Proč jsou komunisté takoví hrozní zbabělci

To jsou paradoxy, jak říká sládek ve hře Václav Havla Audience. Komunisté se zaštiťují lidem, kde mohou, ale když se dostanou k moci, tak je lid vůbec nezajímá, jeho míněním, názory a tužbami okázale pohrdají, zakazují svobodné volby a ty kdo si dovolí mít jiné názory zavírají nebo rovnou vraždí.

„Dnes se konaly v Československu tzv. volby, jež měly vyjádřit souhlas národa s nynějším režimem. Byla podána jediná kandidátka Národní fronty a záporný postoj mohl volič projevit tím, že vhodil do urny prázdnou (bílou) volební listinu. Ve volebních komisích, střežících průběh voleb, fungovali kromě úředních zástupců Národního výboru pouze komunističtí straníci. Ačkoli bylo možno vykonat volební akt (tj. vložení hlasovacího lístku do obálky) za plentou, málokterý z voličů této možnosti použil, aby nebyl podezříván, že vkládá do obálky bílý hlasovací lístek.

Člověku bylo k pláči z této komedie, jež tak nestoudně odhalila pravou tvář toho, co si přezdívá „lidová demokracie“.“ To si zapsal brněnský spisovatel Čestmír Jeřábek do svého deníku 30. května 1948, který vyšel knižně v roce 2008 pod názvem V zajeti stalinismu s podtitulem Z deníků 1948 – 1958.

Takže zase za týden dědečkové. *14* *14* *14* *14* *14*
Namalovala jsem se. Oblékla jsem si červené kalhotky. černé punčocháče a černou
minisukni. černou koženou bundičku a páááni - já jsem tak krásná Pussy, *14* *14*

Pane tiradore jsem dojata. Máte strach abych si nezapoměla vzít antikoncepci.
Pokud chcete provést ve vaši ložnici hloubkovou kontrolu tak dejte vědět ju. *3* *14*
Zlej trollíku a co ty? Kdy už pro Pussy postavíš kurník? Na chodníku už je zima. *2*

Pa. Na Vánoce bych chtěla vibrátor v podobě Brada Pitta. *14* *14*

Zločiny Rudé armády aneb válka trochu jinak

II. světová válka, jejíž konec si právě připomínáme, je velmi složitý fenomén. Stojí za to se na ni podívat z poněkud netradičních úhlů. Kdo byli vojáci Rudé armády? Jistě hrdinové, ale také původci i oběti válečných zločinů. Zlehčovat nelze ani přínos západních spojenců na porážce Hitlera.
Na začátku to na velkou protihitlerovskou koalici nevypadalo. Jednotky Rudé armády vpadly dne 17. září 1939 zákeřně do zad Polákům statečně bojujících s nacisty. Vždyť Sovětský svaz a nacistické Německo v té době de facto tvořily bratrstvo ve zbrani a po definitivní porážce našich severních sousedů uspořádaly obě armády, Rudá a německá, společnou přehlídku v Brestu Litevském. Čtvrté dělení Polska se tak stalo skutečností. Rudá armáda se též podílela na deportacích nepohodlných obyvatel z východních polských území, které byly násilně připojeny k SSSR. V nelidských podmínkách bylo v letech 1940 až 41 vyvezeno na Sibiř více než milion Poláků včetně žen a dětí, mnozí z nich zahynuli. Situace na polském území okupovaném nacisty a bolševiky byla srovnatelně hrozná, obě diktatury si v teroru vůči polským civilistům nezadaly. Stalin v té době dokonce veřejně obdivoval Adolfa Hitlera, kterého považoval za svůj vzor. Sovětský svaz také až do vlastního napadení nacisty v roce 1941 ostře kritizoval státy, které s Německem vedly válku o holou existenci. Nutno také vzít do úvahy, že Stalinovo bolševické Rusko nepodepsalo ženevskou konvenci o zacházení s válečnými zajatci a Rusové hned krátce po zahájení války zmasakrovali zajaté německé vojáky. A to ještě v době, kdy se nešlo vymlouvat na nacistická zvěrstva. Rudá armáda také při ústupu z Litvy vyvraždila osazenstvo jedné místní nemocnice, když předtím vojáci znásilnili zdravotní sestry. Stalin rovněž úmyslně nechal vykrvácet Varšavské povstání, kterému odmítl přijít na pomoc a Sověti zavinili i problémy v květnu 1945 v Praze, když zabránili příchodu amerických jednotek generála Pattona, které mohly bez problému osvobodit české hlavní město už 7. května. Stovky lidských životů tak mohly být ušetřeny

