Diskuze HudebniSkupiny.cz

Mozna jsem egocentrik ale trapim se tim vice nez si myslite. Protoze egocentrismus jeste neznamena nutne samoliby egoismus bez zajmu o druhe lidi...ktery je tolik typicky pro dnesni uspechanou skutecne odpornou a hnusnou konzumni spolecnost. Ja se dokazu alespon ze svych neprijemnych pocitu se vypsat a vypovidat se druhym. Bez komunikace neni a nemuze byt vzajemne duvery. A co vy

Serete me vsichni doslova svym nezajmem. Pak tu nemam polemizovat a dohadovat se uz pak mnohem radeji sam se sebou nemyslite. To je k nevydrzeni.

Jdete nekam s diskusi na face booku na twitteru nebo instagramu. Tady by se dalo take diskutovat. Jen mit o to zajem... udelat si na to konecne vice casu a mit na to chut venovat druhym lidem zaslouzene svuj cas...zajem a svou pozornost. Je to snad problem.

Já jsem tu přepracovaný...ohh!...tak tohle bude jistě muj nejvěcnější a muj nejstručnější komentář...ohh!...haloooo navštěvuje tohle forum (tenhle blog) vubec někdo??? Mě to říct mužete, nechám si to sám pro sebe! Ano, nechal bych si to sám pro sebe... to bude a zustane tajemství mezi námi, no když to má být tolik diskrétní a seriozní...seznamkou...ohh! To mě uletělo, chtěl jsem říct diskrétním a seriozním forem Die Toten Hosen...ohh! Nebo snad ne??...ohh!

Znáte to o něštastné lásce v písni "Alles aus Liebe" anebo to o lásce za mřížemi v písni "Bonnye und Clide" od Die Toten Hosen. Děkuji moc a děkuji všem předem za nic, neptejte se mě tu hlavně na muj přívěšek kolem krku s tím křížkem...už takhle jsem tu přepracovaný se syndromem vyhoření...ohh! Je to vubec možný?!! 

Jen tu zmíním že se zotavuji ze schizofrenního duševního onemocnění (rád bych si to nechal příště pro sebe) a všichni se ihned nadměrně panicky obávají navštívyt toto nediskusní forum?? Proč?? Nechápu!! Trocha odvahy by jistě prospěla nám všem nemyslíte? Ale kde tu odvahu vzít a kde osobní předsudky nechat a nebrát je za dveřmi tohoto fora že?? Ohh!! Je to jistě nadlidské..asi je to nadlidsky obtížné!! No asi jak kdy a jak pro koho v životě...ohh!!

Pozor na křestanské seznamky, budte opatrný ohledně jisté Viktorie z Nouvoralska z Ruska, protože se domnívám že by se mohlo jednat o případně fingované parnerství za učelem získání pravě že už jen Českého státního občanství, a ohledně jejich e-mailu neodpovídající na mé dotazy jsem si tím pomalu jistý.

 Budte prosím velmi opatrný a obezřetný před tím s kým vzájemně komunikujete přes internet a jaké to má a muže mit pak dusledky. Viktorie vám bude barvitě pojednávat o tom jak vás moc osobně miluje a zbožnuje ve velmi v podezřele v krátkém čase ve vaší vzájemné komunikaci aniž by vás už jakkoliv osobně dobře duvěrně (po)znala až je to skutečně podivné a podezřelé samo o sobě. 

Ještě jednou dejte si prosím velký pozor s kým komunikujete přes internet, a týká se to právě i křestanských seznamek kde bych to osobně vubec nečekal, (kde jsem se seznámil právě s Viktorii) a kde jsem si nejspíše naběhl i možnému a případnému fingovanému partnerství za učelem nejspíše získat pouze a jen České státní občanství. Takové případy už v minulosti byli, se stali. 

Já jsem v komunikaci s Viktorií raději skončil. Viz. mé ji odeslané e-maily (Viky) a vkládané tu do komentáře v tomto nediskusním foru, chcete li v blogu Die Toten Hosen. To skončilo.

