Už mně unavuje současná ubohost Hradu, kdy pan Jiří Ovčáček nemůže najit článek Ferdinanda Peroutky Hitler je přece gentleman. Nemá šanci, protože tento novinářský mistr jednoduše nic takového nenapsal. Prezident Miloš Zeman lhal, avšak jako mravní ztroskotanec si to nechce přiznat, a tak jeho poskoci sáhli k vytahování špíny. Chci jenom dodat, že komunističtí literáti obdivovali v té době daleko horší zrůdu, kterou byl bolševik Stalin.

Žurnalista Ferdinand Peroutka napsal v roce 1939 to, co napsal. V září téhož roku po vpádu Němců a Sovětů do Polska skončil v koncentračním táboře a zůstal v něm až dokonce války v květnu 1945. To byla tedy dost divná odměna za údajnou kolaboraci. Pravdou také je, že Peroutka veřejně odmítl nabídku státního ministra pro Čechy a Moravu Karl Hermanna Franka, který mu výměnou za svobodu chtěl svěřit post šéfredaktora protektorátní Přítomnosti. Raději zůstal v koncentráku.

Jeho první manželka Marie Bienenfeldová, kterou si vzal v roce 1919, byla Židovka, mezi Židy měl Peroutka spoustu přátel. Těžko tedy mohl být antisemitou. Kdo to o něm tvrdí, je lhář! Navíc psal ony sporné statě ještě před tím, než začala II. světová válka a holocaust. Hitler sice byl diktátorem, ale v té době ho okolí považovalo za autoritativního vůdce stejné úrovně, na jaké byli třeba Miklós Horthy nebo Francisco Franco.
Naopak komunistický zločinec a masový vrah Josef Stalin měl v roce 1939 na svědomí miliony lidských životů. A přesto tohoto netvora velebili podřadní komunističtí literáti v čele s Juliem Fučíkem, který se rozplýval nad úžasným životem v bolševickém ráji – Sovětském svazu. To, že tam už dříve minimálně deset milionů lidí zemřelo hladem, další miliony byly v gulazích a vražděni, mu jaksi nevadilo. Otevřeně tak kolaboroval s režimem, který byl v té době horší než nacistický.

5. června 1953. „Sebevraždy. Mnoho lidí v blázinci…Maminka přišla o všechny peníze, které si ušetřila na pohřeb. Jeden případ z tisíců.“Z deníku pamětníků.

Byla to velká tragédie, kde jednu z odporných hlavních rolí sehrál prezident Antonín Zápotocký lidově zvaný ušaté torpédo. Ten ještě 29. května veřejně v rozhlase tvrdil, že naše měna je pevná a žádná reforma nebude, a začátkem června požadoval tvrdé zákroky proti protestujícím dělníkům, aby si prý nemysleli, že si mohou všechno dovolit. Obrana proti rudé bandě žádná nebyla, neexistovaly svobodné volby, které by je mohly svrhnout.

Do protikomunistických bouří se v celé republice zapojily desetitisíce lidí, nejostřejší demonstrace se konaly v Plzni, při kterých lidé včetně tisíců dělníků ze Škodovky ovládli město a z oken radnice vyhazovali obrazy Stalina, Gottwalda, Zápotockého a dalších komunistů. Nelze se divit, Škodováci dostali na konci května plat ještě ve starých korunách, které se jim přes noc změnily v bezcenné papíry.

Zločinem bylo zrušení lépe ukradení tzv. vázaných vkladů. Jednalo se o peníze, které měli lidé na účtech po skončení války v roce 1945. Ano, část těchto peněz mohla pocházet ze šmeliny, která bují za každé války, a celkově jich bylo hodně. Bylo logické, že poválečná vláda omezila jejich používání (na svatby, zubní protetiky aj.). Kdyby je uvolnila, dostalo by se do oběhu velké množství peněz a nastala by obrovská inflace. Ovšem jejich krádež byla druhým extrémem. Někdo měl v těchto vkladech celoživotní úspory získané poctivou prací a nyní o ně přišel. Spravedlivější by bylo prověřit původ těchto peněz a podle toho rozhodnout. Nějak podobně to udělal ministr financí Alois Rašín při měnové reformě po I. světové válce v roce 1919.
Zhroucení československé měny bylo nevyhnutelné už také z toho důvodu, že komunisté nesmyslně utráceli za zbrojení, vojenské přehlídky, budování těžkého průmyslu a celkově nesmyslnou orientací na zaostalý Sovětský svaz. Gottwald a spol. plnili rozkazy z Moskvy, které likvidovaly naší ekonomiku a nevyhnutelně po pouhých pěti letech budování socialismu přivedly zemi ke státnímu bankrotu.

Hwang Jang-jop, nejvyšší severokorejský komunistický hodnostář, který v roce 97 emigroval do US, uvádí:

Dodávky elektrického proudu v hlavním městě jsou již téměř plynulé, začaly se objevovat i veřejné vývěsky ( bolševický stát vůči obyvatelům přestal fungovat již před mnoha desetiletími, diktátorova rodina a rodiny jeho prominentů žily převážně na břehu Ženevského jezera, kde jejich děti pod jinými identitami chodily do internátních škol) …

Tragická situace však přetrvává v severních provinciích, kde státní systém distribuce za bolševiků nikdy nefungoval - zdejší města a vesnice žijí jako ve středověku bez elektřiny, bez lékaře, bez obchodů, bez informací …

to jest komunistická KLDR zbudovaná po ruském vzoru - jen bída a chudoba.

