Diskuze OSOBNOSTI.cz

A nebyl by to opět Wim Wenders, aby svému road-movie filmu "Land of Plenty" ("Země Hojnosti", 2003) nedal i především natolik něco sám ze sebe, s jasně už s psychologicky s terapeuticky s křestansky osobním zájmem - Wim Wenders ukazuje nesmírnou srdeční laskavost a skromnost, upřímnost a otevřenost, odvážnost a trpělivost, obětavost a duvěřivost ke druhým lidem už u mladé křestanské misionářky Lany Swansonové (Michelle Williams), vracející se z Blízkého Východu po mnoha svých letech strávených v Izraeli a v Palestině zpět do Ameriky, kde prožila své dětství, za svým strýcem Paulem (John Diehl), coby jinak Vietnamským veteránem a přespříliš velkým americkým vlastencem, který trpí post traumatickou stresovou poruchou osobnosti a svým ještě nevyřešeným neukončeným osobním traumatem z Vietnamské války, za kterým je jeho nezdravá podezíravost a svou paranoiou snová další konspirační teorie o terroristických bunkách a o dalších případných terroristických utocích na Ameriku, už bohužel pod silným a převažujícím vlivem amerických masových médií, která už po terroristických utocích na Světové Obchodní Středisko v New Yorku z 11. září 2001 přestala být nezávislá na americké politice, a jinak přímé politiky George Bushe ml. Právě Paul (John Diehl)  je přesným opakem charakteru své neteře Lany (Michelle Williams) - je neduvěřivý a uzavřený sám do sebe, je zatrpklí, je nezdravě podezíravý až paranoidní pod vlivem do jisté míry svého potlačeného traumatu z Vietnamské války, který přitom sám potřebuje uspěšně vyřešit, dokončit, porozumět mu a odpustit si sobě samému, a naskytne se mu k tomu příležitost teprve až prostřednictvým své neteře Lany, díky které poznává nenásilnost a srdečnost Arabu a skrze svou neteř Lanu teprve až potom dokáže plně přijmout své osobní válečné trauma a dokáže skrze sebe odpustit i blízkým lidem. Pracovní podtitul tohoto road-movie filmu zní "Angst nad Alienation in America" (Pocit Uzkosti a Odcizení v Americe). Na filmu se výrazně podílel dnes jeden z ocenovaných a z vubec nejlepších kameramanu Franz Lustig. Kéž bych příště dokázal krom toho i psát o mysteriozním road-movie "Přestřelka v Palermo" anebo o filmu "Až na Dno", nemám zatím tak dobře shlédnuto jako právě "Země Hojnosti".

"Kromě lásky není na světě nic jiného, pro co by stálo za to žít.", "Zlo není v lidech, nýbrž ve vzdálenosti mezi nimi.", "Násilí je citová msta, nedostatek lásky a strach, který nemá definované jasné hranice." Miluji u Wima Wenderse jeho nejlepší pozdní filmovou tvorbu v letech 2003 až 2017, která zahrnuje road-movie snímky "Land of Plenty" ("Země Hojnosti", 2003 s pracovním podtitulem "Angst and Alienation in America" - Pocit uzkosti a odcizení v Americe  a mysteriozní "Palermo Shooting" ("Přestřelka v Palermu", 2008), na kterých se podílel ocenovaný kameraman Franz Lustig až po komorní drama "Every Thing Will Be Fine" ("Všechno Bude v Pořádku", 2015) a "Submergence" ("Až na Dno", 2017), krom těchto filmu jeho uplně celou filmovou tvorbu dost dobře neznám. Filmy jsou to náročný, není snadné o nich psát. Miluji u Wima Wenderse v jeho filmech jeho schopnost nenásilné citlivé komunikace, výběr hudebního doprovodu (melodická a senzitivní rocková hudba) stejně jako vždy znamenité vizuální zpracování filmu (užasný vyjímečný cit pro kameru u Wima Wenderse tolik vychází z lásky k jeho fotografování), a také to že Wim vždy příběh vypráví pomalu a velice přehledně na dnešní poměry "uspěchaného amerického filmu", což je vždy typické pro jeho filmy, svými filmy Wim navrací životu vždy pevný řád i smysl a při sledování jeho filmu vždy mám krásný pocit že plně osobně zodpovídám za to co sleduji u hlavních hercu v jeho filmu, snad protože herci jakoby "nic nepředstírají", hlavní herci v jeho filmech jsou velice uvolněný, spontánní, jakoby vždy sami sebou před filmovými diváky, ten upřímný a duvěryhodný výraz ve tváři u jeho hlavních hercu v jeho filmech jakoby už nepotřeboval slova, to je to právě vyjímečné na jeho filmech a asi muj zatím nejlepší komentář. Upřímně se schizofrenií nepíše se mě snadno, ale velice pomalu a obtížně a jsem moc rád pokud to někdo tady ještě vubec čte a nevzdal to, moc děkuji, snažím se v tom neztratit a psát vždy alespon o něco málo líp, to je ted mé přání psát více stručně a do hloubky, a možná asi o to více jsem plný nenávisti právě kvuli schizofrenii, která mi v tom mím dezorganizovaným (neuspořádaným) myšlením brání a jak možná už asi víte u schizofrenie přijímám vždy více informací než kolik dokážu už zpracovat, typické.