Tím jsem chtěl říct jen to že jednou to mé psaní bude muset skončit, protože nikam nevede a nikam mě v životě neposune!! To vím, a myslím že je pomalu čas se svým psaním tu pomalu, ale jistě definitivně tu už skončit. Je tu zveřejněná jedna moc pěkná esej o osamělém toulání se Prahou, jsou tu zajímavé názorové polemiky, a přestože nemám vyhrazené autorské práva tak tu jsou zveřejněné i mé filmové kritiky ke snímku "On the Waterfront" Elia Kazana nebo k filmu "Ein Augenblick Freihait" Arashe T. Riahio...a protože autorské práva tu nemám vyhrazena, už je jsem psát dál nebudu. To byla chyba. Jsou závažné a duležité svým obsahem, a jsou upřímné a snad i pravdivé a přesvědčivé, a doufám že snad něco vypovídají něco více i o mě samém. V to také doufám, jinak bych je sem nejspíše už nepsal.

 Řekl bych že Češi málo pláčou!! To je teprve a skutečně smutné a depresivní!! Nikoliv osobně já... o tom jsem tolik přesvědčený!! Jak to zní ironicky a sarkasticky skutečně nevím, ale je to jistě upřímné a pravdivé...jako nic jiného co jsem tu napsal.

FOX je označením pro lišku že, a jak to mám napsat, když nechci liščata, ale pěknou lištičku bez liščat. Tak asi FOXE nebo FOXES ne, no já vážně teda nevím. Hledám zatoulanou smutnou osamělou děvušku... najdu? Nevyděli jste děvušku takovou jakou miluju? Ne? Ohhh muj žal... tak nic, tak jen ten žal! Jednou ho utopím v dobré vodce Amundsen... a zustane tu po mě tento muj nekrolog (umrtní list). Doufám že bude něčím pro druhé duležitý, jen doufám že bude upřímný a pravdivý a přesvědčivý... a čtivý!! V to doufám, co jiného po mě zustane v životě. Domov ani rodinu nemám... pomalu ztrácím i sám sebe...

Už jsem píšu nějakých dobrých 9 let a stále mě tu překvapuje kolik mích příspěvku a komentářu se sem vlastně vejde!!! To jsem nečekal, je to jistě malicherné, ale obdivuhodné současně. Domnívám se že mé komentáře budou plně doceněny až po mé smrti, a budu asi tolik známím a slavným co Dostojevskij v Čechách, tolik co Dostojevskij konkrétně v Solnici na Dobrušské 79...to byl vtip, já Dostojevského raději už nečtu. A toto nebyl vtip...

Chtěl jsem tu jen na rovinu upřímně a otevřeně říct, že nedostatek vzájemné lásky a vzájemné duvěry nás vede, nás směřuje k neustálé potřebě pak každodenně a všudepřítomně neustále chtít jen kontrolovat druhé lidi - ano nedostatek lásky a duvěry nás vede k systému té nejhorší a největší potřebě stálé autoritativní (politické) kontroly druhých lidí. 

Ale to je na dlouho... tím jsem chtěl říct jen že sám mám problémy s autoritou... neuznávám žádnou autoritu krom sebe... proto neseženu vhodnou práci. Nemám k takové práci dokončené ani středoškolské vzdělání, natož to základní... prostě je to problém, a vím že je to problém. A nebudu tím tu nikoho zatěžovat a obtěžovat, to je na dlouho...

a ted se mě o tom psát stejně nechce. Jen hledám někoho skutečně blízkého, nějakého partáka nebo přítelkyni s sebou na cestu do Prahy a do Kroměříže na smutné ale krásné toulání se z okolí Rychnova nad Kněžnou, na věku a pohlaví nezáleží, i když ideálně asi mezi 20 až 40 lety. Uvítám jak přítele tak i přítelkyni. Jsi sám a je ti z toho také smutno, ve 2 se to lépe táhne - ozvy se mě na 776 778 044 a budu se těšit... nebo mě pošli e-mail na Dyntarelli@seznam.cz, tak nebo jinak možnost komunikace tu přece vždy stále je, jen k ní častěji už není odvaha.

