Diskuze OSOBNOSTI.cz

"Zodpovědný není za mé problémy svět, ve kterém jsem se narodil, ale já a mé nedostatky." (ALBERT CAMUS), "Jediné štěstí v životě je jen v nadšení a v radostech z vlastní povahy." (ALBERT CAMUS), "V lásce je jediná čest - poctivost k sobě samému či poctivost před sebou samím, když ta se v lásce už uplně ztratí, láska bez ní už není vubec nic.", "Snad proto kladu na de vše ostatní krásu krajiny, není zaplacena žádnou lidskou nespravedlností a mému srdci je v ní volně." (ALBERT CAMUS), "Povinost znamená dělat jen to, o čem víme, že je správné a dobré - co je už nezbytné (nutné) udělat." (ALBERT CAMUS), "Skutečnost psaní je pro mě dukazem mé osobní jistoty, která mě začíná nejvíce chybět. Jistoty, že máme druhým lidem co říct, a především, že něco už muže být už otevřeně bez pochyb s jistotou už pak řečeno - jistoty, že právě to, co cítíme a to, co jsme má svou vysokou (nejvyšší) cenu jako dobrý (nejlepší) příklad pro druhé lidi - jistoty, že jsme nezastupitelní a nenahraditelní právě už druhými lidmi v životě a že nejsme žádní zbabělci." (ALBERT CAMUS). Albert Camus byl dlouhodobě už spíše už přesvědčeným ateistou, ovlivnil anarchistické levicové hnutí v celém okolním světě. Ke konci života ze čtení jeho osobních deníku (zápisku) jsem si uvědomil že byl přesvědčeným pacifistou, který odmítal (který už osobně nestrpěl) válku a samotné násilí ve společnosti. Jeho myšlenky mě natolik hodně puvodně osobně hodnotově ovlivnili, ale ateismus vidím jako to největší zlo, s tím bych u Camuse nijak osobně nesouzněl, už sobně nesouhlasil. Každý vztah ke křestanským hodnotám-tradicím je nade vše byt je pro nás jakkoliv už problematický, těžký a komplikovaný, to by si měl každý z nás uvědomit že je vždy dobré (nejlepší) k nim vycházet především z krajního ateismu, protože zkušenost s jedním i s druhým je vždy dobrá, nelze odmítat jedno ani druhé. Je to o tom hodnotovém střetu 2 uplně odlišných názorových předpokladu o tom jak už funguje nebo správně nefunguje činost našeho mozku a naše chemie v těle, kterým je bohužel pak vše, naše přesvědčení v nás samích už ohraničeno, omezeno (limitováno) a na kterém je vždy uzce závyslé vždy naše vnímání a prožívání svého světa a subjektivní chápaní skutečnosti sebe sama (forenzní psychologie a psychiatrie to mají plně objasnit), a druhým předpokladem je pak právě křestanská vírá-zbožnost sebe sama - odmítám především už jakkoliv už osobně uznávat a respektovat římskokatolickou církev a její pojetí a výklad samotné Bible, mám osobně mnohem blíže už právě k lutheránství-k protestantismu a k ruskému pravoslaví, obojímu jsem ve svém životě tolik nakloněný a je mě mnohem sympatičtější než zbabělost a osobní pokrytectví a vatikánským koncilem překrucování samotného výkladu Bible, osobně nestrpím a nenávidím samotné slepé a dogmatické zastaralé ortodoxní rádoby pánbíčkářství našich katolíku. Napsal MARTIN DYNTAR, Rychnov nad Kněžnou..

"V lásce je čest (poctivost k sobě samému), když ta se ztratí, láska není vubec nic." (Albert Camus) Ke konci života svým zpusobem přesvědčený pacifista!

