Diskuze OSOBNOSTI.cz

Wim Wenders má nesmírně rád rockovou hudbu a je hluboce přesvědčený křestan, domnívám se že písně "Serebro" od ruských BI2 nebo "Progulki Po Vodě" od též ruských Nautilus Pompilius by se mu jistě moc upřímně líbily, křestanský folkrock/folkmetal ukrajinských Veremiy by byl pro něj osobně také fenoménem hodného jeho zájmu a pozornosti. Neskutečný co Wim Wenders všechno z rockové hudby zná a poslouchá, ten má jistě za celé své mladí naposloucháno ,,své" a zajímalo by mě co poslouchá ted sám z rockové hudby ve stáří. Tipoval bych to stále na jeho osobně oblíbené U2, na Leonarda Cohena či na Nicka Cavea a další. Tyto interpreti se dají ještě poslouchat i ve stáří. Správně gramaticky už své komentáře tu sice nedám, ale obsah sdělení by měl vždy u druhých převažovat nad tím jaké je zvolena jeho ,,forma", jeho gramatika. Takže tak. Wim má o rockové hudbě myslím takový vášnivý (a intelektuální) přehled, že se v něm osobně už sám nevyznám a ztrácím. Rozhodně nemám z rockové hudby už bohužel naposloucháno to co právě on, abych o tom mohl s druhými lidmi intelektuálně diskutovat nebo to nějak ,,soudit". Ale domnívám se že křestanskou vírou a hlubokou zbožností si právě dle textu písní osobně prošel kupř. rockový ,,velikán" Elvis Presley, Johny Cash, Bob Dylan, Bono Vox z U2 a mnozí další. Dokonce i temný romantik Dave Gahan z Depeche Mode, u nich má křestanství už hluboký podíl na jejich hudební tvorbě, na jejich životě i vývoje jejich osobnosti.

Wim má v oblibě rockovou hudbu. Zajímalo by mě co by sám řekl na ruské BI2 s jejich písní "Serebro" a na Nautilus Pompilius s písní "Progulki po Vodě" či právě na ukrajinské Veremiy? Osobně mám tyto písně moc rád, protože mám sám nejednoznačný vztah k rockové hudbě a musím hledat napric jazyky, pro me už mezi němčinou a ruštinou. Protože stále jsem ještě nenašel to co v rockové hudbě vlastně hledám! A co hledám? ...bluesový protestsongove cítění, folkrock a punkrock... To co má naposlouchano za celý svuj život právě Wim je zajímavé že v tom bych se sám osobně neusmernil a ztratil. Tak nezbyde nic jiného než hledat v rockové hudbě napříc světovými jazyky, pro me už nejvíce právě mezi němčinou a ruštinou. A samozřejme i angličtinou. A to i navzdory častější jazykové bariere, ktera me při poslechu rockové hudby samotna nejvíce zraňuje a trápí! Wimma nikoliv.

Je problém s většinou filmu Wimma Wenderse v dostupnosti na DVD s plnou českou podporou. Kdy se to změni? Pokud někdy vůbec. Je to smutné a zoufalé. Co s tím děla v Česku u nás distribuční společnost Artcam aby to právě už změnila? To je tu nezodpovězenou správnou otázkou.

Moc filmu jsem tedy skutečně neviděl, o kterých bych mohl a dokázal skutečně psát - jsou to pro mě především už filmy: americké společensky-politicky kritické krimi drama "On The Waterfront" ("V Přístavu") režiséra Elia Kazana, který se víc sám považoval za Evropana než už právě za typického Američana, jen v rychlosti zmíním netypicky americké krimi-drama "American History X" ("Kult Hákového Kříže") T. Kaye, na němž se i právě výrazně režijně postprodukčně spolupodílel právě už herec Edward Norton, koprodukční opět společensky-politicky kritické drama  "Ein Augenblick Freiheit" ("Na Chvíli Svobodní") íránce Arasha T. Riahio, též koprodukční road movie "Land of Plenty" ("Země Hojnosti") a mysteriozní "Palermo Shooting" ("Přestřelka v Palermo") němce Wimma Wenderse, těžko žánrově už přesně zařaditelný mysteriozní snímek "OldBoy" režiséra Park Chan-wooka a též ,,mysteriozně podmanivé" milostné drama "Shi-Gan" ("Čas") režiséra Kim Ki-duka osobně považuji za klenoty a skvosty jihokorejské kinematografie a americké drama "The Color of Money" ("Barva Peněz") je pro mě už prozměnu zase nejlepším filmem Martina Scorseseho podobně už jako "Sedmá Pečet" je pro mě tím ačkoliv je už mysteriozním, přesto je pro mě nejlepším psychologickým dramatem režiséra Ingmara Bergmana. Zejména a zvláště právě u těchto filmu zustanu už divácky navždy.

