-
.......
v hlavě se mi drží hudna, která nepřestává hrát,...
chci usínat s hlasem tvým...
chci mít pocit bezpečí, a chci cítit tvou přítomnost...
vím že neviditelný stín, stín, dokáže udržet tvůj život, který pokrývá temné a smutné noci...... -
dont worry
Tak zatím, anděli z hor,
příště si dám pozor.
Ohlídám své modré srdce,
nepodám je už tak prudce.
Éterická bytosti,
zažrala ses do kostí,
zůstala mi v těle cytsa,
pomůže jen exorcista... -
!!!!!!!=((
Slzy v očích
pálí jako čert
a den je ztracený,
jako vždycky.
Neblbni, jdi ven, je tak krásně!
Jdi? Ale kam? Kde nebudu sám?
Čím víc lidí, tím větší osamělost.
Mám na sebe zlost - neumím být šťastný.
A když zapadá slunce,
zas, jako už tolikrát,
zapadá i něco ve mě a jsem zas sebou -
tu chvíli, než jdu spát. -
......
struny houslí, stále nedohrály, tak neodcházej....
hlavně neukazuj zvednutou dlaň, která mává...
nalhávat si, malá náplast, která dokáže zocelit přečdstíraný pocit ze stálosti?...!
jenže ty už tu nestojíš, tak jak ztrácet?.....
co ztrácet?...
možná rozsypanou hrst slz, a střepů z dechů na oknech, které kreslí hledání v obloze... -
..=((((
Napsal jsem báseň.
Na tom by nebylo nic zas až tak zvláštního.
Když jsem ji psal,
seděl jsem na vysoké skále,
byla hustá mlha,
a kolem roztroušeni po kamenech ostatní.
Bylo to na táboře,
který jsem oficiálně vedl,
byl jsem unaven,
ne každý se ztišil jak měl...
byl jsem dopálený.
... bolestně veselí přátelé...
Napsal jsem pár řádek,
které jsem ani nedokončil.
Začalo pršet.
Při reflexi o dva dny později měly úspěch.
Dokonce si je chtěly opsat...
papír se nakonec někam zatoulal.
Možná ho mám, možná ne.
Třeba se ještě někde objeví.
Zůstaly jen útržky.
Kde leží hranice poznání druhých?
Křičím do údolí... -
........
Včera v noci,
jsem slyšel plakat hvězdy.
Nad čím se ustrnuly,
kdo jim tak ublížil?
Ptal jsem se měsíce
- ukázal mi svou odvrácenou tvář.
Tiše jsem ležel,
v hluku vzlyků,
ohromen prostotou jediné myšlenky,
již má ústa neumí vyslovit.
Včera v noci,
jsem slyšel plakat sebe? -
.....
tvá tvář...
tvá strana...
jak být na tvé straně?....
myslet si, že něco těžšího, než loučení z tvými doteky, pohledy, a lehkým vzduchem z tvých rukou....
je snad něco těžšího?...
nechtěl jsi dlouhá loučení...
jak přestat, ale?...
loučení nikdy neskončí...
až příjdou možná slunce v mých očích přestane svítit... -
........
zavřela se za tebou jedna komnata, která už dveře neotevírá...
vzpomínat - zbývá, jenže co jsou vzpomínky, nějaká náhražka???...
chci tvé objetí, tvé oči v mém úskalí, a vidět tě v dálce...
slyšet tvůj příchod...
cítit tvé tělo...
né, vzpomínky, ty jen napůl zaplní prázdnou poušť a světlo upadající v zářivých tmách... -
........
je lepší zemřít pro něco než žít pro nic
čestná smrt je lepší ne život v hanbě
mrtvým zatlačujeme oči zlehka,stejně jemně otvíráme oči živým
je lepší zemřít než v hanbě otročit -
......
tvůj nadcházející konec vystihovaly slova- vždyť máme tak málo času....citoval Jack, Enisovi ve Zkrocené hoře...
