Diskuze OSOBNOSTI.cz

Tady jsem to psal hodně ve spěchu, dezorganizovaně a na psaní už jsem se
moc nesoustředil. Pěkný balast a slovní salát jsem tu nechal, k čemu už
se nikdy tady stejně nevracím.

Jsem hluboce lidsky a lidsko-právně zaměřený ve společnosti, ale
občas to mám pořádně dezorganizovaný a špatně se na věci soustředím,
hudba mi pomáhá se líp soustředit a líp si to vše v hlavě i srovnat, do
politiky nevidím a ani nechci, politika mě vubec nezajímá a s dnešní
masově konzumní společností taky nedržím krok a tempo, vlastně tempo
nestíhám, proč se tím trápit, jsem velký expert na polopatické
primitivní zjednodušování věcí, které jsou vždy o mnohem více nakonec
složitější ještě více než se vubec zdá, že jsou. Člověk by měl jít vždy
dobrým a nejlepším příkladem pro své nejbližší okolí a toho by se měl v
životě i držet, neměl by už moc strávit čas na sociálních sítích a být
už jednostranně tolik pod vlivem médií, to bere svobodu i nezávislost,
mě chýbí větší tolerance dnešní masově konzumní společnosti, protože pro
mě je velice těžké nahlížet tuto společnost už tzv. zevnitř, ale na
druhou stranu lidská osobnost mentálně nedozrává nikdy s plnoletostí, to
často nemáme ještě sami vubec ujasněné své priority, ale mentálně sami
plně vždy dozráváme vždy někdy ke konci 30.let, do té doby je to tolik
hodně o manipulaci a dnešní doba je hodně o manipulaci s lidmi, protože
vždy to skutečně ze všeho nakonec už nejtěžším ve společnosti pro
každého z nás vždy bude a zustane být plně a svobodně tolik upřímně sami
sebou, nezávisle na druhých lidech, to má být i jedinou pravou hodnotou
života, a mě osobně v tom už právě samotná rocková hudba i "Nový
Německý Film" Wima Wenderse nakonec nejvíce pomáhá, tolik právě
usměrnuje, povzbuzuje, motivuje a inspiruje k seberealizaci, nezávisle
na dnešní době a konzumní společnosti. I to muže být nakonec dobrým
vzděláním. Upřímně jiné vzdělání v životě nakonec stejně nemám. Na
druhou stranu trénink intelektu matematikou není už pro mě.

Tady na osobnostech už diskutovat nechci, tady to stojí pěkně za hovn., každý si v jedné větě, vzácně v několika málo větách jede vždy dokola jak kolovrátek to své a nikdo tu stejně nereaguje. Tady jsem promarnil svuj čas, tady to není o diskusi, ale o velice už chudé a také nudné monotonní samomluvě. Tady se to vše u druhých uživatelu diskuse evidentně píše vždy pohodlně v jedné větě z mobilu, vzácně v několika málo nicneříkajících větách, nudné a chudé, hodně už monotonní diskuse...

Herec komedie "Langer Samstag" (1992) a TV dramatu "Verlierer" (1986).

An der Heinrich-Heine-Universität in Düsseldorf ist heute (02.04.) richtig viel los. Der Grund: Campino, der Sänger der "Toten Hosen“ gibt seine erste Vorlesung als Gastprofessor. Ein Punk als Professor also.
Das Thema am Dienstag: "Eine Liebeserklärung an die Gebrauchslyrik".
Die Bühne war schon immer Campinos große Liebe. Seit mehr als vier Jahrzehnten macht er mit den Toten Hosen Hallen voll. Und jetzt eben den Hörsaal. „Wenn wir ein ‚Tote Hosen‘-Konzert spielen, dann geht es auch oft ums Feiern. Dann versuchen wir oft den Leuten zu geben, was sie auch erwarten. Und heute – wo alle ein bisschen im Unwissen sind – da habe ich die Hoffnung, dass viele bereit sind, diesen Weg mit mir mitzugehen. Das ist nicht das Einfachste auf der Welt, jemanden anderthalb Stunden reden zu hören“, erklärt Campino.
Eingeladen und ausgewählt wurde er von der Rektorin höchstpersönlich. Anja Steinbeck: „Wir haben schon immer wieder nachgefragt und es gab eine Zeit, da passte es nicht in seinen Terminkalender. […] Mein Team und ich habe keine Gelegenheit ausgehen lassen und Hartnäckigkeit zahlt sich aus.“
Der 61-jährige Campino hält schon in drei Wochen seine nächste Vorlesung. Auch dann wahrscheinlich wieder vor vollen Rängen.