Zajímalo by mě od čeho je vlastně vubec česká distribuční společnost ArtCam a proč právě u ní nevyjdou na DVD zaslouženě s českou podporou znamenité filmové snímky právě němce Wimma Wenderse "Vše Bude V Pořádku" a "Až Na Dno" a další. Je to velké zklamání pro náročné artové diváky, snímek "Až Na Dno" na DVD sice vyšel pod originálním názvem "Submergence", ale asi má přitom český dabing to skutečně nevím, pravděpodobně nikoliv, obsahuje s největší jistotou už jen české titulky. Kvalitní filmy Wimma Wenderse si to ovšem nezaslouží!! Ty si zaslouží při uvedení do kin či při sledování na DVD plnou českou podporu!! Bohužel tomu ale tak není. Já osobně jsem s českým dabingem na DVD sehnal jen road-movie snímky: "Dont Come Knocking" ("Nechod Klepat na Dveře"), "Land of Plenty" ("Země Hojnosti") a "Palermo Shooting" ("Přestřelka v Palermo"), vyděl jsem i wendersovo alegorické "Nebe nad Berlínem" jen v originálním jeho znění už bohužel bez českého dabingu i bez českých titulek. České titulky obsahovalo vzato ale na DVD road-movie snímek "Paříž, Texas". I tak je to velké zklamání a velká škoda pro příznivce filmu Wimma Wenderse. Kdy se to změní a česká distribuční společnost ArtCam dostane filmy právě němce Wimma Wenderse do ,,oběhu" k dostupnosti na DVD nejen artovým příznivcum. Jsem znechucený v dnešní době převažujícím povrchním mainstreamem, nemluvě už raději vubec o filmech právě hollywoodské produkce. Američané si bohužel sami myslí že jejich hollywoodské filmy jsou ,,ty" nejlepší a každý divák je musí vidět a neuznávají už přičemž sami hodnotu jiné, zvláště evropské světové kinematografie. Je to katastrofa.

