Diskuze OSOBNOSTI.cz

němec Wim Wenders v téhle konzumní totalitě zřejmě, evidentně dnes už právě v Česku, v České Republice dnes nikoho nezajímá, je sám bohužel v Česku, v České Republice dnes bohužel uplně stranou nejen dnes mainstreamových masových médií - TV, ale už ani knižně v českém jazyce dnes o něm bohužel vubec nic nevychází. Těžce to snáším a těžce to nesu, to vše by se v téhle konzumní totalitě právě v Česku, v České Republice dnes mělo radikálně změnit, snažím se tu ze všech sil dnes nejvíce osobně i o to, ale a žiju a přežívám těžce v masově konzumní dnes totalitě, které se bohužel všechno čím dál tím více dnes v zájmech a v hodnotách dnes konzumní společnosti dnes čím dál tím více marketingově dnes vždy podřizuje - masové vždy jen zábavě, vše vždy po vzoru samotné dnes Ameriky, vše jen po vzoru USA, která je dnes samotná s Trumpovou republikánsky pravicově dnes republikánsky radikální politikou už sama dnes nedemokratická a protiustavní už také sama hluboce dnes v krizi, tzv. dnes hluboce v prdeli, dnes mnohem lepším demokratickým vzorem než USA je vždy samotné dnes západní Německo a Německo vždy jako takové. Levicový Volnomyšlenkář a levicový humanista s dobrým srdcem Martin Dyntar.

Poslední muj komentář k německým RAMMSTEIN! - poslouchejme dnes více
německé RAMMSTEIN!, nejlíp jejich dnes už nejlepší i hudební album
"Mutter"§, právě i proto protože po dobrém si dnes hluboko do svědomí
nikdo nikdy nesáhne!, jako hlubinný psychoanalitik to dobře dnes nejlíp
vím a věděl to i nejlíp psychoanalitik Sigmund Freud, že samotné neurozy
a psychické, duševní dnes problémy i samotné poruchy osobnosti vždy
hodně souvisí vždy s potlačováním své hluboce dnes lidské přirozenosti!,
psychoanalitik Sigmund Freud mě v samotné hlubinné psychoanalýze dnes
hodně zajímá a oslovuje, byl to také melancholik i hluboký skeptik a
pesimista, viděl věci i lidi ve společnosti s jejich problémy i samotnou
společnost vždy hluboce realisticky, a kdo dnes tvrdí že psychoanalitik
Sigmund Freud je dnes překonaný se stále hluboce dnes mýlí, je dnes
překonaný vždy jen z jedné jediné poloviny, z té druhé měl hlubokou
pravdu, proto dnes i rád tvrdím jediné: ,,Víte kolik agresivního sadismu
v sobě denně vypustíte orgasmem, semínkem?! Právě tolik že Vám i na
honění 24 hodin nikdy nestačí!" A k tomu i rád osobně vždy dodávám:
,,Milovat znamená dokázat trápit se pro druhé, milovat vždy znamená
trápit se a hluboce vždy trpět, milovat znamená dokázat vždy tolerovat a
odpouštět si, nechápat věci nikdy jen intelektuálně s matematickou
logikou ve svém myšlení, ale prožívat věci svým srdcem a chápat je vždy
srdcem, rozumět plně svým srdcem a rozhodovat se vždy jen svým srdcem,
nezávisle na všem, se svým vždy samostatným a vždy i plně soběstačným a
plně i vždy nezávislím kritickým usudkem,se svým kritickým myšlením,
nepřijmat nikdy nic z politicky nebo i z nábožensky ideologického
hlediska nikdy ortodoxně dogmaticky a nikdy už ortodoxně dogmaticky,
největším problémem nejen dnes české politiky a české společnosti dnes
je že to nejen ve vysoké politice a ve společnosti dnes pravicově
hluboce jen hnije uplatky i korupcí nejen ve vysoké politice, kde a ve
které už bohužel dnes nemáme žádnou skutečnou dnes rovnost všech lidí i
ve vysoké politice dnes před zákonem jaký je, bohužel na ty společensky
dnes nejvíce privilegované, nejvíce dnes i zvýhodněné politické swině se
kvuli jejich poslanecké imunitě často nikdy nedostane a občansky tzv.
zdola nikdy spravedlivě už společensky dnes nemuže, mají vysoká
privilegia, jiný dnes ztrácí sociální jistoty, nedustojně trpí dnes
největší bídou a chudobou, upřímně právě v pravicové politice lidský
charakter dnes nejvíce hnije, žádná humánnost, žádná lidskost ani osobní
empatie a prosociální i solidarita, štědrost a sociální rovnost bez
třídní společnosti, žádné rovné podmínky ve společnosti, k tomu stačí i
psychiatrická diagnoza aby se dnes do lidí jen kopalo jako do
společensky dnes nepotřebných lidí pro systém jaký je, jsou dnes
nepotřebný odpad, který město ani společnost dnes nikde nechce. Co dnes v
české politice a v české společnosti dnes nejvíce chybí jsou dnes
politicky levicové hodnoty a politicky i levicové prosociální cítění v
zájmu všech lidí, nejen těch movitých, majetných a bohatých lidí, kde
dnes chýbí i mnohem větší jejich zdanění a politicky dnes levicové
smýšlení právě dnes v české politice a v české společnosti, která se
bohužel nejen dnes po vzoru Ameriky s Trumpovou republikánskou
pravicovou politikou do budoucna bude pravicově bohužel více jen
radikalizovat, němci více s dobrým srdcem jsou vždy sami altruisti,
němci mají dobré srdce, jsou hodně altruističtí, mnohem více
demokraticky dnes vyspělý, více i demokraticky otevřený, mnohem více
chápaví a proto mnohem více vždy i tolerantní ve společnosti, ve které
se vždy levicovým volnomyšlenkářum právě v Německu a v německé dnes
společnosti vždy hodně daří, problém dnes bude vždy více ve společnosti,
nejen ve vysoké politice, těch levicově politicky i občansky dnes
hodnotově silných lidí vždy bude ve společnosti vždy bohužel mín,
charakterní, slušný, poctivý, čestný, svědomitý a neuplatný lidi dnes
pravicový politický i pravicově dnes sociální systém už vubec
nepotřebuje, právě i ty budou ve společnosti dnes vždy nepotřebný a více
nepohodlný, pravicový systém jaký je, nastavený dnes především na
lobbing ve vysoké politice a na ztrátu lidského dnes svědomí i na ztrátu
dnes lidského charakteru, potřebuje jakkoliv dnes politicky už aktivně
levicově dnes politicky aktivní dnes občany jen ve společnosti vždy
potlačovat a vždy i umlčet nejlíp jako tzv. jen komunisty nebo tzv. dnes
i dezoláty atd. jako politicky vždy nejlíp dezinformační nálepky, a
dezinformacím se dnes všude nejlíp daří, samotné hluboké pravdě dnes už
bohužel nikoliv, ta se nikomu nelíbý a tu nikdo dnes slyšet už raději
vubec dnes ani nepotřebuje, svědomí je dnes pro každého vždy nevýhodné a
nepohodlné, nejlíp se dnes vždy žije bez lidského charakteru a bez
svého svědomí, to bylo, je a vždy bude. Martin Dyntar

