Diskuze OSOBNOSTI.cz

Wimme jsem tak neskutečně zoufale moc už hluboce neštastný a příliš osobně jsem bezradný a bezmocný bez už krásně naježené lišky. Štěstí že tu ještě jsem, Wimme jen díky asi právě už tvým filmum! Děkuji ti Wimme za ně svým životem už každým svým dnem!

Co dělá Wim? Už nenatáčí? Ale věnuje se myslím hlavně psaní, menší shrnutí toho nejduležitějšího z jeho rozhovoru s Wolframem Schuttem z 6.listopadu roku 1982: cituji tedy Wimma: ...Ve filmu chce vyprávění vyprovokovat zpětné poznání a pomocí formy uspořádat nepřeberné množství dojmu. Potřeba příběhu znamenala už za Homéra, kterého nyní čtu: slyšet, že lze utvořit souvislosti. Existuje potřeba souvislostí, protože lidé vlastně mnoho souvislého nezažijí. Přitom se ,,dojmy" množí stále silněji, skoro jako při inflaci. Proto si myslím, že se potřeba příběhu bude spíše zvyšovat, protože je v nich někdo, kdo vypravuje, řadí a vnáší tam myšlenku: mužeme ještě zasahovat do vlastního života. A to přece příběhy dělají: potvrzují nám, že jsme kompetentní, že určujeme své životy. -Potvrzují, že jsme něco zažili. - Většina lidí vyprávět své příběhy ale neumí - protože je dost těžké něco vyprávět. To vlastně pokaždé znamená: ,,Neumím ti to pořádně povědět, však víš, co mám na mysli." To znamená, že se vlastně sami ,,dobrovolně" zřekli toho, aby něco skutečně už osobně vyprávěli. (...) Všechno to, co chci vyprávět, jsou maličkosti, at už pojednávají o městech nebo emocích nebo osamělosti a opuštěnosti. Idea, že film by se měl nějak dotýkat života a zkušeností (mých zkušeností jakožto tvurce stejnou měrou jako zkušeností diváku), tato idea - a to mi ten film ozřejmil - je nerozlučně spjata s příběhy. Pro mne nejsou filmy zříkající se už vyprávění příběhu a líčící jen pouhé situace vubec možné. Člověk je prostě na vyprávění příběhu už zvyklí a závislý, muže právě tak přitom sdělit všechno to, o co mu nejvíce v životě jde...(...) Několik týdnu čtu Homéra a nebyl jsem zklamán v naději, že se z něho lze něčeho dopátrat, že příběhy musí být afirmativní - právě už ono afirmativní vyprávění je například momentálně převážně nejvíce u Američanu: ti totiž vypravují už jenom afirmativní formu příběhu, jejich vrcholy, jako určitý druh prázdné zábavy, jako určitý druh ,,vyhlídkových letu". A vyprávění příběhu už pak je u nich jenom pouhým prázdným žvaněním. (psáno pro Frankfurter Rundschau, 6. listopadu 1982) (zdroj: Wim Wenders "Dech Andělu", aurora, 1996)

Wim Wenders má nesmírně rád rockovou hudbu a je hluboce přesvědčený křestan, domnívám se že písně "Serebro" od ruských BI2 nebo "Progulki Po Vodě" od též ruských Nautilus Pompilius by se mu jistě moc upřímně líbily, křestanský folkrock/folkmetal ukrajinských Veremiy by byl pro něj osobně také fenoménem hodného jeho zájmu a pozornosti. Neskutečný co Wim Wenders všechno z rockové hudby zná a poslouchá, ten má jistě za celé své mladí naposloucháno ,,své" a zajímalo by mě co poslouchá ted sám z rockové hudby ve stáří. Tipoval bych to stále na jeho osobně oblíbené U2, na Leonarda Cohena či na Nicka Cavea a další. Tyto interpreti se dají ještě poslouchat i ve stáří. Správně gramaticky už své komentáře tu sice nedám, ale obsah sdělení by měl vždy u druhých převažovat nad tím jaké je zvolena jeho ,,forma", jeho gramatika. Takže tak. Wim má o rockové hudbě myslím takový vášnivý (a intelektuální) přehled, že se v něm osobně už sám nevyznám a ztrácím. Rozhodně nemám z rockové hudby už bohužel naposloucháno to co právě on, abych o tom mohl s druhými lidmi intelektuálně diskutovat nebo to nějak ,,soudit". Ale domnívám se že křestanskou vírou a hlubokou zbožností si právě dle textu písní osobně prošel kupř. rockový ,,velikán" Elvis Presley, Johny Cash, Bob Dylan, Bono Vox z U2 a mnozí další. Dokonce i temný romantik Dave Gahan z Depeche Mode, u nich má křestanství už hluboký podíl na jejich hudební tvorbě, na jejich životě i vývoje jejich osobnosti.