Pocit vykořeněnosti a ztráty domova - a s ním uzce související problém hledání vlastní identity, je věčným ,,wendersovským" tématem jeho filmových road-movie snímku, typickým i pro "Dont Come Knocking" ("Nechod Klepat Na Dveře"), stejně tak pro "Land of Plenty"("Země Hojnosti"), "Palermo Shooting" ("Přestřelka v Palermo") a mnohé další. Ve svých 16 letech se Ernst Wilhelm Wenders vážně zaobýrá myšlenkou, že se stane knězem! Nakonec od ní upustí, později sám nedokončí studia medicíny a filozofie nacházející se pod vlivem své oblíbené četby Alberta Camuse či zejména už J.W. Goetha, jehož myšlenky ho směřovali k tomu vzdělávat se už všestraně. Intenzivní zájem o metafyzické otázky (po smyslu života) u něj ale přetrvávají dodnes (alegorické "Nebe nad Berlínem" bylo přitom už inspirované jeho četbou německého básnika Rainera Maria Rillka v uzké spolupráci s rakušanem Peterem Handkem a mysteriozní "Palermo Shooting" prozměnu bylo silně a zásadně ovlivněné "Sedmou Pečetí" Ingmara Bergmana, jemuž je film i věnován), nutno k tomu dodat že Wim Wenders obdržel čestný doktorát z teologie, o niž se jako přesvědčený protestant (lutherán) též uzce zajímá. Jako osvobozující protipol konzervativního katolického rodinného prostředí, navíc v nacistickým fanatismem vojensky zničeném, v tíživém a v temném v zmítaném Německu provázeném právě neustálím mlčením poválečné německé společnosti o zločinech ,,rasové genocidy" holocaustu, které nebylo pro nikoho krajinou zaslíbeného dětství, hledal Wim pochopitelně už zoufalí unik před tím a konečné vysvobození z toho našel už právě v anglo-americké rockové hudbě 60. a 70.let (které ho osobně podnítili k vášni celosvětově cestovat a k tomu natáčet jak road-movie snímky tak později i cestopisné a hudební dokumenty, jakými jsou "The Soul of a Man" a "Buena Vista Social Club") a zvláště v Americe samotné, která pro něho už od dětského věku představovala jakousi vysněnou mýtickou svobodnou krajinu narozdíl od té Německé. Dnes právě Wim Wenders už konečně spravedlivě obdržel celou řadu vysokých čestných státních vyznamenání! (zdroj: Peter Gavalier "Spletité Cesty Wimma Wenderse", poprvé s mou vlastní korekturou obsahu sdělení!!, kterou jsem považoval za nezbytnou, resp. s mnoha mými dodatky a s uprávou vět!!, které jsem považoval za nutné k šírší srozumitelnosti a k objasnění textu ze slovenského jazyka pro mě obtížně a nepřesně už právě nakonec překládané do češtiny, což mě k uprávě samotného textu nutně přimělo!! Takže jsem spoluautorem textu!!, pokud je něco takového ovšem vubec ,,povoleno" a možné, což je rozhodně už myslím tu tou správnou otázkou! ps. také ještě ke všemu omluva za mé pravopisné chyby i za sporné ,,spoluautorství". Připomínám jen, že to je z mé strany právě poprvé co se toho, tedy něčeho takového dopouštím)

Wimme vypověděl jsem České vládě svou občanskou neposlušnost, a to protože mě od roku 2010 do dnešního dne není už vubec řádně vyplácený ID.3 stupně, takže co bych se sám namáhal a obtěžoval České vládě už odvádět a platit poctivě daně svým řádným zaměstnáním! A kéž bych byl už jediný případ v Česku! Jenže bohužel tomu tak není! At žijí ve společnosti proto se levicově se angažovaný anarchisti!!! Tak tak... volám tu smutně a zoufale a žalostně po sociální jistotě nejen duševně nemocných lidí v ČR... tak tak... že by ke všemu ještě ctící hodnoty EU. (Že by?) No nevím, možná budu první nebo jediný! Ohhh! Z toho komentáře je jen má další občanská manifestace. Nejen Campino z Die Toten Hosen by měl z toho jistě ohromnou radost. "Viva La Revolution!!!" ps. nezná už tu někdo náhodou text této skvělé písně. Jsem na tom velice špatně, kognitivně už správný český překlad k této písni evidentně bohužel už nedám! Ohhh! Pomocte tu prosím někdo, děkuji opět za vaši ignoraci a lhostejnost. Tak tak myslet sám na sebe a starat se už jen a jen sám o sebe! Na tenhle trend dnešní konzumní společnosti jak bít ,,In" jistě do smrti nezapomenu. Bohužel, nezbude mě asi nic jiného než se spoléhat na to že Boží mlýny melou pomalu, ale jistě a tichá voda břehy mele. Anebo skutečně raději emigrovat na západ do zlaté ,,Evropy"!!!...