"Jen rád připomínám že západní němec, rodák z německého Duesseldorfu Wim
Wenders je dnes jednou z nejvýznamějších osobností kulturního dění a
kulturního života nejen v západním Německu, připomínám obdržel vysoké
státní pocty a také i dnes vysoká čestná státní vyznamenání! Němci si ho
dnes upřímně hodně cenní a upřímně i osobně váží, je to dnes pro němce v
oblasti německého společensky dnes kulturního dění srovnatelný už i
dnes svým zpusobem svým dnes už i kulturním přínosem německé společnosti
pro němce dnes kulturně novodobý J.W. Goethe, němec Wim Wenders, plně
dnes i respektovaný a dnes i uznávaný v oblasti dnes 'Německého Nového
Filmu' (především Rainer Werner Fassbinder a Werner Herzog, a také dnes i
Wim Wenders) i precizní německé režijní dokumentaristiky (Wim Wenders
má vyjímečný cit pro kameru a fotografování!), Wim Wenders se dnes
uplatnil v západoněmeckém společensky dnes kulturním dění především dnes
jako skvělý a vynikající dnes fotograf a nadaný i esejista, coby také i
bývalí skvělý filmový kritik a dnes sám i přesvědčený křestan-lutherán
protestant a uznávaný a nadaný teolog - jako teolog také obdržel vysoké
pocty, filmový scénárista i filmový producent pro více i umělecky
kinematograficky tzv.  stále kinoartově dnes nezávyslí film, uplatnil se
i v oblasti univerzitní pedagogiky, kdy i rozhodně dnes dalece sám
překročil rámec samotného filmu ke znamenité, hodně dnes i vyjímečné
esejistice, k podmanivému dnes i skvělému a znamenitému fotografování, k
vizuálně dnes precizní dokumentaristice a také dnes i k teologii a k
nezávislé dnes filmové produkci atd. Wim Wenders nejlíp proslul větou,
citátem vypujčeným od Fritze Langa: ,,Bude lepší když film dnes nebude,
než aby byl takový, jaký je.", němec Wim Wenders odmítá aby se z filmu
stalo jen mainstreamové konzumní zboží a jen mainstreamově masově dnes
zábavně dnes prumyslově konzumní dnes masová zábava, jeho filmy vždy
mají vysoké eticky morální, hluboké dnes mravní požadavky, hluboký
mravní apel a hluboké dnes i naléhání na lidské svědomí, které mě v
rámci psaní dnes vedle hudby, dnes kromě hudby západoněmeckých Die Toten
Hosen, ukrajinských Veremiy i ukrajinských Okean Elzy a přitom i také
dnes i vyjímečně stále ještě kanadana a folkaře Leonarda Cohena nejen
podněcuje, motivuje a hluboce dnes inspiruje právě pro Wimuv vysoký dnes
morální kredit - Wim Wenders se ve svých především tématicky dnes
road-movie svých filmech zabývá kulturní ztrátou domova v západoněmecké a
v německé dnes právě společnosti a také dnes i kulturním dnes hledáním
domova právě v německé dnes společnosti..." (celý tento článek o Wimu
Wendersovy dnes najdete veřejně dnes publikovaný v časopise klientu
Chráněného Bydlení RIAPSu pod i destigmatizačním názvem "Čisté Srdce",
kde své články veřejně dnes publikuji, uveřejnuji, pracuje se dnes i na
internetové dnes podobě samotného právě časopisu klientu CHB RIAPSu
"Čisté Srdce", protože jsem jako občansky dnes aktivní levicový
anarchista i jako více dnes levicový volnomyšlenkář a více dnes i
levicový humanista dnes nepohodlný a společensky dnes nepotřebný,
Stigmatizuje se dnes ve společnosti vždy o to více, je to vždy povrchní i
nejvíce dnes hluboce pokrytecké, nikdo nemuže dnes s jistotou vědět zda
Vy sami nemáte dnes poruchu osobnosti nebo psychické problémy i bez
psychiatrické dnes diagnozy s tím rozdílem, že se do vás pak nekope a
neodsuzuje se, nestigmatizuje se a nediskriminuje se, neznevýhodnuje se
pak společensky.) Martin Dyntar

