Diskuze OSOBNOSTI.cz

(věčné filozofování o Lásce, o tom co je láska z mého volnomyšlenkářského pohledu) ,,Láska je zdravá a kladná, silná hrdá ucta k sobě, láska je v přirozené autoritě - v akceptaci a v benevolenci, v benevolentním jednání, v toleranci a v respektu i v respektu ke svědomí, k dodržování humanity, lidskosti a osobní dustojnosti, v respektu k lidské dustojnosti, protože k přirozené autoritě patří určitá míra benevolentního jednání, láska je ve svém sebepřijetí i v tolerantním přijetí být a cítit se Svobodně sám sebou před druhými lidmi, láska je tam kde je pocit lidskosti, humanity, naslouchání, soucitu, empatie a duvěry - v přirozené autoritě řídit se svým svědomím a svou osobní ctí, protože k přirozené autoritě patří určitá míra benevolentního jednání, láska je tam kde není Uniformita, kde nejsme všichni stejný, láska je když nad nikým se už nepovyšuješ a před nikým, před sebou se sám neponižuješ, láska je když nejednáš s druhými lidmi povýšeně a láska je v respektu ke svému svědomí když jednáš humánně, empaticky, upřímně tolerantně i ohleduplně už poctivě a čestně, láska je srdečnost, upřímnost a otevřenost k sobě a odpouštění a trpělivost, protože kdo upřímně miluje odpouští a nepočitá už lidskou závist ani nenávist, zášt a křivdy, láska je především v přirozené autoritě a v benevolentním jednání s druhými lidmi, v respektu ke svědomí, v naslouchání a v soucitu, v empatii a v humanitě, v lidskosti, v přímé a v duvěrné své komunikaci a v otevřenosti všem svým pocitum, v sebepřijetí a v akceptaci, v toleranci a respektu, v odpouštění a v trpělivosti, láska je Neuniformita - láska je plně chápat a plně respektovat a plně uznávat lidskou individualitu, lidskou odlišnost, jedinečnost a vyjímečnost že nikdo není uplně stejný, láska je dodržovat lidskou individualitu i multikulturalitu, láska je přirozená autorita a lidská dustojnost, láska je nahlížet věci vždy svým srdcem a rozhodovat se vždy svým srdcem, láska je hlas srdce a hlas svědomí, láska je kladně přijímat, akceptovat a netrestat, láska je odmítat tradice a konvenčnost, rutinnu a formality, láska je altruistické jednání, láska je když odmítáš ustavní normy autorit a Uniformitu, láska je když nejsi agresivně a slepě poslušný autoritám, láska je když nejsi v náboženství ortodoxní a dogmatický, láska je tam kde není už Cenzura svobody slova, názoru a projevu, láska je když nepotlačuješ své svědomí a nasloucháš svým pocitum a rozhoduješ se vždy svým srdcem v souladu se svým svědomím, láska je v rovnosti a ve svobodě a v demokracii pro všechny, v solidaritě a v levicově (či i resp. ve středolevicově) humanistických ideálech a v levicově humanistických hodnotách společnosti, láska je nepotlačovat a neumlčovat nikdy své svědomí, to je skutečná láska."

,,Sociální sítě přístupné nejlíp až od 15 let!, Proč?..: Je tolik negativní sebelásky, neustálého egoistického a narcistického špatného jednání na sociálních sítích, resp. je na sociálních sítích tolik sebelásky za špatné věci v čem se neustále zbytečně porovnávat, mladý lidé mají natolik přestimulovaný mozek mnoha zbytečnými podněty a neustále mnoha zbytečnými informacemi kde absolutně chybí mladým lidem už filtr pro to co je hodnotově dnes skutečně duležité v životě a co už prostě není, neustále povrchní a pokrytecké falešné porovnávání se v povrchních materiálních hodnotách a v povrchních virtuálních vztazích atd. atd... neustále kupovat ke konzumnímu blahobytu to co pomalu stejně k životu už ani sami nepotřebujeme atd.. - influencéři placeni jen za to aby na sociálních sítích lhali a klamali spotřebitele, konzumenty (už ne lidi) jak když tiskne, marketingová podpora masového konzumu na sociálních sítích atd... proto."