Dost jsem nad tím přemýšlel. A pokud nebude stanovena prevence, tedy to jak něčemu takovému příště předcházet (aby se to příště vícekrát neopakovalo takové jednání), tak pak represe, trest jako takový nikdy nepomuže, nic nevyřeší. To mužeš trestat druhé rád a donekonečna a zbytečně, protože viník pak vinu stejně neuzná. Jsi pak viník stejně vinu nepřizná. Když totiž trest už neřeší příčinu problému. 

Je potřeba se nad tím zamyslet proč tomu tak vlastně je. Uvedu to názorně na tomto příkladu - když budeš trestat šikanu na škole, ale bude dětem a tomu kdo se dopouští té šikany chybět pak zájem, láska a čas na výchovu od rodiču (tedy prevence) tak trest nic nevyřeší. A navíc se té šikany muže případně pak dopouštět každý. To není vyloučené, a je to velmi pravděpodobné že se tomu tak jistě stane.

A proč to sem o tom píšu? Prominte mě mé starší příspěvky tak jak byli napsány. byl jsem ve stresu, v takovém stresu že mě z toho...ale to by bylo na dlouho. Nikdo se mě neozval, a 776 778 044 stále platí!

Přesvědčil jsem se že z nedostatku vzájemné komunikace jsou, zustavají a přetrvávají pak předsudky ke druhým lidem, at již rasové nebo jiné ohledně xenofobie k odlišným etnikám, k homosexuálum, k duševně nemocným lidem atd..., které společnost častěji právě stigmatizuje. Proto se tu snažím komunikovat sám se sebou co nejvíce, se svými vlastnímy pocity a dojmy (a ptám se sám sebe jaké jsou a jaké byli?) a dostat se pak mnohem blíže ke svým hlubokým a upřímným citum a oddělit je od svých pocitu a dojmu není snadné, je dost obtížné. 

Pro mě osobně životní hodnoty jsou uzce vázané na emoce, proto si je tu snažím vyjasnit a s tím i lépe porozumět svým současným životním prioritám, hodnotám (ptám se jaké ted jsou?), které jsou pro mě křestanskou vírou, ačkoliv v ní zaostávám, pokládám si ty správné otázky - jako je vina, odpouštění a spravedlivé jednání na základě své vlastní obětavosti pro druhé a solidarity ke druhým lidem. Štedrý jsem, ale obětavost prozatím není pro koho. Bohužel.

Co se týká rockové hudby častěji se rád nechám unášet svými přítomnými emocemi a intuicí aniž bych blíže přemýšlel a hloubal o textu písně - začínal jsem s poslechem alba "Mutter" od Rammstein, které bych si dnes už skutečně nikdy neposlechl, i když o sado-masochismu jsem se napřemýšlel dost a více než kdokoliv jiný koho osobně znám. 

Pak jsem ten správný rockový drajv a feeling našel jako rocker (nijak jsem se nepovažoval za punkáče) s albem "Auswartsspiell" německých Die Toten Hosen. Ale mám nesmírně rád i New Model Army nebo zejména U2 (nepřekonatelná nádherná ballada "Red Hill...Town" z alba "Joshua Tree"), pak ještě (musím zmínit) TV Smith (kupř. "Generation Y" je skutečně překrásná písen), ukrajinské Veremiy a ruské BI2 anebo Korol i Shut. Od Korol i Shut upřednostnuji jejich folk punkeové, (pro někoho) folk rockové období z let 1999, kdy nahráli "Akustické Album" a až v letech 2010 se navrátili k akustickému zvuku s albem "Divadelní Démon". To mám naposlouchané více než dost, více než kterákoliv jiná alba od Korol i Shut. 

Co se týče literatury příliš mnoho nečtu, vlastně nečtu téměř vubec, proto jsem tu zmínil raději tu rockovou hudbu.

No když si němec Campino v mysteriozním road-movie Wimma Wenderse v "Palermo Shooting" našel italskou křestanku aby překonal své osobní halucinace a bludy, ano aby Campino překonal a předčil svá mylná osobní přesvědčení že ho někdo (to smrták) pronásleduje a snaží se ho zabít - tahle jeho zkušenost se mě dotýká v životě tak nějak až osobně - říkám si že by mě možná prospěl podobný partnerský vztah v mém životě. 

