praha Pankrác 29.08.1953

NĚMECKO - MY A NATO
10. 8. 2017
1. ČESKOSLOVENSKÝ ÚNOR 1948 A JEHO MEZINÁRODNÍ VÝZNAM

ÚNOR 1948 je historickým mezníkem v našich moderních dějinách. Je to počátek našich novodobých dějin. Národní a de­mokratická revoluce zahájena Slovenským národním povstáním v roce 1944 svým vývojem a postupem přerostla v únoru 1948 v revoluci socialistickou.
Únorové události v Československu, osvobozeném v roce 1945 od německých okupantů - v rozhodující míře Rudou armádou, představovaly politický a mocenský střet mezi stoupenci kapitalismu a lidovou demokracii. Kapitalismus byl v Česko­slovensku zkompromitován z celého období před druhou světo­vou válkou. Lidová demokracie byla u nás formou vlády lidu v poválečném přechodném období, po tragických zkušenostech z roku 1938, po 15. březnu 1939, z doby německé okupace naší vlasti. Kapitalistický režim v ČSR působil od roku 1918. Padl, protože se zásadně neosvědčil sociálně. Neobstál v nejtěžších zkouškách našich národů.

Tato prožitá zkušenost vytvořila určující celospolečenské poznání pro český a slovenský národ.
Osvobození Československa v roce 1945 vytvořilo přiro­zený, současně však nezbytně potřebný mezinárodní bezpečnost­ní rámec a garance pro naši lidovou demokracii v obnoveném jednotném státě Čechů a Slováků - dvou slovanských národů.
Československá republika svou geopolitickou polohou a vnitřním potenciálem ve středu Evropy představovala v pová­lečné Evropě významný strategický průsečík zájmů.

KOZLÍK Josef

Červ. Janovice

dělník

věznice Praha Pankrác

20.02.1954

Dav by měl křičet: „Zbavte se demokratů!“ skutečně levicové dělnické, lidové hnutí bude těžké budovat, ale musíme odepsat ztráty z dvoustranickosti a našich pokryteckých rádoby ochránců. Všichni budou vydaní na pospas kapitálu, bezbrannosti a bezmoci, dokud se nerozhodneme konat jediným způsobem, jaký dává rozumný smysl. Když to neuděláme, Wisconsin a Mississippi budou budoucností pro další miliony lidí.

Sloupek „Freedom Rider“ Margaret Kimberleyové vychází jednou týdně na www.blackagendareport.com a je přetiskován všude možně. Ona sama udržuje také blog na freedomrider.blogspot.com. Žije v New York City a je k dosažení přes e-Mail Margaret.Kimberley@BlackAgendaReport.com

KOVAŘÍČEK Boris


Praha

student

věznice Praha Pankrác

24.05.1949

Za dělníky by samozřejmě mohli bojovat všichni Demokraté, když by měli možnost. V létech 2009 a 2010 Demokraté kontrolovali Washington. Byli by mohli schválit příslušnou legislativu o autorizačních formulářích, což by bylo proces organizování odborů značně usnadnilo.

Ale Demokraté se o práva dělníků nestarají o nic víc než Republikáni. Je to jen jeden z mnoha důvodů, proč je nutno Demokratům vzdorovat. Mrkáním a pošťuchováním signalizují svým podnikovým bohatým bohorovným páprdům, že se nemají čeho bát. Nebude žádné navyšování minimální mzdy, nic, co by prospělo lidem, kteří si myslí, že nemají jinou možnost než podporovat stranu, která je vůči nim a jejich zájmům nepřátelská.

Stálí obyvatelé Wisconsinu obětují miliardy dolarů Foxconnu. Nejen že jim budou vysypané kapsy, ale smluva dovoluje Foxconnu obejít ekologická i ostatní regulační povolení, aby mohl vybagrovat vlhkou půdu a přivést čerstvou vodu z jezera Michigan. K rozkradení veřejných fondů a úpadku životního prostředí dojde za asistence vládních úředníků.

Litanie o zradě je dlouhá, a musí se najít nová strategie k vypořádání se s útokem, jenž nevykazuje znaky slábnutí. Víme, co nefunguje. Víme, že Demokraté nejsou v žádném případě našimi obránci. Dokonce vyhlásili, že budou financovat kampaně kandidátů, kteří jsou proti potratům. Potrat byl jednou z mála otázek, o nich tvrdili, že jsou nedotknutelné. Ale tihle gauneři nemají ani kouska cti.

Kdyby stát Wisconsin chtěl poskytnout 3 000 pracovních míst, jednoduše by najal 3 000 lidí, ale zaměstnanost očividně není tím pravým důvodem. Wisconsin je plně pod kontrolou Republikánů, nejhorších z nejhorších jako vždy, s bratry Kochovými a jim podobnými ve správě. V roce 2011 byli úspěšní ve zbavení státních zaměstnanců práva na kolektivní vyjednávání. Obamova vláda jménem těchto pracovníků nic neřekla ani neudělala. Další Demokraté a odborové svazy se rozhodli zapojit do vzpomenuté ztracené volební kampaně a skončili i se svými voliči s potupnou porážkou.

Tyto dva státy ilustrují, jak dvě křídla politického systému dvou stran spolupracují při podkopávání dělnických práv. ultrapravicoví Republikáni jsou otevřeně nepřátelští a středopravicoví Demokraté mluví o dobré hře. Část viny padá i na odbory. Lpí na Demokratech, dokonce i když pro jejich členy dělají stále méně. Odboroví předáci jsou, jako mnozí Demokraté, političtí idioti, uzamčení ve dvoustranickém systému se stranou, která je vůči nim i jejich lidem pohrdavá, a nikdy se neodváží vznášet požadavky.

Zatímco Republikáni útočí otevřeně a Demokrati jen taktak prosazují návrhy, dělníci trpí v zaměstnání téměř bez odborů, se stagnujícími nízkými mzdami. Demokratická strana nedávno učinila velké prohlášení o „lepší smlouvě“ ( “better deal” ) pro pracující, která je dokonce ještě urážlivější, než jejich obvyklá rétorika. Navzdory všem těm fanfárám smlouva dokonce ani neobhajuje zvýšení minimální mzdy. Jen říká, že „mnozí Demokraté volají po zvýšení minimální mzdy“, a potom předkládá plán na zvýšení minima na 15 $ na hodinu, ale ne dřív než v roce 2024. Tuto legislativu spolu s nimi podporuje i „revoluční“ Bernie Sanders.

KOUKAL Lubomír


Mohelnice

student

věznice Praha Pankrác

12.12.1951