Psáno s vděčností a s nejhlubší láskou pro Wimma: Byl jsem osobně velkým a nadšeným vášnivým hledačem smyslu života, a přesně právě to se mě stalo už osudným! Bez vytrpěné (bolestně protrpěné) lásky jsem žádný smysl života nenašel! Jen jsem filozofií hluboce marnil ,,svuj" čas, který se mě ted naplnil. Proto už osobně nejvíce pohrdám Wimme právě filozofií! Jsem připravený a odhodlaný, jsem myslím a doufám rozhodnutý už pomáhat nejvíce jen těm lidem co ve společnosti už těžce a nejvíce emočně strádají a trpí - to je duševně nemocným lidem a obětem domácího násilí! Nikdo Wimme až na výjimky už netrpí více než právě slovy Dostojevského tyto ve společnosti druhými ponížení a ponižovaný lidi! To je bohužel to jediné co muže už změnit mé konečné rozhodnutí se právě pro eutanázii, kterou zamýšlím zcela vážně! Prozatím nemám bít v životě na co ,,právem" už osobně hrdý - nezmohl jsem se totiž v minulosti ve svém životě navíc než ve své ,,fanatické" oblibě rockové hudby Die Toten Hosen recitovat už některé české překlady jejích textu písní, protože kromě až na výjimky skutečně dobrého překladu písně "Deutsch in Willkomen", "Tauschen Gegen Dich", "Am Ende", "Alles Wird Voruburgehen", "Alles ist Eins", "Unser Haus"... a několika málo dalších písní jsem si sám sobě spíše dnes už připadám bít jako skutečně ,,pěkný pitomec" právě kvuli velice nepřesným a nevydařeným (a tím i zavádějícím) českým překladum textu písní ze zdroje z webu karaoketexty.cz. A musím přiznat velice nepřesné a zavádějící české překlady textu písní Die Toten Hosen ze zdroje právě na tomto webu! Němčina se skutečně obtížně česky překládá! Němčina je Wimme velice a hluboce krásný melodicky znělí ,,poetický" jazyk, který osobně obdivuji, ale ve svých (přibližně ze 70%) intenzivně už narušených a tím v dusledku omezených kognitivních schopnostech jeho znalosti nijak už nedosahuji, protože německý jazyk má širokou bohatou slovní zásobu ve srovnání právě s angličtinou. Ale o tom jsem psát už nezamýšlel a nechtěl, to jsem domnívám se už v komentáři věnovaný tobě vubec nepatří. Přesto to zmíním právě proto, protože jsi právě s Andreasem Fregem (zvaný Campino) už osobně velice dobří přátelé. To víš Wimme sám.

Wim Wenders nedostudoval krom jiného medicínu. Medici zastávají už tu nejduležitější, nejtěžší a nejzodpovědnější profesi ve společnosti, které si osobně nejvíce v životě hluboce vážím. Vždy mě fascinovala jejich odvaha, starostlivost o druhé lidi a obětavost pro druhé (pro své pacienty) v zájmu medicíny... resp. obdivuju jejich odvahu, zájem o druhé, pečlivost, laskavost, starostlivost, obětavost a zodpovědnost, ta nejbolestnější a nejtěžší zodpovědnost za zdraví a život druhých lidí u mě vzbuzovala a podněcovala vždy nejhlubší uctu a nesmírný respekt k těmto lidem - k lékařum, protože právě tyto povahové vlastnosti se ve vysoké politice už bohužel nenajdou - přičemž právě do vysoké politiky už nejvíce patří. A to protože jsem byl s post traumatickou a jinak schizofrenní panickou poruchou už několikrát odkázán na rychlou zdravotní pomoc. Wimmuv otec byl lékař - chirurg -, který nebyl nacista, naopak jeho otec s nacisty vždy osobně těžce bojoval pro své katolické hluboce křestanské přesvědčení a byl kvuli tomu i nacistickým fanatismem stíhaný (dalo by se říct že trpěl v tehdejší době a společnosti za své vyznání a přesvědčení) a podle Wimma takový hluboce kladný a názorný příklad do života nejde už jen tak setřást. Wimm pochází z katolické rodiny, ale sám se přitom hlásí k lutheránství, jinými slovy k protestanství. Obdržel vedle vysokých čestných státních vyznamenání čestný doktorát z teologie.