Dobrý, ale takoví už moc příliš křestanský, skutečná láska je splynutí a soulad a harmonie vždy s druhým partnerem, a to vyžaduje velkou oddanost, obětavost, pokoru, duvěru a trpělivost, lásce se musíme vždy navzájem učit, být si oporou v nejtěžších chvílích, to prověří lásku, kterou dáváme a očekáváme, že naše dobro bude vždy oplácené dobrem a pokud ne, pak jsme k sobě nenašly ještě cestu, čím více jsme si s druhým partnerem vzdálený a cizí, tím více bude i vzájemného neporozumění, našich hádek, záště a žárlivosti, zamilujeme se vždy do druhého partnera nejvíce až téhdy, kdy se v něm v něčem v jeho povaze už sami nejvíce vidíme, hledáme a nepřestáváme nikdy už hledat vždy i kus sebe sama v druhém partnerovy, a když nenajdem, odcházíme, opouštíme pak častěji i vztah - když se zamilujete, splynete s druhým a jste v souladu a harmonii, našli jste kus své vlastní povahy v druhém, v takové lásce si teprve pak začínáme skutečně sami sebe vážit a věřit ve vztah, že přetrvá navzdory už pak všemu špatnému v životě, co teprve pak i přijde, náš život právě i díky tomu už se nám nebude pak zdát natolik nevypočitatelný a nevyzpitatelný, takový vztah bude více než pouhou náhodou, bude pro nás našim pravým osudem, o kterém si chceme s partnerem rozhodnout vždy spolu, už společně, a taková láska předčí všechny naše obavy a strach ze smrti, co existuje, že ani ve smrti už nebudeme
nikdy uplně sami. (má cinefilská, má divácká recenze K dramatu "Až Na
Dno" z roku 2017, v originálním názvu "Submergence", 2017 němce Wima
Wenderse.) Martin Dyntar

Německý režisér Wim Wenders a nejlepší jeho tvurčí vrcholné období 2003-2017

Wima Wenderse jsem se jako filmoví divák naučil milovat a
přijímat, hluboce chápat, nejvíce respektovat, ctít a tolik uznávat
právě nejvíce díky právě až jeho filmum z let 2003-2017, pro Wima
vrcholné a nejlepší tvurčí režisérské období, kdy Wim Wenders uspěšně už
spolupracoval na svých filmech s tolik ve své profesi ocenovaným, s
vubec nejlepším a s hodně vyjímečným německým kameramanem s Franzem
Lustigem, který vnesl do Wimových filmu novou vizuální estetiku a vždy
znamenitou i hodně vyjímečnou sugestivitu, to jsou filmy od
koprodukčního vynikajícího road-movie snímku "Land of Plenty" ("Země
Hojnosti", 2003, za kamerou Franz Lustig) s plnou českou podporou, tedy s
českým dabingem a "Dont Come Knocking" ("Nechod Klepat na Dveře", 2004,
za kamerou Franz Lustig) také s plnou českou podporou, opět s českým
dabingem, přes opět koprodukční, ale nicméně už vyjímečné mysteriozní
road-movie "Palermo Shooting" ("Přestřelka v Palermo", 2008, za kamerou
už opět Franz Lustig), také s plnou českou podporou, opět s českým
dabingem až nakonec pak po znamenité komorní psychologické drama "Every
Thing Will Be Fine" ("Všechno Bude v Pořádku", 2015, už bez kameramana
Franze Lustiga), bohužel už nakonec bez české podpory už jen v
originálním znění a až po tolik už netypicky romantické opět už
vyjímečné koprodukční socio-politické (melo) drama "Submergence" ("Až Na
Dno", 2017, už opět bez kameramana Franze Lustiga, alespon myslím),
právě už tyto filmy nejvíce miluji a divácky obdivuji, nepřestanou mě
nikdy překvapovat a udivovat, fascinovat, jsou tím vubec nejlepším co
Wim Wenders už kdy natočil, pro mě jsou už hodně jedinečné,
neopakovatelné a tolik vzácné, že jsou mojí vždy naprosto už tolik
srdeční záležitostí. Wim je samozřejmě něčím kulturně vysoce mnohem více
než jen režisér.

