Diskuze HudebniSkupiny.cz

,,Své největší obavy mám už jen z toho co už si v životě neprožiju či nebudu moc si už prožít s druhými lidmy,které mám od srdce rád. Protože není většího strachu než je strachu z vlastního promarnění života,strachu že vše přichází vniveč a jsme druhým lidem jen na obtíž,že jim nedokážeme už pomoci - a bez víry v Ježíše z Nazaretu není a nemuže být už žádné naděje na lepší život,stejně tak možná jak správně předpokládám doufám že věděl nejlíp Ježíš Nazaretský že i když už uděláme ve svém životě pro druhé lidi,pro své nejbližší uplně vše co je v našich silách nikdy to nebude dostačující k tomu jim pomoci,protože každý z nás si musí do značné míry umět pomoci sám,protože jak Ježíš z Nazaretu nejlépe věděl o pokušení a o touze podlehnout zlu,avšak je natolik těžké ho tu přesně popsat,co je a co není zlem,hranice mezi dobrem a zlem se stírají (podle staré čínské filozofie Taoismu) že je skutečně těžké ho tu správně definovat - zlem je třeba. uplatnost,zkorumpovanost lidí,ty co by pro peníze událi vše,ztratili i své svědomí,ano ty co podléhají moci peněz,penězum a moci je i v nás vždy silnější a proč druhým lidem se snažit tedy pomoci? Protože o to více si budeme pak vážit a cenit si sebe sama - Ježíš Nazaretský nejlépe věděl,musel nejlépe vědět že to to je cena nacházení své sebeucty. Je třeba si uvědomit že není nikdy souhra náhod,že není nikdy nic v našem životě a v životě druhých lidí náhodné,že všechno má své opodstatnění a nic není v našem životě už zbytečné,přebytečné a přichází v našem životě vždy už jen to o co se sami přičiníme,přichází vždy jen to co už si sami ve svém životě zasloužíme - a tomu se říká láska,naděje a víra v Ježíše Nazaretského,která samotná je tou nadějí. Protože bez Ježíše z Nazaretu nic není dáno. Zatímco islám neuznává hodnotu jiného vyznání,křestanství je o proti islámu nenásilné. Vždyt každý z nás má umírat až téhdy když je na to připravený - tím myslel Lev Nikolajevič Tolstý dovětek že má člověk umírat jako pokácený strom (který už je starý a nepotřebný),protože když je (člověk) na smrt připravený až pak právě umírá s klidem,to je pokojně,dustojně,čestně k sobě samému (se ctí),a krásně... Bohužel s dnešním organizovaným terrorismem ve jménu islámu a tzv. Džihádismu ve prospěch stoupencu IS stále jen trpí nevinné oběti!,kteří nejsou na smrt,na umírání ještě zdaleka připraveni! To je nutné si uvědomit dříve než budeme druhé nesmyslně zabíjet!"

,,Shlédnul jsem akční nízkorozpočtový čínský konzumní brak "The Fatal Contact" (o de mě to tu bude nesmírná kritika i pochvala tohoto filmového snímku režiséra D.Lawa),konzumní říkám proto že tam byli pro mě osobně naprosto neznámí či už méně známi druhořadý ke všemu mizerný herci,ale bylo to natočený s tak velkolepou Hollywoodskou okázalostí - tím míním s jednoduchou zápletkou,ale jinak celkem vzato překrásný s okázalou,s nevšední milostnou lyrikou a s tak naprosto pro diváka s nečekaným s tolik neštastným,ano s tolik smutným životním koncem pro herce v hlavní roli (čínsky bohužel neumím,tak jména hercu ani neuvádím). O čem je tento výslednou kvalitou sporný akční film "The Fatal Contact",který tolik heroizuje,vyzdvyhuje a ukazuje právě násilí jako vítězné? Takže ano o čem film je? Je to film-příběh o nesmírném talentu ve wu-shu jednoho obyčejného sympatického člověka,je to o tom jaký to je když si uspěšně či náhodně najdeme celoživotní partnerský vztah,je to o lásce,která se však zaprodá..(později rozeberu a vysvětlím blíže)..je to film-příběh o věrné lásce na celí život,kolem které se všechen děj filmu zprvu nenápadně,pak v dusledcích durazně a fatálně,osudově jakoby nenápadně točí,co všechno je chudý člověk schopný pro druhou osobu obětovat,zaprodat se pro lásku k partnerce (která vydí snadné vítězství v ilegálních soubojích ve wu-shu) právě těm lidem co mají peníze a moc se zdá být ve filmu i opojné (zaprodat se těm lidem co sami organizují nelegální,ilegální boxerské zápasy) a bohužel to je také film o nečekaných dusledcích ilegálních boxerských zápasu pro schopného člověka s takto zmařeným vyjímečným talentem v asijském bojovém umění (správně se tu uvádí wu-shu,nikoliv kung.fu,to reprezentuje a znamená uspěch v jakkýchkoliv činostech),je to také film o zaprodání se,o výčitkách svědomí,o zpitování svědomí,o křestanské pokání,které ve filmu bohužel nepřijde,je to také a především film o umírání a smrti a o pomstě,která samotná končí také umíráním a smrtí (pro oba dva hlavní herecké protagonisty) - kdy už člověk ztrácí smysl života bez druhé bez své blízké milované osoby."