V road-movie snímku "Land of Plenty" ("Země Hojnosti") němce Wimma Wenderse jsem si nejvíce oblíbil 3 filmové scény: 1) ,,Když Lana (Michelle Williams) četuje se svým přítelem přes notebook, kamera nám (divákovy) vzápětí dá následně nahlédnout do spuštěného videa, ve kterém vidíme doprovod učastníku pohřbu civilní obětí války, kdy slyšíme bezutěšný pláč a naříkání ze zoufalství z bezmoci a z bezradnosti rodinných příbuzných oběti (která už je na Blízkém východě, v Iráku jen jednou z mnoha civilních obětí války), kdy přes rakev je přehozena stuha s citátem připomínajícím nám to že ,Bolest z míru je lepší než agonie z války'. Poté kamera najede na polocelek se záběrem obličeje Lany jak nesmírně zvídavě, ale současně smutně a starostlivě, něžně už bezradně sleduje stažené video v notebooku a z pozadí se ,,teskně" a nostalgicky rozlehne teskná rocková hudba Thom and Nackt, která její pocity, či spíše emoce divákovy vyjádří v této situaci lépe než už právě to, co muže zabrat v této události už samotná kamera." Geniální nápad Wimme, je vidět že kameraman Franz Lustig má nesmírný cit pro kameru. 2) ,,Pro mě snad tou nejlepší scénou z tohoto filmu je vzájemný rozhovor Michelle Williams (Lana) a Johna Diehla v roli Poula nad neštastnými událostmi terroristických utoku na World Trade Center ("Světové Obchodní Středisko") v New Yorku z 11.9. 2001 v zátiší hřbitova kdesi v Troně, kdy každý však mluví už jen sám za sebe právě o svých osobních vzpomínkách, právě už ze svého osobního hlediska pohledu na tyto události tak jak si je přitom sám pamatuje a jak na ně už osobně vzpomíná a právě s Wimmem Wendersem a s divákem pozorně sledujeme to jaké osobní pocity už v nich jejich tyto osobní vzpomínky na tyto neštastné a otřesné události vyvolávají, a snaží se přitom osobně už přijmout či přijímat a pochopit osobní pocity a hledisko pohledu u druhé osoby na tyto události a ptát se sám sebe, se zodpovězenou otázkou jak tyto neštastné otřesné události dnes vlastně vubec ovlivnili současný (dnešní) život v Americe. Wim Wenders opět dokládá divákovi potřebu a nutnost citlivého a starostlivého, pečlivého vzájemného nasloucháni si k porozumění si svým osobním pocitum i názorum zda jsou oprávněné a správné nejen u sebe, ale i u druhé osoby. To je na filmech Wimma Wenderse přitom už krásné a vyjímečné. Naprosto znamenité. ,,Terroristé!?" (ptá se Lany Poul) a Lana mu odpovídá: ,,Ne!, byli to jen obyčejní lidé." ,,Tak proč oslavovali?" ptá se Poul a Lana mu na to odpoví: ,,Protože nás nenávidí. A protože nenávidí Ameriku!" (Popis 3 filmové scény už se mě do komentáře sem pravděpodobně nevejde, tak ji vynechám.) Považuji to osobně za své nejlepší divácké zhodnocení tohoto filmu Wimma Wenderse, i když jsem 3 scénu musel bohužel už uplně vynechat. Snad se vám má recenze filmu bude líbit. Gramatika ale není bohužel má silná stránka.