,,Písně německých DIE TOTEN HOSEN jsou inspirované skutečnými životními příběhy, jsou psané samotným životem, to je to nejlepší právě na téhle hudbě, není to tzv. ani mánio-deprese, správné slovo je vždy příjemná radostně-smutná hluboká euforie, kterou člověk vždy pocituje a prožívá právě při téhle hudbě, naopak tahle hudba vás často dokáže dostat i z těžké deprese aniž by jste do sebe museli nehumánně cpát antidepresiva, život je "devka", náš život je nevypočitatelný a nevyzpitatelný a krátký, žijeme na tomto světě jen jednou a žijeme krátce, a život se má prostě prožít tak aby člověk umíral jednou se ctí spokojený a štastný, život se má prožít spokojeně a dustojně a štastně, a právě tahle hudba - písně německých Die TOTEN HOSEN vám to neustále připomínají že život je krátký a nevyzpitatelný, tahle hudba německých DIE TOTEN HOSEN, jejich písně jsou zvláštní a jedinečné především tím že Vás dokážou dostat do příjemné hluboké euforie právě tím nakolik jsou jejich písně vždy krajně až neobvykle nejveselejší a nejštastnější a tragické či právě hluboce nejtragičtější a nejsmutnější stejně jako život samotný."

,,Němečtí DIE TOTEN HOSEN řeší "politiku" skrze přátelství a lásku, skrze středolevicový postoj k občansky aktivní demokracii, Andreas Frege je středolevicově aktivní demokrat a zároven jako věřící člověk, který není ateista, je zároven i pacifista. Jako textař a zpěvák, dnes i spisovatel, a druhořadý herec, i hostující Gast profesor na univerzitě má Andreas Frege známější jako Campino silné charizma, má silnou osobnost v tom jako punkrocker i hardrocker s citlivou romantickou duší a respektive jako punkrocker a citlivý romantik v jedné osobě má nejlíp vytrénovaný hlas a neskutečně vytrénované emoce, je to u mě více jako melancholik, dobrý analytik svých myšlenek a pocitu a volnomyšlenkář-systematik upřímný empatický člověk s velkým altruistickým srdcem a se silným s prosociálním cítěním, který sám pohrdá, opovrhuje nacionalismem a republikánstvím či nacionalistickými a republikánskými postoji, vlastenectvím a vlasteneckými postoji právě pro častý pak antisemitismus a rasismus s xenofobií vuči přistěhovalcum, migrantum a cizincum, právě pro samotné neetické a nelidské, nehumánní pravicově extrémistické a pravicově radikální časté pak neonacistické postoje, který sám má 3! domovy - (je vysoce hrdý na...) německý Duesseldorf, anglický Liverpool a samotnou Anglii s své anglické kořeny a Jížní Ameriku s Argentinou, kam se rád vrací, sám pohrdá neupřímností a chladnou racionalitou, je to upřímná energická podmanivě a sugestivně příjemně melodická, občas i romanticky i melancholicky zvláštní, punkrocková i zároven hardrocková hudba vždy s nečekaným a s překvapivým, vždy s rafinovaným s kytarově akordově melodicky silným aranžmá plná silných emocí, mnohem více melodičtější než jiná rocková hudba, která Vás má vyprovokovat k zodpovědnému ke středolevicově demokraticky aktivnímu občanskému postoji! - ke středolevicově demokraticky občansky aktivnímu občanskému postoji ve společnosti!, při které cítíte a prožíváte emoce vždy fyzicky a nestydíte se za své slzy, je to melancholicky "smutně romanticky" zvláštní hudba, velice náladová hudba, tím nakolik se při poslechu německých DIE TOTEN HOSEN často cítíte osobně už (až mánicky) štastni i zároven sklíčeni a hluboce neštastni, kdy vám po tváři tečou slzy dojetím radostí a nadšením i smutkem a zklamáním, proto zvláštní hudba, která vás dostane do příjemné mánie i hluboké těžké deprese - právě to (takovou emoční náladovost) Vám jiná rocková hudba často nedá.. Jsem melancholik, smutnou náladu prožívám rád a pláču rád, za slzy v sobě se při téhle hudbě nikdy nestydím."

,,Láska je, když.: ,,Před nikým se neponižuješ a nad nikým se zároven nepovyšuješ.", Láska je když je přijetí a duvěra, benevolentní jednání, tolerantní přijetí, tolerance a respekt a vždy přirozená autorita. Kdo miluje odpouští a nepočítá křivdy!"

