ty asi nemas rad adventury...

Chlape, nic ve zlým, ale zrovna tobě by čtení docela prospělo =). Zkus to někdy =).

že to není dle wiki je mi naprosto jasné a veděl jsem to dřív, než jsem to zde napsal, takže jsi si klidně svůj odkaz mohl odpustit.

Pro mě je herní interaktivita to, když herní svět přenáší na mě vjemy a pocity skrz gameplay. Není to dle wiki, no poserme se.

Takže CRPG jako Torment je postaven na interakci s NPC a dlouhé četbě a já tomu nemůžu vyčítat nudný gameplay, jelikož prostě CRPR= nudný gameplay a interakce s NPC a přes to nejede vlak? Ale jdi. BTW Uncharted jsi hrál? To není žádná příběhová hitparadá(solidní béčko), takže dost špatně zvolený přiklad.

BTW Co ten tvůj avatar? Co máš proti Dark Souls, tam je naprosto čistá hratelnost. To nemáš rád ve hrách čirou hratelnost? Pro tebe je hratelnost pouze čtení textu a interakce s NPC. Znovu a hluboce tě lituji.

Del0: Děkuji, žes mi to pěkně seřadil, tak teď ti to pěkně po řadě vysvětlím.
1. Všechny hry, které jsi jmenoval využívají vizuální vyprávění příběhu, zamysli se občas nad tím co hraješ(Víš je důvod, proč grafici ztvárnili Bezejmenného určitým způsobem). Ale vůbec to nezvládají(Pravděpodobně kvůli tomu že hru dělal někdo jiný než ten co psal příběh), pak se stávají takové hloupé situace kdy ti hra textem zbytečně popíše to co můžeš vidět na vlastní oči, což je naprosto hrozné(je to jakoby ti v knize autor popisoval postavu pokaždé když vkročí na scénu).
2. Už podruhé ti říkám, zahrej si jakékoliv Rpg v jazyce kterému nerozumíš a zjístíš jestli funguje i bez textu. Jinak Dark Souls, Demon's Souls, Earthbound, Final Fantasy IX¨, Legend of Zelda a Planescape Torment fungují.
3. Ano, hry které sází na vyprávění příběhu pomocí hratelnosti poskytují hráči více emocí, jelikož je to přímo hráč kdo koná ne někdo o kom hráč jen čte, nebo ho jen pozoruje. Jako příklad si zahrej Sotc, jehož konec by jako text/cutscéna neměl ani zdaleka tak velkou váhu. SAmozřejmě je mi jasné, žes Sotc nikdy nehrál, ale jsi na něj expert.
A ano já vím, že pro tebe je to velmi těžké pochopit, ale téměř všechno je subjektivní, tudle pohádku zkoušíš vždycky, ale nějak ti nedochází že je to všem úplně jasné(Jak už jsem jednou řekl, konstatuješ, že auta jezdí rychle a myslíš si, že jsi génius). Samozřejmě, pak se snažíš přesvědčit, že tvůj subjektivní názor, je objektivní pravda. Ty jsi prostě člověk, co nechápeIco narozdíl od crpg má jistou výhodu, a tou je to že ho může hrát každý, má nulovou jazykovou bariéru a jeho hratelnost je naprosto jednoduchá, pokud bys vzal dva lidi co v životě nehráli hru, jednomu dal aby si zahrál Ico a druhému aby si zahrál Torment, tak je pravděpodobné, že by ten co hraje Ico zažil více zábavy. A každý, kdo nežije v nostalgii, ti řekne, že Planescape Torment má nudnou hratelnost(Nudné souboje zabírají většinu herního času, takže ano, jsou centrem hratelnosti), a hra by byla lepší kdyby tam byla hratelnost jiná, nebo kdyby to byla jen interaktivní kniha. A ano můžeš srovnat hru, která vypráví jenom v textu s knihou, stejně jako bys mohl srovnat filmový soundtrack s normální hudbou.
Chtělo by si to zjistit co je to diskuse. Je vážně vtipné, když někdo uvede argument, a ty protiargumentuješ tím, že vnímání je subjektivní(auta jezdí rychle).

