Samozřejmě Marx doplňuje, že zlepšení podmínek udržování dělníků nemění nic na charakteru kapitalistické výroby. Vyrábí se stále více kapitalistů nebo větší kapitalisty na jednom pólu a více námezdních dělníků na druhém. "Délka a tíha zlatého řetězu, který už námezdní pracující sám ukul, dovolují, aby byl trochu povolen". Ovšem, zlepšení podmínek prodeje pracovní síly nikdy neohrozí existenci neplacené části práce - tedy zisku, neohrozí kapitalismus sám. Pokud kapitalista nesáhne k násilnému řešení, nabízí se dvě varianty.

1) Buď vzestup ceny práce neohrozí akumulační proces. Protože i menší míra zisků z většího kapitálu stále vytváří podnět pro rozšiřování panství kapitálu.

2) Anebo akumulace ochabuje následkem zvyšování ceny práce. A s tím se postupně dostává nabídka a poptávka pracovní síly do rovnováhy a i mzda opět klesá.

Podle zástupců podnikatelů se dá nedostatek pracovníků řešit i jinými cestami. Na prvním místě volají po usnadnění příchodu kvalifikovaných zaměstnanců ze zahraničí. A to nejen z Ukrajiny či Vietnamu, ale i z dalších zemí. "Stále je celý proces velmi zdlouhavý a administrativně náročný. Ale i tak je to jen krátkodobé řešení nebo jen dočasná náplast," říká prezident Hospodářské komory ČR Vladimír Dlouhý.
Dlouhý připomíná, že se dá využít i domácí rezervoár. "Stát by si měl dát za cíl zaktivizovat rezervy, tedy motivovat ke vstupu na trh práce početné skupiny obyvatel, které jsou neaktivní. Jedná se především o ženy na rodičovské nebo studenty," říká Dlouhý.

Zdroj: http://ekonomika.idnes.cz/cesko-nedostatek-pracovniku-vyssi-mzdy-f0u-/ek...

V zahraničí (reakce na zvolení Trumpa a možnost tvrdého postupu vůči migrující pracovní síle):
Jen v Kalifornii najímají farmáři na práci na polích okolo 325 tisíc lidí, jak uvádí statistiky amerického ministerstva práce. Mezi Američany o těžkou práci ničící záda není zájem. Podle některých odhadů pracovníky na kalifornských polích tvoří z 85 procent ilegální imigranti.
"Naši pracovníci jsou vyděšení. Pokud jsou oni znepokojení, my jsme znepokojení také," uvedl Joe Garcia, který zprostředkovává zaměstnávání dělníků. Každoročně zaměstná asi čtyři tisíce lidí, kteří sbírají hrozny napříč Kalifornií.
Skutečnost však možná nebude tak horká. Podle jednoho z Trumpových poradců v oblasti zemědělství Toma Nassifa totiž budoucího prezidenta nezajímají ani tak ilegální pracovníci na farmách jako kriminálníci. "Myslím, že cílí na lidi, kteří spáchali závažnější zločiny. S těmi začne, a tak je to správně," řekl Nassif. "Myslím, že je méně důvodů se obávat, než si lidé myslí," dodal.
Zdroj: http://zpravy.idnes.cz/americti-farmari-strach-donald-trump-ilegalni-del...

KAROLIK Josef

Kečkovce

příslušník SNB

věznice Praha Pankrác


11.11.1952

KANDRAČ Anton

Kriviany

úředník

věznice Praha Pankrác

29.05.1954

KALITKA Štěpán

Lucko

dělník

věznice Praha Pankrác

22.09.1950

Marx tady naráží: "...mohou potřeby vyvolané akumulací kapitálu předstihnout vzrůst pracovní síly čili počtu dělníků, poptávka po dělnících může převýšit nabídku, a tak může nastat vzestup mezd."

Tedy výkyv poptávky zvýší cenu, ale i hodnotu pracovní síly - stěhování pracovních sil, zvyšují se nájmy v rozvíjejících se regionech, roste nutnost dojíždět atd...

Samozřejmě někdy "by se mohlo ukázat nutným vyšetřit skutečný stav nabídky a poptávky např. stávkou nebo nějakým jiným způsobem" (Marx: Mzda, cena, zisk). Zde poukazujeme i na odborářskou kampaň "Konec levné práce".

Marx uvádí historické příklady takových stížností a snah o přitahování nových vrstev obyvatelstva do výroby. Speciálně zdůrazňuji tento moment kvůli současným nářkům na nedostatek kvalifikované pracovní síly u kapitalistů v ČR a nutnosti zvyšovat mzdy.