pro Wimma: trpím tou nejtěžší emoční deprivací, která ke schizofrenní depresi už patří. Navzdory tomu nejhoršímu u mě už převažují ze všeho nejvíce kladné rysi melancholika. A závěrem právě od doby od mého dospívání se zkušeností se schizofrenií, s touto pro mě těžkou duševní nemocí, která mě o všechno v životě připravila, o studii na základní i střední škole, o mé vrstevníky a o mé přátelé, o zaměstnání, o partnerský vztah, o možnost mé budoucí rodiny, kterou z duvodu mého duševního onemocnění schizofrenií už vubec neplánuji - za zkušeností s touto duševní nemocí, která je tím nejhorším, co mě v životě kdy potkalo. Protože schizofrenie - tato duševní nemoc - jen bere, ta nic dobrého, nic kladného a pozitivního už v životě nepřináší a jen bezmocně a bezradně sleduji jak čas mě bere to poslední v životě co ještě mám (ale nevím co to vlastně je). Osobně už jen bezmocně a bezradně sleduji jak čas neuprosně a nemylosrdně běží v životě dál a já všechno ztrácím, o všechno v životě přicházím, a nic pro sebe a pro druhé lidi už neznamenám, nikam v životě nepatřím, nic v životě nemám a já díky tomuto duševnímu onemocnění schizofrenií žiju proto jen v minulosti a svou minulostí, to je to poslední co mě v životě ještě zbylo a zbývá, a čas nadále jen neuprosně běží dál, a já každou svou přítomnou chvilku jen ztrácím a promarním. Není pro mě žádné naděje, zustává jen osobní zoufalství, nejhlubší smutek, žal, osobní bezradnost, osobní bezmoc, jen lhostejnost a netečnost s apatií - s nejhlubší ztrátou smyslu života. A já se za schizofrenii, za toto své duševní onemocnění jen hluboce nenávidím a sebou samím jen hluboce pohrdám, nikdo z druhých lidí si skutečně neuvědomí a nevidí tu duševní bolest, tu trýzen a celé to duševní utrpení, protože je pečlivě před druhými lidmi skryto a já se už nedokážu na toto své duševní onemocnění přitom dál dívat. Jsem krajně zoufalí, ale nepřiznám si to vubec. Je mě to lhostejné, protože sám pro sebe už se netrápím a trápit se sám pro sebe už nechci a nedokážu. Vím že partnerský vztah nezvládnu a že bez partnerky se nikdy z tohoto duševního onemocnění už nijak ,,neuzdravím". Skutečně nechce se mě s duševním onemocněním schizofrenií žít dál a nebudu s ním umírat smířeně, nýbrž s výčitkami k sobě samému, se záští k sobě a s lítostí. Jiné vysvobození z nesmírné duševní bolesti a samoty už není a nemuže bít než právě v eutanázii. Nechci volit jiný zpusob než už ten bezbolestný. S eutanázií jsem osobně smířený.

Osobně cituji první list Korintským Sv. Pavla: ,,Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku bych už neměl, pak jsem jenom prachem ve větru. Kdybych měl dar proroctví, rozuměl všem tajemstvím a obsáhl všechno poznání, ale lásku bych už neměl - lásku bych už nepocítil - nic nejsem. Skutečná láska je trpělivá, laskavá, nezávydí, a nezná zášt. Protože proroctví - to pomine, jayzyky - ty ustanou, poznání - to bude překonáno (předčeno). A tak zustává v nás víra, naděje, láska... - ale největší z té trojice je právě láska." (první list Korintanum sv. Pavla) Když jsem se probýral monografií rusa Vasilije Rozanova (1856 - 1919), zaujala mě též jedna stat o lásce...: cituji ,,Každá láska je krásná a jedině ona je krásná, protože jediné, co je na světě pravdivé je právě láska. Skutečná láska vylučuje lež: první zalhal jsem znamená už druhé nemiluji anebo miluji druhé méně. Hasne-li láska, hasne s ní i pravda. Proto pobývat na zemi v pravdě znamená jediné - nepřestat druhé milovat..." Dle Wimma Wenderse je nenávist v lidech mstou téhdy, když neopětujem city druhých lidí. Jinými slovy za nenávistí v lidech je právě citová msta z neopětovaných citu, a pak k tomu ještě náš strach, který nemá přiměřené hranice a samozřejmě nedostatek pro mě již zmíněné samotné lásky. Protože je v nás dána touha, potřeba a snaha (po) znát už pravdu jedině o sobě samém, o své osobnosti a charakteru - to je pro mě samého už tím jediným smyslem ,,mého" (a doufám nejen mého) života. Podle Nikolajeviče Lva Tolstého člověk by měl umírat teprve až téhdy kdy je na smrt ,,sám už" připravený - jeho slovy by měl umírat jako pokácený strom - to je bez lítosti sebe sama a bez záště ke druhým lidem, měl by proto umírat dustojně, čestně a krásně. Wimm je celoživotně hluboce zbožně přesvědčený lutherán (protestant) a zabývá se přičemž sám teologií, z toho duvodu tento muj komentář jak se domnívám je zcela na ,,svém" místě, prostě jsem patří.