Věnuji zdarma knihu "Dech Andělu" o Wimu Wendersovy, dobrý stav, vyšlo 1996 u nakl. Aurora, výbor z kritik, eseju a rozhovoru s Wimem Wendersem... Trutnov. Pište mě e-mail na martindyntarr@seznam.cz

Je mi líto mích rozporuplných komentářu na osobnostech, se schizofrenií psaní příliš kognitivně už nedávám, jiný zájmy v životě nemám než se ze všeho pořádně vypsat, schizofrenie mi tu schopnost a zájem vzala, už nepíšu rád a řekl bych o sobě že ty kontroverzní komentáře na osobnostech jsou o mě spíše nepravdivé, jsou zavádějící, nic moc nevýpovídají o tom jaký skutečně jsem - jsem melancholik, systematik, (z hlediska schizofrenie kognitivně nepříliš dobrý) analytik, povahově však ve mě zustalo, a jsem trochu citlivý romantik, ale také pacifista, ten co ve skutečnosti vubec nevyhledává konflikty a také to co uvnitř prožívám velice upřímně a hluboce, ale většinou hodně skepticky, pesimisticky nedávám ve skutečnosti navenek vubec znát. Kvuli schizofrenii trpím většími depresemi než kolik mám do jisté míry povahově melancholií v povaze, proto jsem myslím kognitivní a stejně tak negativní příznaky paranoidní schizofrenie v životě asi včas nerozpoznal, kterými to vše začalo, řekl bych jsem hodně frustrovaný morálně na dně a z některých kontroverzních komentářu je to také myslím pořádně znát, těžko si představit kolik duševní bolesti, nepohody i životního neštěstí, ztráty rodiny i domova, i druhých blízkých lidí s odcizením ve vztahu mám vše v životě za sebou, odpustit sobě za schizofrenii bude to poslední a nejtěžší. A nevím asi to jde, zatím v to příliš ještě nedoufám dokud nezačnu cítit se teprve skutečně s nějakou přítelkyní nebo partnerkou skutečně zamilovaný pak odpustit nejen sobě, ale i druhým lidem vím že bude jednou ze všeho v životě to snazší a nejduležitější.

Jeho sláva a duležitost zatím obchází Českou Republiku. Bohužel. Opakuji, představitel německého Nového Filmu, řada vysokých čestných státních vyznamenání, bývalí filmoví kritik, scénarista, režisér, fotograf, nezávislý film. producent, kameraman, dokumentarista, univerzitní pedagog, spisovatel, esejista, teolog, vášnivý cestovatel, a křestan-věřící evangelik-lutherán,protestant. Řada filmových ocenění na světovích MFF. A tímto zdaleka nekončí.

Vysoká čestná státní vyznamenání a za své filmy posbíral celou řadu ocenění na velkých MFF. Bývalí filmový kritik i politický aktivista, kameraman, scénarista, režisér a představitel Německého Nového Filmu, nezávislý filmový producent, dokumentarista, esejista, spisovatel, univerzitní pedagog, teolog a vášnivý cestovatel, milovník anglo-americké rockové hudby. V českých médiích není téměř vubec zmíněn. Škoda, znamenitý a duležitý člověk.

krásné citáty od Wima: "Krom lásky není nic pro co by stálo za to žít.", "Zlo není v lidech, ale ve vzdálenosti mezi nima." Vysoká čestná státní vyznamenání a celá řada ocenění na MFF

Bývalí filmový kritik, kameraman, scénarista, režisér, nezávislý producent, fotograf, dokumentarista, esejista, spisovatel, univerzitní pedagog, teolog a vášnivý cestovatel, za své filmy posbíral řadu ocenění na MFF a získal čestné státní vyznamenání.