               Martas a mé zhodnocení road-movie "Země Hojnosti" (2003) němce Wima Wenderse
(Čt, 24. 10. 2024 - 14:10)

A
nebyl by to opět Wim Wenders, aby svému road-movie filmu "Land of
Plenty" ("Země Hojnosti", 2003) nedal i především natolik něco sám ze
sebe, s jasně už s psychologicky s terapeuticky pak s křestanským zájmem
- Wim Wenders ukazuje nesmírnou srdeční laskavost a skromnost,
upřímnost a otevřenost, odvážnost a trpělivost, obětavost a duvěřivost
ke druhým lidem už u mladé křestanské misionářky Lany Swansonové
(Michelle Williams), vracející se z Blízkého Východu po mnoha svých
letech strávených v Izraeli a v Palestině zpět do Ameriky, kde prožila
své dětství, za svým strýcem Paulem (John Diehl), coby jinak Vietnamským
veteránem a přespříliš už velkým americkým vlastencem, který trpí post
traumatickou stresovou poruchou osobnosti a svým ještě nevyřešeným
neukončeným osobním traumatem z Vietnamské války a svou paranoiou snová
další konspirační teorie o terroristických bunkách a o dalších
případných terroristických utocích na Ameriku, už bohužel pod silným a
převažujícím vlivem amerických masových médií, která už po
terroristických utocích na Světové Obchodní Středisko v New Yorku z 11.
září 2001 přestala být nezávislá na americké politice, a jinak přímé
politiky George Bushe ml. Právě Paul (John Diehl)  je přesným opakem
charakteru své neteře Lany (Michelle Williams) - je neduvěřivý a
uzavřený sám do sebe, je zatrpklí, je nezdravě podezíravý až paranoidní,
který přitom sám potřebuje hluboké a stále živé válečné trauma z
minulosti v sobě samém uspěšně vyřešit, dokončit, porozumět mu a
odpustit si sobě samému, a naskytne se mu k tomu příležitost teprve až
prostřednictvým své neteře Lany, díky které poznává nenásilnost a
srdečnost Arabu. Pracovní podtitul k tomuto filmu už pro Wima Wenderse
pak zní: "Angst and Alienation in America." - "Pocit Uzkosti a Odcizení v
Americe"!!

               Martas a kultovní "American History X" (1997)
(Čt, 31. 10. 2024 - 16:10)

Z
hereckých výkonu Edwarda Nortona v hlavní roli slepě až bezmezně
fanatického neonacisty Dereka Vinyarda běhá filmovému divákovy skutečný
mráz po zádech, jde z něho strach, obdiv i respekt zároven. Až díky
pobytu v kriminále si projde postupnou proměnou celé své osobnosti v
nakonec v příjemného, v laskavého, ve svědomitě zodpovědného a v
odvážného sympatáka, který se ze všech svých sil už bohužel neuspěšně
pak snaží ochránit před stejným svým neonacistickým slepím fanatismem
svého mladšího bratra Dannyho, který namísto eseje si nevědomky píše
svuj "umrtní list". Sám Edward Norton se nepohodl s režisérem a s
kameramanem tohoto filmu s Tonym Kayem, jde o film, který by se dal
správně přeložit jako "Neznámé Americké Dějiny" ("American History X") a
režijní postprodukci filmu vzal Edward Norton do svých rukou a dobře
udělal - ve výsledku by některé explicitní filmové scény z tohoto filmu
dnes už neprošli stále přísnější filmovou cenzurou. Film právem získal
mezi filmovými diváky nejlepší kultovní statut. Vedle slavného dramatu
"V Přístavu" (1954) režiséra Elia Kazana i toto je velice věrohodné a
autentické, realistické sugestivní krimi-drama, které vubec už nemá v
dnešní americké kinematografii už žádné obdoby. Právě oba dva tyto
americké filmy už stejně upřímně obdivuji, ale "Kult Hákového Kříže" je
trochu filmová i herecká nadsázka, protože ne zdaleka každý člověk,
který už druhé zabil, byt v "pominutí jeho smyslu" ve fanatismu, se v
kriminálu a ve svém životě vždy plně napraví a vždy v životě zpituje své
osobní svědomí -to je mnohem více vždy už tolik otázka častěji pro
forenzní psychology-, a pokud ano, nikdy to nikomu už druhému člověku
stejně život už nevrátí, a s takovou skutečnou právní i mravní vinou se
žije a vyrovnává člověk vždy už nakonec velice těžko..

               Martas, režisér Elia Kazan a jeho drama "V Přístavu" (1954)
(Čt, 31. 10. 2024 - 16:10)

Marlon
Brando sám dle svých slov herectvím pohrdal, překvapuje mě, že
divadelním a hereckým pedagogem a režisérem Elia Kazanem, který v
Hollywoodu uspěšně uplatnoval právě ruskou Stanislavskou hereckou
metodu, byl obsazen do hlavní role v tomto filmu. Herec Montgomery Clift
by ji dle mého zahrál mnohem lépe. Mocný mafián Lee J. Cobb hraje svou
roli tak přesvědčivě, až z něj jde skutečně fyzický strach a běhá z něj
divákovi mráz po zádech. Je to drama o zradě -Elia Kazan byl nějakou
dobu členem KS a byl právě za to v USA, obzvláště v Hollywoodu
pronásledován a utlačován federálními uřady, vládní komisí právě pro
vyšetřování neamerické činnosti, ačkoliv se svého členství v KS právě
později vzdal, byl nucený vypovídat proti svým dobrým přátelum - a je to
též drama o zradě svých věrných a oddaných, tolik už navzájem
loajálních mafiánských přátel, i o katarzi, o své osobní proměně celé
své osobnosti u Marlona Branda pro jeho nový partnerský vztah v životě, o
pomstě a i o zadostiučiněné spravedlnosti, kdy zkorumpované sociální
odbory drží v šachu vlivný a mocný mafián (Lee J. Cobb) a policie je
vuči tomu bezradná, protože obavy a strach přístavních dělníku o své
zaměstnání a i o svuj život nakonec vítězí nad odvahou a nad pravdou
samotnou, která je druhými lidmi (přístavními dělníky) v přístavu
zamlčena. Námět k filmu výchází ze skutečné životní události, takže
drama lze považovat bez nadsázky do jisté míry svým zpusobem za plně
věrohodné a autentické. Nutno připomenout, že holubi ve filmu
symbolizují věrnost a oddanost partnera jeden druhému, zvláště už
partnerskou loajalitu až do smrti. Je to drama o zradě, které se
režiséra Elia Kazana pro jeho osobní přátelé tolik loajální KS v Americe
týkalo i tolik nakonec osobně, že film pojal jako svou občanskou i
politickou obhajobu.