,,Když jsem byl otřesený protikonzumním manifestem "The Fight Club" Portlandského recesisty Chucka Palahniuka v režii ponurými noir thrillery proslulého režiséra Davida Finchera ("Sedm") hledal jsem utěchu a natolik kritický odstup a nadhled nad přespříliš vizuálně a scénaristicky sugestivní diváckou podívanou u dvou charizmatických a ctižádostivých (ne)hercu - první se jmenuje Russell Wong ze seriálu i filmu "Wanishing Son",jenž my šel příkladným vzorem do života,protože velmi dobře a uspěšně ztvárnil neo konfuciánský kodex cti v roli nadaného houslisty a poety,který se coby politický azylant (po učasti na nechvalném masakru v Tchien an men v Číně spolu se svým bratrem ilegálně dostal do USA) v USA navzdory chudobě,rasismu a bídě do poslední chvíle se straní násilí při své cestě po USA (po tzv."Zemi Zaslíbené") za prací s ubytováním i za svým snem o kariéře houslového virtuoza i za svým celoživotním partnerským vztahem je nucen čelit zášti i najivitě svého mladšího bratra (Chi Muoi-lo) a stejně tak bohužel i intrikám jejich dávné společné přítelkyně z mládí. Jian (Russell Wong) je opakem charakteru svého bratra Wega (Chi Muoi-lo). Jian je čestný,vlídný,vstřícný,trpělivý,skromný,přátelský,ctižádostivý a zdrženlivý i empatický, a podobně jako muj druhý vzor,který tu ještě zmíním,uvedu,jedná vždy s rozvahou podobně jako Jeff Speakman,který dokázal druhé lidi stejně jako Michael Dudikoff (protíná je tady jejich společný zájem o psychologii,kterou dokonce Jeff Speakman,dnes instruktor a předseda amerického kenpo-karate,na univerzitě of Missouri vystudoval,herectví nikdy nestudovali,a k akčnímu filmu se dostali čistě náhodou díky své vyjímečné fyzické zdatnosti -Michael Dudikoff dvakrát obdržel titul "Železný Muž" - a fotogeničnosti jako špíčkové akční hvězdy) odzbrojit nejen svým pronikavým usudkem,ale především Jeff Speakman dokázal druhé vždy sebejistě,sebevědomě druhé lidi odzbrojit svým přísně soustředěným výrazem ve tváři ve filmu "The Perfect Weapon" a ve "Street Knights" už stejně jako puvodně neherec David Duchovny projevil teprve v tomto filmu už více a náročněji své herecké výkony. A jeho charakter? - ...tvrdohlavý,nesmlouvavý apod."