Mělo by se o něm v českých médiích více psát a mluvit. Bývalí politický aktivista a filmový kritik, fotograf, kameraman, scénarista, režisér, dokumentarista, nezávislý producent, spisovatel, univerzitní pedagog, teolog, cestovatel atd... ve své zemi v Německu získal celou řadu vysokých čestných státních vyznamenání a sklízel celou řadu ocenění za své filmy na velkých MFF. Duležitý člověk.

Esej Wimma Wenderse "Americký Sen" s podtitulem "Nezvěstný" psáno roku 1984 - skvělá kritika americké masové konzumní společnosti -, v českém překladu publikovánov knize "Dech Andělu", výbor z kritik, eseju a rozhovoru.

"Je lepší když film raději nebude, než aby byl takový jaký je - prumyslově vyráběný jen ke konzumu, jen ke kapitalistickému konzumu, čistě americký.!" V kině už dnes neuvidíme z americké produkce nic nového, vše se jen dokola opakuje. Filmy už přestali být! V Americe je konec filmu...

Esej "Americký Sen" Wima Wenderse s podtitulem "Nezvěstný" (psaná v březnu-v dubnu roku 1984.) Wim Wenders čerpal ze své zkušenosti s pobytem v Americe. Vynikající, vyjímečná, znamenitá, stále aktuální a potřebná kritika amerických masových médií a celé masově konzumní společnosti USA pohledem velkého Evropana a také o své příslušnosti k domovské Evropě. Kniha "Dech Andělu" Aurora 1996), výbor z kritik, eseju a rozhovoru je dnes nenávratně rozebraná.

Měl jsem zmatek v hodnotách, nejsem křestan, nejsem věřící, ale zaobýrám se stejnýma otázkama jako Wim Wenders a věřící lidé, ačkoliv jsem prozatím stále ještě přesvědčený ateista, ale hluboce filozoficky nadaný, přesto ale nenávidím filozofii a akademický přístup k ní, snažím se uvažovat a zpřístupnit vše neakademicky a laicky velice jednodduše nakonec příklonem k hlubinné psychoanalýze po gestalt psychologii ,,selským rozumem", kdy mě snad nejvíce v životě ovlivnila klasická čínská filozofie konfucianismu a neo - konfucianismu a alternativně zaměřená nemainstreamová a nekomerční rocková hudba apod.. je snad tolik k mé složité osobnosti... Má pointa koprodukčního road-movie snímku je jediná: "V lásce je štěstí a mír a v míru je nakonec klidná smrt."  ...Je Věnováno všem civilním obětem válečného konfliktu na Ukrajině, se kterým dnes o to více nenávidím samotnou Ameriku jako zemi zkorumpovaných a prolhaných hodnot lidských NE-HODNOT. Amerika dnes přijímá a uznává snad jen HODNOTY nejtvrdšího kapitalismu a laciného konzumu, Amerika je dnes největší zemí KAPITALISTICKEHO KONZUMU a její POLITICKY SYSTEM se uplně hroutí zevnitř a je třeba nebát se to konečně otevřeně říct a říct to nahlas že Amerika nejvíce ráda ve své zemi profituje ze ZBROJNIHO PRUMYSLU. Co nám Amerika dala? Více ZLA než DOBRA!  UKRAJINA je HRDY a STATEČNY NAROD a je třeba stát při této zemi. MARTIN DYNTAR

