Organizační výbor OH v Soči přiznal, že přes „ investovaných „ 51 mld dolarů ( Alexandr Navalnyj zveřejnil interaktivní mapu zpronevěry těchto peněz ) je ke 2.2.014 z 9 hotelů pro média funkčních jen 6, a to ještě bez řádného internetového spojení, a s menšími nedostatky vnitřního vybavení, jako je nefungující topení, výpadky elektřiny ( jako v celé Soči) , netekoucí teplá voda, vůbec žádná voda či voda barvy pomeranče, hotel bez recepce, či recepce bez podlahy, ale všude je možné šlapat po zarámovaných fotografiích Putina, jehož fotky visí a válejí se všude.

Když producentovi CNN zůstala již poněkolikáté klika od hotelových dveří v ruce, a pokojem mu neustále procházeli dělníci ( do montérek převlečení agenti FSB, kteří kontrolovali špionážní systém SORM, nainstalovaný do jeho pokoje ), obrátil se na šéfa Ruského organizačního výboru Dmitrije Černyšenka, a řekl mu :“ Myslíte si, že takhle vypadají OH ?

V 2/01 Politkovská odjela do Čečenska, aby vyšetřila stížnosti 90 čečenských vesnických rodin, které popisovaly „ trestní výpravy „ ruského 45. výsadkářského pluku.

Uskutečnila rozhovor s jednou čečenskou stařenkou Rositou z vesnice Tovzeni, která byla 11 dní mučena elektrošoky, mlácena, a držena v díře bez jídla a pití ( unesení byli zadržováni v jámách vykopaných v příkopu kolem ruské základny) , dokud za ní její rodina nezaplatila výkupné ( 200 – 500 dolarů, či zbraně povstalců, aby se důstojníci mohli chlubit, kolik povstalců zlikvidovali ) .

Další svědek popsal „koncentrační tábor komerčního rázu „ ( výkupné ) u vesnice Šatuni na jihu Čečny, kam Politkovská dorazila, a byla zadržena příslušníky OMON ( speciální policejní jednotky) , audio nahrávky jí byly zabaveny.

Když neřekla, které rodiny ji o táboru informovaly, byla během tříhodinového výslechu mlácena do bolestivých míst, přiotrávena čajem, takže zvracela, bylo jí vyhrožováno kolektivním znásilněním, politím benzínem a zapálením, a nakonec byla podrobena falešné popravě,

V Bibli se píše, po ovoci je poznáte. A ovoce, které nám nabízejí soudruzi s KSČM, je pořádně shnilé a červivé. Navenek se dušují, jak jim leží na srdci zájem pracujícího lidu, ve skutečnosti však jsou jejich hlavním bohem tučně nadité peněženky a svým voličům lžou, život jim nijak nezlepší, pouze je využijí coby výtah k moci.

Důkazů je z minulosti i současnosti víc než dost.

Bylo to v padesátých letech, když se soudružka Marta Gottwaldová rozčílila na jedné z brněnských recepcí pro rudé panstvo, že pořadatelé ani přes její výslovné přání nezajistili nejlepší francouzské koňaky. Dále se brněnský spisovatel Čestmír Jeřábek zmínil o aféře, kdy matce malé dcerky nemocné tuberkulózou odmítlo komunistické ministerstvo zdravotnictví dát devizy na dovoz potřebného léku ze Švýcarska, ale ve stejné době nakoupila zmíněná manželka masového vraha, opilce a syfilitika Klementa Gottwalda luxusní krajky v Belgii za 70 tisíc korun.

