-
Sleduji ted ZEMĚ HOJNOSTI, pro mě je to nejlepší film němce Wimma
Wenderse. Muj nejoblíbenější, mám z toho filmu alespon na krátkou chvíli
dobrý pocit že život muže být někdy a občas krásný a že stojí za to pro
druhé žít. Kéž by ten dobrý a krásný pocit z filmu ve mě samém přetrval
i po skončení filmu Wimma Wenderse ZEMĚ HOJNOSTI.Je to nenásilné
křestanské ROAD-MOVIE o hledání svých léty ztracených rodinných
příbuzných, je to road-movie film o empatii (o vcítění se a o soucitu) s
druhými lidmi, je to film o vzájemném porozumění si svým osobním
pocitum (častěji nelehkým a tíživým u srdce jako jsou uzkosti a
deprese), je to film o životní jistotě s nalézáním a s objevováním
rodiny a domova, je to film o nevyřčených, o zatajovaných a o v sobě
samém potlačených traumatech z války (za kterými je nezdravá
podezíravost), je to film o AMERICE, o jejím stavu této země a
společnosti po 11. září po terroristickém utoku na světové obchodní
středisko na New York. O tom jak se tato země a její společnost
proměnila, změnila díky převažujícímu vlivu masových médií na politickou
zakázku v podezíravou a v nenávystnou vuči islámskému vyznání a v
antisemitistickou a ve xenofobní vuči jakkýmkoliv už pak odlišným
etnikám. Také je to o tom že americkou vládu v nejmenším už vubec
nezajímá chudoba a bída a bezdomovectví nezaměstnaných chudých lidí v
Americe (jak je nejlíp vydět ve filmu) zejména a především v okolí Los
Angeles i jinde, ale americkou vládu zajímá už jen válka v Iráku. A Wim
Wenders to oprávněně kritizuje s odstupem a s nadhledem, bez nenávysti s
láskou a s porozuměním stávající obtížné (krizové) situaci.Film
diváka zaujme beztížnou pohyblivou kamerou Franze Lustiga (mimo jiné
jednoho z nejlepších a z nejocenovanějších evropských kameramanu - viz.
obrazové ztvárnění kupř. road-movie snímku "Palermo Shooting" či "Dont
Come Knocking") a smutkem a steskem (nostalgií) krásně procítěnou a
dojemnou hudbou THOMA (zpěváka a člena Radiohead) a natolik už upřímným,
duvěryhodným a natolik už přesvědčivým křestanským kázáním zdejšího
faráře. Co k tomu více dodat? Michelle Williams je puvabná a krásná,
vstřícná a laskavá a empatická lištička, zatímco John Diehl je zatrpklý a
krajně neduvěřivý a krajně podezíravý. Ve konci filmu zazní i
optimistická písen "Land of Plenty" Leonarda Cohena a k závěrečným
titulkám zazní smutná "The Letters" též Leonarda Cohena a Sharon
Robinson, které je krásným a nadějným příslibem zakončení filmu ZEMĚ
HOJNOSTI o tom že slunce bude opět zítra zářit nad Amerikou každý den a
pravda bude v Americe každým dnem.Hodně často pláču a prolévám
slzy nad tímto filmem, pláču nad ní (nad Michelle Williams), nad její
nevinností a puvabem, nad její laskavostí, odvahou a upřímností, nad
jejím šarmem a nad jejím kouzlem osobnosti, nad její krásou a tím jak
sama dokáže druhé lidi věrohodně přesvědčit.Pro mě je to krásná
chvilková uleva a očista od všeho špatného co jsem v životě prožil.
Protože není to jen pouhý film, je to sám ŽIVOT ztvárněný Wimmem
Wendersem, dobrým a čestným člověkem, který toho (díky svému cestování a
zájmu o křestanství a teologii a univerzitní pedagogii) o životě ví
tolik že z jeho road-movie a nejen road-movie filmu se člověk muže lépe
učit o sobě samém. Muže už skrze jeho filmy WIMMA WENDERSE lépe poznávat
sám sebe. To je vyjímečné a mimořádné. Díky Wimme!! V tom tě natolik
ocenuji, obdivuji tě Wimme a uznávám tě Wimme a takhle si tě chci
především díky tomuto filmu ZEMĚ HOJNOSTI v životě i nejlíp zapamatovat
jako dobrého, srdečného a čestného člověka. Děkuji Wimme, je to pro mě
ctí vydět a snažit se pochopit tvé filmy. Děkuji ti za to Wimme!! -
nebe
Pro mě je jednoznačně nejlepší Nebe nad berlínem, nádherný film!!!!