O tom jsem také přesvědčený a o tom v nejmenším nijak nepochybuji. Našel jsem si totiž přes internet slovanku v Rusku, taky křestanku co se naučila česky (pro změnu lépe než já), jen jsem do Ruska ještě prozatím nevycestoval (komunikujem spolu díky internetu), v tom jsme si s Campinem hodně podobní. Jen nemám k dispozici tolik financí jako Campino, nemám k dispozici ani služební letadlo ani kolo...

 My jsme s Campinem oba 2 raci (jsem narozený 25.6.1984, Campino je 22.6), máme rádi teplo domova, tak doufám že se do Dusselldorfu s tou pěknou křestanskou děvuškou nakonec vrátil a nezustal v Palermu... bohužel to už se filmový divák nedozví. To jsou ale náhody že? Doufám že se nad tím možná pousmějete a možná se i osobně zamyslíte jako právě já. Protože takové osudové náhody jistě dříve nebo později nakonec donutí člověka k zamyšlení se sám nad sebou a nad svým vlastním životem.

Dlužil jsem tu totiž myslím vystvětlení všem lidem kteří tenhle blog v minulosti navštívyly. K tomu už není myslím, domnívám se co více dodat, snad jen to že se upřímně a skutečně snažím prožívat a zvládat své vášně rozumem, to samé (tu) očekávám od druhých lidí. Asi to není pro nikoho snadné, jak jinak se ale oprostit od svých předsudku?, od své vlastní osobní předpojatosti? Jde to v životě i jinak?

Moc vás laskavě a upřímně vyzývám a prosím o čtení mích názorových polemik, mích filmových kritik a esejí co tu prozatím ještě jsou bez svých a bez jakkýchkoliv osobních předsudku, bez své osobní předpojatosti a ten kdo to bohužel nedokáže at laskavě nenavštěvuje tenhle blog, bude to tak lepší pro něj i pro mě samého. 

Ano zmínil jsem tu své duševní onemocnění schizofrenií i svá osobní traumata ohledně zkušeností s domácím násilím, které jen přispěli k fatalnímu vyustění této nemoci v pozitivní příznaky až v roce 2010,  kdy jsem po události neštastného umrtí mé matky na rakovinu plic koncem roku 2008 se ztrátou bydlení a domova pak přestal pravydelně jíst a předávkoval jsem se energetickými nápoji a skončilo to bohužel ustavní detencí, ale také příjemnými extrémně mánickými stavy, kdy jsem si vubec neuvědomoval že jsem tím riskoval své zdraví a svuj vlastní život....bohužel.

 To nic však nemění na skutečnosti že dnes osobně nečiním a nedělám rozdíli mezi (druhými) lidmi, k čemuž přispívá muj obdiv a má láska k němci, k evangelikovi-k protestantovi Wimmu Wendersovy a k Die Toten Hosen. Jsem přesvědčený o tom že každý z nás by se měl řídit vlastním výkladem Bible a svým (přesvědčením a) svědomím, a k životu častěji chýbí právě odvaha a naděje, a láska a tolerance, proto i dnes stále ještě poslouchám Die Toten Hosen. Muj zdravotní stav je nyní dlouhodobě stabilizovaný. Netrpím pozitivními příznaky, ale jen a stále negativními příznaky, jako je oslabená vule a neduvěra ke druhým lidem. Ano to mě nejvíce osobně trápí.

Přes své duševní onemocnění dokážu mít výrazný odstup od své nemoci a výrazný kritický nadhled nad své onemocnění, nad tyto své psychopatologické depresivní příznaky, které mě trápí. Kterými trpím. Možná tu žádám a prosím vás o toleranci a shovívavost a i o odpuštění a porozumění a možná i uznání mích nediskusních a hudebně netématických (vím) mích příspěvku-komentářu, prozatím si nevím vubec rady, ano vubec nevím kam jinám je psát než právě sem do tohoto blogu, což jistě není uplně ideální řešení mích duševních problému, ale snažím se tu vypsat a vypovídat nejen z toho špatného, ale i z toho dobrého v životě co mám a co přijde. 