S technickým rozvojem roste společenský charakter výroby - jako vedlejší důsledek a jako prostředek rozvoje (soukromých) kapitalistických výrobních vztahů. Moderní průmysl zavádí vědu do výroby, ale dělá tak nutně přes technický aparát, který má hodnotu, stojí lidskou práci. Přizpůsobení způsobu práce rytmu stroje.
Všeobecný zákon kapitalistické akumulace

Již při prosté reprodukci v nezměněném měřítku (nadhodnota je kapitalistou plně osobně spotřebována) Marx ukazuje, jak si kapitál podřizuje reprodukci pracovní síly, dělnické třídy, z kontinuity kapitalistické reprodukce. Kapitalista má zisk z toho, co si bere od dělníka (nezaplacená práce) i z toho, co mu dává a co si dělník z produktu své práce kupuje zpět (za mzdu).

Ovšem v pojmu kapitálu je růst kapitálu a s ním i nadhodnoty. Část nadhodnoty není spotřebována osobně, ale připojena ke kapitálu. Připojování části vytěžené nadhodnoty ke kapitálu (akumulace kapitálu) vytváří tendenci k exponenciálnímu, geometrickému růstu hodnoty kapitálu. Kapitalisté jsou jen reprezentanty tohoto kapitálového pohybu.

Jak tato akumulace probíhá? Předpokládejme na začátku, že se při akumulaci a zvětšování rozsahu výroby technologie, poměr práce a masa výrobních prostředků, nemění. Pokračuje se na dané, ověřené technické základně, jen se zvýší rozsah produkce.

Pak vzrůst kapitálu při akumulaci nutně vede k vzrůstu poptávky po práci a existenčního fondu dělníků, a to úměrně svému růstu. To se stává zejména v době otevírání nových trhů, ale i vytváření "nových potřeb", nebo marketizace, kapitalizace toho, co dosud stálo víceméně mimo kapitalismus (například zrušení domácí výroby a práce, privatizace a podobně).

KALINAJ Pavel


Bijacovce

věznice Bratislava

17.02.1950

Jednotlivé stroje jsou podobně jako lidé v manufaktuře uspořádáni do soustavy strojů. Ve vývoji kapitalismu si Marx všímá momentu, od kdy stroje jsou vyráběny stroji a přestávají být řemeslným individuálním výrobkem.

Marx uvádí důležitou a logickou podmínku pro zavádění stroje v kapitalistickém výrobním způsobu. Jedině tehdy je zaveden stroj, pokud je levnější než pracovní síla, kterou nahrazuje. Nikoliv každý stroj, který umožní snížit hodnotu výrobku, ale takový, který sníží zaplacenou práci. Technický pokrok závisí na ceně pracovní síly. Pokud je mzda nízká, přirozeně je podnět k technické změně nízký.

Marx cituje dvě definice továrny ideologa tovární výroby Ureho, jako příkladu ideologie průmyslové buržoazie. Ten vidí továrnu jako

1) "kooperaci různých kategorií dělníků, dospělých i nedospělých, kteří zručně a pilně dozírají na systém produktivních strojů, nepřetržitě poháněných ústřední silou (prvotním motorem)." Zde je souhrnný dělník jako aktivně působící subjekt, automat jako objekt. Jedná se o popis každého použití strojů.

2) "ohromný automat, složený z nesčetných mechanických orgánů a orgánů nadaných vědomím, které působí ve shodě a bez ustání, aby vyrobily týž předmět, takže všechny tyto orgány jsou podřízeny jedné hybné síle, která pohání samu sebe". Opačná definice, kde automat je subjekt, autokrat, dělníci jeho orgány. Jde o kapitalistickou továrnu.

Následně ukazuje, že tato definice nestačí pro popis specifiky práce v kapitalistické společnosti.

Kapitál, který kapitalista zálohuje ve výrobě, se rozkládá na variabilní kapitál (za pracovní sílu) a na kapitál konstantní (mrtvá práce, věcné podmínky výroby - pracovní prostředky a předměty).

Nadhodnota pochází z rozdílu mezi hodnotou pracovní síly (nutnou prací pro reprodukci pracovní síly - bydlení, jídlo, vzdělání, nutná relaxace i kulturně určená míra konzumu a náklady na novou generaci) a hodnotou přidávanou k výrobku vykonanou prací (odpracovaná práce). Následně musí být produkt prodán za hodnotu, za kterou byl vyroben, což nemusí být vždy možné.

Marx rozlišuje absolutní nadhodnotu - tendenci k prodlužování pracovní doby a zvyšování nadhodnoty.

