Diskuze HudebniSkupiny.cz

Už jsem skončil se všim tím mím malicherným egoismem ze své osamělosti a pocitu prázdnoty,který vydal na nesčetně mnoho příspěvku. Mám ted v hlavě jediné,že povinnost a odpovědnost začíná u mezilidského vztahu,proto si nehledám práci,ale vztah. Dlouho jsem žil,či přežíval ze dne na den s pocitem zázemí a skutečného domova,kde mám klid a soukromí,ale dlouho,příliš dlouho jsem žil a promarnil dny a léta bez pocitu nějaké povinosti a odpovědnosti za něco...je to jako nenaplněná touha,či jak to mám jinak říct,co mě nejvíce trápí,myslím že ano,snažím se ted popsat svůj prožitek co nejpřesněji a co nejobjektivněji!

,,Jihokorejec KIm Ki-duk v milostných dramatech "Čas","3D-Iron" a "Samaritánka" (na pokraji žánru krimi dramatu) zkoumá sado-masochismus v odcizených mezilidských vztazích za pomocí expresivních (prožitku) jedinečných,přesvědčivých a věrohodných hereckých výkonu a podmanivé hudby (jak je tomu ve snímku "3D-Iron") namísto verbálního sdělení svých pocitu a emocí,je to o hlubokém lidském porozumění,které již nepotřebuje verbální sdělení,je to o tom že pro lásku se musí trpět (odvozené od slova trpělivost) a láska častěji předpokládá ochotu a schopnost obětovat sebe samého ve prospěch toho,koho miluji (jak je tomu ve snímku "Čas") Voyaerská kamera se častěji podřizuje subjektivnímu,tj. osobnímu lyrickému prožitku či lyrické náladě,tím Kim Ki-duk ukazuje co znamená teprve skutečně milovat! Čas filmového děje pusobí jako vyprázdněný a netečný k lidskému prožívání,at smíšených či rozpolcených pocitu,bolesti,radosti nebo naděje. Kamera snímá záběry ve velkých dlouhých celcích!..."

Ahoj Dane,doufám že mě promineš že svou odpověd na tvůj dotaz píšu jsem do fora (do blogu),jsi jeden z mála co mě dal vědět,na tvůj dotaz ti rád odpovím takto: Dle mé gestalt terapeutky mám filozofické myšlení,jenže díky schíze mám spíše pocit že mé myšlení nemá jasný a vůbec žádný směr,možná se podcenuji anebo se možná přecenuji,to sám ted prostě nevím. Ale podle Alberta Camuse člověk,každý spisovatel by si měl ponechat své pochybnosti o sobě sám pro sebe a neuveřejňovat je,nezveřejnovat je,tohle forum je plné mích pochybností,v tomhle měl Camus jednoznačnou pravdu. Jsem rád že tu některé mé příspěvky o filmu čteš a líbý se ti,kdybych nebyl počítačově negramotný,tak si dám world do e-mailu,a tisknul bych své diskrétní příspěvky o to jednodušeji,než svým blogem zahlcovat tohle forum. Viš někdy se sám sebe ptám a občas mě překvapuje proč tu mé příspěvky ještě vůbec jsou. Ale zpět k tvému dotazu: O filmu už jsem psát nebudu z jednoho jediného duvodu,už jsem ho tu myslím zmínil,krom toho že tu nemám vyhrazeny na své filmové kritiky žádná autorská práva,to by bylo to nejmenší,ale taky musím uznat že mě to dá nesmírně hodně práce film shlédnout dokud ho zcela nepochopím a je v tom spousta usílí přemýšlet o filmu ze všech možných uhlu,to předpokládá vydět film několikrát dokud se tě v něčem osobně nedotkne,prostě je to pro mě jako pro náročného diváka (kinoartového cinefila) hodně usili a přemyšlení,proto jsem přesvědčený že bych si zasloužil mit tu k filmové kritice vyhrazené nějaká ta autorská práva,i když s tím druhý nemusí souhlasit,pamatuj že nikdy se nezavděčíš všem lidem. A taky(poslední věta)musím uznat,že má filmová kritika na Schimanskiho "Azyl" se mě vůbec nezdařila,nebyl jsem dost soustředěný na psaní. V současnosti se snažím psát kratší věty a dotknout se principu. Psal jsem musím přiznat zdařilou a svou nejlepší filmovou kritiku co jsem kdy napsal na road-movie "Země Hojnosti" do blogu Modrý-o filmu-(Kim Ki-duk),a tam by jsi ji určitě právě dohledal v komentáři k filmum Kim ki-duka.Tak se měj Dane.

