To je zvláštní že protiargument jsou obrovské náklady i když herní business je největší v historii.
Tohle je totiž uvažování markeťáka které nemálo her dostalo do pekla a i zbytek to pomalu transformuje do plytké břečky.
- Dohrálo to jen 10% lidí -> takže to v závěru můžeme odrbat
- Když bude hra na 4 hodiny, tak to dohraje 90% -> fenomenální úspěch (koho by zajímalo že pak hráč řekl "to je jako všechno?" - už zaplatil a prachy se nevrací)
Markeťák chce maximalizovat zisky, nehledí na prostředky a důsledky. Dopadá to pak tak že se nasypou prachy do masivního hype místo do vývoje a jede se jen na to oblbnout zákazníka.
Je to tak čtyři roky co jsem si začal všímat jedné věci - a tou je pocit okradení o peníze při hraní her (stalo se mě zatím tuším 2x).
Nikdo nechce tu vaši "miliardu konců", ale neodfláknutou práci.
Pokud se někdo nechce drbat s příběhem tak ať dělá jinej žánr.

Asi tady RPG hry trochu ponížím.. ale mám je fakt rád, je to můj nejoblíbenější žánr. Ale nejlepší RPG, jaký jsem kdy hrál, je Gothic II a hned po něm Gothic (1), a hned po nich Risen (1). A hráč tam má prakticky nulovou možnost nějak změnit chod příběhu. Taky si myslím, že takhle interaktivní zábava, má od základu jeden hlavní tahák nad vším ostatním, a to, že člověka může víc vtáhnout "do sebe" než třeba knížka nebo film. Právě tou interaktivitou. a to je podle mě nejdůležitější věc, ne jen RPG, ale her obecně. podle relevance v RPG to potom mám nějak takhle:
1. Atmosféra (to je to, proč se cítím u hraní TAM a ne TADY - u pc..)
2. tady jsou dvě věci, který pomáhají vytvářet dobrou atmosféru - Design lokace a Příběh
3. Combat systém
4. jak jsou napsaný rozhovory (znovu jen další aspekt atmosféry?)
5. Hudba (atmosféra se už zdá být jako hodně obecný pojem)
6. Jak je nakreslená mapa, (personal favourite) (pomáhá dokreslit atmosféru *15* )

Taky si myslím, že prostě udělat fakt dobrej příběh, a přitom dát hráči možnost rozmrvit ho na 100 různejch rozhodnutí je nadlidský výkon. samo o sobě to nedává smysl. vede to k tomu, že nám tu všechny hry "survivalovatí" - příběh se rozdělí na milion malejch rozhodnutí a odsouvá se někam do pozadí.. a nakonec si ještě vyhodnotíme, jestli jsme všude vybrali tu nejlepší možnost.. mě to nebaví.. sorry za dlouhej post, snád vás to nenudilo *3*

Jasně, na příběh peníze nejsou, ale vyplivnout 50m za reklamu jde. Prostě mainstreamové hry jsou něco jako blockbustery ve filmech. Udělá se úplný minimum, zaplatí se neskutečná reklamní masáž (která stojí víc než výroba filmu/hry) a když se ty peníze nevrátí, tak za to můžou piráti.

Rozvětvený příběh je samozřejmě fajn, co ale pro mě fajn není, je bezuzdná grafomanie s ním často spojená. V praxi to pak vypadá tak, že se prohrabujete tunou dialogů, knih a deníků, abyste pronikli do lore, jako by právě v něm vězel ten hlavní prvek vyprávěného příběhu. Hra tak rezignuje na svou audiovizuální sílu a stává se polo e-bookem, který za sebou táhne čistě herní mechaniky jako nechtěného pancharta na zkrvavené pupeční šňůře.

Autoři by se měli mnohem víc řídit zlatým pravidlem filmařiny, které zní: Neříkej to, co můžeš ukázat. Ale asi to bohužel většině lidí nevadí, když se to prodává.

Kdo potřebuje 10 konců ? Já chci při každém opakovaném hraní jiný styl hry.
Krásně tohle umí G2, kde záleží k jaké frakci se připojíte a od toho se pokaždé odvíjí úplně jiná taktika boje.
Vtip je v tom že nikoliv odlišné konce dělají znovu hratelnost, ale odlišný styl hraní dělá znovu hratelnost. Protože si chcete vyzkoušet při dalším hraní tohle nebo tamto. Příběh samozřejmě taky dělá svoje, ale autoři by neměli zapomínat, že u her jde především o hraní a ne o příběh, který má dělat spíše takové to koření a zlatou třešničku na hře. *12*

Muj problem s hrami, ktere umoznuji skutecne obrovsky rozdilny prubeh - ackoliv na rovinu, takovych her je absolutni minimum - je ten, ze volbou jednoho zcela prijdu o ten druhy. A je zde prima umera s timhle zklamanim a objemem toho obsahu. Protoze pri volbe v ramci kratsiho questu, pri volbe mezi dvema moznosti, ktere sice ovlivni, ale fundamentalne nasledujici hru nezmeni, mi ta volba az tolik nevadi. Naopak, dava tomu cerstvost a zajimavost.

