Hmm, nope. Nevim jak plasma jump, ale rocket / grenade jumpy byly už v prvním Quakovi. Strafe jumping v omezené míře taky (mimochodem to byl i v základním Q3, než ho vylepšila OSP modifikace). Strafe jumping (i když ne tak moc dobře) funguje dokonce i v CSku, prostě při pohybu rovně a doprava máš větší rychlost. Jediný bug (spíš problém enginu) byla rychlost pohybu závisející na fps, což bylo opravený.

Quickrun (který ještě navíc takhle rychle dá jen pár lidí na planetě) ale není "normální" průchod hrou.

Tak pokud jde o KS, tak tam je řada omezení. Já bych se tam nedostal. Sotva se tam dostal Warhorse.

Lol, so true. *1* Někde sem viděl podobé přirovnání u mapy ze System Shocka, Systém Shocka 2 a Bioshocka (u všech použitý skutečný mapy) a bylo to podobný. Bioshock pár místností spojených chodbou zatímco SS/SS2 komplexní labyrint. Krásný důkaz, jak lepší grafika omezuje obsah...

To si ani moc nepamatuji z Dooms... možná sem tam tajná místnost, ale asi nic tak významného. Jenže to je také trochu dáno tím z čeho dříve hry vycházeli. Základem hry byli levely. Tvorba starých levelů neměla moc hlavu a patu, proto zábava spočívala v komplexnosti/chytrosti levelu. Později se s rozmachem herního začal klást důraz na jiné herní pilíře. Dneska se více sází na to, že level má nějaký konkrétní příběh, postavy mají příběh, scenérie jsou konkrétní a cíle jsou konkrétní, nebo se hra snaží nahradit komplexnost levelu komplexností zážitku (pěší boj, ovládání stíhačky, kulometu, tanku, vše v jedné hře). Dnes jsou to třeba multiplayery, které sází hodně na stavbu levelu a přitom AI je to nejlepší co máme (člověk). SP se soustředí více na příběh a logiku. Samozřejmě existují laciné střílečky, ale i ty kvalitní. Takže mě osobně asi tento old-school neosloví.