Relativní nadhodnota pak vzniká zkracováním nutné pracovní doby, hodnoty pracovní síly zvyšováním produktivity práce - kooperací více pracovníků, dělbou a organizací práce, zaváděním strojů.
Marx detailně zkoumá strukturu stroje. Především stroj definuje (za daných podmínek) jako provádějící operace, které dříve prováděl nástroji člověk. Stroj rozčleňuje - pohon, převodový mechanismus a vlastní pracovní stroj. Marx si byl vědom složitosti a uváděl příklad chemického průmyslu, kde je poněkud jiné působení. Dnes existuje v průmyslu složitější rozčlenění a osamostatnění (například pohon a převod skrze elektřinu a elektrickou soustavu). Navíc s rychlostí výroby vzrůstá význam řízení - senzory, rozpoznávání, regulace, algoritmizace. A právě zřejmě odtud je ta část dynamizace výrobních sil přibližně od 60. let.

KALANDRA Záviš

Frenštát pod Radhoštěm


novinář

věznice Praha Pankrác

27.06.1950

Marx definuje práci, která je nezávislá na výrobních vztazích: "Práce je především proces, probíhající mezi člověkem a přírodou, proces, v němž člověk svou vlastní činností zprostředkovává, reguluje a kontroluje výměnu látek mezi sebou a přírodou. Vystupuje proti přírodní látce samé jako přírodní síla. Aby si přivlastnil přírodní látku v určité formě vhodné pro svůj vlastní život, uvádí do pohybu přírodní síly, které patří k jeho tělu - paže i nohy, hlavu i prsty. Tím, že tímto pohybem působí na vnější přírodu a mění ji, mění zároveň svou vlastní přirozenost. Rozvíjí schopnosti, které v ní dřímají, a hru těchto sil podrobuje své vlastní moci... v tom, co je dáno přírodou, uskutečňuje zároveň svůj vědomý účel, který určuje jako zákon celý způsob a charakter jeho činů a kterému musí podřizovat svou vůli. A toto podřízení není ojedinělý akt. Mimo napětí orgánů, kterými pracuje, je po celou dobu práce nutná účelná vůle, která se projevuje v pozornosti, a přitom je tím nutnější, čím méně práce dělníka upoutává svým obsahem a způsobem svého provádění, tedy čím méně je mu práce požitkem jako hra fysických a duševních sil.

Jednoduché momenty pracovního procesu jsou: účelná činnost čili práce sama, pracovní předmět a pracovní prostředek."

3) Fyzická rovina produkčních sil. Zde se pohybujeme v pojmech technické složení, náročnost reprodukce, výrobní prostředky (nástroje, suroviny), životní prostředky, dělba práce, stroje, technologie, porodnost. Nutné je poznat podstatu technologií, které jsou ale naplňovány jen v určitých vztazích. Někdy je snaha ztotožnit bezprostředně ekonomické zákony s výrobními silami (například "každý nástroj je kapitál") a tím setřít specifika kapitalismu.

Vzniká tu dialektický vztah a provázanost těchto rovin. Hlubší pohyb hodnot se projevuje pohyby nabídky a poptávky i cen. Výkyvy cen (i nahodilé) jsou na druhou stranu nutnou složkou při prosazování podstatnějších zákonů (akumulace, vzestup organického složení kapitálu).
Základní pojmy
Zboží je jednotou užitné hodnoty (způsob využití věci, produktu samého) a směnné hodnoty (určující poměr, v kterém se směňuje). Hodnota je pak výraz množství abstraktní práce, společensky nutné (přímo či nepřímo) na výrobu zboží.

Máme základní vzorec pohybu a oběhu kapitálu:

Peníze-Zboží-výroba-Zboží'-Peníze'
Peníze se směňují za zboží (pracovní sílu, suroviny a nástroje), to prochází produkcí, tedy pracovním procesem, a z něho vychází výrobek, který je (jako zboží, užitná hodnota se směnou hodnotou) směňován za více peněz. Rozdíl výchozí a konečné hodnoty tohoto výrobního cyklu je nadhodnota, základ pro zisk.

JURČA Miroslav

Nový Hrozenkov

textilní mistr

věznice Brno

23.08.1952

Roviny v Marxově popisu
Pro pochopení Marxova výkladu je nutné rozlišovat, že se pohybuje na několika úrovních abstrakce, které odpovídají reálným vrstvám pohybu a tendencím ve společnosti.