Nevím, skutečně vůbec nevím co jsem o sobě napsat, ale vím jen jediné - nejhorší je když se cítíte prázdně a ještě nejhorší je když už sami nevydíte na dno vlastní prázdnoty. nechci nikoho poučovat, naštěstí mám nový hudební objev, pro který jsem našel nadšení a skutečnou rockerskou vášen jako tehdy prvně při poslechu nej nej nej alba "Auswartsspiell" německých Die Toten Hosen, jinak pro zajímavost to se mnou pěkně zamávalo (to je bohužel ještě slabí slovo), když jsem si ho tehdy přivezl z Prahy. Konečně se mužu krom alba "Mutter" (u kterého jsem jako rocker začínal, v tom je kus nostalgie - ale není v tom ta pravá vášen, text písně Rammstein jsem nikdy v životě neřešil a ani bych ho dnes řešit nechtěl, je mě prostě ukradený), a to protože němčinu skutečně miluji více než kdokoliv jiný, a ruština jde stranou... tedy abych to dopověděl tak konečně se mužu na Rammstein vykašlat, tam u nich němčina vyzní jako když se plivou krychle, prostě němčinu zhnusí, a to je pro mě škoda, až to často člověku láme srdce, ne vážně, při poslechu Rammstein mě srdce nikdy neplane ohněm jak pro jejich většinu fanoušku do Rammstein a Rammstein to už alespoň pro mě není hudba, ty samply mě hodně ale skutečně hodně připomínají hudební postupy Kraftwerk (zkušený fanda do Rammstein bude vědět sám nejlíp mě pochopí), ale ted k věci, němčinu celím srdcem tělem i duší miluji, (a to navzdory tomu že i když v ní jsem naprostý diletant) a v tom mě nikdo odvážím se říct nedá, netrumfne, i ruština je krásný jazyk, ale ta musí jít stranou (a to nejvíce z ruštiny poslouchám Agatu Kristi, krásná hudba nabytá vášní a emocemi, tedy samozřejmě jak která písen, Kipelov mám upřímně taky rád - recituji v češtině "Ya Svoboden" a pak nesmím zapomenout na Korol I Shut, který změnili obsazení anebo se rozpadli či co tak nějak já přesně nevím, azbuka mě dělá problémy, a to mám od Korol i Shut všechny jejich nejlepší a zásadní alba od "Kamenem po Hlavě" až po album DDT! Korol i Shut fakt miluji, i když ruština jde pro mě stranou - doporučuji od Korol i Shut především moji srdeční záležitost folkrockové album "Akustické Album", kritikou bylo ceněno snad asi nejvíce ze všech jejich alb, anebo komu je přednější hard core "Bunt na Korable" (pro mě dobrý, ale pruměr) anebo kritikou opět ceněné vynikající folkmetalové album "Prodavač Košmarov",z něhož pochází právě že jejich nejznámější písen "Dayte Rom" (album se natáčelo v Německu a je to znát)...tak jsem to zase zakecal a zapoměl jsem na ten muj nový hudební objev srovnatelný pro mě s oblibou Die Toten Hosen...píšu moc rychle... vím, vlastně nevím, ale pravopis rozhodně po sobě kontrolovat absolutně nestíhám...tak ta moje nová hudební fakt ortodoxně rockerská vášen se jmenuje Bohse Onkelz, tak ještě jednou BOHSE ONKELZ, všem doporučuji. Ano německé folkmetalové In EXtremo si taky rád poslechnu i jedno jediné album "Psalm 69" je u mě ještě v mezích tolerance,ale tahle hudba - americký industriální hard core odkudsi z Chicaga dokáže, skutečně dokáže člověka rozsekat, nejen v uvozovkách zapomenuto že je řečeno, ale doslova řečeno též, tahle hudba není pro každého a rozhodně nepatří k mé srdeční záležitosti, stejně tak toleruji poslech jednoho jediného alba "Mutter" od Rammstein, musím i když nerad uznat že písen "Sonne" je u mě klenot...(nedopsáno)