Wim má v oblibě rockovou hudbu. Zajímalo by mě co by sám řekl na ruské BI2 s jejich písní "Serebro" a na Nautilus Pompilius s písní "Progulki po Vodě" či právě na ukrajinské Veremiy? Osobně mám tyto písně moc rád, protože mám sám nejednoznačný vztah k rockové hudbě a musím hledat napric jazyky, pro me už mezi němčinou a ruštinou. Protože stále jsem ještě nenašel to co v rockové hudbě vlastně hledám! A co hledám? ...bluesový protestsongove cítění, folkrock a punkrock... To co má naposlouchano za celý svuj život právě Wim je zajímavé že v tom bych se sám osobně neusmernil a ztratil. Tak nezbyde nic jiného než hledat v rockové hudbě napříc světovými jazyky, pro me už nejvíce právě mezi němčinou a ruštinou. A samozřejme i angličtinou. A to i navzdory častější jazykové bariere, ktera me při poslechu rockové hudby samotna nejvíce zraňuje a trápí! Wimma nikoliv.

Je problém s většinou filmu Wimma Wenderse v dostupnosti na DVD s plnou českou podporou. Kdy se to změni? Pokud někdy vůbec. Je to smutné a zoufalé. Co s tím děla v Česku u nás distribuční společnost Artcam aby to právě už změnila? To je tu nezodpovězenou správnou otázkou.

Moc filmu jsem tedy skutečně neviděl, o kterých bych mohl a dokázal skutečně psát - jsou to pro mě především už filmy: americké společensky-politicky kritické krimi drama "On The Waterfront" ("V Přístavu") režiséra Elia Kazana, který se víc sám považoval za Evropana než už právě za typického Američana, jen v rychlosti zmíním netypicky americké krimi-drama "American History X" ("Kult Hákového Kříže") T. Kaye, na němž se i právě výrazně režijně postprodukčně spolupodílel právě už herec Edward Norton, koprodukční opět společensky-politicky kritické drama  "Ein Augenblick Freiheit" ("Na Chvíli Svobodní") íránce Arasha T. Riahio, též koprodukční road movie "Land of Plenty" ("Země Hojnosti") a mysteriozní "Palermo Shooting" ("Přestřelka v Palermo") němce Wimma Wenderse, těžko žánrově už přesně zařaditelný mysteriozní snímek "OldBoy" režiséra Park Chan-wooka a též ,,mysteriozně podmanivé" milostné drama "Shi-Gan" ("Čas") režiséra Kim Ki-duka osobně považuji za klenoty a skvosty jihokorejské kinematografie a americké drama "The Color of Money" ("Barva Peněz") je pro mě už prozměnu zase nejlepším filmem Martina Scorseseho podobně už jako "Sedmá Pečet" je pro mě tím ačkoliv je už mysteriozním, přesto je pro mě nejlepším psychologickým dramatem režiséra Ingmara Bergmana. Zejména a zvláště právě u těchto filmu zustanu už divácky navždy.