Hodně jsem prozradil o road-movie "Palermo Shooting" ("Přestřelka v Palermo", 2008) k osobnosti jménem Andreas Frege na čem budu jako neznámí filmový kritik dál časem pracovat, nemužu psát zde bez vyhrazení si svých autorských práv, není to tu k tomu vyhrazené jak kapacitou komentáře tak právě autorským právem, přesto jsem se o to snažil, trochu neuspořádaně a zmateně, ale velice za to osobně upřímně a duvěrně. Myslel jsem že mou skutečně jedinou, mou pro mě skutečně teprve první a také poslední filmovou kritikou bude 2 stránková recenze na koprodukční nezávislý film o migrantech (o migrační krizi, stále společensky citlivé a společensky aktuální téma) pod názvem "Ein Augenblick Freiheit" (2008) íránského scénáristy, režiséra a dokumentaristy Arashe T. Riahio, a zmýlil jsem se v tom naštěstí. Mám jako filmový kritik, jímž kdysi byl znamenitě právě i Wim Wenders (muj jediný vzor proto jak psát kritiky a recenze o filmu), mnohem blíže tématicky k filmum kritického realismu. Je proto pro mě dnes těžké psát o skutečně kvalitním, realistickém a ještě nezávislém filmu, ze kterého se stal jen zábavní konzumní prumysl ve světě, kdy lidi očekávají od filmu jen odreagování se násilím, zážitkovým násilím a převládá hluboká skepse chtít od filmu ještě něco očekávat, ještě něco jiného. Duležité je vyprávět film uspořádaně, souběžně a pomalu. Aby byl film nejen esteticky obrazově pusobivý, sugestivní, ale především aby byl (musí být dnes) srozumitelný. Neuznávám převážně a dnes čistě komerční prumysl hollywoodské filmové produkce, který se ve všech zemích dnes zábavně prumyslově konzumně napodobuje. Pracuji na kritice a na hodnocení filmu "Palermo Shooting" (2008) a "Submergence" (2017), který bude mou poslední štací, nejvyšší metou mé filmové kritiky, mé filmové recenze na filmy Wima Wenderse, kterou nemužu jsem napsat, ale přesto rád bych ji sdílel a snad možná i uveřejnil, jenže kde je otázkou, když komerčně konzumní největší evropský filmový měsíčník CINEMA celé léta raději nekupuji a neodvážil bych si ho koupit z duvodu dnešní čisté komerce filmu a jeho konzumu, která mému psaní o filmu vubec touto dobou nepřeje. Přesto nikdy neslevým ze svých vysokých nároku na film a zusobu jeho divácké interpretace, prohrál bych svou diváckou dustojnost i cinefilskou hrdost. Děkuji za pochopení všem.  MARTIN DYNTAR

Dnes je v Americe bohužel po SNU, zustalo mediální pozlátko, mediální klam o Americe, lidi tam o lepším životě už osobně nesní, mluvím o Wimově najivní fascinaci a o posléze osobním už rozčarování a tolik osobním zklamání a neštastném znechucení právě samotnou Amerikou téhdy, kdy ji sám měl možnost už právě navštívit a žít v ní delší dobu a poznat její reálie, uvědomil si mnohé duležité a stále tolik aktuální o této zemi nejen prostřednictvím už své slavné eseje "Americký Sen" (sepsal v březnu a v dubnu roku 1984) s podtitulem (Franze Kafky) "Nezvěstný", znám a čtu (zdroj: jinak právě samotný knížní titul "Dech Andělu", Aurora 1996), tuto tolik už osobně nesmlouvavou velice už jinak asi i nepříjemnou a možná i nepohodlnou velice upřímnou a hluboce pravdivou kritiku masového rozvoje americké konzumní společnosti, je v ní pravda o Americe a právě i o hodnotách americké dnešní společnosti utápějící se v tvrdém neuprosném kapitalismu a v masovém konzumu jak je to spolu i možná tolik provázané, čtenářsky všem mužu jen nejlépe doporučit než začnou patolízalsky pochlebovat právě této zemi. Nepovažuji se nijak za velkého znalce celé filmové tvorby Wima Wenderse,ale jsem svým zpusobem velkým znalcem jeho myšlenek i jeho osobního života co se ze zdroju dnešní wikipedie a nejen ní o něm nikde už nedozvíte a nikde už nedočtete. Čerpal jsem nejvíce ze 2 knížních titulu a to: "Spletité Cesty Wima Wenderse" od Petera Gavaliera (velice špatná citlivá lepená vazba knihy navíc jen ve slovenském jazyce) a osobně nejvíce "Dech Andělu" (přeložil Milan Doinel, 1996 Aurora, titul je už dnes nenávratně rozebraný, osobně ho mám několikrát), čerpám o Wimovy Wendersovy snad nade vše objektivně právě nejvíce z jeho poskytnutých osobních rozhovoru, znamenitých filmových kritik a esejistických prací. Srdečně dnes nejvíce miluji a divácky obdivuji jeho filmové snímky "Land of Plenty" (jiný, už odlišný pohled na Ameriku očima velkého Němce a největšího Evropana), "Palermo Shooting" (největší režisérská pocta Ingmaru Bergmanovy a jeho významnému filmu "Sedmá Pečet"), "Submergence" (pro mě jen dostupné v originálním anglickém znění už bez české podpory) a "Every Things Will Be Fine" (také jen ke shlédnutí prozatím jen právě v originálním německém znění), tyto filmy jsou nejen vizuálně vyjímečné a dokonalé, především už dvorní kameraman některých filmu Wima Wenderse Franz Lustig patří či patřil profesně k uplné Evropské špičce nejlepších kameramanu, snímek "Palermo Shooting" je vizuálně tolik perfektcionalisticky vytříbeným obrazovým klenotem jako žádný z filmu Wima Wenderse, Franz Lustig na filmu odvedl kameramansky nejnáročnější svou práci, ostatní už dnešní kameramané se dnes od něj mužou právě z road-movie snímku "Land of Plenty" a "Palermo Shooting" stále tolik co učit, Franz Lustig je nejlepším možným vzorem každého světového (nejen Evropského) kameramana. MARTIN DYNTAR, Rychnov nad Kněžnou..