Zdravím všech 12 rockových fandu co tu je do Die Toten Hosen,takže ted zdravím Lucku65,Billiesku,Vlaadu,Nikaa,Kuddela,Tamiky,Subacko,Kangee,Lufu,Maky5595 a Barys a Pařánka...a nejen je,ale každého kdo se bude alespoň snažit pochopit,jak daleko muže zajít deprese a ztráta smyslu života,že píšu o svém trápení se a rvu se se svou lhostejností ke společenskému dění kolem sebe ne vždy věcně,stručně a ne vždy každému srozumitelně,to mám za sebou,to bylo,před sebou mám slib,který bych rád dodržel,aby tu některé mé příspěvky ve foru i po novém roce zustali,(je to dobré předsevzetí do nového roku)-takže za 1) Nebudu se nijak vracet ke svým dřívějším příspěvkám a jakkoliv je komentovat pokud se nenajde někdo,kdo si to přeje a dá mě osobně vědět! Za 2) Slibuji že budu psát a odpovídat tu druhým lidem stručně, věcně a srozumitelně a za 3) Budu se snažit,skutečně snažit psát jen k tématu Die Toten Hosen,pokud to druhý budou po mě hodnotit,a neohodnotí více mé příspěvky mimo toto téma,že bude pro druhé stále ještě aktuální,tím chci říct že pro mě Die Toten Hosen není jen poslech,který u mě vyvolává silné emoce,ale překračuje to rámec hudby k jinému životnímu stylu,prožívat vždy jen ted a tady,a to naplno,nepromarnit ani jedinou chvíli s druhými lidmi,pomáhat druhým lidem a cítit nesmírnou vděčnost,a respekt,a neohlížet se zpět,jsem tu,potřebuji vztah,na kterém by mě záleželo a jsem tu a potřebuji pomoci,ale sám jsem ochotný a doufám schopný v něčem pomoci druhým lidem!

Když jsem se tu zmínil o tom,že mě jen některé mé příspěvky (a je jich skutečně málo!),ve kterých se sám ztrácím,při jejich čtení dojmuli k slzám,či spíše už jsem se neubránil svým slzám,nevím přesně co za tím je ale také už hledám co za tím je-osamělost,smutek,stesk,zoufalství,víra a pocit marnosti (to však není vše,proto musím hledat ještě dál)-smíšené,rozpolcené či rozporuplné pocity,o kterých tu píšu,prostě myslím že na ně (na některé mé příspěvky) nelze jednoznačně odpovědět,i když bych si to tolik přál,přesto na ně stále odpověd hledám. Možná že víra je málo pro toho kdo nepoznal skutečnou lásku-tohle je má jednoznačná odpověd na většinu svých příspěvku,ke kterým se tak,tolik nerad vracím. Tohle jasně odporuje argumentu,že schizofrenici jsou bez emocí,jsou chladní a bezcitní,jak to vydím u sebe neprožívám z ničeho radost,ale jen negativní emoce,jakými jsou smutek,zoufalství a stesk,a pocit marnosti každé snahy. nevím co více bych tu měl věcněji,stručněji a srozumitelněji napsat než právě tohle to.

Zvláštní,už tu nemám potřebu sem psát,docházejí mě poslední slova. Rád bych se tu alespon když mám tolik času že nevím co s ním se tu na chvíli vrátil k Dostojevskému...,,Vyšší (mravní) princip (M.F.Dostojevského) a tím je pro Dostojevského nutnost vyrovnat se se svou mravní vinou (jenž je objektivně posouzena právní vina) svým sebeobětováním se pro své nejbližší,pro druhé lidi,které jsem schopný milovat stejně jako sebe sama! - a jsem přesvědčený že právě to jediné je v nás ,ruskou či spíše slovanskou' povahou (a v Rusku jsou naše slovanské kořeny),tedy milovat druhé do svého sebeobětování se pro ně...,přičemž nicméně tu to schopnost na lidech je třeba nejvíce uznávat,podporovat a pěstovat,protože v nás jako jediné probouzí svědomí." Dostojevskému se jedná o platný mravní princip: tím je ta přehlížená skutečnost,že ,právní vina' z porušení nějakého zákona (víceméně v zákoně je vždy etických a mravních norem,hodnot nejméně!),resp. abych to uvedl na správnou míru tak tu uvedu že právní vina z porušení zákona se v očích rusu čili spíše Dostojevského podřizuje mravní vině,se kterou je nutno jak se zmínil Jan Payne vyrovnat se s ní zcela a jedině po svém (četl jsem kdysi stat Jana Payneho o mravní vině,ale zřejmě jsem ji tolik nepobral,nerozuměl ji jako Dostojevskému),a právě Dostojevskij ve svých literárních dílech k tomu dává návod,který muže být pro někoho utopický! (zvláště kdo podrobně četl a zná od Dostojevského jeho "Zločin a Trest"). Jinými slovy abych tomu dal závěr,nenávydím politiku. Politika je svinstvo!" Nelze opomenout že,,Každý z nás má v sobě mravní povinnost,mravní zodpovědnost obětovat se nikoliv pro svou vlast (to je směšné a utopické,vlastenectví je demagogie),nýbrž pro druhé lidi,pro své nejbližší,stejně tak má v sobě touhu po katarzi od mravní,nikoliv právní viny!