Odcházím a už se sem i pravděpodobně raději nevrátím, je tady typicky česky lehkomyslná a typicky i jen povrchní velice nudná a vysoce dnes už velice i nezáživná diskuse o hovn. a na hovn. Jsem tady zhluboce osobně jen zklamaný nezájmem o upřímnou i hlubší diskusi a frustrovaný takovými lidmi a takovou dnes typicky i českou zkurveno. povahou kříženou někde mezi včelou a prasetem. Bohužel! Tady to je v samotné diskusi vždy jen největší ztráta času, mě mužete také urážet a stigmatizovat i znevýhodnovat pro psychiatrickou diagnozu, to se pak do lidí vždy dobře kope, ale právě narozdíl od Vás jsem tu otevřeně alespon něčím hluboce i upřímně nejvíce v samotné diskusi a k samotné tu diskusi i osobně přispěl! A to jediné se má vždy i počítat, nikdy ne psychiatrická diagnoza, protože nikdy s jistotou vubec nevíte a ani nemužete dnes s jistotou už sami vubec dnes vědět co vše je dnes v lidské přirozenosti a co vše je dnes pro druhé lidi dnes přirozené, kdo kolem Vás má nebo nemá poruchu osobnosti i bez tzv. Vám schválené, i bez oficiální dnes psychiatrické diagnozy, proto i Stigmatizovat vždy kvuli psychiatrické diagnoze je vždy pro většinu lidí a pro většinovou i společnost často nejen pohodlné a velice i povrchní a také hluboce vždy osobně pokrytecké, ale především je to vždy nesmyslné, a přesto to vždy lidi s duševním dnes onemocněním vždy bohužel bolí nejvíce, protože se sami hluboce vždy trápí a vnitřně užírají i duševně vždy trýzní svým hlubokým vždy Sebestigmatem a Sebestigmatizací vždy, které jim i nejvíce vždy brání právě dnes v jejich samotném zotavení, v jejich samotném dnes znovuuzdravení, protože to, jejich psychiatrická diagnoza nikdy není dnes přesně podle norem společnosti, ale to nejhorší vždy je, že hluboké Stigma a hluboké i Stigmatizování vždy dělá většině lidí bohužel dnes dobře, protože se tím, hlubokým Stigmatem zvenku vždy bohužel nejlíp společensky tlačí na osobní vždy Sebestigma, aby bylo vždy co největší a vždy i co nejhlubší, přesně to osobně zažívám a takové pokrytecké swině je vždy i zabít málo jak moc je dnes česká společnost i nechápavá a netolerantní, jak nedokáže sama tolerantně dnes přijímat a přijmout, ale právě i za tím je vždy absence a vždy i nedostatek samotné dnes mezilidské osobně vždy nejvíce dnes už duvěrné a rovnocenné partnerské vždy komunikace, právě i tak vždy vznikají vždy špatné stereotypní osobní dnes předsudky, které se už také mužou vždy odbourat a vždy i plně vyřešit jen a jedině vždy už partnersky osobně vždy duvěrnou komunikací, bez toho pak často platí dnes bohužel jediné - vždy špatné jednotvárné stereotypní osobní předsudky a dezinformace, polopravdy, mýty a pověry -, kterým i vždy bohužel osobně věříme často i vždy mnohem více než samotné pravdě, ta nebývá nikdy černobílá ani jednodduchá ani osobně nijak příjemná, právě i každá osobní zkušenost s duševním onemocněním je vždy dobrá a užitečná, vždy cenná a vždy i osobně přínosná, protože vždy nakonec i nejvíce vede k hluboké vždy proměně žebříčku svých osobních i životních dnes hodnot, priorit a právě i tím vždy i k největší mentální vyzrálosti, k největší mentální i vyspělosti, a právě i to by dnes mělo být vždy v samotné dnes lidské přirozenosti, aby člověk i vždy dalece a vždy i mnohem líp pochopil svou lidskou přirozenost a své osobní svědomí. Martin Dyntar