Na sklonku svého života také hluboce přesvědčený pacifista. Miluji jeho myšlenky, názory a hodnoty... citoval jsem nepřesně jeho slova o tom že jediné pravé štěstí v životě je tolik v nadšení a v radostech z vlastní povahy se stalo popisnou pravdou i pro našeho nejlepšího ex prezidenta Václava Havla. Sám si svědomitě vážím svého přesvědčení a svých hodnot více než druhých lidí, které měří svuj život příliš povrchně jen hodnotou kapitálu a zábavy jako dnes američani sami. A nestydí se za to, ještě to naopak ke své drzosti a ke zkorumpovanosti svého charakteru ve svých hallywoodských pozlátkách, v těch neskutečně hloupích a v najivních svých filmech vyzvihují jako nějaký vysoký ideál jací a kým by jsme všichni měli dnes svobodně být svobodným už bez hranic svého svědomí bez ohledu na druhé lidi ve společnosti, to je egoistické samo o sobě a sprosté. Ještě že se takové dnešní doby amerikanizace všeho a všech nedožil Václav Havel. Bohatě stačí myslím si Covid-19. Neměli by jsme myslím zapomínat na jejich odkaz a na jejich ideály zvláště v dnešní pro americké společnosti v té době jaká je, která to sebou bohužel přináší.

Tento politický aktivista, který měl ambice stát se uspěšným spisovatelem a stal se jím, tenhle intelektuál byl pro mě více než druhořadý existencialista a filozof, dokázal být ve svých literárních dílech a ve svých názorec věcný, velice konkrétní a hluboce srozumitelný. Ovlivnil svými postoji a názory levicově anarchistické hnutí po celém světě, ovlivnil svým zpusobem i mě. Alberte jsme tu všichni stále s tebou. Nikdy nezapomenem!! Připomínám tu slova Alberta Camuse o tom právě že...: ,,Jediná radost a jediné štěstí v životě je tolik v nadšení z vlastní povahy", a to není ještě egocentričností, sebestředností, a pokud je, pak je velmi cenná a duležitá jako nic jiného v životě. Možná si svého přesvědčení a svých hodnot dnes vážím více než už druhých lidí, těch tupích rádobyamerických konzumentu!! Bohužel tahle zrudná rádoby amerikanizace všeho, všech hodnot je našim koncem v našem životě!!

Kdo bude svědčit v náš prospěch? Naše skutky. Běda! Nikdo, nikdo, ne-li ti z našich přátel, kteří nás viděli v oné vteřině obdarování, kdy se celé srdce dávalo druhému. To jest ti, kteří nás milují. Ale láska je mlčení: každý člověk tak umírá nepoznán. (ALBERT CAMUS, "Z Deníku březen 1951 - prosinec 1959")

,,V lásce je čest, když ta se ztratí, láska není nic!!"

,,V lásce je čest, když ta se ztratí, láska bez své osobní cti už není vubec nic." (Albert Camus)

,,V lásce je čest, když ta se ztratí, tak láska už bez své osobní cti není nic." (Albert Camus, k dnešní připomínce našeho nejlepšího prezidenta Václava Havla)

citují slovy Alberta Camuse: ,,Povinost znamená činit to, o čem víme a jsme přesvědčeni že je správné a dobré - co je už nutné učinit." ,,Skutečnost psaní je pro mě dukazem osobní jistoty, té jistoty, která mě začíná chybět. Té jistoty že máme druhým lidem co sdělit a především, že něco muže být už otevřeně řečeno - jistoty, že právě to co cítíme a to, co jsme má svou cenu jako názorný příklad - jistoty, že jsme nezastupitelní už druhými lidmi v životě a že nejsme žádní zbabělci." ,,Snad proto kladu nade vše krásu přírodní krajiny, není zaplacena žádnou lidskou nespravedlností a mému srdci je v ní volně."

Mám plné zuby prohnilé české nátury, stále platí že češi jsou pracovití, ale svin., kteří si vzájemně pomužou až téhdy když je nejhuře. Jako obcházení vladních opatření proti covidu-19 a porušování zákonu je v české povaze. Nehlásím se raději k české povaze, jsem Evropan. Popírači nošení roušek a covidu-19 jsou totéž co popírači holocaustu, kdy kvuli nezodpovědnosti a neohleduplnosti Čechu pak umírají na covid-19 tisíce lidí a zdravotnictví se hroutí. Vzpamatujme se a nosme roušky, stabilní zdravotnictví a zdraví a život druhých lidí je vždy přednější než ekonomika. Neduvěřujete vládě, ok, ale duvěřujte alespon odborníkum na covid-19. Naléhám na všechny.