Zajímalo by mě od čeho je vlastně vubec česká distribuční společnost ArtCam a proč právě u ní nevyjdou na DVD zaslouženě s českou podporou znamenité filmové snímky právě němce Wimma Wenderse "Vše Bude V Pořádku" a "Až Na Dno" a další. Je to velké zklamání pro náročné artové diváky, snímek "Až Na Dno" na DVD sice vyšel pod originálním názvem "Submergence", ale asi má přitom český dabing to skutečně nevím, pravděpodobně nikoliv, obsahuje s největší jistotou už jen české titulky. Kvalitní filmy Wimma Wenderse si to ovšem nezaslouží!! Ty si zaslouží při uvedení do kin či při sledování na DVD plnou českou podporu!! Bohužel tomu ale tak není. Já osobně jsem s českým dabingem na DVD sehnal jen road-movie snímky: "Dont Come Knocking" ("Nechod Klepat na Dveře"), "Land of Plenty" ("Země Hojnosti") a "Palermo Shooting" ("Přestřelka v Palermo"), vyděl jsem i wendersovo alegorické "Nebe nad Berlínem" jen v originálním jeho znění už bohužel bez českého dabingu i bez českých titulek. České titulky obsahovalo vzato ale na DVD road-movie snímek "Paříž, Texas". I tak je to velké zklamání a velká škoda pro příznivce filmu Wimma Wenderse. Kdy se to změní a česká distribuční společnost ArtCam dostane filmy právě němce Wimma Wenderse do ,,oběhu" k dostupnosti na DVD nejen artovým příznivcum. Jsem znechucený v dnešní době převažujícím povrchním mainstreamem, nemluvě už raději vubec o filmech právě hollywoodské produkce. Američané si bohužel sami myslí že jejich hollywoodské filmy jsou ,,ty" nejlepší a každý divák je musí vidět a neuznávají už přičemž sami hodnotu jiné, zvláště evropské světové kinematografie. Je to katastrofa.

Pocit vykořeněnosti a ztráty domova - a s ním uzce související problém hledání vlastní identity, je věčným ,,wendersovským" tématem jeho filmových road-movie snímku, typickým i pro "Dont Come Knocking" ("Nechod Klepat Na Dveře"), stejně tak pro "Land of Plenty"("Země Hojnosti"), "Palermo Shooting" ("Přestřelka v Palermo") a mnohé další. Ve svých 16 letech se Ernst Wilhelm Wenders vážně zaobýrá myšlenkou, že se stane knězem! Nakonec od ní upustí, později sám nedokončí studia medicíny a filozofie nacházející se pod vlivem své oblíbené četby Alberta Camuse či zejména už J.W. Goetha, jehož myšlenky ho směřovali k tomu vzdělávat se už všestraně. Intenzivní zájem o metafyzické otázky (po smyslu života) u něj ale přetrvávají dodnes (alegorické "Nebe nad Berlínem" bylo přitom už inspirované jeho četbou německého básnika Rainera Maria Rillka v uzké spolupráci s rakušanem Peterem Handkem a mysteriozní "Palermo Shooting" prozměnu bylo silně a zásadně ovlivněné "Sedmou Pečetí" Ingmara Bergmana, jemuž je film i věnován), nutno k tomu dodat že Wim Wenders obdržel čestný doktorát z teologie, o niž se jako přesvědčený protestant (lutherán) též uzce zajímá. Jako osvobozující protipol konzervativního katolického rodinného prostředí, navíc v nacistickým fanatismem vojensky zničeném, v tíživém a v temném v zmítaném Německu provázeném právě neustálím mlčením poválečné německé společnosti o zločinech ,,rasové genocidy" holocaustu, které nebylo pro nikoho krajinou zaslíbeného dětství, hledal Wim pochopitelně už zoufalí unik před tím a konečné vysvobození z toho našel už právě v anglo-americké rockové hudbě 60. a 70.let (které ho osobně podnítili k vášni celosvětově cestovat a k tomu natáčet jak road-movie snímky tak později i cestopisné a hudební dokumenty, jakými jsou "The Soul of a Man" a "Buena Vista Social Club") a zvláště v Americe samotné, která pro něho už od dětského věku představovala jakousi vysněnou mýtickou svobodnou krajinu narozdíl od té Německé. Dnes právě Wim Wenders už konečně spravedlivě obdržel celou řadu vysokých čestných státních vyznamenání! (zdroj: Peter Gavalier "Spletité Cesty Wimma Wenderse", poprvé s mou vlastní korekturou obsahu sdělení!!, kterou jsem považoval za nezbytnou, resp. s mnoha mými dodatky a s uprávou vět!!, které jsem považoval za nutné k šírší srozumitelnosti a k objasnění textu ze slovenského jazyka pro mě obtížně a nepřesně už právě nakonec překládané do češtiny, což mě k uprávě samotného textu nutně přimělo!! Takže jsem spoluautorem textu!!, pokud je něco takového ovšem vubec ,,povoleno" a možné, což je rozhodně už myslím tu tou správnou otázkou! ps. také ještě ke všemu omluva za mé pravopisné chyby i za sporné ,,spoluautorství". Připomínám jen, že to je z mé strany právě poprvé co se toho, tedy něčeho takového dopouštím)

