Diskuze HudebniSkupiny.cz

Byl bych rád kdyby se mnou někdo nesouhlasil,a uvedl k tomu své vlastní argumenty. Já přece co se týče masových médií obzvláště či mínění druhých lidí taky nic nepřijímám nekriticky a bezvýhradně. Prostě už takový jsem. Tak nevím proč by mé příspěvky ve foru měli být hodnoceny jen kladně,tomu nerozumím. Vím že bych měl k diskusi slevit ze svých nároku na druhé lidi,a nevím proč se tu nediskutuje o Die Toten Hosen,copak už nikoho nezajímají,pak bych jsem už krom DTH už nemusel mimo téma psát,to slibuji.

,,Jak rus Andrej Tarkovskij krátce před svou smrtí poskytnul jeden z posledních (a to jeden i z nejlepších v Rusku však bohužel jak je tomu již v Rusku zvykem cenzurovaně otištěných) rozhovoru,kde pronesl ke konci rozhovoru poslední pro profesi filmaře výjimečné mimořádně až právě své doslova již hodné k zamyšlení se sám nad sebou právě tyto věty (doslova cituji):,,Málo lidí si plně uvědomuje tu skutečnost že v těch nejhorších a vůbec v nedůstojných podmínkách k životu ve (Ruské) společnosti,přesněji ve věznicích,v politicky převýchovných v pracovních táborech existovali a pevně věřím že ještě existují (krom F.M. Dostojevského a další z Ruských literárních umělcu) právě lidé s neslýchanou a s neobvyklou s nezlomnou vulí a s vnitřním hlubokým s přesvědčením (virou je myšlen niterný hluboký prožitek nikoliv již jen sebe sama,ale stávajících společenských poměru), a s duševní svobodou navzdory všem stávajícím společensky politickym poměrum,které se právě osobním lidským právum a osobní svobodě snaží nejen v Rusku zamezit - vždyt přece skutečně citlivé humánní lidé,mezi něž bych řadil (prominte mě ted muj zásah do textu a mou vlastní citaci,která je též nesmírně duležitá) (pro mě zpoloviny) F.M. Dostojevského a plně uznaně Václava Havla či Wimma Wenderse! a další) Přijde mě osobně že svoboda neexistuje pro nás jakožto výběr- to je jen a pouze stav duše,otázka náboženské (křestanské) víry,nikoliv již společensky-politických poměru!...(nedopsáno, part 4.)

Ukecaný romský chudák a ubožák Stanislav Dobai a Veronika Dyntarová (sehraná dvojice) čelí již několika trestním oznámením za podvod při prodeji (nefunkčních) věcí přes internet!! Takže nic přes internet od nich nekupujte!! Naletělo jim hodně lidí!! Více k tomu (si prosím sami ověřte) na Bazoš.cz.. ps. pomocte druhým lidem, kterým právě tato dvojice dluží peníze... stanislavdobai@email.cz, dyntarovaveronika@email.cz, tel. kontakt 702 566 502, 739 953 558.

Nesmírně děkuji správci tohoto diskusního fora za to,že tu ponechal mé příspěvky. Mrzí mě však že nejsou druhými lidmi hodnoceny. Myslím,že je to velká škoda,nemám na mysli hodnocení jen kladné,ale i negativní. Nemužu nikoho nutit aby se mnou,s mími příspěvky ve foru souhlasil,avšak muže se k nim vyjádřit. Uzdravuji se z těžké nemoci,ze schizofrenie,prognoza uplného uzdravení není jistá,ale cítím se mnohem líp než kdy jindy. není dobré podcenit tuto těžkou nemoc nebo si ji nepřipouštět,jak činí v tomto případě jisté procento lidí,to se mě však nijak netýká. Musím tu být za egoistu,který nevydí nikoho než sebe,i to muže mit však jedinou kladnou hodnotu-že se člověk nenechá nikým zmanipulovat a měl by mit o sobě vysoké sebevědomí,aby skrze sebe lépe poznával i druhé lidi. Co je vždy důležité je nepředpojatost,osobní nezaujatost,která je u mě tím co ve společnosti nejvíce chybí. Nedokážu osobně odpovědět na to,kde se bere v lidech předpojatost,ale myslím že k ní přispívá nedostatek komunikace mezi lidmi.