,,Střelec David.K. z pražské filozofické faklulty z vědecky dnes moderního forenzního psychologického hlediska byl schizoidní samotář, měl schizoidní poruchu osobnosti a dnes celé veřejnosti právě o jeho samotném dnes motivu jeho terroristického činu jeho masového zabíjení na pražské filozofické fakultě zdaleka dnes není a nebyla odtajněna celá pravda a veřejnosti dnes není přístupná celá pravda - celou pravdu o celém jeho motivu jeho terroristického činu už dnes znají jen nejbližší rodinný příbuzný obětí jeho střelby, veřejnosti byla odtajněna, odkryta jen necelá polovina skutečné pravdy proč k jeho terroristické střelbě k jeho masovému zabíjení na filozofické fakultě v Praze nakonec došlo - zrekapituluju: filozofickou fakultu v Praze si vybral sám už záměrně, umyslně, neměl sám už žádný pocit smyslu svého života a ani už žádný pocit naplnění (mezilidského a partnerského vztahu) ve svém životě a svuj terroristický čin dlouho pečlivě a dukladně systematicky precizně dlouho dopředu v životě plánoval a při hraní násilných počitačových her se v něm probudil agresivní sadismu., a co nebylo z forenzního psychologického vyšetřování už dnes celé veřejnosti vubec odtajněno a odhaleno, přístupno je to že svou velkou roli v jeho motivu jeho terroristického činu pravděpodobně hrálo i společenské Stigma či Stigmatizace psychiatrické diagnozy je dnes v jeho terroristickém motivu nevyřešenou velkou otázkou a rozhodující i pro něj bylo to že právě ve své osobní pomstě celé české společnosti pro sebe už našel už jediný smysl svého života, že právě samotná už pomsta pro něj nakonec byla už jediným naplněním smyslu jeho života a také to že neobrátil nakonec zbran proti sobě náhodně už v žádném svém afektu, už pro něj plně rozhodující bylo to že se svou smrtí předem sám počítal a že si přál i zemřít hrdinským činem a hrdinskou až smrtí!" 

,,Ztotožnuju se plně s psychoanalýzou a s psychoanalytickým pohledem na společnost jak ji viděl i psychoanalytik Sigmund Freud. Tahle naše společnost jaká je nás učí netoleranci, být k sobě netolerantní a zlý, učí nás tomu ubližovat si rádi, učí nás uspěchanému rychlému tvrdému bezohlednému tzv. pozdnímu kapitalismu v podobě masově dnes konzumní společnosti a učí nás příliš vysokému enormnímu tlaku na výkon i tomu kupovat ke konzumnímu blahobytu zbytečně co k životu stejně vubec ani nepotřebujem a učí nás tomu neustále se egoisticky a narcisticky porovnávat na sociálních sítích k tomu co pro svuj pocit hodnoty ke konzumnímu blahobytu musíme neustále kupovat a mít a vlastnit a učí nás držet hubu a krok s většinovou společností jak nemít žádné konflikty s druhými lidmi a nepřidělávat si pak zbytečně žádné problémy - to je vždy výhodné!, ale člověk potřebuje za sebe a za své ideály bojovat a něco tomu v životě vždy i obětovat a přitom být realista a nebýt najivní, zapomínáme na to co je nám dnes nejvíce přirozené a lidské. Usiluju o středolevicové smýšlení k levicově humanistickým hodnotám ve společnosti, nezajímá mě politika, ale cítím svým srdcem že je to tak jediné dnes společensky správné."

,,Němci jsou srdečný, více přátelský, k sobě více tolerantní a benevolentní a akceptující, kladně přijímající, více prosociální, altruistický či altruističtější i volnomyšlenkářštější více než češi a neodsuzují tak jako češi, němci jsou odvážnější a statečnější, jsou odvážný a statečný, nebojí se vzájemných hádek a konfliktu, nebojí se "zranovat city" a ani si navzájem pak tolerantně a benevolentně odpouštět, protože realita je taková že bez toho to v životě nejde a nevyjdete po dobrém s každým a mužete se snažit o to i sebevíce. Jen odvážnému v životě štěstí přeje! ..a já chci být taky takový, stejný jako němci a v hudbě jsem. Ne nadarmo se říká že ,,Češi jsou pracovitý, ale swině!", Slušnost je v Česku od slova poslušnost a podřízenost, od slova zbabělost. Občas mám pocit že česká společnost je "Falešnej Svět", že česká společnost je povrchní a falešná. Hodně se svou nenávistí k české společnosti v sobě bojuju."

Wim Wenders? - Vysoká čestná státní vyznamenání!, je mě hodně moc líto že do dnešního dne mu u nás v České Republice česká veřejnoprávní média nevěnují téměř žádný prostor pro jeho dokumenty nebo filmy a je u nás Wim Wenders divácky opomíjen, jeho filmy nejsou mainstream, platí za umění.