,,Nikde nejsem doma" či ,,Nikde nemít domov". Je to to nejsmutnější, a současně i to nejkrásnější co muže v životě být. mluvím-li o krásy bolesti a o krásy ctižádosti jako té největší vášně a o kráse trpělivosti (odvozené od slova trpět!), trpělivost se stává ctižádostí. Tak jako se Wim Wenders v západním německu (vlastně v Mnichově) necítil být doma, resp. necítil se být dostatečně v Německu němcem, stejně tak v tom Wimma Wenderse plně chápu, naprosto mu rozumím, protože se já v Česku necítím být dostatečně Čechem, necítím se být v Česku dostatečně doma. Jenže jak Wim Wenders nejlépe věděl, cestováním se teprve člověk nejvíce učí (viz. Goethe a jeho "Viléma Meistera Léta Učedmická" patří k základním kamenum tzv. vývojového a též výchovného románu) a teprve cestováním nejlépe poznává sám sebe, to jsou moje slova - každý z nás musí někdy v životě svůj ,,Domov" opustit a vzdálit se od něj, aby se k němu v příštích dnech rád vrátil a lépe ho poznal, svůj ,,Domov" v pravém slova smyslu si teprve uvědomil, své kulturní tradice a svou národní identitu. Jenže pro mě osobně celá ta moje nezakotvenost, nestálost, kdy se mě unavou z toho pak podlamují -doslova a bez přehnání- kolena a mám ten životní dojem nebo životní pocit že už prostě nemužu ve svém osobním životě takhle žít dál, kdy protože připomínám že reziduální schizofrenií mám narušeny poznávací schopnosti a schopnosti učit a dozvědět se něco nového (mám ze 70% nenávratně narušeny, omezeny tzv. kognitivní funkce), ale u schizofrenie intelekt bývá plně zachován, jinými slovy intelekt není nijak narušen na rozdíl od oslabené vule žít, od nerozhodnosti, ulpívání na tom jednom a samém a na rozdíl od deprese. Co za tím je - já mám ve 34 letech svůj život prožitý za sebou spíše než před sebou - přesně takový mám ze života pocit a dojem. Možná že, jen možná že nacházím tedy resp. spíše nebo jsem nacházel příliš mnoho osobních prožitku, příliš mnoho osobních zkušeností až jak už jsem se tu zmínil že začínám postupně nabývat toho dojmu, až si postupně začínám uvědomovat že už bohužel či naštěstí že už mám celí svůj život spíše za sebou než před sebou, že už mě nečeká nic nového a dalšího, že to co přijde nadále v životě mě už nijak nepřekvapí. Ano přesně takové je žít se schizofrenií, v tom ztrácím smysl nynějšího života. (dopsáno)