Ale vezmete si napriklad druheho Zaklinace a tusim druhe dejstvi. To je prakticky uplne jine. Ma vlastne spolecne jen mapy (a to take ne uplne). Pripadne volbu mezi Rochem a Iorvethem. Opet, od zakladu to zmeni podstatne casti hry. Jenze ackoliv to je sice chvalyhodny pocin... docela mi to vadi. Proste proto, ze vim, ze prichazim o mnoho hodin jine hry.

A zaroven nejsem ten typ, ktery by mohl hru hned rozehrat znovu. Protoze ty zmeny zase nejsou tak uplne, ta hra bude stale z nejakych, ja nevim, 70 procent stejna. Z 30 procent se bude uplne lisit a je to az neuveritelne, ze v soucasnosti nekdo takovy projekt udelal, ale jak jsem rikal, kdyz se doberu toho konecneho verdiktu, jak to vidim ja, tak jsem z toho celkem nestastny.

Proste proto, ze vim, ze tam mam tech 30 procent uplne jineho obsahu, ale nechce se mi projizdet tech 70 vicemene stejneho. Jasne, pro nejake budouci rozehrani nove hry za par mesicu nebo let je to zcela idealni stav. Ale v okamziku hrani u me prevlada zklamani a rozcarovani z toho, ze si hru nemuzu uzit "naplno" nad uznanim toho, ze ta hra umoznuje neco tak objektivne uctyhodneho.
Uz driv jsem psal podobny komentar a pamatuju si na takovy paradox - miluju ve hrach moznost volby, ale nesnasim nutnost volby.

Ta zminka o BG ve clanku to vystihla docela pekne. Nalijme si cisteho vina, v te hre je absolutni minimum nejake volby, nejakych dusledku jeste min, prakticky je to jen pobihani, boj, boj, boj, prokecnuti par lidi, dalsi boj, boj, boj. A presto je to jedno nejparadnejsich dobrodruzstvi, ktere jsem kdy na pocitaci hral a pravidelne se k nemu vracim.

Z môjho pohľadu je najlepšie RPG také, ktoré nechodím hrať, ale do ktorého chodím žiť - BG, IWD, PST, NWN.

Pro mě je vcelku nepochopitelné, že si někdo koupí hru a nedohraje ji do konce. Já mám například takovou menší úchylku, že musím prolézt svět hry skrz naskrz. Někdy se mi to vymstí, zejména v open-world, kde mě najednou hraní přestane bavit, protože ztratím hlavní příběhovou linku z očí. Ve většině případů bych si ale neodpustil nesplnění sebehloupějšího vedlejšího questu. Proto mě dost zaskočil údaj "10 % dohraje hru do konce".

Ja bych z vetveni pribehu, pridavani se na stranu dobra ci zla, pestovani si záporných postav atd neprikladal tak velkou vahu. Stejne valna většina hracu si vždycky vybere takzvane tu nejvyhodnejsi cestu. K cemu je když muze nektera z postav zemřít diky odlisnym volbam v pribehu když stejne většina lidi nechce aby umrela a hru klidne 10x loadne aby prezila. Pribeh vlastne nemusi mit zadne volby když je dobře napsany a zajimavy, priklad je třeba Final Fantasy 7 nebo Xenogears. A když uz někdo chce něco vetvit at to dela vizulane, herne a ne za pomoci dvaceti moznosti textových houven v tabulce přes celou obrazovku, tak se to dělalo dřív, protože technologie a moznosti her byli v plenkach (ja vim ze to tak plno lidi ma rado, ale o to tady ted nejde). To ze PoE dohralo tak malo lidi není nic divného, ta hra totiž je spatna, spatna na dnesni pomery..verim ze před 15ti lety by s ni udelal Obsidian diru do světa, ale dneska jsme uz jinde. Hry hraju přes 20 let a mam radsi když vidim nejaky pokrok a ne vraceni se do praveku, to uz mam za sebou.

Proste a jednoduse lidi hloupnou, to je videt na hudbe, filmech i hrach. Kvalitni veci jsou dnes underground.