,,Bohužel od režiséra Miloše Formana znám jen jeden jediný film, a to je "Přelet nad Kukaččím Hnízdem", bude to mou ochuzenou řečí (vůbec knihy nečtu,alespon ne celé vyjímečně krom poezie A.S. Puškina, která je mou srdeční záležitostí a výjimečně krom proz-esejí Alberta Camuse a Wimma Wenderse, u Alberta Camuse a Wimma Wenderse se skutečně hodně snažím číst jako u žádného jiného knižního titulu) hodně krátký a strohý a nedomyšlený, nedotažený do konce, ale přes tak v to doufám že to bude věcný.Takže... V několika oscarovém dramatu "Přelet nad Kukaččím Hnízdem" Miloš Forman rozkrývá extrémně ustavně autoritativní, ideologicky dogmatický tlak společnosti a doby na jedince!, kterému (Forman) přitom shodou okolností sám musel za komunistického totalitního režimu v tehdejším Československu sám (takovému tlaku) čelit! Proto také za svobodou a svobodnou filmařskou tvurčí tvorbou emigroval do USA, kde teprve za své filmy se dočkal, získal uznání! tolik ke společensky-politicky kritickému dramatu "Přelet nad Kukaččím Hnízdem" Miloše Formana. Musím upřímně říct že jako artovému cinefilovy (filmovému divákovy) mě je mnohem bližší západoněmecký filmař hudebních a cestovních dokumentu a oceněných road-movie snímku Wim Wenders (mnohem více si ho vážím jako spisovatele a teologa), měl bych k "Land of Plenty" a k "Palermo Shooting" několik slov, myšlenek...pro Wimma jako hluboce věřícího a hluboce přesvědčeného křestana-protestanta je tolik typická nenásilnost, ohleduplnost, pozornost a laskavost, soucítění (empatie) a vzájemné porozumění, Wimm svými filmy odkrývá a nachází životní smysl, cíl, motivaci...Wimme za to tě mám nesmírně rád a vážím si tě, překonal jsi své filmařské vzory, at to byl rus Andrej Tarkovskij nebo švéd Ingmar Bergman. Ale ted bych se rád vrátil k něčemu osobnějšímu a k důvěrnějšímu, totiž ke svému osobnímu životu. Člověk se cítí někdy něštastný, ale ne, nikdy ne po zbytek svého celého života. To už je duševní trýzen. Čechov krásně řekl, že štěstí není, je jen touha po něm! Já ve štěstí nevěřím, ale věřím možná i najivně v sociální spravedlnost a v to že jsem do diskusního fora DIE TOTEN HOSEN píšu bez jakkékoliv snahy už o dezinformaci, o které se v poslední době tolik mluvý. Já se dezinformacím nanejvýše vyhýbám. Tak nebo jinak, člověk bývá neštastný nejčastěji z nepřítomnosti nebo z nedostatku lásky, pak z toho když se nedokáže správně rozhodnout nebo když už se nedokáže v životě vůbec rozhodnout. Mnohem více je ovšem člověk neštastný z toho když nedokáže druhým lidem už odpouštět nebo když už neví kde tolerance má své meze, má svou míru, přes tak většinou každý z nás touží po odpuštění a po usmíření a po křestanské lásce. (píšu ted o sobě, o svém osobním životu a o stavu svého nitra a svého duševního života, bohužel to nechám opět nedopsaný, nedokončený, prominte mě to prosím, moc prosím a za to děkuji)"

Mám osobně rád jeden kvalitou sporný film "The Crow", při jehož natáčení byl udajně neštastnou náhodou zastřelen Brandon Lee! Zkusím ten film kriticky psychologicky rozebrat... "Eric Draven (Brandon Lee) ve filmovém snímku Alexe Proyase "The Crow" ("Vrána"), bývalá rocková hvězda se shodou nevysvětlitelných okolností mstí anarchistickým narkomanum za chladnokrevnou vraždu své snoubenky Shelly Webster (jméno herečky si nepamatuji), které se dopustili chladnokrevně bez jakkéhokoliv pocitu mravní viny, s jejíž smrtí ztratil smysl života... duvod žít (je apatický). Otřesné vzpomínky na její smrt se u něho snoubí s těmi nejkrásnějšími chvílemi svého prožitého života, mstí se oprávněně jen právě tehdy, protože právě už sám u viníku smrti své snoubenky již nenachází žádný jejich prožitek mravní viny, o to více ho jeho vzpomínky neustále přepadají, duševně trýzní a podněcují pak k tomu, aby se za jejich chladnokrevnou vraždu pomstil již ze své osobní apatie z umrtí své snoubenky, a aby byl nakonec schopný vyrovnat se tak nakonec u sebe se svým pocitem vlastní viny za tuto situaci, které nejspíše nemohl už sám nijak zabránit." Film je svou výslednou kvalitou (scénář, hlavní a vedlejší herecké výkony) velmi sporný, protože je plný násilí a je prostě rozporuplný, ale bez ohledu na to (či spíše s ohledem na to) vychází z osobní zkušenosti jejího autora (předlohou pro film byl...). Je o katarzi (tenhle pojem bych tu chtěl někdy blíže popsat a upřesnit), která ve filmu bohužel není u vedlejších hereckých výkonu prožita, jako by na ní už nebyl čas! Film je však dobře vizuálně zpracovaný sice i když spotřební vydeoklipovou estetikou, ale zužitkována je v tomto filmu skvěle! (věnováno mému otci)