Ted si v poslední době stále říkám že konečně prostě Musím už změnit svůj hudební vkus, je ve mě bez ohledu či s ohledem na to že mám reziduální schizofrenii totiž v poslední době tolik agresivyty že ji přestávám zvládat, až mě je z ní doslova a bez přehnání fyzicky špatně - možná víte kam tím mířím - a možná ne, co se týče mého hudebního vkusu k poslechu sice jen alba "Psalm 69" Chicagského industriálního hard coru amerických Ministry, k poslechu alba "Herzeleid" a fenomenálního "Mutter" východoněmeckýchněmeckých Rammmstein, živák Raue Spree z Berlína německých folkmetalistu In Extremo jak jsem poznal pro mě agresyvnější hudba není, i když vůbec zdaleka v nejmenším nepatří k mé srdeční záležitosti. Nedokážu tím nějak skoncovat, ale vím že tahle hudba mě jednou rozmetá, rozseká na kusy, a to myslím naprosto vážně, a možná je to tak dobře, jsem anarchista, nezajímá mě v nejmenším vůbec politika ani naboženské ideologie (přesvědčení), a myslím že je to tak dobře, ano tím i beru na vědomí a říkám tím otevřeně že se prozatím na čas naprosto fatálně rozcházím s osobnímy názory a s osobním přesvědčením němce Wimma Wenderse, kterého jsem tu tolik obdivoval a vážil si ho upřímně tolik jako nikoho jiného, ano tím chci říct že pocítil jsem k němu uctu a respekt jako k nikomu jinému v Česku - tím se nijak nevzdávám 2 jeho nejlepších filmu "Land of Plenty" a "Palermo Shooting", který se mě dotýká dokonce až osobně, to jsou road-movie snímky pulsující a otáčející se kolem osy dramatu, a mě dramatické cítění jak už jsem tu psal k těmto filmum velmi přitahuje, konkrétně ty mě stále ještě podněcují, tím chci říct motivují a drží mě nad vodou, ačkoliv je považuji za divácky ještě stále plně nedoceněné. Možná se mě budete ptát proč ta frustrace, nespokojenost a agrese, agresivita, ještě jsem tu o tom otevřeně nemluvyl, ale tenhle přebirakcizovaný nefungující Český stát plný sporných, rozporuplných nepřiměřeně tvrdých zákonu obrácených proti lidem (nikoliv zákony pro lidi) omezujících naši osobní svobodu na minimum (kupř. zákaz kouření v restauracích apod.) jsem zažil osobně, kdy mám ze 70% nenávratně narušeny a omezeny kognitivní (tj. u mě přesně poznávací) schopnosti a invalidní duchod, na který mám se 3. stupněm invaliditýdy od roku 2010 nárok mě není dodnes vyplácený, a to prý nejde ani zpětně, tak mě dochází trpělivost a chci se nejen odvolat proti zamítnutí invalidního duchodu, ale i se soudit s Českým státem bude li to nutné a nezbytné, dotáhnu to do konce, udělám pro to maximum at to stojí co to stojí, třeba i kriminál, abych nemusel mit k sobě dál výčitky že jsem to předem vzdal - a ano předem jsem to tehdy vzdal, bohužel, ted se situace naštěstí tím mění, protože mě dochází trpělivost s uřadama, se kterýma válčím o vyplácení invalidního duchodu do posledního dechu (odvolat se na tzv. prominutí tvrdosti zákona). Co chce po mě tenhle Český stát, vydět mě lézt celí život po kolenou a žebrat jako socka o dávky hmotné nouze a doplatek na bydlení, tak to tedy ne! To jednoho dne skončí! K mé srdeční záležitosti sice patří ruský folklor v rockové hudbě, protože jsem přesvědčený že je dobré se vrátit k tomu co předcházelo socialismu a komunismu - (to je, tím je anarchismus), ano vrátit se k jejich kořenum, to je k anarchismu, protože jak jsem poznal rusové jsou nejen velmi obětaví lidé, ale právě v Rusku jsou naše Slovanské kořeny! Srdce mě plane, když sliším písně jako jsou "Opium dla Nikogda" či ještě lépe písen "Pulja" od Agaty Kristi, anebo když recituji text písně "Ya Svoboden" ruských Kipelov, o "Akustickém Albu" Korol i Shut samozřejmě nemluvě.

budu rád třeba i za sms zprávu, a je mě zcela uplně jedno, zda bude kladná anebo záporná, prosííííím!!

Prominte mě, skutečně už nevím co více tu mám o sobě napsat, a to jsem tu toho o sobě psal tak málo, vím. Bohužel. Tak zase někdy příště, alespoň v to doufám.

,,Schizofrenikum jejich abstraktní (odtažité) myšlení umožnuje nadaným (schizofrenikum) uplatnit svou svéráznou logiku a originalitu, např. v teoretických vědních oborech. Schizofrenici bývají hloubaví, mají své systémy a nebojí se domyslet a dotáhnout věci do konce, někdy (díky svému usudku a kritickému myšlení) vydí až překvapivé souvislosti či schizofrenici nacházejí až překvapivé souvislosti tam kde by je nikdo jiný nehledal, ačkoliv žijí mimo svou dobu. Laická veřejnost je považuje jen za podivíny a tiché blázny!" (Psychiatrie užitá v praxi)

,,Nikde nejsem doma" či ,,Nikde nebýt doma". Je to to nejsmutnější, a současně i to nejkrásnější co muže v životě být. Ta nezakotvenost, neustálenost, kdy se unavou z toho pak člověku podlamují kolena a má pocit, cítí že už prostě nemůže ve svém osobním životě takhle žít dál, kdy možná že, jen možná že kdy nachází až příliš mnoho osobních prožitku (zkušeností) až začíná postupně nabývat dojmu, až si postupně začíná uvědomovat že už má celí svůj život spíše za sebou než před sebou, že už ho v životě nečeká nic nového, že už ho nic v životě co dál přijde nepřekvapí...(nedokončeno) Děkuji všem co navštívý muj osobní blog a třeba i některý muj vydařený příspěvek ocení a ohodnotí, děkuji moc!! Všechny rockery mám upřímně rád, mějte se všichni fajn, jen tak nejlépe v životě jak jen to jde.