Komunisté zřídili pro stranické špičky luxusní sanatoria zvané SANOPZ, zatímco plebs se musel spokojit s nemocnicemi, kterým chyběly potřebné léky a používaly zastaralé přístroje. K popukání byl bývalý generální tajemník ÚV KSČ soudruh Milouš Jakeš, který o speciálních obchodech vyhrazených stranické nomenklatuře v jednom z pozdějších rozhovorů uvedl, že vlastně nebyly nic extra a dalo se tam koupit stejné zboží jako v tuzexu. Pro mladší, tuzexy byly vybrané prodejny, kde se za tvrdou měnu (dolary, libry, marky) nebo za tzv. tuzexové koruny lidové zvané bony (kurs zhruba 1 bon za 5 Kčs) dalo koupit lepší západní zboží, které v normálních obchodech chybělo.
Nyní vychází najevo, že komunističtí poslanci Miroslav Opálka (proslulý mimo jiné utrácením peněz daňových poplatníků za nesmyslné lety mezi Prahou a Ostravou) a Soňa Marková zatajili ve svých majetkových přiznáních statisícové příjmy za účinkování ve správní radě VZP, přičemž všichni jejich ostatní kolegové je nezapřeli. Člověka až napadne, o jakou levotu asi šlo?

Bývalý gen. KGB Kalugin, jenž přeběhl do US, Putina nazývá zakomplexovaným válečným zločincem

Bloger Mrázek napsal: „Když před třemi nedělemi vystrčil novinář J. X. Doležal na Olšanských hřbitovech zadek na Noční vlky, policisté se smáli. Včera vystrčený zadek na americký konvoj ve Vyškově už ale neprošel.“

Nyní je jasné, jakými metodami u nás pracuje proruská propaganda. Lhaním a výmysly! Ondřej Mrázek ve svém blogu „Vystrčit zadek? Jde o to, na koho“ prokazatelně a vědomě lhal. Z neznámého důvodu si vymyslel, že reportér Reflexu J. X. Doležal vytrčil zadek na noční vlky na Olšanských hřbitovech a bylo to bez následků, kdežto když to udělal nějaký protiamerický aktivista ve Vyškově na americký konvoj, policisté ho zadrželi a obvinili z výtržnictví.

Jak ovšem pan Doležal přesvědčivě doložil, on na nikoho zadek nevystrčil, pouze chodil po pražských Olšanských hřbitovech v době příjezdu ruského motorkářského gangu s transparentem, na kterém v ruštině a češtině objasnil, že v našem jazyce vlk znamená rovněž zapařenou zadnici (cože je koneckonců pravda), kterou měl ale pouze nakreslenou, a na nikoho ji nevystrkoval.

*5* *6* *7* *8*

Politkovská si zločiny páchané na civilistech v Čečensku vzala za osobní věc - v 12/99 při nemilosrdném bombardování civilistů v Grozném Putinovými vojsky, kdy civilisté chaoticky v panice utíkali z města, se Politkovské podařilo vyvést ze starobince 89 stařečků a stařenek, na které nikdo ani nepomyslel – již v roce 00 jí v PAR vyšla knížka „Cesta do pekla, čečenský deník“, v roce 01 v LON „Špinavá válka, ruský reportér v Čečně“, v roce 02 v MOW „Druhá čečenská “, v roce 03 Zápisky z Čečenska - Malý kout pekla.

Ve všech dokumentuje zvěrstva spáchaná jak ruskými jednotkami, tak jejich pomocníky „ kadyrovskými milicemi „ , kterým šéfoval dnešní Putinem jmenovaný „prezident“ boxer Ramzan Kadyrov ( „ hromadné popravy vesničanů podezřelých ze spolupráce s oddíly prezidenta Maschadova, pohřbívání zaživa, skalpování ( Indiáni odřezávali vlasy i s kůží, aby duše nepřátel nedošla posmrtného klidu ) , drcená varlata, prsty drcené mezi dvěřními panty, a jiné metody, které „ , napsala Politkovská, „ jsou tak brutální a patologické, že je ani nechci popisovat „ ...

Politkovská dokumentuje veškerá fakta, která vystopovala v jednotlivých případech únosů a vražd ruských novinářů - poznávací značky vozidel, identifikační čísla vojenských vozidel, rádiová volací čísla vojenských vozidel, jména nadřízených důstojníků, kteří únos nařídili – informace, které vyšetřovací týmy odmítly do svých protokolů uvést ...

Představte si, že bychom na nějakém pražském hřbitově zřídili památník německým vojákům, kteří popravovali české muže v Lidicích se slovy, že oni přece také patří k obětem války a mrtví se nekádrují. To by bylo řevu. Jenže pomník ruským vojákům, kteří v roce 1968 z rozkazu bolševikých kremelských vládců přepadli a okupovali Československo, už na pražském hřbitově v Olšanech stojí.

