kím hra nevyjde ani nebudem ...

Přesně jak píšete. Když narazím na nové společníky, tak by mě zcela přirozeně měli následovat, že... být se mnou, být pohromadě, být SPOLU. Jedině tak má přece parta šanci přežít – opouštění parťáků u ohníčku jde nejen proti logice věci, ale taky je to naprosto hloupé riskování. (Teď pomíjím situace, kdy je výhodné se rozdělit, a tak zatímco jedna skupinka se dobývá tunely do hradu, druhá masakruje jeho okolí, aby jim pak, až se skupinky znovu spojí, nikdo nemohl vpadnout do zad.)

„Menší armáda“ by mi vůbec nevadila, pokud by se jí přizpůsobila herní obtížnost – tedy více tužších nepřátel. S logickou možností mít parťáky furt po ruce by se taky pochopitelně mnohem hůř (ale mnohem reálněji hůř!) rozhodovalo v klíčových situacích. Ono by bylo něco jiného, když bychom byli postaveni před problém, k němuž by se každý z desetičlenné party vyjádřil (a při tom i třeba pěkně pohádal), než když v Dragon Age jeden společník plácne, že je proti, druhý že je pro a třetímu (pes) je to úplně jedno, hlavně že dostane kost. Jasně že by to bylo náročnější na tvorbu, jasně že by taková hra třeba vyšla později, než bychom si přáli, ale nebyla by to pak mnohem větší zábava?

Kdyby v Dragon Age byli akorát Morrigan, Alistair a pes, a nikoho jiného by se nedalo zverbovat, nenutilo by nás to partu furt točit. Kdyby byl v Mass Effectu do party jenom Garrus a Tali, a ostatní coby posádka by se holt starali o loď, byl bych nejvíc šťastnej. Takhle se spoléháme na svůj vlastní úsudek, že bereme „správné“ parťáky na „správné“ mise, a doufáme, že těžíme maximum z poctivě napsaného scénáře. Chápu, že to nutí si hru znovu několikrát zahrát a rozhodnout se jinak, ale proč takhle?

Ale osobně bych šest viděl jako maximum, zase bych z toho nechtěl mít RTS...

Ještě dodám, že doufám, že se nerozhodnou do hry nacpat QTE finishery, jako mají teď ve zvyku cpát úplně všude, to myslím by zrovna DA moc neprospělo. Stejně jako tím "zničili" poslední díl Ninja Gaiden (3).