,,Člověk by jsi měl konečně sundat ružové brýle a přestat vydět věci jen černobýle podle schématu ,bud anebo' a nesnít o procházce ružovou zahradou ani o tom že nám cestičku životem předem vyšlape někdo blízký (někdo jiný), podívat se na svět i jinýma očima, a vydět i sociální protesty, a být ochotný přijmout i jiné, i osobně nepříjemné ale (o to více skutečné) životní pocity! Nepřecházet, tedy neignorovat to co cítím a umět to vyjádřit druhým lidem příkazem - přesně to je jediný učel a smysl rockové hudby již od vzniku klasického rock and rollu z 5O.let!, který si ještě tohoto fénoménu sociálních protestu vůči či vymezením se vůči náboženským ideologiím a vymezením se vůči politice, politickým ideologiím klasický rock and roll v té době v 5O. letech ještě nebyl vůbec vědom!"

,,Jako když už si prožíváš bezmoc a zoufalstvý, které je už právě že rovno zoufalstvý druhých lidí, a utěšuješ sám sebe že vše bude zase dobré, že vše skončí dobře. Protože zoufalstvý jako takové každého z nás něčím převyšuje, přesahuje k otázkám nejen po příčině tohoto zoufalstvý (nějaké dané situace), ale i po smyslu bolesti." Nebýt 9 letého poslechu Die Toten Hosen, tak si něco takového nikdy neuvědomím. Takže je to věnováno i všem rockovým fandum do Die Toten Hosen, z mé strany je to nejen upřímné, ale stejně tak i hluboce pravdivé. A v tom je krása - v potřebě pravdy a v touze po ni - a jiné krásy není. Mám vás -návštěvníky tohoto blogu, nikdy diskusního fora - rád. A když už je řeč o lásce, tak trápení se pro druhé má své meze a většinou přichází neočekávaně, nečekaně. kéž by druhý lidé byli uvědomělejší, vím a vím, že nejsem spokojenej se svým psaním a snad proto ted zvažuju každé slovo, chci psát od základu uplně jinak a nově znovu,(naprosto zapomenout o čem jsem tu psal) i když se psaním bych tu nejraději uplně skončil. Ale stejně díky za hodnocení mích příspěvku vámi, pochybuju že si to zasloužím. Co z toho když na příspěvek až na výjimky neodpovídáte, nikdy neodpovídáte, tak jaké zadostiučinění? Nemá smysl tu nadále psát!! Změnit to mužete jen vy svým zájmem o diskusi k DTH.

Myslím to upřímně a vážně zatraceně!!! Proč tu mé příspěvky ještě vůbec jsou??!!!

,,Ahoj Vašku, jsem nesmírně rád za jakoukoliv tvou odpověd na mé malichernosti. Víš stále více nabývám dojmu toho že tu jen stále čeřím hladinu vody, která jak se říká břehy mele, ale pod její hladinou co by stálo za řeč vůbec nic není. (jako když se krásně řekne že každá bouře právě že už nejlépe pročistí vzduch,a lépe se dýchá) Nechci mluvyt v hádankách a také se nechci stále jen opakovat, ale nic jiného mě nejspíše ani nezbývá, což je samo o sobě klišé a malichernost z tolika nejruznějších banalit. Napsal jsem sem toho tolik neosobního (nějaká má nepředpojatost a vůbec zaujatost muže tady klidně jít k čertu) a vím přesně že kdybych to měl s kým osobně probrat tak pak teprve dokážu psát dvakrát tak lépe než ted dosud. To je ted jediné na čem mě záleží. Jenže 2 anebo 3 blízcí lidi co tu reagovali na mé příspěvky my skutečnou otevřenou a upřímnou domluvu s druhými co tu hodnotili mé příspěvky ani v nejmenším nenahradí. Je pro mě nepříjemné a bolestivé přímo u srdce se tu k mnoha mým většinovým příspěvkum vyjma (kromě) mích věcných a doufám že i také ještě srozumitelných filmových kritik (recenzí) vracet. Vůbec nerozumím tomu proč tu ještě k mému esejistickému malicherně monologickému utrpení ještě tu zustávají, já si to osobně nepřeji a nevím na koho se mám obrátit s prosbou o jejich smazání. Možná je to jen ryzí odstup nebo osobní (jak doufám v to že ještě stále nepředpojatý, nezaujatý) nadhled kterého se pevně držím a který mě pro změnu drží při střízlivém a správném usudku. Mužu se také v tom zatraceně zmýlit, protože mě chýbí nějaká ta zpětná vazba ze vzájemné domluvy s druhými lidmi, a nemusí to být vůbec cinefilové ani rockový fandové do Die Toten Hosen, jen obyčejný lidé se srdcem na správném místě co tolik rádi filozoficky uvažují a co rádi hluboce přemýšlí. Zní to jako bych narážel na moudrost že ano?...Naposledy zmíním že většina mích příspěvku je pro mě nepříjemná a skutečně bolestivá, a nemají tu co pohledávat mimo tématiku tohoto puvodně alespon ještě diskusního fora."