Komunisté aneb z historie zločinecké sekty
V sobotní příloze Lidových novin Orientace měl k tomuto výročí zajímavý příspěvek Petr Zídek, který rudou partaj přirovnal k sektě a na komunisty máme podle něj pohlížet jako na Svědky Jehovovy a podobné náboženské sekty.

To je zajímavá a řekl bych pravdivá myšlenka. Je toho vícero, co spojuje příznivce rudé hvězdy s náboženskými fanatiky. Jsou to především nepřátelský postoj vůči okolnímu světu, fanatické lpění na své jediné údajné pravdě a hlavně život ve lži: Něco jiného říkám, ale úplně jinak se chovám.

To bylo pro komunisty typické, oni hlásali beztřídní společnost, slovně vyhlásili válku palácům a chudobě. Ve skutečnosti jim ale na těch dole nikdy nezáleželo.
Z jejich strany to byla pouhá propaganda lidově řečeno, na zblbnutí obyčejných lidí, k jejich ovládnutí a získání moci.

Pravda o bolševickém katyňském zločinu

Polští vojáci zajatí Rudou armádou v roce 1939 byli zavražděni bolševiky a nikoliv nacisty po vpádu Německa na území tehdejšího Sovětského svazu v červnu 1941. Tak za prvé víme, jak pracovali sovětští vyšetřovatelé NKVD. Jim totiž nešlo o odhalení pravých pachatelů, ale o zatčení podezřelých, ze kterých vymlátili přiznání. Oni byli horší jak gestapo, protože gestapákům, i když se jejich nezastávám, poněvadž to také byly bestie, se jednalo o poznání pravdy. Sice vám přitom vymlátili zuby, ale když pochopili, že je člověk nevinný, tak mu dali pokoj. Ne tak stalinističtí čekisté s „planoucím srdcem a čistýma rukama“. Ti z podezřelého vytloukli přiznání za každou cenu protože potřebovali mít výsledky a splněný plán dopadených protisocialistických živlů. Alexandr Solženicyn v proslulém díle Souostroví Gulag píše, jak v jednom sibiřském městě neměla jednoho odpoledne NKVD splněný plán zatčených. Tak „udatní“ hoši vyrazili na nádraží, sebrali asi padesát lidí čekajících na vlak a plán byl dokonce překročen. Takže výsledek vyšetřování takové obludné a nevěrohodné instituce nelze brát vůbec vážně. Za další, exhumovaní mrtví polští důstojníci na sobě měli teplé kabáty, které v parném srpnu roku 1941, kdy měli být podle bolševiků Němci zavražděni, byly jaksi zbytečné. Němci na rozdíl od Rusů také podepsali ženevskou konvenci o zacházení s válečnými zajatci a tu po celou dobu válku až na menší výjimky dodržovali. Nikdy se nestalo to, že by povraždili v zajateckých táborech tak velké množství zajatců. Tohle se samozřejmě netýkalo vojáků Rudé armády, protože v sovětsko-německém konfliktu obě strany zacházely se zajatými vojáky krutě. Ale Poláky jako válečné zajatce němečtí vojáci respektovali! Dalším důkazem je také to, že nacisté sami okolnosti katyňského zločinu zveřejnili. V případě ostatních zločinů, které měli prokazatelně na svědomí, mlčeli. Podivné také bylo to, že rodinám zajatých polských důstojníků přestaly od nich v březnu 1940 docházet dopisy (znovu opakuji, že mrtvoly vojáků měly na sobě zimní kabáty). Také zdůrazňuji, že ruští bolševici už před II. světovou válkou v době hlubokého míru neváhali povraždit desítky milionů vlastních obyvatel. Je tedy jasné, že životy polských zajatců pro ně nic neznamenaly. Proto komunistické lhaní na téma Katyň nemá šanci na úspěch.