Protože skutečné přátelství a skutečná láska je o tom jít v dobrém i v zlém. Nemám FaceBook, nesdílím sociální sítě a obtížně komunikuji s druhými lidmy co mají stejné či alespon podobné zájmy v životě jako mám právě já. Pro koho je Die Toten Hosen skutečně něčím více než jen rockovou hudbou, napište-volejte mě na 776 778 044, budu tu čekat a budu se těšit na osobní setkání. PS. domnívám se a snad i věřím tomu že navzdory všem osobním problémum dokážu být jistě nakonec i objektivní a snad i více... o tom snad více příště. Mějte se pěkně a užívejte skvěle života punk rockeři a vubec rockový fanoušci do Die Toten Hosen.

Připadám si v životě trochu jako Daniel D.L. z "Nesnesitelné Lehkosti Bytí" P. Kaufmana. Nezajímá mě v nejmenším politika, i když mě jsou sympatický Piráti, a krajně mě je nesympatická SPD!!! Píšu svém své eseje a polemiky, svoji agitaci, svou rétoriku, diskutuju tu se sám se sebou, protože jsem osamělí a opuštěný druhými lidmi a chýbí mě zájem, láska, porozumění a uznání. Připadám si dost možná jako Campino jak se prochází opuštěným městem v klipu k písni "Nur Zu Besuch", která mě nepřestane nikdy dojímat k slzám, kdy si Campino sám sobě ke konci klipu k písni nafackuje. Tod pointou celé písně. Mějte se fajn, mám vás rád, myslím na vás. Stále!!! Nikdy na vás nezapomenu!!! S upřímnou láskou váš folk punkeo rockový outsider Martin z Dobrušské 79 ze Solnice. Kdo chce tolik diskutovat a nemá obavy, kdo má odvahu se se mnou osobně seznámit a blíže mě poznat jaký skutečně jsem a dát mě zpětnou vazbu ted tu má skutečně možnost a příležitost, jsem jinak dostupný na 776 778 044 a hledám přítele anebo přítelkyni s sebou na cestu do Prahy anebo do Kroměříže.

Procházel jsem se téhdy v Praze opuštěnými a ztichlími ulicemi třpitící se v záři světel pouličního osvětlení a měl jsem v sobě, ve svém srdci příjemný pocit lehkosti že jsem ted najednou bez tíhy nedostatku věcí a druhých lidí v osobním životě, a neměl jsem ve svém srdci už žádné své osobní obavy, žádný strach, věděl jsem že jsem svým zpusobem přístupný a otevřený druhým lidem, že jim naslouchám mnohem lépe a pozorněji co říkají a co ve svém osobním životě chtějí a co o de mě samého sami očekávají. Vzpoměl jsem si téhdy na jeden krásný citát filmaře Wimma Wenderse, který řekl že sami poznáme jestli z nás město energii vysává anebo nám energii dává a tlačí nás dopředu (podobné je to s rockovou hudbou). 

To jediné mě je v téhle chvíli srozumitelný. Toho si nesmírně vážím. Všechno kolem sebe v Praze vnímám uvolněněji, pozorněji a soustředěněji a osobně už nepředpojatě(ji), prostě už osobně nezaujatě, že všechno kolem sebe vydím přesně tak, jako kdybych po dlouhé době znovu otevřel oči a zapoměl už na to jaké to je, mit radost z viděného, a zpřihlížení dění kole sebe a konečně nic už osobně žádným svým názorem nehodnotit, prostě na osobní názor konečně zapomenout a dokázat být ke všemu a ke druhým lidem (objektyvní) nepředpojatý, tedy bez předsudku. 

