To, co popisuje tento článek, je zobrazení americké mainstreamové kultury a mentality. Mě by tedy spíš zajímalo, jak je možné, že my zde v Evropě si necháváme jejich produkty (kromě zmíněného jde i o hudbu) naočkovat. Z ekonomického hlediska se dá říct, že je nám nabízeno něco, co poptávají amíci, a přesto se to i u nás prodá.
Zejména mladí lidé už v tom mají takový bordel, že už tuto americkou kulturu poptávají aktivně a pokládají ji za svou vlastní. To je problém.

nejlepsi vykradackou je CoD 4 a MW2 *4*

Tohle téma už se podle mě pomalu odsouvá do pozadí, tím jak se mění trendy ve videoherní kultuře. Tři čtyři roky zpátky jsem byl právě strašně zvědavý jak se právě vyvine situace, kdy se hry snaží co nejvíce připodobnit filmu, zatímco film naopak připodobnit hrám. Byl jsem zvědavý, v jakém větším titulu se tyto prvky definitivně propojí (ne, že by se už dříve nepropojili, například prastará Phantasmagoria), ale najednou se hry díky novým trendům distribuce a hlavně snahy přeměnit hraní na společenskou událost (tedy přesunout je z pracoven a pokojů do obýváků k přátelům a velkoplošným televizím) tahle situace ze strany her dostala někam úplně jinam a archaicky přetrvávají akorát některé zavedené značky - Call od Duty, Assassin Creed, Mass Effect. Pro mě osobně byl největším zážitkem na poli propojování těchto médií Kane & Lynch 2, přičemž L.A. Noire jsem ještě v rukou neměl. Osobně proti průniku filmu do her nic nemám, protože dokáže přinést hře mnoho prvků, které jim mohou chybět - například realistický vývoj charakterů (Max Payne, Kane s Lynchem, Mafia, Deus Ex: HR,...), důraz na scénografii a level design. V neposlední zejména synopsi hudby s děním (Modern Warfare 2 a jeho božský soundtrack) a odklon příběhu od klasického honění za hlavním záporákem.
Na druhou stranu se film hrám daleko více přibližuje, což ani nemusí být záměrem, ale technologie, se kterou se vytváří situace ve virtuálním světě jsou koneckonců pro filmaře strašlivou výzvou. V paměti mi ulpívá například Spielbergův TinTin, který právě využívá dosud neviděných záběrů, kamera zde prolétává skrze zdi, staví se do úhlů, kam by se jinak kamera dostat nemohla, protože jí to neumožňuje například daný exteriér. Vrcholem filmu je snad více než pětiminutová jednozáběrová honička, kde se velmi často pracuje právě z pohledem na hrdinovy záda a ve své hektičnosti už například totálně vysazuje takové filmařské disciplíny, jako je například hloubka ostrosti. Tato scéna se musela vytvořit prakticky totožným způsobem, jakým se vytváří úrovně v pc hrách, tedy dříve než přijde akce a filmařské umění, je třeba být architektem úrovně. Mimochodem, pofidérní hloubka ostrosti zakomponovaná v mnohých PC hrách je jasným důkazem příklonu k filmovému vyprávění, ale musím říct, že v tomhle případě by mi vůbec nevadilo zanechat tenhle dělící prvek mezi oběma médii u ledu. Podobně jako u Tin Tina, ale o mnoho náročněji například pracoval s fúzí médií Christophe Gans se Silent Hillem, jenž se za každou cenu snažil zpracovat videoherní snímání situací, ale natáčel koneckonců stále hraný film. Docházelo tedy k tomu, že mnoho kulis se posouvalo v průběhu záběru, aby kamera mohla proplouvat pevnými předměty, na které se zpětně zaměří. Vtipné je, že videoherní trend jde úplně na druhou stranu, protože se hráče virtuální realita snaží mermomocí přesvědčit, že je skutečnost a tedy naopak PC hra si zvolí ve svém videu průchod kamery dveřma či jiným otvorem, kterým by ve skutečnosti mohla projít. Tedy zatímco film se v tomhle směru snaží diváka přesvědčit ze všech sil o neexistenci kamery v jejich světě, vývojáři her naopak velmi dobře chtějí, aby si hráči mysleli, že tam je. Výsledkem budiž opět bravurní zapracování propojení médií v Kane & Lynch.
Takže imho hry si časem začnou zpátky uvědomovat více sebe a možnosti svého média (tvorba filmu je prostě lemována neuvěřitelnou spoustou úskalí, které se ve hře dají zjednodušit a výsledek může tvůrce velmi omezovat), zatímco filmy se budou hrám přibližovat. Koneckonců s L.A. Noire a Kane & Lynch podle mě již k propojení médií došlo, dál jsem opět zvědavý, jak se to bude vyvíjet, ale tentokrát ze strany filmu.
Na závěr sem zvědavcům kopnu ještě několik filmů, které přejímají videoherní prvky a zrovna jsem si na ně vzpomněl: [REC] 2, Kick-Ass, Oldboy, Serbuan Maut, Flammen og Citronen, Killer Elite, Gamer, Enter the Void, ale von to sem asi stejně nikdo nedočte :)