Krásný máj bez bolševiků

První máje si už naštěstí neuzurpují bolševici a nenutí národ chodit do nestvůrných prvomájových průvodů. Když se nad tím tak člověk zamyslí, tak tyto komunistické monstrakce se daly přirovnat k nacistickým masovým oslavám. Na obou nechyběly alegorické vozy a obrazy vůdců. Pochodující šiky Lidových milicí a pionýrů na jedné straně měly svůj ekvivalent v SA a Hitlerjugend.

Šéf komunistů mele těžké nesmysly

Je jasné, že komunisté pokaždé kopou, když se jim připomínají jejich zločiny. Uznání třetího odboje z jejich strany nehrozí. Neskutečnou hloupost nedávno pronesl předseda KSČM Vojtěch Filip, který v MF DNES vypustil neskutečnou „perlu“, když prohlásil, že hnutí za demokracii a lidská práva mělo v komunistické éře dodržovat tehdejší zákony.
To je ovšem zcela mimo, představte si, že by Göring u norimberského tribunálu prohlásil, že protinacistické hnutí mělo respektovat nacistické rasové teorie. Jeho to samozřejmě nenapadlo. V roce 1948 byl u nás nastolen režim zla. Se zločinci, kteří zavírali lidi do Jáchymova, posílali nevinné na popraviště, kradli druhým majetky, nešlo jednat po dobrém. Bojovníci proti komunistickému režim tehdejší zákony dodržovat nemohli, protože jinak by to nebyl žádný odboj. Souhlasím s premiérem Topolánkem, že je potřeba diskutovat o uznání III. odboje. Lidé, kteří vedli boj s komunisty, si zaslouží stejné uznání a výhody jako ti, co válčili proti nacistům. Koneckonců často se jednalo o stejné lidi, skauty, sokoly, orly, vojáka z povolání apod. Dokonce se v rámci americké armády vytvářela v padesátých letech minulého století vojenská jednotka složená z Čechoslováků, kterou vedli důstojníci – váleční hrdinové ze zahraniční armády z dob II. světové války. Právě čs. vojáci z Anglie a legionáři byli vzory pro tyto muže, kteří se chystali osvobodit svoji vlast od bolševického teroru. Naopak do řad KSČ se po roce 1945 dostala spousta aktivních nacistických kolaborantů, které před spravedlivým trestem zachránila jen rudá knížka. Říkám s plnou vážností, akce jakou bylo třeba přepadení a zničení komunistického sekretariátu v Milevsku v roce 1950 zápalnými lahvemi a granáty, měly velký význam. Komunisté se začali bát a to bylo dobře.

Skutečný stav budování socialismu věrně přiblížil spisovatel Čestmír Jeřábek v knize V zajetí stalinismu. Zápis ze 17. března 1953 ke Gottwaldově smrti . „Gottwald….. Zavlekl náš národ do asijského otroctví. Přivedl nás na žebráckou hůl. Zavedl demoralizační systém do škol. Rozvrátil nejen naše hospodářství, ale i náš rodinný život. Zahájil tažení proti církvi, proti náboženství, proti Bohu. Uvrhl statisíce lidí do koncentráků a nakonec dal věšet na šibenicích i své nejvěrnější komunistické druhy. … Jeho otylé tělo nevzdělaného alkoholika a lokaje je vystaveno v generálské uniformě ve španělském sále pražského hradu.“

Smutné jsou také záznamy o tom, jak v jednapadesátém musel být zaveden znovu přídělový systém na pečivo, na které stejně jako na maso a cukr se stály mnohahodinové fronty. V Brně byly v padesátých letech poměrně časté případy, kdy lidé umírali v zimě doma kvůli tomu, že neměli peníze na topivo. Komunistické Československo kolabovalo, zatímco Západ díky Marshallovu plánu vzkvétal.

