vždy pohoří? myslíte jako Pathologic? *7*

Problém nedoceněného větvení příběhu je podle halvně v tom, že to nidky není pořádně dotaženo. Takže se pořád dbá v první řadě na délku hry (ve smyslu od spuštění po titulky). A protože udělat pořádné větvení v dlouhé hře je extra nákladné, tak je to udělané jen tak na oko (hra se stále drží stejné dějové linky). Pak to opravdu ocení minimum hráčů, prtoože bez ohledu na to kolikrát si zahrajete Mass Effect, Dragon Age, Until Dawn apod tak stále hrajete ten stejný příběh ve stejných lokacích se stejnou akcí. A minimum hráčů má čas investovat dalších 30-60 hodin jen proto, aby viděli pár upravených dialogů, které stejně nic nezmění.
Co by to imho chtlěo by byla hra, která se opravdu větví a kvůli tomu není příliš dlouhá. Takže jedno dohrání by trvalo třeba jen 2-3 hodiny (člověk by tím mohl zabt příjemně jeden večer). Ale s tím, že by to šlo dohráttřeba desetkrát a pokaždé úplně jinak (myšleno ve smyslu, že jedno malé rozhodnutí v úplném úvodu vás povede úplně jinam - jiné lokace, jiný příběh, klidně jiný žánr - zatímco jedna volba vás provede akční hrou, jiná volba vás provede detektivní adventurou). Pak tubudeme mít větvení, které bude dávat smysl a které hráči ocení protože budou mít čas i smysl další řešení vyzkoušet. Dokud to bude dělané stylem "Aby totam jakože bylo, ale nedalo nám to žádnou práci vytvořit", tak to opravdu ocení jen minimum největších fanoušků hry.

Hru dohrála jen hrstka hráčů != příběh ocenila jen hrstka hráčů.

Trošku mne mrzí, že se autor článku nevěnoval Zaklínači 2. Ten předvedl v téhle věci docela extrém

Ještě zajímavější mi přišlo, že první akt v PoE dokončilo podle steamu jen 43%. Tzn. 57% lidí se nikdy nedostalo přes první třetinu hry! PoE je dlouhá hra a na konec se nemusí dostat každý, ale neprojít ani první částí..
Ještě zajímavější je to z toho pohledu, že hra byla tvořena pro velmi specifickou skupinu lidí, kteří se hodně odlišují běžného mainstreamu. Přitom hra byla přijata kladně, tak kde je problém?

RPG hry jsou obrovské a vždy je hraju tak, že už se k nim nikdy nevrátím. V hodně otevřených světech jako TES se také ztrácím a po desítkách hodin člověk zjístí, že třeba ani nepostoupil v příběhu a hra začíná nudit. Zaklínače už také hraju velmi dlouho (85h) a dostal jsem se teprve do Skelige.

Několik různých zakončení je fajn, ale nebaví mě hrát tu samou hru, jen abych na konci viděl jinou animaci, což tak docela často bývá. Nedávno jsem ale hrál SWToR a dojel jsem kampaň za zlého Sitha a hned potom jsem rozehrál hru za Sitha hodného. Mám rád spíše kontrasty, cestu dobra nebo zla, než něco mezi, kterou volí třeba Zaklínač. Neuspokojivá rozhodnutí mě přivádí k šílenství *1*

Mně se třeba líbil Skyrim, ale musel jsem ho vypnout po třech hodinách, když na mě padla deprese při představě, že bych tam měl strávit stovky hodin a pořád někde kecat.

Hráči, nedohrávají hry za své "těžce vydřené" peníze, OOooo jaké to překvapení *7*

Na tom něco bude, nejlepší hry historie jako Baldurs Gate 2, Fallouty, Deus Ex nebo Witcher tyhle mechaniky měly

rozvětvení u RPG zrušit... nevím, proč bych měl hrát hru dvakrát... to si radši počkám na další díl

teď je stejně takovej přetlak her, že nemít co hrát je umění

(ale zase abych nekecal... teď jsem třeba dohrál Oxenfree, konečně vyšlo i na GOGu, tak jsem pořídil... a už v průběhu jsem se těšil, až si to zahraju znova a zkusím jiný cesty... ale tohle je hra na max. 8 hodin, ne na 120, a taky je to čiště příběh, kdežto v RPG i s rozvětveným příběhem člověk musí většinou procházet stejný místa a mydlit stejný příšery :)

Fuj. Dragon Age: I. Naleštěný bulshit.