Wimme vypověděl jsem České vládě svou občanskou neposlušnost, a to protože mě od roku 2010 do dnešního dne není už vubec řádně vyplácený ID.3 stupně, takže co bych se sám namáhal a obtěžoval České vládě už odvádět a platit poctivě daně svým řádným zaměstnáním! A kéž bych byl už jediný případ v Česku! Jenže bohužel tomu tak není! At žijí ve společnosti proto se levicově se angažovaný anarchisti!!! Tak tak... volám tu smutně a zoufale a žalostně po sociální jistotě nejen duševně nemocných lidí v ČR... tak tak... že by ke všemu ještě ctící hodnoty EU. (Že by?) No nevím, možná budu první nebo jediný! Ohhh! Z toho komentáře je jen má další občanská manifestace. Nejen Campino z Die Toten Hosen by měl z toho jistě ohromnou radost. "Viva La Revolution!!!" ps. nezná už tu někdo náhodou text této skvělé písně. Jsem na tom velice špatně, kognitivně už správný český překlad k této písni evidentně bohužel už nedám! Ohhh! Pomocte tu prosím někdo, děkuji opět za vaši ignoraci a lhostejnost. Tak tak myslet sám na sebe a starat se už jen a jen sám o sebe! Na tenhle trend dnešní konzumní společnosti jak bít ,,In" jistě do smrti nezapomenu. Bohužel, nezbude mě asi nic jiného než se spoléhat na to že Boží mlýny melou pomalu, ale jistě a tichá voda břehy mele. Anebo skutečně raději emigrovat na západ do zlaté ,,Evropy"!!!...

Psáno s vděčností a s nejhlubší láskou pro Wimma: Byl jsem osobně velkým a nadšeným vášnivým hledačem smyslu života, a přesně právě to se mě stalo už osudným! Bez vytrpěné (bolestně protrpěné) lásky jsem žádný smysl života nenašel! Jen jsem filozofií hluboce marnil ,,svuj" čas, který se mě ted naplnil. Proto už osobně nejvíce pohrdám Wimme právě filozofií! Jsem připravený a odhodlaný, jsem myslím a doufám rozhodnutý už pomáhat nejvíce jen těm lidem co ve společnosti už těžce a nejvíce emočně strádají a trpí - to je duševně nemocným lidem a obětem domácího násilí! Nikdo Wimme až na výjimky už netrpí více než právě slovy Dostojevského tyto ve společnosti druhými ponížení a ponižovaný lidi! To je bohužel to jediné co muže už změnit mé konečné rozhodnutí se právě pro eutanázii, kterou zamýšlím zcela vážně! Prozatím nemám bít v životě na co ,,právem" už osobně hrdý - nezmohl jsem se totiž v minulosti ve svém životě navíc než ve své ,,fanatické" oblibě rockové hudby Die Toten Hosen recitovat už některé české překlady jejích textu písní, protože kromě až na výjimky skutečně dobrého překladu písně "Deutsch in Willkomen", "Tauschen Gegen Dich", "Am Ende", "Alles Wird Voruburgehen", "Alles ist Eins", "Unser Haus"... a několika málo dalších písní jsem si sám sobě spíše dnes už připadám bít jako skutečně ,,pěkný pitomec" právě kvuli velice nepřesným a nevydařeným (a tím i zavádějícím) českým překladum textu písní ze zdroje z webu karaoketexty.cz. A musím přiznat velice nepřesné a zavádějící české překlady textu písní Die Toten Hosen ze zdroje právě na tomto webu! Němčina se skutečně obtížně česky překládá! Němčina je Wimme velice a hluboce krásný melodicky znělí ,,poetický" jazyk, který osobně obdivuji, ale ve svých (přibližně ze 70%) intenzivně už narušených a tím v dusledku omezených kognitivních schopnostech jeho znalosti nijak už nedosahuji, protože německý jazyk má širokou bohatou slovní zásobu ve srovnání právě s angličtinou. Ale o tom jsem psát už nezamýšlel a nechtěl, to jsem domnívám se už v komentáři věnovaný tobě vubec nepatří. Přesto to zmíním právě proto, protože jsi právě s Andreasem Fregem (zvaný Campino) už osobně velice dobří přátelé. To víš Wimme sám.