Na velké hry je třeba hodně peněz, hold ten čas tvůrcu musíš ňak zaplatit))

"Tak to tě teda lituji, že za interaktivitu považuješ vybraní volby v izometrických hrách. Interaktivita je o vnímaní prostředí, o přemýšlení o světě ve kterém se pohybuješ, o pocitech které plynou ze světa a to ti přerenderované prostředí v izometetrických hrách nikdy nemůže dát, proto jsou také izometrické hry v podstatě mrtvé, jelikož ti nemůžou dát tolik zážitku jako hry, kde vnímáš prostředí plně jako právě v SotC. Chápou to hlavně Japonci, překvapil i Čiňan u Journey. "

Lituj spíš sebe. Naneštěstí pro tebe, tohle je tvoje osobní definice interaktivity, které s realitou nemá nic společné.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Interaktivita

Možná je čas ze sebe přestat dělat hlupáka, místo fanboyských plků o japoncích se naučit relevantně argumentovat na základě faktů a neplést si pojmy s dojmy. To se pak samozřejmě diskutovat nedá, když si každý ohýbá realitu, vydává jí za fakta a ještě o tom polemizuje. Podej si ruce s Vogonem. *7*

"O těch emocích se tu vůbec nemusí diskutovat, to je prostě dané. 99% těch her co jsi napsal nedosahují ani po kolena fantasy špičce v literatuře."

Za prvé to dané není, ledaže bys měl nějaká fakta, kterými bys to podložil, což samozřejmě nemáš a ani mít nemůžeš. Samotná emoce kvalitní story samozřejmě nezaručuje. Za druhé, srovnáváš literaturu s hrama, takže opět mimo, jako Vogon. Tady se vede debata hra versus hra. Tvrdit, že heavy textová hra je oproti netextové špatná, protože knihy jsou lepší, je totální blábol a logický klam. *7*

"Dle mého funguje Torment dobře jako novela, herně je to pak horší. Hrál jsem jedničku BG a ani jsem ji nedohrál, tam to nefungovalo vůbec. "

Torment je "herně" hardcore tradiční RPG, takže gameplay je POSTAVEN na interakci s NPC. Opět nesmyslná logika. Asi jako kdybych tvrdil, že Uncharted má dobrej příběh, ale nemůžu tam sbírat zkušenosti a craftit zbraně, takže je to herně slabší, protože já to chci v gameplayi u každé hry chci a považuju to za nutnost. Když to nemá, tak to má pro mě slabý gameplay. Očividně si neuvědomuješ, že každý žánr má gameplay postavený na něčem jiném. Někde kosíš potvory, někde skáčeš po plošinkách, někde řešíš puzzly, někde kecáš, někde stavíš baráky. Že má Torment slabší gameplay, protože tam třeba moc kecáš a není tam důraz na combat (což je prostě jen koncept tý hry), je možná tvoje subjektivní kritérium, ale ne fakt. *7*

jj, to pak teprve clovek doceni, jak byl namluvenej dex za par korun, tohle vybralo milion dolaru leda tak na novej scenar... (i kdyz prej maj bejt zase dva pribehy jak u returnu?)

3D hry hlavně umožnují naprosto jiné proživaní emocí pro danou hru, takže není potřeba haldy většinou špatně napsaného textu, ale jak píše Vogon, občas méně znamená více viz opět Shadow of the Colossus. Jinak neříkám, že současné 3D hry zaměřené na filmovost jsou dobré.

iSpirit: no ještě že tady máme to 3D, kteréžto je herně a dějově téměř dokonalé, co?
Myslím, že tady nejsi jediný, kdo hodně čte a dokonce ani nebudeš jediný, který si myslí, že dobrá knížka bude dějově kvalitnější než většina herních příběhů. Na druhou stranu tvrdit o tom, že jsou to podřadná díla je úplně ulítlé. Zrovna Shadowruny jsou napsané dost dobře, nikde jsem neměl pocit, že by to měli zkrátit.

Borcům se to opět povedlo. Doufám, že budou pokračovat a třeba se to někdy rozroste a budou si moci dovolit i nakecat rozhovory.

