Taky si myslím, že mluvíme jen o pár největších mainstreamových sériích/titulech těch největších studií, hlavně na konzole.

Ještě nedávno by si nikdo netroufl vydat staromódní isometricke rpg, pak přišlo (tuším ze jako první) pillars of eternity, a najednou žijeme v druhé zlaté éře iso rpg - DOS2, disco elysium, Pathfinder, atd. 

Apokalypsa nás nečeká, herní svět se přizpůsobí a bude se točit dál.

No hate, ale s názorem zásadně nesouhlasím. Tohle je podle mě klasický názor konzolového hráče konzumující pouze AAA tituly od 4-5 nejvetsich hernich studií. Rozmanitost a kvalita her od menších studií dnes daleko předčí přesne zaškatulkovane a linearní hry od molochů jako je EA, ubisoft apod.

Velke firmy delaji hry aby se to libilo co nejvice lidem, nicmene podle me dosahnou akorat toho, ze to sice zaujme vetsinu, ale málokdo si k nim vytvori blizsi vztah. Nemluve o tom, ze jedna vec o co tyto studia absolutne nestoji je "replayability" i.e jednou si to zahraj a pak nam dej dalsich 60$ za novou hru.

Hry mensich studii vetsinou stale cílí na hrace a ne na $$$. Hry jako Satisfactory, V rising, No man sky apod jsou krasne priklady her poslednich let, ktere nabízí nove gameplay loopy, jejich long-term podpora je rekl bych nad ocekavani a netahaji z tebe kazdej den x $.

Průmysl jako takový neztrácí své kouzlo, ale tím jak se z gamingu stavá víc a víc mainstream aktivita je to kouzlo težší najít mezi zástupem korporací které na nás házejí jednu prumernou hru za druhou a jediny o co jim jde, je aby z nas dostali tech 60$ za dalsi titul.

Prvně, díky moc za super článek! 

Dle mého názoru často mícháme 2 věci. Kritizujeme současnost a vzpomínáme na minulost pod nánosem nostalgie. Tehdy bylo také megatuny herních braků a prismatem dneška je spoustu věcí z minulosti založených na neskutečné šikaně hráče. Ovládalo se to špatně, úkoly byly také nudně podobné a opakující se, příběh za záchranu lidstva byl vysvětlen v několika animacích. Jen nám prostě zářila kukadla, protože vše bylo nové, každý rok byl velký posun v grafice a posunu hratelnosti. Přicházely nové koncepty.

Dnes je herní průmysl dospělý, my jsme daleko náročnější a rádi bychom hráli příběhy lepší než v nejslavnějších románech s realistickou grafikou a hlavně fyzikou, které ani dnešní HW není schopen.

Stále se ale objevují inovátoři - vezměte například Beat Saber.

Je to klasický příběh mnoha odvětví. Začátky jsou překotné a plné revolučních inovací, pak přijde dospělost a revoluce se nedějí tak často. Vezme třeba telefony, auta atd.

Nostalgický článek o tom, jak bylo lépe. Ne, nebylo. Je pořád stejně, jenom toho má člověk více odehrané. A nic proti, ale Death Stranding je nejvíce nudná hra, co jsem měl tu smůlu hrát. Po 7 hodinách jsem to vzdal. Pořád to samé repetirivni hraní a ani motorka to nevytrhne. Pořád stejný nudný postup. Chtěl jsem to dohrát kvůli příběhu, fakt mě zajimal. Ale to by nesměl být tak otřesný gameplay.

Pavel si měl dát pauzu. Nejspíš změnit práci nebo aspoň tematicky náplň práce. Toto je totiž typické vyhoření, které povede ještě k větší znudenosti a otraveni. 

Mně stačí ke srovnání jen to, jak jsem zíral na prezentaci nového prvního Asasína někdy v roce 2007 (naposled jsem ještě zíral na nové obrázky, když se oznámil třetí Asasín) a jak na nás teď Ubisoft vychrlil hned 4 nové, nebo kolik......a nechává mě to naprosto chladným. 

Ale umí. Jen se nesmí hledět na Ubisoft.

jj, je to jak s filmy

velky produkce sazi jen na osvedceny recepty a neriskujou, takze je tu kazdej rok plno comixovych lejn a poradny velky filmy nikde

V první řadě mě těší, že takový článek sepsal Pavel. Snad se Pavel nebude zlobit, když napíšu, že aspoň na mě občas působí Pavel, jako částečně vyhořelý herní novinář, který by potřeboval pauzu. 

A nemyslím to vůbec jako kritiku, když se vžiji do role Pavla, tak si myslím, že bych už také dávno upadl do nějakého letargického módu, protože dnes herní novinář častokrát vidí velmi podobné hry a velmi podobná herní schémata bez překvapení a to podle mě časem začne nudit každého, ikdyž je zpočátku do hraní her nadšený jako malé dítě. V dnešní době navíc ke všem stereotypům ve hrách přibyl problém odkladů, který třeba aspoň u mě způsobuje, že hry, které bych si nadšeně zahrál v původní termíny vydání mě ve skutečné době vydání nezajímají, protože už o nich téměř vše víme a během měsíců či roku odkladu se z nich stane tak provařené téma, že nevidím důvod si hru koupit a vyzkoušet. Ačkoli důvody pro odklady obecně chápu, domnívám se, že jde ve skutečnosti o velký problém herního průmyslu způsobený kombinací fatálního selhání manažerů herních firem a místy nesmyslně přehnanou snahu dělat "fan service hry" a neochotu riskovat (nesnáším výmluvy na COVID, protože ve svém oboru vidím, že je to výmluva nesmyslná). 

Článek se mi líbí i z toho pohledu, že problém nejen popisuje ale navrhuje také řešení a co by mohlo být  jinak. Myslím, že návrh řešení jde skutečně správnou cestou. Tedy větší množství menších her či méně opulentních her, ale především dělaných s odvahou a ochotou jít do rizika a snahou přinést něco nového a neotřelého. 

Otázkou je, jak to celé zajistit. Je cestou tvorba větších a větších herních studií, která bobtnají formou akvizicí, ale díky tomu by velká herní studia mohla najít odvahu dělat i menší a odvážnější kousky, protože v případě neúspěchu to snáze ustojí a nebo je cestou spíše tvorba menších studií o pár deístkách zaměstnanacích, kteří budou více nezávislí? Na trhu her totiž vidíme oba trendy a asi nikdo neví, kde je správná cesta. Tohle je polemika, o kterou by článek šlo rozšířit a myslím, že by to byla hodně výživná polemika. 

Každopádně článek super a moc za něj díky.

Tohle spíš smrdí vyhořením, než nedostatečnou originalitou her. Respektive ještě to může být syndrom "bylo lépe. Já jsem hráč od roku 94, a nemůžu říct, že bylo lépe nebo originálněji. Bylo prostě jinak, ale vracet už bych se nechtěl.  Je kopec skvělých, i originálních her. Aktuálně jsem zlomil 600 hodin u "Oxygen Not Included". A to je třeba setsakra originální kus.

Tohle se mě dotklo. Nevím, jestli bych to dokázal tak přehledně vyjádřit v souvislé stati, ale naprosto přesně to vystihuje moje pocity z dnešních her. Díky za Tvůj názor a jestli ten můj něco znamená, tak určitě pokračuj. Herní novinařinu děláš na vysoké úrovni. Respekt