Díky že čtete a hodnotíte tu mé příspěvky, mám vás rád!! Když mám nad každým slovem co jsem napíšu nadvakrát přemýšlet (musím si dvakrát rozmyslet, než tu něco řeknu - napíšu), dělá mě to problémy vzhledem k mé tolik omezené slovní zásobě - na stylistice mého psaní je to výrazně znát, že častěji hledám a nenajdu ty vhodná, ty správná slova!! A svuj pravopis raději vubec nehodnotím! U mě je vydět že vubec nečtu... bohužel. Ale stejně děkuji, skutečně doufám že už jsem píšu naposledy. Nebít těch několika málo sms zpráv...co k tomu říct nevím, jsem ze svých nových, duležitých a přínosných příspěvku vyčerpaný snad proto že už jse jsem snažím psát lépe a jinak. Ale přesto děkuji."

Jsem přesvědčený že stokrát tu slibované končím tu se svými příspěvky se konečně ted naplnilo,protože jsem stejně tak přesvědčený že už tu nemám co říct a jsem přesvědčený že poslední příspěvek je uplně přesný,se naprosto shoduje s tím co ted tolik cítím a je či bude časem pro druhé teprve už zcela věcný a srozumitelný jako nic jiného co jsem tu napsal. Pravdou tu bylo že jsem (jak jsem tu zmínil v předešlím příspěvku) byl a jsem stále zvyklí žít jen tady a ted,a nestarat se už vubec o to co přijde a co bude zítra,potom...takže k oblibě punkrocku Die Toten Hosen přece jen mám nějaké ty povahové rysi,které mě právě tolik nejvíce k poslechu Die Toten Hosen předurčily a podnítily,a to navzdory mému filozofickému myšlení. Na závěr tu pro druhé nechám svou adresu i tu možnost mě pomoci se studiem eseju Alberta Camuse,i to kdo má a nezapře v sobě skutečnou vášen cestovat prozatím jen po České Republice,především do Hradce Králové,do Prahy a do Kroměříže,to je muj oblíbený cíl. Jmenuji se Martin Dyntar,je mě 31 let,jsem z Východních čech,přesně ze Solnice,e-mail a face-book nepoužívám,takže jedinou možností jak mě kontaktovat je telefonní číslo na mobil 604 891 787. A neptejte se mě prosím co tu bude s mímy příspěvky,nebudou tu věčně. Nevím jestli a nakolik se k nim přiklonily registrovaní uživatelé tohoto diskusního fora,ale hodnocení mích příspěvku ani že tu chýbí odpovědi na ně mě stejně nijak v nejmenším neuspokojuje. Proto mužou bít do budoucna smazány. Tim spíše,že mě to nijak zvláště nepřekvapí. Z některých mých předešlích příspěvku mám akorát tak slzi v očích. To je vše.

,,Při sledování jednoho dramatu jihokorejce Kim Ki-duka (na název filmu už si však ted nevzpomenu) jako filmový divák nikdy nezapomenu na ty obavy a strach o život druhého, když,nerad se k tomu vracím a nerad na to vzpomínám,když jsem shlédl sebevraždu jedné ženy (možná se ten film jmenoval "Samaritánka"),což by diváka ještě samo o sobě tolik nezaujalo nebít toho že se sama ze života pomátla,bud anebo si byla přesně vědoma toho co činí,a to chci spíše vytěsnit ze svého vědomí,zduvodním proč. Málokdo se dopustí sebevraždy se slzami v očích a současně ještě se zlostným,se škodolibým usměvem ve tváři,copak to lze u druhého člověka pochopit! Člověk většinou umírá ze zoufalstvý,když už si neví rady se svým životem,jenže chtít umřít s tak,s natolik pro mě protichudnými city není nic neobvyklého téhdy,pokud svou smrtí chtěla ublížit někomu blízkému anebo už naopak svou smrtí chtěla odčinit nesmírný pocit viny,mravní vinu pocítěnou hluboko v sobě ve svém srdci,třeba sám nevím z pocitu,z pocítění toho že druhé lidi,které natolik milovala v životě až příliš,přespříliš zklamala nebo jim ublížila,copak lze ale jedině tak zemřít bez obav v srdci s čistým svědomím,je to o dustojné a spokojené smrti! Zamysleme se nad tím!"

Myslím že ze všeho nejvíce v životě postrádám smysl života... skutečná víra a skutečné osobní přesvědčení bez lásky je jako prach ve větru. Potřebuju naději na to začít v životě znovu,žít lépe než předtím. Nevím jak,takový pocit beznaděje a marnosti mě jen vhání slzi do očí!