U Drakensang me strašně mrzelo, že u vedlejších rozhovorů chyběl ENG dabing. Texty na hlavou NPC jsem schopnej přežit u izometrickýho RPG, ale tady mě to dost kazilo jinak úžasnej pocit ze hry*13* A německej dabing prostě nejsem schopnej překousnout...

Nemusi nic vymyslet, staci si vzit BG2

tak zase si nebudeme namlouvat, že spousta skillů a kouzel nejsou v DnD naprosto zbytečné...

Asi si opět prubnu nákej NVM online svět pokud se tedy ještě nákej najde.

Jistě. Já to vzal více obecně, ale princip je vlastně stejný.

Kdyby ale měl vliv, to by byla věc!

Nejde o to, co ty si ohlídáš, nebo neohlídáš. Jde o to, že jde o mě první známý pokus o rozšíření herních mechanik na profil hráče. Hra jakoby kontroluje tvůj typ osobnosti, načež ti uzavírá bonusové cesty spojené s jiným typem osobnosti. Je to podobné, jakoby kdyby sis v rámci nějakých perků vybíral věci typu mazanost, zastrašování, přesvědčování apod. Je to však vázané na typ osobnosti, a proto to působí mnohem přirozeněji... Jenže zmínění hardcore hráči tohle nepoznali, všimli si tak maximálně toho, že chybí skill přesvědčování, který ale nechybí, nýbrž byl takto elegantně přetransformován a povýšen na novou úroveň (holt jakmile lidem nestrčíš nějakou fičuru explicitně pod rypák, jakoby neexistovala - tak hlavně, že jsou hardcore, protože si všimli, že Isabela má velký kozy a parťákům nejdou měnit zbroje...).

Kvalita questů je dost subjektivní záležitost (resp. subjektivnější než jiné aspekty), ale ano, uznávám, že tvůrci se očividně tu hru snažili napěchovat obsahem za každou cenu a spousta kvalitních a dobře promyšlených questů se ve změti těch generických jaksi ztrácela.

No, osobně si myslím, že systém herních mechanik je v DA2 velmi povedený a rozhodně je to o něčem jiném než o "dvou úderech štítem a jednom seku"... Pokud hru hraješ na hard, případně na nightmare, musíš už sakra taktizovat (hlavně při boji s bossy, které má DA2 řešeny naprosto perfektně). Cross-class comba v rámci party jsou boží, celkově je na složení party kladen obrovský důraz a určitě neplatí, že na nightmare je úplně jedno, jak je složená. Hra je v podstatě trinity systém, ale kvůli přibíhání nepřátel ze všech stran se musí hráč sakra ohánět a právě lvůli takovýmto situacím i pečlivě volit skilly (hra s tím počítá).

Nechápej mě špatně, DA2 má mnoho chyb, ale lehká rozhodně není (přepneš-li obtížnost). Překvapivě je navíc nutno taktiku často měnit a to v závislosti na typu nepřítele (hlavně v DLCs), což je velký krok vpřed oproti dost tragickému systému z DAO, v němž si hráč v podstatě našel jednu ultimátní strategii, s níž drtil nepřítele s prstem v nose až do konce hry. I na nightmare bylo DAO od určité fáze naprostá brnkačka (Arcidémon epic fail), což u DA2 ani náhodou neplatí...

esenci DA2 celkem dobře vystihuje tenhle chlápek: http://www.youtube.com/watch?v=onr_z45NVyI ...i když v některých ohledech s ním nesouhlasím.

Někdy si říkám, kolik vlastně těch DA2 haterů tu hru hrálo dál než do dema? Ale to je asi kacířská myšlenka. Samozřejmě všichni tu hru poctivě hráli, a každý do jednoho vidí, jak je ta hra strašná a je to jejich názor založený na zkušenostech a vůbec neopakují jeden po druhém... Ale proč mě sakra ta hra přišla skvělá? Když jinak mám vkus celkem normální? Asi záhada :)

tak se jsem nevěděl, jsem myslel, že po tom hatu co dostali na forech od te serie na chvilku upustili

Často uváděné, leč naprosto vytržené z kontextu. *5* Celý citát zní (v překladu): "Nenaslouchejte těm, kdož tvrdí, že hlas lidu (vox populi) je hlasem Božím (vox dei); vždyť zběsilost davu je vždy velmi blízka šílenství." Obzvlášť špatná zpráva pro zastánce přímé demokracie. *3*