Psychologové varují: Netlačit za každou cenu už nikdy na náš
výkon. "Podle mého mladý lidé si dnes sami sebe ve společnosti už vubec
moc neváží a nemají už vubec zdravé přiměřené hranice, pomalu už nemají
ve společnosti žádné hranice, a chýbějí jim především dobré, upřímně už
nějaké skutečně pozitivní vzory, ty já osobně nacházím a nikdy jsem je
ve svém životě už ani nehledal a nenašel ne u svých vrstevníku ve
společnosti kolem sebe, ale v mém dospívání tolik především už právě v
rockové hudbě, která vždy od toho nakonec špatného, neštastného a
nespokojeného života, vždy i nejvíce a nejlíp osvobozuje a ve své tolik
dnes vysoce už náročné, tolik pro mě dnes wendersovské cinefilské vášni,
která je pro mě vždy určitou inspirací, nadějí, povzbuzením i poučením
se a určitou i očistou." "Podle mého každé a vždy i nakonec jediné
skutečné zdravé přiměřené hranice jsou vždy v naší osobní sebeuctě, kdo
si sám sebe skutečně váží, a má přiměřené zdravé hranice, se nenechá
nikdy druhými lidmi už jakkoliv zmanipulovat, a vždy i pak bez servítek
druhým lidem naopak rád vždy do očí říká a vysvětluje, co a proč si
upřímně myslí, právě takový to dnes vubec s druhými lidmi nemají nikdy
ve společnosti, at už ve škole nebo v zaměstnání, už vubec v dnešní době
a společnosti pak skutečně už vubec jednodduché s nima vyjít. A ta patologická dnes závislost na sociálních sítích, kdy mladý lidé dnes na sociálních sítích mají přestimulovaný mozek a neumějí vypnout, v té dnešní lidsky nepřirozené virtuální realitě a v té dnešní kybertotalitě, která je dnes více už pocitově i bezpečnější než každodenní všední realita kolem nás dnešní masově jen konzumní dnes společnosti, jak se dnes osobně egoisticky, arogantně bezohledně dnes nejlíp jen stále osobně porovnávat dnes na sociálních sítích v masovém dnes konzumu v každodenní dnes nákupní horečce atd., co všechno dnes už zbytečně často k životu už vubec nutně dnes osobně nepotřebujem, ale přesto kvuli normám dnešní masově dnes jen konzumní společnosti vždy musíme kvuli druhým lidem, nikdy ne ani tak kvuli sobě, vždy mít a jak dnes nejlíp splnit dnešní normy masově dnes konzumní jen společnosti a dnes mladý lidé už pak nevyhledávají už ani bezprostřední lidské kontakty a intimní sexuální prožitky a ty
drogy kolem, alkohol už ve společnosti dnes bohužel tolik i u 13-ti a
14-ti, 15-ti letých jen narušuje jejich zdravý vývoj jejich mozku, třeba
právě energetické nápoje, marihuana a kratom a jejich vysoká dnes popularita, obliba dnes tolik právě u mladistvých ukazuje vždy na
naprostý nedostatek skutečné prevence ve škole a v jejich rodině, ale
především je vždy tou největší chybou neustále jen tlačit ve společnosti
na jejich vždy už co nadlidsky nejvyšší už 100 proc. výkon.." I také proto dnes osobně nenávidím povrchní dnes konzumní společnost, dnes levicový anarchista a levicový i volnomyšlenkář a levicový humanista Martin Dyntar.

Dobrý,
ale takoví už moc příliš křestanský, skutečná láska je splynutí a
soulad a harmonie vždy s druhým partnerem, a to vyžaduje velkou
oddanost, obětavost, pokoru, duvěru a trpělivost, lásce se musíme vždy
navzájem učit, být si oporou v nejtěžších chvílích, to prověří lásku,
kterou dáváme a očekáváme, že naše dobro bude vždy oplácené dobrem a
pokud ne, pak jsme k sobě nenašly ještě cestu, čím více jsme si s druhým
partnerem vzdálený a cizí, tím více bude i vzájemného neporozumění,
našich hádek, záště a žárlivosti, zamilujeme se vždy do druhého partnera
nejvíce až téhdy, kdy se v něm v něčem v jeho povaze už sami nejvíce
vidíme, hledáme a nepřestáváme nikdy už hledat vždy i kus sebe sama v
druhém partnerovy, a když nenajdem, odcházíme, opouštíme pak častěji i
vztah - když se zamilujete, splynete s druhým a jste v souladu a
harmonii, našli jste kus své vlastní povahy v druhém, v takové lásce si
teprve pak začínáme skutečně sami sebe vážit a věřit ve vztah, že
přetrvá navzdory už pak všemu špatnému v životě, co teprve pak i přijde,
náš život právě i díky tomu už se nám nebude pak zdát natolik
nevypočitatelný a nevyzpitatelný, takový vztah bude více než pouhou
náhodou, bude pro nás našim pravým osudem, o kterém si chceme s
partnerem rozhodnout vždy spolu, už společně, a taková láska předčí
všechny naše obavy a strach ze smrti, co existuje, že ani ve smrti už
nebudeme nikdy uplně sami. (má cinefilská, má divácká recenze K dramatu "Až Na Dno" z roku 2017, v originálním názvu "Submergence", 2017 němce Wima Wenderse.) Martin Dyntar