Je mravně nepřijatelné stavět pomník ruským okupačním vojákům v České republice. Chápu, že mnozí z nich k nám nepřišli dobrovolně a byli docela vyděšeni z toho, co je v srpnu šedesátého osmého roku u nás čekalo, místo květin oprávněná nenávist a volání „okupanti běžte domů.“ Rusové tehdy povraždili desítky českých lidí, stovky dalších zranili a stříleli do dětí. A těmto zločincům snad máme stavět pomníky?

Je potřeba dát jasně najevo, že takový pomník oslavující komunistické zločiny je pro drtivou většinu českého obyvatelstva nepřijatelný a musí z Olšan zmizet. Pokud tomu vedení tohoto největšího pražského hřbitova nechce rozumět, pak je na místě, aby zasáhlo vedení pražského magistrátu a sáhlo i k razantním personálním změnám v hřbitovní správě.

Velká část lidí už dala najevo, jak hodlá na tuto nehoráznou provokaci vůči českému národu reagovat. Na Facebooku jsou reakce typu, „doufám, že to někdo brzy pomaluje hákovými kříži nebo jako toaleta to bude dobrý, prostě ho zboříme

Čína, evidentně v rozpacích, 27.8.08 vyjádřila své „krajní znepokojení“ nad ruským „diplomatickým“ uznáním Ruskem odtržených gruz. provincií, protože takovýto jednostranný model uznání by mohl napomoci i k uznání de iure „odtrženého“ čínského ostrova Tchajwanu, nemluvě již o Tibetu …

Také by povzbudil separatismus muslimských Ujgurů v největší čínské provincii Xinjiang.

Ruský vpád do Gruzie přivedl do choulostivé situace i Izrael a Ankaru, které mají v Tbilisi početnou suitu voj. pozorovatelů.

Naši letci ve Velké Británii patřili k Těm, kteří pomohli vyhrát II. světovou válku nad nacistickým Německem. V srpnu 1945 se vrátili do vlasti, ovšem to ještě netušili, jaká hrůza – rudý teror je čeká o pár let později.

Dnes tomu bylo přesně 70 let, co se po dlouhé anabázi vrátili domů naši letci, kteří v barvách RAF dávali nacistům pořádně zabrat. Respektive vrátili se z Velké Británie do vlasti už o dva dny dříve, ale na tento připadá výročí oficiálního slavnostního přivítání, kterého se v Praze zúčastnily desítky tisíc lidí. Celkem v řadách britského královského letectva bojovalo na dva a půl tisíce Čechoslováků, z toho téměř pět set jich padlo. Ti dokázali sestřelit přes 200 letadel a zhruba dalších dvě stě poškodili nebo pravděpodobně sestřelili.

Měl jsem kdysi tu čest potkat se těmito hrdiny na jedné akci nedaleko zámku Červená Lhota na Jindřichohradecku. Osobně jsem mluvil s generály Fajtlem, Peřinou, Šiškou a dalšími. Všichni na mně zapůsobili jako úžasně skromní a pohodoví lidé. Přitom to byli váleční hrdinové, kteří neváhali jít bojovat za svobodu své vlasti. Dokázali víc, než některé tzv. rádoby hvězdy šoubyznysu, které nosí frňáček nahoru a myslí si, že nad ně není.

Skutečnými hvězdami jsou ale tito lidé, kteří tam kdesi nad Anglií riskovali své životy v boji s německou Luftwaffe. Mnozí z nich v boji s krutým nepřítelem padli. V 311. bombardovací peruti bojoval také Alois Šiška, který je známý tím, že při jednom operačním letu v prosinci 1941 musel jako velitel přistát s poškozeným bombardérem Wellingtonem v Severním moři. Dokázal přežít šest dnů na záchranném gumovém člunu, než byl spolu s dalšími dvěma přeživšími členy osádky z původních šesti zajat u nizozemských břehů německou pobřežní stráží. Léčil se v nemocnici, kde mu kvůli omrzlinám hrozila amputace, po uzdravení byl v Praze vyšetřován gestapem, a zbytek války prožil v zajateckém táboře.