1) Povrchní pohyb, které pozorujeme bezprostředně a většina vulgární ekonomie na této rovině zůstává. Tuto rovinu popisují pojmy jako výchylky nabídky a poptávky, cen, nadvýroba (jako spouštěče krize); zdánlivé pohyby obyvatelstva; nezaměstnanost; mzda; rozšiřování trhu.

2) Hlubší, zákonitosti výrobních vztahů

a) Složka, kterou popisuje Marx ve II. a III. dílu Kapitálu, která zahrnuje celkový oběh. Sem ve většině končí klasická buržoazní ekonomie. Základními pojmy jsou výrobní ceny - míra zisku, oběh, úvěr; fixní, oběžný kapitál; peněžní, zbožní, průmyslový kapitál.

b) Hlubší rovina spočívající na výrobním procesu kapitálu a Marx ji popisuje v I. dílu. Základním pojmem je hodnota - nadhodnota (absolutní, relativní), míra nadhodnoty, hodnotové/organické složení kapitálu; hodnota pracovní síly; rezervní armáda pracujících; variabilní a konstantní kapitál.

JUNEK Václav


Mokřice

rolník

věznice Praha Pankrác

16.03.1951

Proč klesá míra zisku, návratnost kapitálu v ekonomice?

Smith - protože s akumulací a dovozem ze zahraničí vzniká přebytek kapitálu a tlak konkurence snižuje zisky všem.
Ricardo - protože s akumulací roste poptávka po práci rychleji než je schopná je společnost uživit, roste cena životních prostředků a tedy mzdy - pokles zisku.
Sismondi - protože osobní spotřeba mas v moderním průmyslu klesá a vzniká problém s realizací produktu.

Proč roste chudoba?
Malthus - důsledek tak zvaného populačního zákona - protože počet lidí roste geometrickou řadou a životní prostředky (výroba potravin) aritmetickou.

Tato vysvětlení mají z hlediska Marxe určitou povrchní platnost. Vyjadřují určité momenty, vztahy nebo jsou důsledky hlubších příčin. V absolutním postavení jsou chybné a pro vysvětlení škodlivé.

JUDITKA Bedřich


Postřižín

věznice Praha Pankrác

18.12.1950

A nyní jsme tu před otázkou technologických změn, jakoby byly nezávislé na výrobních vztazích. Pokud se na ně podíváme konkrétně, a ne přes marketingové brýle, vidíme nová řešení, ne univerzální řešení na veškeré bolístky světa. Nejsou pravděpodobně ani hrozby zničení civilizace - alespoň způsobené technologiemi samotnými. Často vycházejí ze známých, stávajících principů, které se vhodně kombinují, jsou pro ně lepší podmínky.

Není překvapivé, že tu jsou postupy nahrazující člověka. Překvapivé je, že do teď nebyly zavedeny.

My komunisté máme tradici marxistické analýzy. Jsem přesvědčen, že stále zůstávají možnosti rozvíjení dialektické a materialistické koncepce popisu (a změny) světa. Jaký je rozdíl v pojetí vědeckého poznání mezi v současné době převládajícím pozitivismem (empirismus, newton-descartes) a mezi dialekticko-materialistickým pojetmí? Pokusíme se shrnout výklad akumulace a technických změn, jak je před 150 lety podal Karel Marx ve svém velkolepém díle Kapitál.
Zákonitosti v klasické a vulgární politické ekonomii

Připomeňme si některé ekonomické polemiky z Marxovy doby.

Na místě je i mírně humorná připomínka: nejméně posledních 50 let se tvrdí, že do 20 let bude dostupné termonukleární využívání energie. Není pochyb, že ta by to vytvořilo masivní zdroj energie s nižšími dopady. Ovšem neinvestovalo se do ní, protože výzkum je příliš drahý.

Pro levici, představitele revolučních změn ve společnosti, je důležité reálné porozumění společenských procesům. Problém je rozšíření jednoduchých, absolutních vysvětlení. Levice pak dělá chyby v rozboru situace. Stačí si připomenout nedávnou katastrofickou vizi tzv. ropného zlomu, tedy absolutního omezení množství ropy oproti její rostoucí potřebě. Zdálo se, že všechny fakty tomuto odpovídají - cena ropy rostla do závratných výšin. Ovšem tato představa náhle téměř vymizela po nedávném poklesu ceny. Není samozřejmě pravda, že zdroje nejsou omezené, i absolutně, ale existují protitendence - nárůst technických možností (těžba hůře dostupných zdrojů - šelfová moře, břidlicový plyn). Jiným příkladem je zjednodušená formulace "globálního oteplování" jako přímé úměry dvou proměnných "množství CO2"-"teplota".