Kolikrát jsem při svých příspěvkách prožíval v sobě marnost a zoufalství z osamělosti,vlastně jsem je psal ze své osamělosti, po antidepresivech quetipanu a seropramu se cítím lépe,ztratil jsem však duvěru v druhé lidi a těžko se nachází,já spíše hledám nezávyslost a osobní svobodu k tomu skutečně dokázat oddělit své povahové rysi od své nemoci,protože názory doktoru se v tomhle směru tolik rozcházejí,jedni tvrdí že to není zdaleka možné a druhý že je to s užíváním vhodných léku časem reálné,jsem doufám ještě idealista a ne cynik,abych tu snahu o to vzdal. Asi mě nezbyde nic jiného než jak už říkal Albert Camus (než) ,,Jediné štěstí v životě hledat v nadšení z vlastní povahy",a taky to byl Albert Camus co se nechal slišet že ,,V lásce je čest. Když ta se ztratí,láska není nic." Nevím,nejsem si jistý jestli strávený čas četbou Alberta Camuse (jeho eseju) ve společnosti jeho osobních myšlenek mě vrátí chut do života a tu možnost zbavyt se své osobní lhostejnosti ke společenskému dění,nejspíše správně jsem tady zmínil že nenávydím politiku a konzumní společnost a hledám a nenacházím nikoho podobného s tímto osobním přesvědčením. Domov a zázemí jsem v životě našel,ale myslím že to je málo,mé srdce prahne po pocitu zodpovědnosti a povinnosti k tomu se nějak společensky angažovat v humanitární oblasti v neziskových organizacích apod...v tom potřebuju pomoci... (nedopsáno) Na závěr bych tu rád zmínil co řekl rus Lev Nikolajevič Tolstý,2 hluboké myšlenky a hluboce lidské srdečné uvahy kterých snad ani já nejsem schopný,a to že ,,Cožpak v kráse přírody existuje zášt a potřeba (své) msty druhým lidem" a ,,Sami poznáme kdy je nám od srdce lehko a příjemné druhým lidem pohlížet (přímo) do očí".

Při poslechu písní Die Toten Hosen přesně v sobě prožívám naléhavost a odhodlanost a tvrdohlavost a cítím ze všeho nejvíce právě to,že své největší obavy a strach mám (už jen) z toho co už si v životě neprožiju (nebudu moc si) prožít s druhými lidmi,které miluji.

Nic z toho si nevymýšlím,poukazuji jen na skutečnosti a tohle všechno uvedené je pravda,a ptám se dnes po tom sám sebe jestli vůbec je taková přesná shoda okolností s mím osobním,s mím soukromím životem vůbec možná. Mě to přijde zvláštní,hodně zvláštní,že sám nevím co si mám o tom dnes vlastně myslet! Nevím,uzdravuji se ze schizofrenie a nerad bych byl opět paranoidní...takže co si o tom myslet skutečně nevím,ale raději bych se vyděl v roli Tomáše (na jméno herce si ted nevzpomenu) z filmu "Nesnesitelná Lehkost Bytí" P.Kaufmana,kde je tak nevinná a překrásná a sympatická právě Juliet Binocheová,než v roli Campina v "Přestřelce v Palermo".Přeju všem s dobrým srdcem bohatého ježíška a hodně lásky,hodně štěstí a zdraví do nového roku!

Mám slzi v očích když tu čtu po sobě namátkou,prostě náhodně jen některé své osobní příspěvky,když jsi uvědomím nakolik jsou vlastně duvěrné a osobní a vzbuzují v druhých upřímnost,otevřenost,duvěru,spolehlivost,přátelskost, vlídnost a velkorysost a to i navzdory těžké nemoci s jakou se tolik potýkám,se schizofrenií. Možná mám slzi v očích naopak spíše z toho když si plně uvědomím jak je smutné a beznadějné že krom svého osobního přesvědčení a krom své víry nemám v životě nic! Jediný co mám v srdci je pocit marnosti...napsal jsem toho dost,a ani není třeba to tu už dopsat. Přeji druhým lidem štědrého ježíška,at se jim splní jejich nejtajnější přání. Kdybych se tu už neukázal tak všem lidem přeji hodně štěstí,nepředpojatosti a skutečného přátelství a zdraví do nového roku,a hodně poslechu TV Smith a Die Toten Hosen!