Tenhle dojem se mě pokaždé vracel ještě mnohem silněji při procházkách centrem Prahy, kdy jsem se nedokázal vubec už rozhodnout kam jít dříve, a jak jsem bezmyšlenkovytě a bezcílně, ale přesto (navzdory tomu) nesmírně zvídavě, s nesmírným a s nekonečným steskem po domově a stejně tak s nesmírnou zvídavostí jsem bloudil v davu mezi druhými lidmy do chvíle, než jsem pak za setmění došel na Karluv most sledovat živnost a talent, vyjímečné nadání pouličních umělcu v neustálém, v neustávajícím proudu davu lidí se změtí příjemně a vstřícně nadšených hlasu a odeznívajících kroku v ohlušujícím šumu proudu řeky Vltavy, jak spolu už všechno v té chvíli, v té uvolněné atmosféře všechno příjemně souznělo, pohlédnout na vášnivý a teskně naříkavý let racku nad hladinou Vltavy a na oslnující pestrou barevnou záři třpitivých paprsku světel pouličního osvětlení v dálce, jak se odráží na vodní hladině a jak příliš naléhají na mé oči a hraji si s mím zrakem, a jak se toho všeho a té krásy už osobně nemužu spokojeně nasytit, jako by ji nikdy nebylo v životě a přes den dost, tam končila unava sebe sama z nedostatku a ztrácel jsem přehled o čase. 

Mám z prožité procházky centrem Prahy na jazyku a na srdci slova jakým je osamělost, nerozhodnost, bezradnost, zoufalstvý, bezmyšlenkovytost, bezcílnost, osobně už co nejduvěrnější naléhavost, smutek, stesk, bezutěšnost, nesmírná zvídavost, očekávání, příslib, uvolněnost a lehkost, spontánnost, rozptýlená pozornost, nepřítomnost strachu a svých osobních obav ve svém srdci, svěžest a čerstvost, osobní nepředpojatost, tedy přesněji osobní nezaujatost, svoboda solidarita, jednodduše už žádná tíha nedostatku něčeho ve svém osobním životě, pocit nadbytku a právě ten samotný nadbytek věcí a druhých lidí při procházce v centru Prahy na dosah ruky mě nesmírně motivoval a těšil jako nic jiného co jsem poznal v životě, jedině s nadbytkem s ním jsem si po dlouhé době (pravydelně jsem plánoval Prahu jednou do měsíce) prožíval znovu, opět jakoby poprvé v životě nadšení a radost ze života a zapoměl jsem uplně na to, jaké to je mit z něčeho nebo z někoho v životě svou skutečnou radost a hrdost. (věnováno Wimmu Wendersovy)

Mě osobně Campino (z die toten hosen) nesmírně dojímá svou upřímností a svou odvahou, svým durazným, ale přesto vlídným prosebným hlasem. Překvapuje mě svou odvahou a svou energií, svou silnou, svou nezlomnou vulí... a o čem text písní a hudba Die Toten Hosen vlastně je? Pro mě osobně je to o toleranci ve vztahu, a o odpouštění, o svobodě a štědrosti, a o něčem mnohem více - je to o přátelství, o pomoci druhým lidem, o rovnosti mezi lidmi. A o své obětavosti se pro druhé, pro ty které osobně miluji. Je to o toleranci odlišných lidí, jakými jsou homosexuálové, bezdomovci, duševně nemocní lidé, a lidé co si prošli kriminálem. Žádné předsudky a žádný rasismus. O tom všem zpívají Die Toten Hosen - je to o lásce, a o vzájemné obětavosti pro vztah! Právě toho všeho se dotýká text těchto nejlepších písní Die Toten Hosen, za které osobně považuji právě tyto písně: "WAS ZAHLT", "ALLES WAS WAR", "ALTES FIEBER", "NUR ZU BESUCH", "NIEMALS EINER MEINUNG SEIN", "DAS MADCHEN AUS ROTTWAIL", "DEUTSCH IN WILLKOMEN", "HELDEN UND DIEBE", "LUGE", "FREUNDE", "DAS WORT ZUM SONNTAG", "ALLES WIRD VORUBURGEHEN", "TAUSCHEN GEGEN DICH", "UNSER HAUS", "FALLEN", "ALLES IST EINS", "EUROPA" a další... (776 778 044, Solnice)