,,Bylo by nejspíše jistě i více věřících lidí nebýt dnes konzervativních a ortodoxních postoju katolické církve, která si ráda myslí že se svou přísnou liturgií a se svou uctou k tradicím je nejblíže náboženské pravdě... - každá ortodoxní víra je zlo a chodit do kostela ještě z nikoho dobrého křestana nikdy neudělá, ty její trapné liturgie. Podle osobních svědectví zážitku klinické smrti i buddhismus vedle křestanství je dnes (nej) blíže pravdě o tom co bude po smrti, ani Bible není celistvá, není uplná a je v ní obsaženo to co se vždy nejvíce hodilo samotné církvi, "cenzurovaná" církví. Je mi líto že na TV Noe hudebně nezahrají nic co není katolíkum po chuti! TV Noe je nábožensky hodně rezervovaná TV, zastává ortodoxní a konzervativní církevní katolické postoje, "hudebně" bych to celé "evangelicky" změnil a napravil a i "hudebně" bych její zastaralé katolické postoje demokraticky líp "moderně zreformoval" kupř. písněmi kanadana a folkaře Leonarda Cohena jako kupř. s jeho skvělou a dnes i nejlepší jeho písní "Happenes To The Heart" (Buddhismus 🙂 ), písněmi protirežimního ruského zpěváka i folkaře Igora Talkova s jeho geniální nejlepší písní "Byvschij Podesaul" (o něco blíže k Ruskému pravoslaví 🙂 ) nebo ruských Nautilus Pompilius s jejich nejlepší geniální písní "Progulki Po Vodě", i s písněmi Ukrajinských Veremiy nebo s německými Die Toten Hosen s jejich písní "Die Zehne Gebote" a "Paradies" o nenávisti ke katolické církvi! (takže "Die Zehne Gebote" a "Paradies" pro ty co se dnes hlásí ke katolické církvi a album "Wir Warten Auf Christkind" německých Die Roten Rosen pro Vatikán! Ano tohle muže napsat jen skutečně věřící člověk 🙂 ) Z osobních svědectví zážitku klinické smrti dnes vědecky spolehlivě víme že smrtí to nekončí, ale co to dnes znamená pro masově dnes konzumní společnost, která žije uspěchaným rychlím bezohledným kapitalismem a konzumním blahobytem s marketingovým durazem na materiální hodnoty a materiální bohatství a sociálními sítěmi a všechno jiné a všechno ostatní považuje vždy za krajně nepragmatické, vždy za nepraktické. Ano vím, i mě s mími komentářemi... ano vím řeknete si tu ironicky: ,,Ty jeho starosti bych chtěl mít." nebo ,,ehmm... evidentně další pruměrný a nezáživný komentář." ...ano, tzv. Diskuse (smetená)-ze-stolu... sem s ní. (kam s ní?).."

,,Přeju si usmíření a mír mezi Ruskem a Ukrajinou. Geniální křestanská balada, a přesto nekompromisní protirežimní politická písen ruského zpěváka Igora Talkova "Byvschij Poděsaul" (který se tradičně hlásil k ruskému pravoslaví, a přesto navzdory tomu rád vzdoroval pravoslavné církvi v Rusku, která s ním nesouhlasila a která ho kritizovala), podobně jako písen "Progulki Po Vodě" ruských Nautilus Pompilius je o hlasu srdce, o hlasu svědomí v těžké době, dokáže vymazat bolest a nenávist ze srdce mezi Ruskem a Ukrajinou."

 (pozn. ohledně neštastného umrtí ruského zpěváka Igora Talkova je dnes ještě stále hodně nejasností.)