Chci tu naposledy sdělit to, že všechen ten balast malicherných nediskusních příspěvku bych tu rád až na některé (filmové kritiky či chcete-li filmové recenze co jsem tu po sobě nechal) bych rád vyděl, kdyby byli všechny do jednoho smazané!! Vůbec nevím na koho se s touto prosbou mám obrátit...

Na svoji obranu tu mužu tu sdělit jen to, že diskuse o Die Toten Hosen tu ani přede mnou vůbec neprobíhala jak by měla!!! Třeba se někomu uleví, těžko říct, každopádně se tu omlouvám všem koho mé příspěvky odradily od navštěvy tohoto fora!! Zvažuju ted spíše to jestli jsem mám vůbec psát?!!

,,Děkuji ti moc (sám víš a nechci to tu nijak blíže upřesňovat anebo jakkoliv rozebírat, děkuji všem za pochopení), ted mám z těch tvých odeslaných sms (604 891 787 stále i pro druhé platí) slzy v očích, nemužu jinak a ty tvé sms zprávy jsem dal do širšího kontextu tak jak to má pak k případnému, k věcnému a ke srozumitelnému argumentu vlastně být. Přišlo mě na mysl k tomu jediné (...nikoliv pocity...ale myšlenky mě vhánějí slzy do očí, u zdravých lidí to jsou dle mého spíše pocity, kvůli kterým pláčou, ale nechme to stranou.) Zmíním tu tu souvislost... ,,Stále přemýšlím nad tím jaké by to bylo odcházet ráno za svítání a vracet se pozdě večer za tmy, a mit nejistou práci, o kterou mužu kdykoliv přijít a vracet se domu a nemít nic pro sebe a pro rodinu. Když víš, že už tě druhý lidé nepostrádají, nepotřebují (přstanou tě potřebovat), když víš že jsi přebytečný ve společnosti, že jsi k ničemu a přicházíš o práci i o přátelé - zemřeš uvnitř. Když ti silným, intenzivním smutkem pukne srdce..." Koho tohle nedojme k slzám, ten nemá (dobré?) srdce! A moc se omlouvám všem co tyhle stánky navštíví či navštěvují a jsou z nich nemile překvapeny či zklamány tím vším malicherným balastem, moc mě to mrzí, ani já své starší příspěvky tu po sobě nečtu a nejraději bych si za ně naplival do ksichtu. Nemám v pravomoci tu své příspěvky po sobě smazat, píšu tu jen a pouze jako anonym!

