Takže si vlastně rád, že ten konec jako takový je úplně k ničemu a vůbec tam být nemusel, že celá předešlá hra se spláchne a ty dostaneš na výběr di rovně, doprava a nebo doleva .... To se nedivím, že se ty hry tak dobře prodávají.

Co mají rozumné argumenty společného se vkusem? Co třeba to, že by se o ně měl člověk opírat, při sdělování svého vkusu a nejen bezhlavě kritizovat, jak to někdo pohnojil a tím maskovat, že odmítají něco víc než jen konzumovat to, co jim jiní předhodí? *5*

Ano ...vasnivi divaci mydlovych oper nedostali svuj polopaticky konec, kdy hrdina vymlati vsechny lumpy a vitezne odjizdi do zapadu slunce ...a hned je ohen na strese. Nevidim jediny duvod, proc by kazde "uprdnuti" hlavniho hrdiny melo mit vliv na konecny vysledek.

Suicide Mission měla opravdu zajímavý nápad v podobě zapojení více členů posádky do hry, o tom žádná, byl to zajímavý prvek. Jinak mi to ale přišlo jako typická ME mise s hodně průměrným a příliš koridorovitým designem (i když chápu, že záměrem bylo tlačit hráče vpřed, aby byl navozen pocit zběsilosti a nedostatku času, o které tvůrcům šlo)... a katastrofálním bossem.

Londýn v ME3 měl level design zajímavější, lokace byly otevřenější, nepřátelé na tebe mohli útočit z boku, občas i zezadu, prostoru pro taktiku bylo více a celkově mi přišla těžší. Atmosféra byla chladná, bídná a skličující a bylo to tak podle mě záměrně. Ale nemůžu se vyhnout pocitu jisté generičnosti a nedostatku nápadů, o tom žádná... (Čímž ale nemyslím závěrečného bosse, naopak, jsem rád, že žádný nebyl, vůbec se to nehodilo.)

Spíš mi přijde, že ty mise nelze tak úplně srovnávat, protože za oběma stojí rozdílná myšlenka a pojetí. Ale faktem je, že to mohlo být inovativnější (viz např. naháněčka v Lair of the Shadowbroker).

Cahu, když už se tady (opět) řeší konce, nedá mi to abych se tě nezeptal na tvůj názor. A teď nemyslím kvalitu či smysl konců z hlediska děje, ale celou poslední misi ME3 z hlediska hratelnosti. Přijde mi, že závěru ME3 chyběl nějak náboj, nebyla tam pořádná závěrečná řež. Nemyslím nutně bosse, ale zkrátka nějaký průběh jako Suicide mission ve dvojce, která byla naprosto skvělá. Zatímco v trojce se jen probojujeme na určité místo, což je mise, která se průběhem dá srovnat s kteroukoliv tuctvovou misí v celém ME, pak následuje běh k paprsku a tím boj končí. Byl jsi s tímhle spokojený nebo máš taky pocit, že tam "chybělo něco zapamatovatelného"?

PS. mrzí mě, že se ve hrách prakticky vůbec neobjevuje "nevyhratelná mise". Která by se zrovna v ME3 hodila v případě přidaného denial konce, kdy Starchilda pošleme do hajz*u. Místo aby naskočila hned animace se zprávou od Liary, tak mohl být hráč hozen do poslední obrovské bitvy, kterou by prostě nešlo vyhrát, aby si člověk užil onu závěrečnou porážku. Např. jak fungovala jedna mise za Protossy ve SC2. Od začátku hráč věděl, že je konec, že bitvu prohraje, ale mělo to takový neskutečný náboj, že se stejně rve do poslední jednotky. Být tohle v ME3 po vyfuckování starchilda, tak umřu blahem. Ale to je spíš jen takové moje zamyšlení bokem :)

No ve výsledku píšeš to samé co ten člověk na nad tebou, jen střílíš z druhé strany. Někdo vydí naplnění v uzavřeném konci, někdo v otevřeném. Každý tábor může svůj názor opěvovat donekonečna a přesto ten druhý nepřesvědčí.

Co se týče BW oteřené konce mi pro ně nepřipadají úplně typické. Třeba to tak od začátku chtěli, třeba ne. Me osobně ty konce co tam jsou přišly levné a klišovité :) Je to otázkou vkusu :)