Problém taky vidím v tom, že hry, ač se tváří, že jsou pro dospělé, tak častěji člověk vidí rozpárané dítě v kočárku, uškrcené vlastními střevy než ženskou bradavku. Naposledy jsem takovou viděl v DNF. Když hry pro dospělé, tak se vším všudy. Ale takovou pokřivenou společnost jakou nám prezentují, to opravdu nechci. Bradavka vadí, zabité dítě nikoliv. Snad nejsem sám, který si myslí, že ve hrách pro dospělé, by i ex měl mít své místo (záeží taky na typu hry)

P.S: Dalším problém je ten, že násilí v současných hrách je spíše samoúčelné a je na Wau efekt.

něco na tom bude , třeba když sem viděl trajler na novýho splinter cella tak sem nemoh jinak než kroutit hlavou ... jako sam když tam během 10 vteřin podřízne krk asi 15 "teroristům" ?????????????? co to kur*a je ?

Je to pravda. Budu teď psát jen o hrách, které jsem hrál, nebo které jsem měl možnost vidět hrát a budu psát jen o audiovizuálních efektech. Vím, že je něco špatně, když se mi líbí efekty v Max Payne 3, BiA: Hells Highway, Sniper Elite v2, potažmo Skyrim. Na druhou stranu si myslím, že bych se bez toho obešel. Mám teď na mysli efektní zpomalení nějaké brutální fatality. Max Payne je srie na zpomalení času postavená, tam se to dá ještě "překousnout" (nebudu říkat, že se mi to nelíbí, to bych lhal), ikdyž se ve trojce kamera kolem záporáků a kulek trhajících jejich těla točí častěji, než tomu bylo v předešlých dílech. Co mě ale štve je použití těchto efektů ve zbylých třech výše zmiňovaných hrách. Zpomalené sekání hlav ve Skyrimu? Nikdy dříve v sérii nebylo. Zpomalené a přiblížené náhledy na headshoty nebo trhání těl granátem v BiA:HH? Nikdy dříve v sérii nebylo. Takovéto zpomalené glorifikace násilí, krve, mozků a všeho dalšího mi přijdou jako naprosto samoúčelné a bolest a smrt zlehčující efekty. Zbytečnost, která opravdu jen svádí naše nejnižší pudy. Nejsem žádný purytán, nebo herní suchar. Jsem pro zobrazení krve ve hrách. Ale jen co se realismu týče. Končetina po useknutí mečem nepadá na zem 5 vteřin. Stane se to ve vteřině. Tělo trhané granátem se rozletí na kusy také ve vteřině a voják to rozhodně nevidí zpomaleně a přiblíženě. Většinou to nevidí vůbec a když už, tak musí kvůli oslepení, úleku a strachu ze střepin uhnout pohledem. Pak pouze najde zbytky těl na zemi, nebo těla prostřílená kulkami. Naopak by hra měla více ukazovat utrpení vašich spolubojovníků, jejich zdlouhavé umírání a měla by vás nutit ke snaze zachránit je. Třeba tím, že s každým vaším mrtvým parťákem by byla hra o dost těžší. To by pak na hráče mělo ten správný efekt bezmoci a strachu o své bratry ve zbrani. Líbí se mi třeba, jak bylo násilí podáno v L.A. Noire Žádné zbytečné efekty smrti neznámých vojáků, zato zubožená těla obětí, které měly dříve duši. Bylo mi jich líto, chtěl jsem zamezit dalším vraždám a mělo to ten správný efekt. O detailním průletu kulkou tělem a o rentgenovém průhledu drcení vnitřností ve Sniper Elite v2 nemá cenu mluvit. Dnešní doba je čím dál horší...

Pokud ono násilí není samoůčelné, ale slouží k tomu, aby přiblížilo atmosféru, tak s tím nemám sebemenší problém. Např. k takovému GTA to prostě patří spolu se všemi sprostými slovy a bizarními postavami. Naopak mi přijde, že by vývojáři mohli přitvrdit a ve hrách, kde se to hodí, nechat hráče vidět opravdová svinstva. -_- Oproti takovým filmům a především seriálům (True Blood, Sons of Anarchy) jsou hry, co se týče násilí, dosti slabé.

Koukám, že myšlenky téměř totožné, jak v článku od Andreje Švagra. *4*

Ne že bych s Warrenem Spectorem nesouhlasil, ale přijde mi, že chytá v posledních letech podobný syndrom jako jiný herní velikán, Peter Molyneux - pořád něco prohlašovat, ale o to míň tvořit hry. Epic mickey jsem sice nehrál, ale tak nějak doufám, že se Warren jednou vykašle na Disneyovky a někdy přinese opravdu pořádnou hru, která půjde ve stopách Thiefa a Deus exu...

No jistě, ale kdy je násilí ve hře samoúčelné? Pokud jde o hry, ve kterých je primárním motivem transformovat organické v anorganické, pak hra plní redukující účel > redukuje agresivitu, působí jako odreagovavací činitel. Nevidím důvod, proč by se fetišizace násilí měla pranýřovat, pokud ho společnost chce a ve své podstatě vyžaduje. V herním (a koneckonců i filmovém) sektoru působí věkové hranice a dospělý, svéprávný člověk by měl mít právo vybrat si, co bude chtít hrát a co nikoliv.

Tezko rici jak je to s tou brutalitou ve hrach... Jde-li o gamesu hrajici si na realitu a jsou v ni i cirou nahodou zbrane, nemela by takovato hra zobrazovat i realny dopad spravne mireneho vystrelu z brokovnice? I opozdenejsi jedinec si pak uvedomi, ze zbrane nejsou hracky a kazdy vystrel muze mit fatalni nasledky. Ne jako kdyz v mnohych hrach nasypete do nekoho zasobnik z AK47 a ten frajer se jeste zvedne a kdyz ho konecne udolate, ma na prsou cervenou tecku, jako z paintballu.
Je ale rozdil mezi realnym zobrazovanim nasili a fetisistickym nahlizenim na nej. U modernich her, hlavne z pohledu treti osoby, se herni tvurci snazi navodit filmovy zazitek zejmena tim, ze kamera behem akce meni pozorovaci uhly a s oblibou se zameruje prave na projevy nasili, cimz se pocit z neho jenom umocnuje. Vrcholem jsou potom takove blbosti, jako je vytrzeny ohryzek z noveho Tomb Raidera. Zbytecnejsi nasilnou scenku jsem dlouho nevidel...

S násilím je to jako se sprostými slovy, nebo s hlasitým zvukem. Když jimi začnete plýtvat, ztratí efekt. Kde není ticho, tam není hluk.

Ano, nektere hry jsou fakt ujete, ze si tukam na celo. Jak je v clanku napsano...nesmi se to fetisizovat