Campino je trochu romantik.

A mé nejoblíbenější písně jsou právě "Niemals Einer Meinung Sein",
"Paradies", "Nur Zu Besuch", "Steh Auf, Wenn Du Am Boden Bist", "Alles Wird Voruburgehen", "Freunde", "Unter Den Wolken", "Ein Guter Tag Zum Fliegen"
či "Altes Fieber"..

Zemřel bych pro texty písní a pro hudbu Die Toten Hosen, za texty písní na albech z 90. let "Kauf Mich!" (1993) a "Opium furs Volk" (1996) bych dal ruku do ohně, texty písní jsou srdečný, upřímný, osobní, mají duševní hloubku, jsou intimní, duvěryhodný, přesvědčivý, autentický... Die Toten Hosen definují svobodu, nezávislost a empatii po svém, jinak a nově, je to více než obyčejný punk rock, je to zvláštní hudba, Die Toten Hosen mají neotřelé, silné a překvapivé a nezaměnitelné melodie, vyvolávají silné ambivalentní pocity (či protichudné emoce), které jsou tolik typické a vlastní klasické hudbě! To je na tom to zvláštní, jednodduchá, precizní a srozumitelná punk n rollová hudba, která si vystačí se 3 kytarovými akordy doprovázená často zkoušením s hudebními nástroji, které už pak nejsou tolik typické pro rockovou hudbu. Akustický Živák "Alles Ohne Storm" byl na vlnách trochu "Wagnerovského" swingu, klasiky (vážné hudby), rockabilly a punk n rollu, na mě už místy unavný a zvukově přeplácaný, přemrštěny, pompézní, místy wágnerovský až kabaretní. 

Ale především mě už texty písní Campina nakonec co nejvíce osobně pomáhají žít a bojovat s duševní bolestí z duševního onemocnění paranoidní schizofrenií a budovat větší náhled jak na mou osobnost, tak na život samotný i na duševní nemoc, definovat ji, snad protože Campino je pro mě také labilní introvert melancholik narozený ve stejném znamení raka. Paranoia je životem v neustálích obavách a v neustálém strachu, či se strachem z každodenního nebezpečí a v neduvěře k druhým lidem i k sobě samému, nevěřit sám sobě ani druhému, přesně právě to je paranoidní schizofrenie. 

Die Toten Hosen jsou pro mě duševní terapií a duševní rehabilitací a nadějí, že se to dá zlomit v empatii k druhým lidem, poslech Die Toten Hosen je pro mě silným, dobrodružným a adrenalinovým hlubokým emočním prožitkem pocitu euforie (euforických pocitu) a tak nějak i tak trochu i současně nácvikem emocí a empatie, protože emoce se dají trénovat o to více místy s občasným dojmem "občasné" (či i trvalé, jak pro koho) mánio-depresivity (přesněji dnes bipolární afektivní poruchy - tzv. BAP) při poslechu písní právě německých Die Toten Hosen (a zvláště právě alb 90. let "Kauf Mich!" a "Opium furs Volk", až po další hudební vrchol s albem "Auswartsspiel" se tento prožitek BAP ve mě umocnuje a čím dál více prohlubuje) to tomu poslechu neupřu, ale má to své zvláštní kouzlo, Die Toten Hosen jsou hodně jiný PUNK ROCK a hodně zvláštní hudbou, která ani po stém poslechu Vás nikdy neomrzí. Campino je skutečně hodně vyjímečný charizmatický textař písní a skutečně dobrý, skvělí hudební "vypravěč životních příběhu". Dlouho jsem nemohl bohužel nic tak dobrého psát, protože nemoc (schíza) mě po další atace na dlouhou dobu kognitivně "zlomila", hodně unavila a vyčerpala, potřeboval jsem čas....  sem na Osobnosti. Cz to snad doufám patří.