Politkovská v Ruském deníku věnuje kapitolu i Beslanu ( rodiče uhořelých a ruskými bezpečnostními složkami v křížové palbě postřílených dětí obvinili z masakru Putina ), ale zvláštní na této kapitole Ruského deníku je, že se ani slůvkem nezmiňuje, jak byla přiotrávena na palubě letadla, když letěla vyjednávat s „ teroristy“ do jihoosetského Beslanu přes Rostov nad Donem s dvěma na ní nasazenými agenty FSB ( do přímého letadla do Beslanu s proputinovskými novináři ji FSB nepustila), a musela být z letadla v Rostovu nad Donem v bezvědomí vynesena na nosítkách a odvezena do nemocnice, kde zůstala na lůžku 14 dní, a kde se „ ztratily“ její krevní vzorky, aby nemohly jít na analýzu – přestože úmyslně v letadle nic nejedla, ani nepila, na konci letu požádala o sklenici vody …

Nebyla jediným nezávislým novinářem, kterému se do Beslanu nepodařilo odletět, novináře Andreje Babického FSB po dobu tragédie rovnou zatkla, což dokazuje, že se Putin vyjednávání s „ teroristy“ , aby propustili alespoň děti, snažil za každou cenu zabránit ( 9.9.04 list The Guardian otiskl Politkovské článek „Otrávená Putinem“ ) ...

Masakr dětských rukojmí v beslanské škole z 1.9.04 je další bod, který Peunová ve své žádosti požaduje, aby Putin před Výborem RF pro vyšetřování vysvětlil .

Jediný expert na výbušniny ze všech třech vyšetřovacích komisí, Jurij Petrovič Saveljev oficiální verzi ruského gen. prokurátora , kterou opakoval ve své zprávě i Toršin z 12.05 ( viz moje články o Beslanu ) , rozcupoval na padrtˇ s tím, že byla vyhotovena těmi, kteří o výbušninách a fyzice vůbec nic neví …

Provokace a lži mají v Rusku dlouhou tradici. Bývalý agent ruské tajné služby FSB Alexandr Litviněnko, který utekl do Velké Británie, uvedl, že pumové útoky na obytné domy v Rusku v roce 1999 nemají na svědomí čečenští teroristé, ale právě lidé z FSB, aby vyvolali záminku pro druhou válku s Čečnou. Pravdou je, že později byli tajní z této služby dopadeni v Rjazani, jak dávají bomby pod bytový dům.

Tyto praktiky potvrzuje i bývalý poradce ruského prezidenta Vladimíra Putina Andrej Illarionov. Podle něj chystali Rusové na Krymu provokace ještě před událostmi na Majdanu, při níž měli být speciálními komandy napadáni a zabíjeni Rusové, aby Kreml zdůvodnil invazi na Ukrajinu.

*9* *13* *10* *5* *4* *4*

Putinova „špinavá“ válka v Čečensku přinesla dva do očí bijící důsledky :

a) „islámistický“ terorismus metastázoval do celého Severního Kavkazu, přičemž tuto „infekci“ rozšířily samy ruské jednotky

Sýrie vytrvale podporovala teroristická hnutí, jako jsou Hamás a Hizballáh, schvalovala zločinné útoky proti izraelskému obyvatelstvu včetně vražd žena dětí a nezastavila se ani před podporou radikálních islamistů, která využívala jak proti židovskému státu, tak proti křesťanům v Libanonu. Je to také Sýrie, která se podílela na rozvrácení a zničení kdysi nádherného Libanonu.

V roce 1948 se tato země podílela na arabské agresi vůči Izraeli, naštěstí byla poražena. O necelých dvacet let později se rovněž zúčastnila proslulé šestidenní války s Izraelem, při které byla zase na hlavu rozdrcena. Tento konflikt vyprovokoval Egypt uzavřením Tiranské úžiny, což se rovnalo z hlediska mezinárodního práva vyhlášení války Židovskému státu. Sýrie přišla v tomto konfliktu o Golanské výšiny, ze kterých trvale odstřelovala území Izraele včetně důležitého vodovodu, který spojoval severní a jižní část země. Od roku 1970 vládne v Sýrii klan Asádovců, ovšem v nenávistné protiizraelské politice se nic nezměnilo. V roce 1973 v tzv. jomkipurské válce Sýrie společně s Egyptem překvapivě zaútočila na Izrael, nicméně opět se dočkala zdrcující porážky.

Sacharova organizace Memorial bylo to nejlepší, co perestrojka dokázala vyprodukovat.

Z archívů Memorial ( + z částečně zpřístupněných státních archívů) se lidé mohli dozvědět, kolik stovek jejich příbuzných bylo za Stalina zastřeleno či deportováno do vyhlazovacích gulagů ( do gulagů rodiny putovaly jako celek, včetně kojenců a přestárlých) na základě rozhodnutí tříčlenného bolševického revolučního tribunálu , které v letech 29-49 fungovaly ve všech městských obvodech a vesnicích po celém SU ( bolševické trojky ) – tyto tribunály soudily rodiny podle seznamů vyhotovených místním šéfem milice , který je sepsal podle logiky „třídněosobní“ (chtěl jejich majetek ), či smůlovatě spadly do statistiky ( potřeboval naplnit denní kvóty zastřelených či deportovaných podle směrnic shora / tajné policie, jejíž náplní práce bylo vyhlazování všech potenciálních politických odpůrců režimu i s jejich rodinami , Čeka 1917-1922, 1934-1954 NKVD, mezi tím byla GPU )

*15* *2* *3* *14*