Tak samozřejmě nejde srovnávat knihu a cokoli jiného. Pro mě třeba dobrou knihu ještě žádný film ani hra zatim nepřekonalo :). Ten způsob vyprávění příběhu nemůže hra ani film dosáhnout.
Spíš mi šlo o to, že čtenář je spíš zvyklý přetavit text v obraz, než nečtenář, který je zvyklý mít už všechno stvárněný předem, bez použití vlastní fantazie.

ale to není ani umění. Jsou to prostě hry v pravém smyslu slova, ne že budeš číst mraky povětšinou špatného textu a vylepšovat statistiky, tomu já neříkám hry.

je to přesně opačně. Ti co čtou a čtou hodně jako já, tak si uvědomují, jaké vlastně podřadná díla až na výjimky jsou izometrické hry jak herně, tak dějově( až na výjimky) a jak špatně jsou popisované, takže to vlastně nefunguje ani herně ani jako novela. Dle mého funguje Torment dobře jako novela, herně je to pak horší. Hrál jsem jedničku BG a ani jsem ji nedohrál, tam to nefungovalo vůbec.

Vidíš, to je ten problém toho různého pohledu na věc... Já nějak nikdy nepochopil co lidi vidí na Journey. Prostě to není nic pro mě.

Tady jde celkem o to, že tahle část her se prostě chová jako umění... to to vždycky musíš brát osobně. Jo větší části obecenstva vyhovuje jiný způsob vyprávění, než text v isometrických hrách, ale pořád se najde dost lidí, kteří ho mají rádi.

Proto ty hry hraju, protože, když na to mám náladu, tak mě vyhovujou. Lepší interaktivita, než knížka, ale nechávají mnohem víc prostoru pro vytvoření si vlastního obrazu, než hra založená kompletně na vizuálu.

Frankie: To je asi problém lidí co nečtou, nemají obrazovou představivost. Ten kdo pravidelně čte, je zvyklí si věci představovat a nemůže s tím mít problém. Navíc kdo nechce tak ty popisky postav a prostředí číst nemusí a stačí mu co vidí.

Tak ona už samotná premisa, že čtení textu nevyvolává představivost, je úplně mimo, když si v Shadowrun přečtu, že jsem vešel do místnosti, kde se vznáší pach cigaretového kouře a všechny oči se v tu chvíli otočí směrem k tobě, tak už to samo o sobě představy vyvolává, ve hře to při tom nevidíš, proto hráči nezbývá než si to představit, ten text je pomůcka co tě k tomu dovedede. Mín textu nerovná se větší potřeba představivosti, to je nesmysl. To by pak nejlepší román na světě měl jen prázdné stránky, nebo prázdnou stránku a uprostřed napsáno něco totálně random, třeba "tuřín" a zbytek by si čtenář musel domyslet, ačkoliv nepochybuju, že některým fanoušlům např. Dark Souls by se takový román i líbil *1*

Tak to tě teda lituji, že za interaktivitu považuješ vybraní volby v izometrických hrách. Interaktivita je o vnímaní prostředí, o přemýšlení o světě ve kterém se pohybuješ, o pocitech které plynou ze světa a to ti přerenderované prostředí v izometetrických hrách nikdy nemůže dát, proto jsou také izometrické hry v podstatě mrtvé, jelikož ti nemůžou dát tolik zážitku jako hry, kde vnímáš prostředí plně jako právě v SotC. Chápou to hlavně Japonci, překvapil i Čiňan u Journey.

O těch emocích se tu vůbec nemusí diskutovat, to je prostě dané. 99% těch her co jsi napsal nedosahují ani po kolena fantasy špičce v literatuře, takže vyvolání emocí by to chtělo opravdu kvalitní fantasy novelu, nejlépe fantasy ságu, kde si zvykneš na postavy a budou ti chybět, v těchto hrách pokud někdo umře, jen zvedneš obočí, ha umřela nějaká škaredá a neosobní postava v přerenderovaném přostředí! A co jako? Natož v ICO či SotC hru prostě prožíváš úplně na jiné emoční úrovni, ta hra se prostě prožívá, dokonce se hraje, neklikáš na texty, prostě to žiješ a hraješ.