Dnes je Wim Wenders pro celou Evropu jeden z těch skutečně tolik už z nejsrdečnějších, z nejctižádostivějších současných velkých němcu, který svým všestranným zájmem (všestranně se po celí život vzdělával podobně jako J.W. Goethe), svou všestranou profesí přesáhl svou dobu i německou společnost ke kulturnímu přínosu celé dnešní Evropě nejen svými filmy a dokumenty, o tom musí být řeč že přesáhl svým společenským přínosem dalece své filmy i dokumenty, svou filmovou tvorbu, je osobně už něčím profesně duležitě mnohem více, je (správně řečeno vzhledem ted k jeho věku je že byl) nadšeným vášnivým rockovým posluchačem (miloval velice alternativní rockovou hudbu), zejména ta v něm probudila pak jeho největší celoživotní vášen cestovat, byl velice znamenitým a skutečně vyjímečným filmovým kritikem, stejně tak nezávislým (a právě to slovo nezávislé znamená dnes skutečně myslím v jeho filmové tvorbě hodně) režisérem, opět vynikajícím už znamenitým dokumentaristou (jeho osobní pocta významnému americkému režisérovi- filmaři jménem Nicholas Ray a dalším osobnostem filmu jakým je japonec Josudžiro Ozu atd..), vášnivým opět znamenitým fotografem (pořádal ve světě vernisáže svých fotografií), který (kdy Wim Wenders) má osobně vyjímečný skutečně hluboký cit, vyjímečný dar pro fotografování a díky tomu snad i pak představu právě o vizuálním ztvárnění svých filmu jako málokdo! (právě v nich hraje spíše více alternativně zaměřená rocková hudba vždy duležitou roli jak je znát z jeho alegorického snímku "Nebe nad Berlínem") a dokumentu, Wim Wenders má nesmírný cit a velký režisérský dar pro práci s kamerou jako málokdo!, ačkoliv sám není kameramanem, mohl by jím už osobně už nejspíše nejvíce být jako nikdo jiný! (zvláštní že v nejmenším už vubec nepřeháním!), je zároven osobně nadaným ctižádostivým spisovatelem, věnuje se ctižádostivě i psaní ,,svých pamětí", Wim Wenders byl zároven i citlivým a schopným nadaným univerzitním pedagogem, měl a stále ještě má ,,svým psaním" co druhým lidem vždy tolik předávat a ne nikoliv, nenajdu bohužel sám pro Wima Wenderse už bohužel ty správná slova jak bych si nejvíce přál, blížím se k tomu, ale není to pro mě zdaleka uplně slovně vše, tady bude muset proto doufám stačit alespon muj odkaz na všechna jeho vysoká čestná státní vyznamenání jeho samotného v životě ze zdroju wikipedie, a především čím to chci tu celé už sám zakončit je právě tím že byl i bývalím politickým aktivistou (k tomu se tu ted nebudu nijak osobně vyjadřovat!), ale co v něm vždy nejvíce převažuje na de vše ostatní v jeho hodnotách je myslím právě to že je natolik křestansky věřícím člověkem právě i se zájmem o teologii, je věřícím protestantem-evangelikem-lutheránem, a sám za sebe osobně mám už nejradši ze všeho jeho pozdní filmovou tvorbu, miluji především už pak jeho znamenité road-movie filmy-snímky "Land of Plenty" (2003), "Palermo Shooting" (2008) s odkazem snad režisérsky nejvíce právě na "Sedmou Pečet" Ingmara Bergmana, velice v jeho tvorbě ojedinělá velice vzácná překrásná dramata "Submergence" a "Every Thing Will Be Fine", a jediné co už divácky chci je neustále se divácky vracet právě k těmto jeho 4 vyjímečným filmum a referovat (pojednávat otevřeně polemicky i esejisticky) právě už nejvíce divácky tolik o nich jako nikdo jiný, jednou mu vzdám snad osobně velkou poctu možná i právě svou kritickou recenzí těchto jeho výše tu uvedených zmíněných filmu, chci si právě už osobně divácky tolik Wimma Wenderse takhle navždy zapamatovat, protože právě s těmito už 4 filmy se mě Wim tolik hluboce vepsal navždy do mého srdce jako nikdo jiný, Wime nečteš to tu, ale děkuji ti za vše nesmírně moc!! MARTIN DYNTAR, Rychnov nad Kněžnou!

