Mno celá 7 dílná sága vyšla celkem nedávno znova. To, že je to napsané dlouho neznamená, že už to všichni četli. A opravdu pokud bych zrovna četl Křest ohněm a nějakej loula mi prozradil v diskuzi o hře konec knihy tak by mě to nasralo.

Částečně souhlasím, u některých mi to ale sedělo. Totiž to, jak se s těmi úmrtími popasoval. Cahir k tomu od odhalení svých pravých úmyslů vlastně směřoval. Obětovat se pro tvojí milovanou, která tě vlastně vůbec nezná, není to poetické? Může existovat vůbec větší nezištný klaďas? :-D Jiný konec mi přišel nemyslitelný; "Na! tady máš za svojí dobrotu a hrdinství mečem do krku!":-D. Typické pro Sapkowskiho svět a obecně i vystřízlivění pro každou romantickou a naivní duši. Když budeš dřepět doma na ř*ti, dost možná pěkně dožiješ, když si budeš hrát na ctnostné vojáčky (a to vnejobecnějším slova smyslu), o malér si říkáš... Sapkowski je cynik smějící se ironii života do xichtu a to mě na něm dost baví.

Ještě větší tragédií byla smrt Angoulême, to mě zasáhlo možná úplně nejvíc, byla pro mě ztělesním nejnevinějších obětí těžkých časů - totiž dítětem v době, kdy je to nejméně vhodné. Děti ulice, bez rodičů, bez výchovy, bez soucitu ignorovány či využívány, umírající naprosto beze smyslu, bez možnosti naplnit svůj potenciál. Také u ní si neumím představit, že by přežila, protože její smrt je právě symbolem Spakowskiho světa, je naplněním a potvrzením toho, co budoval už od povídek. Úmrtí Milwy a Regise byla zbytečná, to souhlasím. Oni jsou vlastně oba docela zbytečné postavy z hlediska přispění k ději, ale tím vůbec nemyslím, že bych je neměl rád, hlavně Regise musí mít rád každý. I když jeho smrt je takovým políčkem čtenáři od Sapkowskiho: "Myslel sis, že to bude tak jednoduchý? Pche!"