Asi bych měl dodat, že předtím jsem tam utopil asi několik tisíc mužů.

Proti Egyptu jsem také vedl svou asi největší ofenzívu, rozdělena byla na 3 armádní sbory. 1. sbor měl za úkol shromáždit se na Sicílii, byli to jednotky stažené ze severní itákie a střední evroy, většinou veteráni galských válek. Jejich úkol byl napadnou egypt po moři a to přímo nylskou deltu. Jednalo se o 5000 mužů. 2. sbor se sedkupil u Kartága ( :P) a jeho základ tvořili žoldnéřské jednotky cvičené pro boj v poušti a pomocné jednotky, jako kavalerie a lehká pěchota. Jejich úkolem bylo postupovat po souši. Celkově asi 4000. A poslední 3. sbor měl zaútočit po souši z oblasti byzancie a napadnout spojence Egypta. pro něj bylo vyčleněno 8000 mužů. Zálohy jednotek se poté shromažďovali v Řecku. Něco kolem 3000. Dohromady tedy asi 20 tisíc mužů. Vyhrál jsem, ale díky několika chybám byly celkové ztáty 50%. A nepřeháním s počty. Ofénzívu totiž tvořilo asi 75% mých celkový jednotek.

Kallessin

Koukám, že tvoje armádní reformy předběhly svou dobu - " rekonvalescenční dovolená " za vojenské úspěchy nejzkušenějších bojovníků na poli a rovnou oslavička v hlavní metropoli - to musela být pro onu legii velká čest. :D

Egypt mi ani nepřipomínej, já s ním bojoval kvůli zmateným rozhodnutím Senátu téměř 300 let a výsledek byl akorát ten, že mě nakonec sociální, hospodářská a tím taky vojenská krize donutila se z východní Afriky stahovat jak spráskaný pes. Zatímco tvoji legionáři se vraceli jak hrdinové, v mém případě se přes libijskou poušť nakonec táhly ustupující kolony vyčerpaných a nemocemi i bojovými neúspěchy demoralizovaných vojáků a diplomatů, kteří se snažili dostat k západním africkým přístavům, než je dostihne egyptská vlna. Po tak dlouhé době už sice slavná Roma i se Senátem dávno neexistovaly - po občanské válce se apeninský poloostrov stal jen místem pár provincií, které byly součástí daleko většího útvaru zbudovaného rebelující římskou frakcí táhnoucí se od Atlantiku ke Kavkazu, od Apenin k Baltu. Můj rod byl nucen opustit rodnou Itálii a usadit se na Sicílii, a proti Egyptu se bojovalo již jen ve jménu předků a pro čest rodiny, ne pro slávu zkorumpovanýho Říma, který se ani neobtěžoval nějaké podpory ve válce, kterou sám vyvolal, a odvrátil se nakonec od mé frakce, i když za něj její legie prolévaly krev na epyptských pouštích a v nilských městech. Řím byl jen abstraktním pojmem dávné slávy. Přesto to byl pravda zvláštní pocit tak potupně opouštět a vyklízet africkou pevninu, při jejímž dobývání slavní Scipiovci zapisovali svá jména pod římským praporem a svedli proslulé bitvy za rozšíření římských držav... a to nemluvě o tom, kolik času tomu věnoval hráč.

I tak může vypadat "historie" jedné kampaně. Já jen doufám, že Rome 2 zase umožní takový momenty. :)

tyhle příběhy dělají z her jako TW nebo Crusader Kings víc než jen hry

Moje nejsilnější vzpomínka byla, když jsem měl v egyptě legii po pár bojích ve stavu asi 2400 mužů. Proti mě stálo téměř 3000 mužů včetně válečných vozů a jako posily dalších 4000.. ..sice zůstalo jen 700 mužů, kteří byli posláni do říma na dlouuhou dovolenou, ale vyhrál jsem a nepříteli zůstalo sotva 2000. Nejlepší vítězství za celou moji hsitorii v TW sérii, nic podobného jsem nikdy nezopakoval.

Nic proti ale ohnivé šípy 2x výstřel a tvoji sloni udělají ve tvém vojsku paseku :D a triarii ti rozsekají jizdu a zbytek dodělají legionáři :D