Osobně nejvíce miluji a nejvíce divácky ocenuji jeho pozdní filmovou tvorbu, z té za jeho nejlepší filmy považuji především práci s jeho dvorním s vubec nejlepším evropským kameramanem s Franzem Lustigem, jedná se o 2 road-movie snímky o "Land of Plenty" (2003) a "Palermo Shooting" (2008), je mě jen moc líto že právě s tímto už znamenitým a s vyjímečným kameramanem ve svém oboru s Franzem Lustigem Wim už nenatočil více skvělích filmu (krom snad ještě post westernové road-movie "Dont Come Knocking")! To mě skutečně divácky bolí. Právě kameraman Franz Lustig byl ve svém oboru naprosto jedinečný a nikým druhým nenahraditelný. Pak divácky miluji i snímek "Submergence" a "Every Things Will Be Fine", to jsou pro mě ty 4 nejlepší filmy už z Wimovy pozdní filmové tvorby. Osobně neznám jeho lepší filmy a právě proto si chci Wima ve svém srdci navždy právě s těmito filmy tolik živě uchovat, přesně právě takhle ho chci divácky režisérsky znát a právě takhle si ho chci navždy osobně divácky živě připomínat a zapamatovat s těmito 4 právě pro mě jeho vubec už nejlepšími filmy, které mohl kdy natočit!! Rozhodně mě už osobně divácky i po dejme tomu pak už 1000 shlédnutí neomrzí už nikdy tyto 4 jeho nejlepší filmy. Tím jsem si už osobně i divácky naprosto jistý!

Vážím si tohoto největšího němce, tohoto největšího hrdého Evropana, mám největší respekt a velkou diváckou uctu k jeho pozdní filmové tvorbě. Jeho slova pro mě znamenají hodně: "Zlo není v lidech, ale jen ve vzdálenosti mezi nimi." Wimme děkuji, já k tomu dodávám pak svými slovy jediné: "Jen ve vzdálenosti mezi námi je nejvíce otázek, pochybností i nejistot!, nikoliv už v naši domluvě" (mé motto)

139 komentář, je to skutečně vubec možný? No to ještě sám skutečně nevím, ne skutečně Wim Wenders ještě není pravoslavný, chodí rád už pravidelně do kostela, je to podle svých slov lutherán, evangelik protestant.. To se hodně podepisuje na jeho svědomí a charakteru. Rád nejspíše asi rád čte díla reformátora církve Martina Luthera a neptejte se mě už, více už bohužel nevím, vím jen že nesmírně rád také ctižádostivě píše své paměti, je to hold hrdý Evropan, který miluje tolik anglo (britsko) americkou skutečně hodně alternativní rockovou hudbu, od jeho lásky k interpretum jakým je v rockové hudbě pro něj Nick Cave právě tolik s... and The Bad Seeds s...and The Crime and The City Solution, irští křestani z U2 anebo kanadan Leonard Cohen a další... Wim má za svuj život naposloucháno tolik své na nějakých 100 nebo 1000 let dopředu, že se v tom sám skutečně už tolik nevyznám a uplně už ztrácím. To jsou právě ty němci..

Znamenitý německý filmař, nadaný fotograf i producent svých filmu a nejen to je i mnohem více svou profesí, je i sám dnes spisovatelem, je to dnes velký hrdý vyjímečný Evropan. Dokozál toho v životě sám mnohem více než jiný evropští filmaři a druhý lidi, mám ho srdečně rád, cením si divácky dnes jeho tolik nezávislích skvělích filmu.