dovysvětlení k předešlému textu: ,,Sovětský režim se snažil protirežimního ruského zpěváka Igora Talkova "přivlastnit" jako největší talentovanou hvězdu ruské populární hudby a získat ho na svou socialistickou stranu aby hrál co se totalitnímu režimu téhdy hodilo - socialistické písně v moderním zábavném stylu, pro mě až na výjimky některých skvělých a melodicky i textařsky hudebně geniálních folkových písní ("Russia", "Byvschij Poděsaul" a Chystie Prudy", jeho krásnou písní je i "Ja Vernus") velice trapné a neposlouchatelné koncerty Igora Talkova, elektrické kytary na moderní syntáky (syntetizátory) -klávesy, moderní a zábavné, ale neposlouchatelné. Igor Talkov, k němuž mám velký obdiv, respekt a uctu, se se svými s politicky motivovanými křestansky folkovými či-folkrockovými písněmi, jakými byli ("...Demokrati"), "Russia" a "Byvschij Poděsaul" se na svou dobu odvážně a statečně rozhodnul postavit proti totalitnímu komunistickému režimu a byl proto politicky ve své zemi krajně nepohodlný a proto i politicky odstraněný -zavražděný, rusové a celé Rusko ho v té době milovalo a zbožnovalo (jméno Igor Talkov je pro ně dnes stále aktuálním, věčným a nehasnoucím symbolem vzdoru a odporu k totalitnímu komunistickému režimu!) jako málokoho v ruské populární hudbě a obdivovalo ho pro jeho osobní odvahu a statečnost, která se mu stala bohužel nakonec i osudnou- velice tragickou. A  Andreas Frege? Volnomyšlenkář a rocker, punk-rocker i hard-rocker s citlivou romantickou duší a zároven coby melancholik i precizní systematik a bystrý dobrý analytik, vždy věrný a vždy hluboce oddaný, vždy loajální v přátelství a v partnerském vztahu. Takových punkeru dnes už není. Neskutečně vytrénované hlasivky, vytrénované plíce, vytrénovaný hlas atd.. velký dar empatie, Die Toten Hosen - pro svou hudební excentričnost dnes německý "Beatles", pro mě osobně to je a zustane už zvláštní hudba, melodicky punkově či melodicky punk-rockově i melodicky hard-rockově melancholická a excentrická."

krátké doplnění textu: ,,Ruský protirežimní zpěvák Igor Talkov měl hudebně sentimentálně nesnesitelné písně, kdy rád hral moderně zábavně i to co se hodilo totalitnímu sovětskému režimu, který si ho chtěl získat na svou stranu co nemělo s folkem vubec nic společného a k čemuž mám sám velký odpor a co u Igora Talkova vubec nemusím (ano možná to pro někoho zní trochu jako romská hudba) a současně měl i melodicky i hudebně naprosto vyjímečné a geniální písně jako jsou "Russia", "Byvschij Poděsaul" nebo "Chystie Prudy", které jsou mou hlubokou srdeční záležitostí, které v ruské populární hudbě nesmírně hluboce srdečně miluji jako nic jiného, jako žádné jiné písně z ruské z melodicky pop rockové hudby, u vyjímečné písně "Byvschij Poděsaul", která je melodicky i hudebně geniální jako žádná jiná ruská písen (a i pro rusy je dnes, do dnes velice citlivou a nadčasovou hudební záležitostí podobně jako geniální písen "Progulki po Vodě" od ruských Nautilus Pompilius bude rusy dojímat ještě po několik generací) často pláču hluboce euforickým (blaženým) radostněsmutným vnítřním usmířením se se sebou a svírá se mě hluboce mé srdce, v jakém žáru je mé srdce právě z této písně, jak mě hoří srdce právě z této geniální písně, se nedá z této písně ani popsat, je to dnes vyjímečná ruská písen, je to melodicky geniální písen, je to pro mě dnes nejlepší písen od Igora Talkova, se kterou budu jednou rád umírat."

Ruský protirežimní zpěvák Igor Talkov měl hudebně sentimentálně nesnesitelné písně, kdy rád hral moderně zábavně i to co se hodilo totalitnímu sovětskému režimu, k čemuž mám sám velký odpor a co u Igora Talkova vubec nemusím a současně měl i melodicky i hudebně naprosto geniální písně jako jsou "Russia", "Byvschij Poděsaul" nebo "Chystie Prudy", které jsou mou hlubokou srdeční záležitostí, které v ruské populární hudbě nesmírně hluboce srdečně miluji jako nic jiného, jako žádné jiné písně z ruské melodicky pop rockové hudby, u vyjímečné písně "Byvschij Poděsaul", která je melodicky i hudebně geniální jako žádná jiná ruská písen (a i pro rusy je dnes, do dnes velice citlivou a nadčasovou hudební záležitostí podobně jako geniální písen "Progulki po Vodě" od ruských Nautilus Pompilius) často pláču hluboce euforickým (blaženým) vnítřním usmířením se se sebou a svírá se mě hluboce mé srdce, v jakém žáru je mé srdce právě z této písně, jak mě hoří srdce právě z této geniální písně, se nedá z této písně ani popsat, je to dnes vyjímečná ruská písen, je to melodicky geniální písen, je to pro mě dnes nejlepší písen od Igora Talkova, se kterou budu jednou umírat.