-
Alešovi nějak nerozumím. Taky mě štve, když koukám na jednu cutscénu vícekrát za sebou bez možnosti přeskočit, ale Alešovi to zjevně vadí i napoprvé. Já teda nevím, ale všechny silné příběhové zážitky mám v drtivé většině z her s výrazným důrazem na promakané cutscény.
Jinak mě hodně mrzí, že vůbec nezmiňujete skutečnost, že velká část dnešních her dělá z hráčů blbečky. Všechno jim hned prozradí a ideálně vám naservíruje tisíce nevypnutelných HUD indikátorů, ideálně doprostřed obrazovky. Toto dokáže dokonale zničit atmosféru a mně celou hru. Z poslední doby zmíním např. Rise of The Tomb Raider, který jsem po pár hodinách znechuceně odinstaloval (největší bomba je nápis Reload, což prostě nejde vypnout), ale jsou těch her haldy. Sepisuju zrovna petici, aby vývojáři byli ohleduplní a dali hráčům možnost tyhle hovadiny vypnout, tak snad se to uchytí. Že toto redakce vůbec nezmiňuje, mě skutečně zaráží, za mě je to naprostý mor dnešních videoher.
-
-
Alešovi nebo Adamovi? 🙂
-
Většina her nabízí vypnutí částí HUD, ale to je k ničemu, pokud je to rozhraní od začátku špatně navržené. Už několikrát jsem zkusil vypnout otravnou minimapu nebo herní rady, ale za pár hodin jsem nevěděl kam jít a jaké tlačítka zmáčknout, protože ten přehlcený HUD byl jediným indikátorem.
-
-
Přesně tak. Někdy jde vypnout celý HUD nebo velká část, ale to je řešení úplně k ničemu, přesně jak píšete.
-
-
-
Perfektní souhrn všech věcí které mne ve hrách také vytáčí., hlavně tyto:
Nepřeskočitelné cutscény (a to hlavně před začátkem hry, kdo se chce dívat na 15minutový intro..) a nebo nepřeskočitelné rozhovory (vy už máte dole titulky dočtené, ale postavy jsou v rozhovoru teprve uprostřed).
Zdlouhavý (a nudný) tutorial (proč ho raději nezakomponují jako dobrovolnou volbu z menu)
Nemožnost vlastního uložení (kde jsou ty časy rychlého uložení přes F5)
Hledání a pročítání desítek emailu, dopisům apod.. (a hra tě k tomu i nutí, přeci jen tam může být zajímavé heslo). Kvůli tomu jsem ani nemohl ten Prey dohrát.
Pak bych k tomu přidal i nepřeskočitelné úvodní intra při spuštění hry. Když je vidíte po 10 (ale i poprvé), tak je to enormně únavné a otravné.
Samozřejmě dále nemožnost vypnout si různé ukazatele na HUDu, jak už zmiňoval Effect. To je opravdové peklo dnešních moderních her. Naštěstí už jsou tyto možnosti v některých titulech dostupné, ale stále to není ono.
-
-
- Nebylo by lepší titulky prostě vypnout a poslouchat co postavy říkají? Tím by jsi tento problém jistě vyřešil. 😉
- S tutorialy souhlasím.
- Problém s ukládáním, potažmo checkpointy je trošku komplikovanější. Kdyby jsi mohl pořád mačkat F5, tak by jsi z míst, kde má řádně přituhnout spíš udělal save/load parodii.
- Pak evidentně typ her jako je Prey není tvůj šálek čaje. Pokud by něco takového třeba někdo strčil do čistě frenetické akce, tak jasně. Nemělo by to tam co dělat, ale vyčítat to zrovna Prey, které si šlo svoji vlastní cestou je podle mého nefér.
- Nepřeskočitelné intro měl dobře vyřešený třeba Red Alert 2, kdy při prvním spuštění přeskočit nešlo, ale pak už ti to bylo umožněno. Jinak souhlasím, pokud ti to někdo nuceně sere do ksichtu, je to otrava.
- Souhlasím.
-
-
No když neumíš tak dobře anglicky, tak si potřebuješ k tomu číst i české titulky. A obvykle máš dřív přečteno, než postavy domluví. Ale naštěstí už ve většině her se ten rozhovor dá něčím posunout dále.
F5 se hodí jen u některých her. Například u starého Return to Castle Wolfenstein, Call of Duty 1, Half-Life 1 nebo Stalker 1. Stojím si za tím že právě tam tento systém ukládání té hře dal na větší zábavnosti a to asi z toho důvodu že ty hry jsou těžké. Myslím že by se u některých her dal použít i dnes, nechat v tomto svobodu na hráči.
Prey jsem zmínil, protože byl uveden v článku. Je zde i mnoho jiných příkladů. Teď mne napadá třeba u FEAR 1 poslouchání rozhovorů na záznamníkách, apod. Něco v tobě tě nutí si to poslechnout, ale zároveň víš, že je to vlastně úplně zbytečné a zdržuje tě to od hlavního smyslu úkolu. Mělo by to být vybalancované a posilovat to atmosféru, ne otravovat.
Ano, to je asi nejlepší řešení s tím intrem. Poprvé to nepůjde a pak už ano. Z toho by se měli vyvojáři poučit.
-
-
"Například u starého Return to Castle Wolfenstein, Call of Duty 1,
Half-Life 1 nebo Stalker 1. Stojím si za tím že právě tam tento systém
ukládání té hře dal na větší zábavnosti a to asi z toho důvodu že ty hry
jsou těžké."Ty hry vznikaly v úplně jiné době a dost ji reflektovaly. Ale budiž, tam ten styl ukládání ještě jakž takž smysl měl. V dnešní době už je to opravdu spíš (zasloužený) přežitek. Pamatuju si, jak jsem viděl kamaráda co hrál Dooma 3 (u kterého se asi všichni shodneme, že to opravdu těžká hra není), tam byla možnost ukládat kdykoliv. Hra byla spíš stočená směrem k hororu a jeho styl hraní byl "zabiju dva Impy/menu/save, zajdu za další roh/zabiju Impa/menu/save, další Imp ho škrábnul/menu/load/zabije Impa/menu/save" - ten člověk takovým způsobem dohrál celou hru a nejen, že si sám totálně zničil tu horovou část, ale taky přes 30% herního času strávil save/load mechanikou. Je to v pořádku?
Jakmile dáš hráčům takovou svobodu, tak toho určitě začnou zneužívat.
-
U serie Bioshocku mi zaznamniky nevadily. Sly pustit az pozdeji po prestrelce a sedly do melancholicke atmosfery uz vylidneneho sveta.
-
-
-