Ahoj Dane, promin mě že ti to (svou odpověd) nepíšu do e-mailu, ale přímo sem. Kam jinám to taky psát když už tu mám svůj blog, a e-mail prakticky vubec nevyužívám, protože mě tam (do e-mailu) chodí zbytečně mnoho spamu, a pro mě je ty spamy nepříjemné číst a nebaví mě je stále jen a jen mazat. Dane, jsem rád za jakoukoliv tvou odpověd. Vypadá to na to že jsem pořádný egocentrik a to není nijak dobré, tuhle vlastnost na sobě rád nemám (je dána alespoň tedy jak vím a dobře rozumím do jisté míry mím duševním onemocněním po dobrovolné již třetí krátkodobé hospitalizaci na Psychiatrické klinice ve FN v Hradci Králové reziduální schizofrenií, jinými slovy posunula se mě diagnoza schizofrenie z paranoidní na reziduální schizofrenii) Na rozdíl od jiných schizofreniku co si nepřipouští svou duševní nemoc, své duševní onemocnění a odmítají brát léky se mě vůbec netýká, to je extrém do kterého bych osobně nikdy nešel. Mě léky na depresi vyhovují, beru jich méně (přitom bral jsem si jich dříve více než kolik bych měl, to byl opačný extrém),beru Quetiapin Mylan, Valdoxan a rivotril a depotně Abilify Maintena. Víš Dane až konečně ted ti mužu říct že jsem s psychofarmakama (s lékama) plně spokojený. Blíží se reforma psychiatrické péče, což sám vítám aby duševně nemocný lidi byli plně začleněny do společnosti a nebyli nijak svou duševní nemocí druhými lidmi (tedy většinovou společností) nadále stigmatizováni. Mnohem, a opakuji mnohem větší problém než mit (na triku) duševní onemocnění je domácí násilí v Česku, jejichž případy jsou více než jen četné, o tom se však otevřeně nemluvý, ale děje se to. Tohle je muj oprávněný a plně věcný argument ke schizofrenii, a to nevylučuji to že jen menší či větší (nemám přehled) procento schizofreniku si nepřipouští svou nemoc a léky neužívají (ano souhlasím s tím že je to špatně a pak takový lidé jsou potencionálně, případně nebezpečný pro své okolí aniž by se vyhli sebevražedným sklonum), protože se velmi dlouho (znám to z vlastní osobní zkušenosti) hledají ty správné léky, u každého je to jiný a je to s užíváním léku individuální. Na př. stejná diagnoza schizofrenie, nejčastější je paranoidní vůbec neznamená užívání u těch lidí stejných léku, protože u každého je to vždy individuální. A vhodné léky se častěji hledají i několik let...

Takže ted už konečně jsem píšu naposledy mimo téma tohoto fora. ,,Ty co přežily a pamatují si Osvětim, kde jste nemohl nikomu druhému pomoci či ho ani ochránit a ušetřit bolesti a nezměrného (nepředstavytelného) utrpení, si zaslouží především již nejen naši uctu, protože tito lidé (oběti nacistických zvěrstev a rasové genocidy) poznali nelidské sadistické pohrdání lidským životem a nezměrným utrpením druhých lidí a zejména co vykazovalo absenci svědomí u druhých lidí bylo sado-masochistické zalíbení v utrpení a v umírání druhých lidí - židi, slovani, romové...apod., i potrestání smrtí byli ty samotní němci co neuposlechli rozkaz nesmyslně zabíjet. Nacisté skutečně chtěli a požadovali vydět umírat nejen systematicky hromadně (Osvětim), ale přitom nacisté chtěli a opět požadovali vydět umírat druhé lidi pomalu, co nejpomaleji, Ano, vrhá mě to slzy do očí a nepochopení nad něčím takovým, jak se vubec něco takového mohlo stát? Jak jsme to mohli dopustit? A ty slzy spíše vypovídají o všechné té marnosti, pomíjivosti a zbytečnosti lidského života... nejspíše vás zajímá proč to jsem vubec píšu, protože jsem přesvědčený o tom že právě němečtí a ruští neonacisté, kteří rádi popírají skutečnosti, ano takový ti kteří popírají holocaust a zkreslují fakta je zprominutím zabí. málo. A jsou to lidé kolem nás, to si musíme dříve uvědomit než na to bude pozdě."

Vím že je na to již pozdě, ale chtěl sem tu jen říct že plně respektuji a očekávám to že se už bude psát k pouze k tématu německých die toten hosen a na všechno ostatní se tu ve foru zapomene, alespoň jsem to zkusil....naposledy psát k tématu die toten hosen, a myslím že je to to nejlepší co jsem kdy k Die Toten Hosen tu napsal, mám vás všechny rád,opatrujte se a mějte se rádi a nečtěte už konečně po mě mé příspěvky v tomhle foru. Už jsem s nimi naštěstí skončil!