Resident evil se mi líbil. Všechny díly kromě dvojky, Prince of persia se mi taky líbil heč :P

Vplyv filmu na hry je veľký, dnes sa na hry viac kukáme ako hráme a gamer za monitorom prečíta dennú tlač pri nudných videách v hre.

Ze vraj filmy vykradaju viac hry ako hry filmy.... To je podla mna uplna somarina, i ked neberiem do uvahy zopar hier kde kvalita zaberov a celkovo filmova atmosfera bola viac nez dobre ladena, ale aj tak po vacsine pripadov su na tom lepsie filmy, kedze filmy su tu o dost dlhsie a hra so zabermi je o to skusenejsia a dokonalesia. Presne vam popisem jeden pripad ktory mi vadi v hrach ale rad ho prehltavam- jeden pohlad kamery ktory trva tak dlho ze vidite vsetky nedokonalost hry, skor ako keby ich zakrili roznymi detailmi, pohybmi kameri a podobne prvky ktore pridaju na dynamickosti a odviazu sa od prilisnej statickosti. Napr pri Wicher 2 (niak pre mna absolutoriom ako Deus EX) mi stale vrtalo hlavou ze hra so zabermi v niektorych (nie ze by nebola super ale mohla byt obcas o kus lepsia) miestach mohla byt o nieco dynamickejsia, magickejsia a celkovo prosto viac filmova. Rychlejsie/dynamickejsie strieadanie zaberov je tiez jedna z veci na ktore by sa mali niekt. hry viac zamerat.

Prosto napr. ked witcher niekam prichadza aby bol phlad len na boty, kracanie a postupne sa prepinala medzi zaberom meca. niakym chytro vymyslenym detailom a potom fantastickym celkom ktory by zachytil fantasticke prostredie....

Verim ze ste vsetci pochopii co som chcel povdat a toto bude vybornym klacikom do ohnika :D. Hra poktorej strasne slintam, je niaka dobroruzna cestovatelska survive hra jednej postavy kedy koniec, zaver nie je tak podstatny ako cesta ( nieco ako Journej spojeny s Tomb Rider a s filmom The Road). *14*

Doporučil bych Život není krásný...
http://www.youtube.com/watch?v=u-fI-FYVH3I

Mne nevadi, že sa hry a filmi vykradaju navzajom, ale vadi mi ked to robia zle.
Urobiť hru podla uspešneho filmu alebo naopak, to je reklama zadarmo, dalo by sa povedať že čiste parazitovanie, vlastne nie, nietko si musi kupiť autorske prava :D. Ano ludia si to kupia, lebo je to podla toho a toho filmu alebo hry, ale tvorcovia to totalne odflaknu a spoliehaju sa na to, že to ludia kupia, podla obrazku na obale, toto je poriadna prasačina...a je to bohužial vačšina pripadov. Ked ja narazim na hru podla filmu, alebo film podla hry, prve čo ma napadne -Boa to zas bude S*IT...

Tak driv lide cetli knihy aby zili/zazivali jine zivoty a film jen prenesl pribehy knih na platno. A ted se to same deje z hrami, lide uz moc nectou vic hraji hry resp ziji/zazivaji zivoty hernich postav a film jen opet udela to co lidi chteji, prenese jim na platno jejich snene zazitky....

Napríklad taký Cabin in the Woods obsahuje vo filme jednu scénku z F.E.A.R. a potom je tam pár druhov zombie špecifických pre Left4Dead..a napríklad séria Crank, to je v podstate v zrýchlenom čase zfilmované GTA