Prosím prominte mě a odpustte mě ty mé tolik unávné a obsáhlé monology, všechny ty mé eposy co tu po mě jsou a zustali, je to něco jako skoro tvurčí psání či vývojový román na pokračování. Vím a upřímně lituji toho že mé předešlé staré příspěvky tu po sobě nemužu smazat, nejsou pro mě nijak duležité a už se k nim vubec nevracím. Jistě namítnete že to je přece součást mě samého, to ano je, ale za jakou cenu!!! Za cenu svého sebeklamání... tím chci říct že v nich nebylo sice žádné umyslné lhaní, žádné umyslné klamání druhými lidmi, žádná manipulace, přesto je pro mě natolik obtížné je tu po sobě přijmout tak jak jsou napsané a míněné... nejde to, nedokážu se s tím smířit a vyrovnat. Žádám tu druhé o prominutí mích předešlích příspěvku, psáné více o svých prvních a natolik zavádějících pocitech a dojmech než o konečné PRAVDĚ. Bohužel, to nezměním. Prominte mě to laskavě prosím!!!

Doufám že dokážu časem snad překonat svou PARANOIU, svuj strach a svoji neduvěru ke druhým lidem, které chci mit rád. Které chci upřímně milovat! Protože ačkoliv podezíravý už nijak ke druhým lidem vubec nejsem!, stále více si uvědomuji že obavy, strach a neduvěra ke druhým lidem je bohužel nenávystí (a netýká se to jen schizofrenie!, je to bez rozdílu společné nám všem! - tedy i zdravým lidem - a léky na schizofrenii toto nevyřeší!), a já tu nenávyst potřebuji v sobě překonat! Já hledám pravdu o svých citech, pravdu o smyslu života, ta je v lásce a v duvěře, v zodpovědnosti za své city a za svuj  život, v lásce a v odpouštění druhým lidem! Žít a trápit se pro druhé! To jediné mě dává smysl. Když není prevence, pak represe (trestání) nijak nepomuže, to vím, to si stále více uvědomuji. Doufám a pevně věřím v to že mé tu do komentáře vkládané e-maily odeslané Viky budete snad číst bez osobních předsudku. Bez své osobní předpojatosti, prosím je mě 34 let, jsem stále svobodný a bydlím na Dobrušské 79 v Solnici a rád bych našel někoho blízkého s kým bych mohl cestovat do Prahy a do Kroměříže, kdo má čas a kdo se rád toulá muže dát vědět na 776 778 044 (kontakt e-mailem je dyntarelli@seznam.cz), a domluvýme se blíže. Hledám partáka nebo přítelkyni na cestování po ČR, ale jsem přístupný tomu navštívyt i jiná místa v ČR než jen Prahu a Kroměříž. Prosím pomužete mě někdo, prosím!!!

Ano, v poslední době jsem vkládám své duvěrné e-maily o svých citech, ano o tom jak je vnímám a prožívám, viz. i mé filmové kritiky jsem tu vložil přes e-mail, i když tu nemám vyhrazena svá autorská práva, což muže být problém. Ale dlužím to tu všem, psal jsem jsem sámé nesmysli a bláboli, ted se vám to snažím vynahradit tím že dokážu rozlišit své pocity a dojmy a své skutečné upřímné a hluboké emoce, a tu jsou tu tolik hmatatelné. Promin te mě mé bláboli, problém byl v tom že jsem nerozlišoval a nedokázal ještě rozlišit své osobní pocity a své první a tolik zavádějící dojmy, prosím prominte mě to, nebylo v tom nijak umyslné lhaní, nebylo v tom umyslné klamání, nebyla v tom prostě žádná manipulace, žádná snaha vás přimět k tomu se zachovat podle toho jak očekávám a jak chci já, ano došlo mě to pozdě, klamal a obelhával jsem ze všeho nejvíce jen sám sebe. Všem se tu omlouvám, a nemám možnost své příspěvky tu po sobě bohužel smazat, učinil bych tak rád. Protože už se k nim nevracím, nejsou pro mě osobně nijak duležité, nemám je rád, jsou zcestné, nenávydím tu své předešlé příspěvky. Myslím na vás a mám vás rád, s pozdravem Martin Dyntar. Kontakt na mě je 776 778 044, jsem ze Solnice, bydlím na dobrušské 79.