Schizofrenním komunistům platby u lékařů nevadí

Číst si v rudošských Haló novinách, to je fakt požitek. Titulky typu Bezohledná ODS, Topolánkova vláda ožebračuje důchodce atd., tam jsou na denním pořádku. Ale koneckonců, ať si soudruzi kritizují reformy, jsme v demokracii, mají na to právo a nikdo je za to nezavírá do vězení. Ovšem pozoruhodná je rudá demagogie, se kterou bolševická banda oslavuje hospodářské úspěchy komunistické Číny, jež jsou však dosaženy též tvrdou bezohledností na úkor sociálně slabých vrstev. O tom však naši komunisté mlčí!
Na českou vládní reformu můžeme mít různé názory, já si myslím, že je potřebná, protože není možné dále zadlužovat zemi na úkor příštích generací. Stejně tak vítám zavedení poplatků u lékařů, které by měly zamezit plýtvání ve zdravotnictví a zneužívání lékařské péče. Komunisté si myslí, že třicetikorunový poplatek za návštěvu lékařů zruinuje důchodce. Budiž! Jenomže ti samí bolševici ve svém stranickém plátku Haló noviny velebí ekonomický růst prý socialistické Číny. Když pominu, že Čína je nyní ve skutečnosti světovým unikátem, kapitalistickou zemí vedenou komunistickou stranou, tak si nelze nevšimnout jejich závažných problémů. Jedním z nich je obrovská devastace životního prostředí. Dalším ještě horším je fakt, že desítky a možná i stovky milionů Číňanů nemají zdravotní a sociální pojištění. To se týká hlavně chudých zemědělců na venkově, kteří si za doktory musí platit a kvůli tomu, že si nemohou dovolit léčbu v nemocnicích, často umírají. Nedávno se o této problematice zmínil zajímavý článek v časopise The Economist. Ovšem o tom, jak se ve skutečnosti prostým Číňanům žije, se od našich komunistů nedozvíte! Čína je podle nich kvetoucí ráj bez poskvrny. Znamená to tedy, že jim placení u lékařů v zemích, kde vládnou jejich soukmenovci nevadí. Pozoruhodná schizofrenie!

Rusko brání pravdě o Čečensku

Novodobý car Vladimír Putin podal další pádný důkaz toho, že současné Rusko má ke standardní demokracii hodně daleko. Podle nařízení kremelských vládců musí z Čečenska odejít všechny mezinárodní nevládní humanitární organizace, které poskytují pomoc lidem v nouzi.
Ruské vedení nedávno prohlásilo, že situace v Čečensku je prý už normalizovaná (to dobře známe) a tak zahraniční charitní instituce v zemi být nemusí. Tyto organizace třeba rozdávaly jídlo a oblečení bezprizorním dětem a ostatním obětem krutého válečného konfliktu. Tito lidé tak zůstanou bez pomoci, tvrzení ruské strany o tom, že se o ně postará, je lživé. Ruská strana se navíc uchýlila k nehorázné provokaci prostřednictvím tajné služby FSB, která v kanceláři instituce Člověk v tísni umístila zbraně. Ty totiž měly být důkazem toho, že jeji pracovníci podporují čečenský odboj a humanitární pomoc slouží jen jako krytí“ teroristů.“ Taková „skladiště zbraní“ jsou nám dobře známá z padesátých let, kdy je příslušníci StB dávali do klášterů, aby měli důkazy o podvratné a kontrarevoluční činnosti katolické církve. Vzhledem k tomu, že Putin je bývalý KáGéBák, tak se takovému postupu vůbec nedivím. Pracovníci humanitárních organizací však vidí situaci v Čečně jinak. Několik na sobě nezávislých zdrojů potvrdilo, že Rusové ve skutečnosti nemají zájem na tom, aby se svět dozvěděl pravdu o této kavkazské zemi. Proto v ní nechtějí žádné cizince, jelikož ti by mohli vykládat něco jiného než oficiální kremelská propaganda.