Lidé se vždy ve společnosti bohužel vždy mnohem více obávají toho, co sami osobně neznají, já s tím hodně bojuji, s každodenním ponižováním lidí s duševním onemocněním, s jejich vyčlenováním ze společnosti, masová média, vždy už skutečně méně a bohužel už málo objektivně informují o "jejich zkušenosti" a o těžké situaci těchto lidí ve společnosti, masová média už bohužel nedělají ve společnosti moc velkou objektivní informační "osvětu", více je už vždy zjednodušeně řečeno mnohem více zajímají vysoké TOP celebrity ve společnosti, jak si žijí, dobrý zábavný byznys a hlavně masový konzum, protože téma duševní onemocnění je nakonec pro ně vždy už rozporuplné téma, které vždy více rozděluje společnost, je to buhužel pravda, a každý se vždy více ve společnosti dnes mnohem více už spoléhá na to, jak mu to tzv. více "objektivně" a správně vždy podají masová média, jenže ty jen častěji více vždy upozorní vždy jen na to častěji už nejhorší a ojedinělé otřesné případy, co je nějak spojeno s touto zkušeností s duševním onemocněním, takže lidi si to pod jejím vlivem vždy nějak pak špatně a xenofobně i zafixují že tato "zkušenost" s duševním onemocněním je nakonec špatně, jinými slovy masová média by mohla mnohem líp i objektivně informovat společnost, a nenechávat to, nepřenechávat nikdy tu "mediální osvětu" už jen na nezisk. organizacích nebo NUDZ v Praze, o to dnes ve splečnosti jde, informovat většinovou společnost vždy nakonec nezaujatě, objektivně a vždy správně, a vyhnout se vždy xenofobii, diskriminaci těchto lidí a mediálním dezinformacím o této "zkušenosti", každá taková "zkušenost" vždy nakonec i hluboce proměnuje naše priority, hodnoty ve společnosti, na to se bohužel i hodně zapomíná, proč tato osobní "zkušenost" s duševním onemocněním má vždy nakonec i svuj dobrý smysl.

Už
ve společnosti žádné hluboké stigma díky "nálepkování" diagnozy,
nevidíme člověka už nikdy skutečně objektivně a správně přes tzv. jeho
diagnozu jeho nemoci a ani podle diagnozy jeho nemoci. Odstrante nálepku
a odstaníte pak i hluboké stigma ve společnosti, resp. když zmizí
nálepka, zmizí i stigma a budete vidět pak i druhého člověka konečně
mnohem lépe a správně. Myslím, že s tou nálepkou diagnozy a se stigmatem
a s předsudky jiných lidí tady hodně bojuju! Je třeba vždy už vidět
druhého člověka jako vždy sobě rovného, rovnocenného partnera, bez
nějaké nálepky a stigmatu. Přesvědčuju tu svými argumenty, protože o
pravdě vždy rozhodují a rozhodovat by vždy měli dobré a rozumné
argumenty, a ne xenofobní předsudky, objektivně nakonec už jen právě
skutečně z toho, že se vždy mnohem více už osobně tolik vždy už bojíme u
druhých lidí právě nakonec toho, co sami ještě osobně vubec neznáme, to
vytváří předsudky, stigma a strach o sebe, co by s námi taková
zkušenost v životě už udála. Zamysleme se všichni konečně i tolik ted
právě nad tím, každý s nějakou tzv. "diagnozou" má vždy stejný právo na
život a na osobní dustojnost, protože má už vždy tolik bez rozdílu už
stejné osobní potřeby, touhy, sny a problémy v životě jako máte právě
vy..

,,Milovat znamená tolerovat a odpouštět si. Právě v tom je dnes pravý smysl lásky." (Martin Dyntar) ,,Milovat znamená otevřeně vždy co nejvíce dnes s druhými lidmi vždy komunikovat, řešit i odbourávat tím stereotypní vždy předsudky, nechápat věci nikdy už jen chladně racionálně jen svým rozumem, ale rozumět plně vždy svýmj srdcem a rozhodovat se vždy jen svým srdcem, tolerovat a odpouštět si, právě v tom je vždy pravý smysl lásky." (Martin Dyntar) ,,Víte kolik sadismu denně vypustíte semínkem?! Tolik že Vám na honění 24 hodin nikdy nestačí! Také dnes děkuji vždy i osobně dnes moc za pochopení že všichni dnes rádi honíme!, ale bohužel náš čas nám na to už nikdy nestačí!" (s pozdravem Martin "Freud", lépe Martin Dyntar)

