Proč bože, proč tomu autoři nedaly ještě rok a neudělaly z toho alespoň dvanáctihodinovou Lovercraftovskou adventuru ala Call of Cthulhu... Ta atmosféra je zarážející, celé jsem to prošel se zatajeným dechem...

Me to pripada jako stary dobry "Myst"

nechybí tam náhodou Cthulhu, který by se v závěru vyšplhal na vrchol kopce...

rikal sem si kdyby udelaly na tomhle enginu skyrim tak by udelaly lip

Já to dohrál, ale co mi vadilo jsem já sám, protože neumím téměř anglicky. Proto jsem si spíš užíval celý ostrov a zpracování, než "příběh" a je to škoda. Rád bych pochopil texty, které se ve hře objevují. I přesto jsem si užil krásnou atmosféru a ke hře se rád vrátím. Kéž by to někdo přeložil do češtiny :)

Jako jo, chvílema jsem byl trochu naměkko, ale z herního formátu se teda dalo vytřískat mnohem, mnohem víc: házení kamínku do vody, ohýbání trávy, kreslení do písku.... takhle je to v podstatě jen jakýsi vizuální doprovod k povídce. Líbí se mi ale to neúplné dávkování textu.

Grafika samozřejmě nádherná a ještě a ostrov působí velmi přirozeným dojmem, ačkoliv jdete podstatě v tunelu, tak jsem ani jednou neměl pocit "levelovitosti".

Na příběhu/formě jsem ovšem nepochopil dvě věci: samotný závěr, který teda působil dost laciným dojmem, a potom tu romantickou vznosnost řeči - proboha proč? Chápu, že pak by asi určité části herního publika nedošlo "že tohle je k*rva poezie" ale buďme upřímní - poezie, který je pro všechny, se jmenuje kýč.

Ten zážitek byl fajn a celé dílo hodnotím pozitivně, už jen za snahu jít nějakým "alternativním" směrem co se týče interaktivní zábavy.

That being said, osobně mi tam konkrétní výklad chybí. Nechci tam mít nic konkrétně řečeno, ale všechny monology se motaly kolem nějakých konkrétních lidí, kolem nějaké nehody, v pozadí tam bylo pípání přístrojů (když jsem se šel např. utopit do moře) atd. je tam tuna náznaků něčeho a celý výsledek pak na mě působil jako umírání na nemocničním lůžku. Nevím to ale ani z daleka jistě a vadí mi podobné "naznačovací" zakončení. Ocenil bych konkrétnější "záhadu" která se postupným procházením odkrývá - i kdyby dávala smysl až na konci, či druhém průchodu a pořád by měla hromadu nejasných detailů.

Aktuální hra je ale toulka po líbivém prostředí, s líbivými zvuky, za líbivých úryvků, která ale nedává po dohrání větší smysl, než jakákoli její 10ti minutová sekce vytržená z kontextu zbytku hry - což je IMO špatně. Je to jako nacházet dílky puzzle, ale mít na konci 10 dílků ze 100.

grafika je uzasna hlavne v tech jeskynich. tady ty obrazky k recenzi nejsou v plnem rozliseni

Zastaralý engine nic moc, ale nechápu to, projdu kolem majáku po pobřeží až k takové skále, ve které je náprava a co pak?

Dear Esther je umelecké dielo, ak má hrač trpezlivosť tak dokáže splynúť s prostredím viac ako v ktorejkolvek z hier. Platí to hlavne pre tých ktorých baví skúmanie prostredia a rád sa nechaju vniesť do hry ak im to hra umožni... mne sa to podarilo dokonale. Táto "hra" určite nie je pre mladšie ročníky ktoré ak minútu do niečoho niestrielajú tak sa začnú nudiť ...

Za prostredie je zodpovedný Rob Briscoe (chalan z DICE) a Ben Andrews - concept artist ktorý stojí za obrázkami k novej Amnesii ktoré sme nedávno videli ... dúfam, že znovu spoja svoje sily práve v tejto hre alebo sa dočkáme podobného skvostu akým Dear Esther bezesporu je.