cituji Camuse všem zdravotníkum i dobrovolníkum -obětující se pro druhé- v první linii v boji s covidem-19!!!: ,,Povinnost znamená činit to, o čem víme, o čem už jsme přesvědčeni že je správné a dobré - co je už nutné udělat." ,,Skutečnost psaní je pro mě dukazem osobní jistoty, která mě začíná chybět. Jistoty, že máme druhým lidem co říct, a především, že něco muže být už otevřeně řečeno - jistoty že právě to co cítíme a to co jsme má svou cenu jako názorný příklad - jistoty že jsme nezastupitelní právě už druhými lidmi v životě a že jsme jimi nenahraditelní a především že nejsme žádní zbabělci." ,,Snad proto kladu nade vše krásu krajiny, není zaplacena žádnou lidskou nespravedlností a mému srdci je v ní volně." ,,Jediné štěstí v životě je v nadšení a v radostech z vlastní povahy." ,,V lásce je čest, když ta se ztratí, bez ní láska není nic." (věnováno všem zdravotníkum i dobrovolníkum v první linii obětující se pro druhé lidi v boji s covidem-19, děkujem všem takovým lidem!!!)

Albert Camus (1913-1960), francouzský spisovatel, filozof, dramatik a publicista narozený v Alžírsku, je považován za jednoho z hlavních představitelu existencialismu, přestože sám takové označení odmítal. Svá studia filozofie musel přerušit kvuli onemocnění tuberkulozou, dokončil je až v roce 1936. Jeho novinářská činnost vedla v roce 1940 k vyhoštění z Alžírska, Camus ze své země odešel a usadil se v Paříži. Zde pracoval v deníku Paris-Soir, kde publikoval své knihy. Po obsazení Francie se stal jedním z intelektuálních vudcu hnutí odporu. Přispíval do ilegálního časopisu Combat. Po válce dosáhl mezinárodního věhlasu svými romány Mor a Pád a dramatem Spravedliví. V roce 1957 získal Nobelovu cenu za literaturu. Zemřel při autonehodě na cestě ze svého domu v Lourmarinu. (zdroj: Albert Camus-Eseje. Host)

"V lásce je cest, kdyz ta se ztratí, láska není nic" (*Albert Camus)

Alberte škoda že jsi se těch dvou krásných dobrých lišek nedozil.

,,Jedine skutečne štěstí v živote je v radostech a v nadšeni z vlastní povahy." (Albert Camus)

Albert Camus zije v srdcích nás všech!

"V lásce je cest, když ta se ztratí láska bez sve osobní cti už není nic". (Albert Camus)

Takže co jiného je láska a důvěra než partnerska oddanost a věrnost jeden druhému, než loajalita. Bez ni je každý z nás nešťastny a zoufali. Nejsem najivni, spíše naopak hluboce skeptický k tomu k něčemu takovému. Bohužel asi nebudu jediný...ani první ani poslední...jen další v řadě. Tak vidím totiž své zoufalství a svuj problém. Pořád děkuji a děkuji jsem totiž vděčný za četbu myšlenek a citátů Alberta Camuse. Možná to jsem i patří.

Všichni jsme životem zoufali bez lásky. Bez lišky. Bez věrnosti a oddanosti jeden druhému. Co jiného je láska než partnerska loajalita.. (muj vlastni citát) Asi je to nic moc. Protoze to jsem možná ani nepatří, nebo snad ano, sam nevim. Nechám se překvapit sám sebou i druhými.

Má citace Camuse (pro mně jeden z jeho nejlepších): ,, Povinost znamena dělat to o čem víme, o čem jsme přesvědčeni, že je spravne a dobré - co je už nutné udělat. " ...,, Snad proto kladu nade vše krásu krajiny, není zaplacena žádnou nespravedlnosti a memu srdci je v ni volně."... ,,Skutecnost psaní je pro mně důkazem osobní jistoty, ktera mně začíná chybět. Jistoty že máme druhým lidem co říct a především že něco už muže a smí byt už otevřeně řečeno - jistoty že právě to co cítíme a to co jsme má svou cenu jako příklad -jistoty že jsme nezastupitelni právě už druhými lidmi v živote azže nejsme žádni zbabělci."