"Jen rád připomínám že západní němec, rodák z německého Duesseldorfu Wim Wenders je dnes jednou z nejvýznamějších osobností kulturního dění a kulturního života nejen v západním Německu, připomínám obdržel vysoké státní pocty a také i dnes vysoká čestná státní vyznamenání! Němci si ho dnes upřímně hodně cenní a upřímně i osobně váží, je to dnes pro němce v oblasti německého společensky dnes kulturního dění srovnatelný už i dnes svým zpusobem svým dnes už i kulturním přínosem německé společnosti pro němce dnes kulturně novodobý J.W. Goethe, němec Wim Wenders, plně dnes i respektovaný a dnes i uznávaný v oblasti dnes 'Německého Nového Filmu' (především Rainer Werner Fassbinder a Werner Herzog, a také dnes i Wim Wenders) i precizní německé režijní dokumentaristiky (Wim Wenders má vyjímečný cit pro kameru a fotografování!), Wim Wenders se dnes uplatnil v západoněmeckém společensky dnes kulturním dění především dnes jako skvělý a vynikající dnes fotograf a nadaný i esejista, coby také i bývalí skvělý filmový kritik a dnes sám i přesvědčený křestan-lutherán protestant a uznávaný a nadaný teolog - jako teolog také obdržel vysoké pocty, filmový scénárista i filmový producent pro více i umělecky kinematograficky tzv.  stále kinoartově dnes nezávyslí film, uplatnil se i v oblasti univerzitní pedagogiky, kdy i rozhodně dnes dalece sám překročil rámec samotného filmu ke znamenité, hodně dnes i vyjímečné esejistice, k podmanivému dnes i skvělému a znamenitému fotografování, k vizuálně dnes precizní dokumentaristice a také dnes i k teologii a k nezávislé dnes filmové produkci atd. Wim Wenders nejlíp proslul větou, citátem vypujčeným od Fritze Langa: ,,Bude lepší když film dnes nebude, než aby byl takový, jaký je.", němec Wim Wenders odmítá aby se z filmu stalo jen mainstreamové konzumní zboží a jen mainstreamově masově dnes zábavně dnes prumyslově konzumní dnes masová zábava, jeho filmy vždy mají vysoké eticky morální, hluboké dnes mravní požadavky, hluboký mravní apel a hluboké dnes i naléhání na lidské svědomí, které mě v rámci psaní dnes vedle hudby, dnes kromě hudby západoněmeckých Die Toten Hosen, ukrajinských Veremiy i ukrajinských Okean Elzy a přitom i také dnes i vyjímečně stále ještě kanadana a folkaře Leonarda Cohena nejen podněcuje, motivuje a hluboce dnes inspiruje právě pro Wimuv vysoký dnes morální kredit - Wim Wenders se ve svých především tématicky dnes road-movie svých filmech zabývá kulturní ztrátou domova v západoněmecké a v německé dnes právě společnosti a také dnes i kulturním dnes hledáním domova právě v německé dnes společnosti..." (celý tento článek o Wimu Wendersovy dnes najdete veřejně dnes publikovaný v časopise klientu Chráněného Bydlení RIAPSu pod i destigmatizačním názvem "Čisté Srdce", kde své články veřejně dnes publikuji, uveřejnuji, pracuje se dnes i na internetové dnes podobě samotného právě časopisu klientu CHB RIAPSu "Čisté Srdce", protože jsem jako občansky dnes aktivní levicový anarchista i jako více dnes levicový volnomyšlenkář a více dnes i levicový humanista dnes nepohodlný a společensky dnes nepotřebný, Stigmatizuje se dnes ve společnosti vždy o to více, je to vždy povrchní i nejvíce dnes hluboce pokrytecké, nikdo nemuže dnes s jistotou vědět zda Vy sami nemáte dnes poruchu osobnosti nebo psychické problémy i bez psychiatrické dnes diagnozy s tím rozdílem, že se do vás pak nekope a neodsuzuje se, nestigmatizuje se a nediskriminuje se, neznevýhodnuje se pak společensky.) Martin Dyntar

Tady jsem to psal hodně ve spěchu, dezorganizovaně a na psaní už jsem se moc nesoustředil. Pěkný balast a slovní salát jsem tu nechal, k čemu už se nikdy tady stejně nevracím.

Jsem hluboce lidsky a lidsko-právně zaměřený ve společnosti, ale
občas to mám pořádně dezorganizovaný a špatně se na věci soustředím,
hudba mi pomáhá se líp soustředit a líp si to vše v hlavě i srovnat, do
politiky nevidím a ani nechci, politika mě vubec nezajímá a s dnešní
masově konzumní společností taky nedržím krok a tempo, vlastně tempo
nestíhám, proč se tím trápit, jsem velký expert na polopatické
primitivní zjednodušování věcí, které jsou vždy o mnohem více nakonec
složitější ještě více než se vubec zdá, že jsou. Člověk by měl jít vždy
dobrým a nejlepším příkladem pro své nejbližší okolí a toho by se měl v
životě i držet, neměl by už moc strávit čas na sociálních sítích a být
už jednostranně tolik pod vlivem médií, to bere svobodu i nezávislost,
mě chýbí větší tolerance dnešní masově konzumní společnosti, protože pro
mě je velice těžké nahlížet tuto společnost už tzv. zevnitř, ale na
druhou stranu lidská osobnost mentálně nedozrává nikdy s plnoletostí, to
často nemáme ještě sami vubec ujasněné své priority, ale mentálně sami
plně vždy dozráváme vždy někdy ke konci 30.let, do té doby je to tolik
hodně o manipulaci a dnešní doba je hodně o manipulaci s lidmi, protože
vždy to skutečně ze všeho nakonec už nejtěžším ve společnosti pro
každého z nás vždy bude a zustane být plně a svobodně tolik upřímně sami
sebou, nezávisle na druhých lidech, to má být i jedinou pravou hodnotou
života, a mě osobně v tom už právě samotná rocková hudba i "Nový
Německý Film" Wima Wenderse nakonec nejvíce pomáhá, tolik právě
usměrnuje, povzbuzuje, motivuje a inspiruje k seberealizaci, nezávisle
na dnešní době a konzumní společnosti. I to muže být nakonec dobrým
vzděláním. Upřímně jiné vzdělání v životě nakonec stejně nemám. Na
druhou stranu trénink intelektu matematikou není už pro mě.

Udělená celá řada Vysokých čestných státních vyznamenání v jeho zemi. Svým osobním přínosem kulturně přesáhl rámec filmu. Zaslouží si nejen diváckou uctu a respekt za své filmy a cestopisné i hudební dokumenty, ale stejně tak za svuj fotografický a literární přínos, Wim je skvělý a vyjímečný fotograf i esejista..

Zaslouží si obdivuhodný respekt a naši lidskou uctu, protože svým životem a prací dalece přesáhl rámec filmu, o čem svědčí právě jemu udělená vysoká čestná státní vyznamenání. Wim je proslulý i jako dobrý a nadaný fotograf a spisovatel... a vášnivý cestovatel, při natáčení svých filmu procestoval řadu zemí.

Na svých filmech spolupracoval s jedním z vubec s nejlepším ocenovaným kameramanem s Franzem Lustigem.