,,Zlo není v lidech, ale ve vzdálenosti mezi nimi, v nedostatku vzájemné domluvy, v nedostatku lásky, naslouchání druhým a v nedostatku vzájemného porozumění, protože kromě lásky už není nic pro co by stálo za to trpět a žít." (mnou doplněná a upravená citace Wimma Wenderse)

cituji Wimma Wenderse: Jsou i takové filmy, které nevyvíjejí nátlak na diváka, nýbrž poskytují mu volný, svobodný pohled. Jsou takové filmy. Vždy se snažím, aby k nim moje filmy patřily, aby také vznikaly teprve v hlavě toho kterého diváka, aby se stále zdviženým ukazovákem neříkaly: ted vidíš tohle a nic jiného! a tomu se má rozumět tak a tak! - nýbrž aby ukazovák schovaly a rozprostřely věci samotné, čímž by bylo možné - tak jako v životě - něco vidět nebo nevidět. To je těžké, protože v okamžiku, kdy člověk vypráví příběh zužuje pohled. A vyprávění příběhu je pro mě velkým problémem i proto, protože zužuje a má tendenci zjednodušovat pohled. A také manipulovat - jak diváky, tak i pruběh natáčení...(...) Doznává se Wim Wenders k tomu jak je těžké pro něj osobní životní příběh autenticky vyprávět a vubec svuj film právě natáčet. (zdroj: knížní titul Wim Wenders "Dech Andělu", aurora 1996)

"What Would America Be Without God?" (skutečný nápis podél silnice v USA... ze snímku "Země Hojnosti"). Díky Wimme!!!... to je Amerika z jiného pohledu.

Já chci osobně pomáhat těm lidem co ve společnosti nejvíce trpí, a když nemužu chci o tom alespon psát jak se tím vnitřně už užírám že nemužu těm lidem osobně pomoci. Vždy jsem nejvíce miloval a obdivoval práci zdravotníku (zvláště ted v první linii s covidem-19), přijde mě že právě medici zastávají tu nejduležitější profesi která muže bít ve společnosti - která je přitom mnohem nesmírně duležitější a cenější než je samotná vysoká politika, a Češi k tomu (k jejich profesi) už nemají žádnou uctu a respekt. Bohužel. U mě přetrvává jen má osobní bezmoc, životní beznaděj, post schizofrenní deprese až apatie... nic dobrého a pozitivního. Narozdíl od Wimma, kterýho si osobně vážím a obdivuji ho jako velice upřimného, ctižádostivého a charakterního čestného člověka, nedokážu své hluboké city a myšlenky zprostředkovat druhým lidem tak jasně a srozumitelně jako on abych něco ve společnosti kritizoval v co nejširším kontextu citlivě a s láskou a s porozuměním. To se mě stále nijak nedaří. A nejsem na to nijak osobně hrdý. Cítím že mým vlastním udělem více než pomáhat je o své duševní trýzni a bolesti druhým možná ted prozatím raději psát. Psát o svých vlastních pochybnostech k sobě samému. Vždycky byla a je pro mě přednější a mnohem duležitější už v životě na prvním místě upřímnost k sobě samému než přizpusobení se jen dnešní zkorumpované ,,morálce" lidí většinové konzumní společnosti.

Wim Wenders v březnu 1983 píše svou esejisticky směrovanou kritiku k filmu "Posledním Rodeo" režiséra Nicholase Raye s podtitulem "Muži v Aréně Rodea: Dychtiví" s odstavcem Uvnitř-venku: ,,Film o stárnutí a touze po mládí a o umírání na tento protiklad. Mnoho Rayových filmu pojednává o tomto i dalším rozporu: o přání zustat doma a zároven příslušet k cizině. V Posledním Rodeu si chtějí dva muži své role vyměnit a nemohou. A kdyby mohli? Pak by toho brzy litovali: oba chtějí hrát jak sebe, tak i toho druhého. Jeden, který má dost ,,života na silnici" a hledá pevné místo (zázemí, domov), a druhý, který se svého pevného místa pro tohle potulování vzdává a postupně tomuto životu stále více propadá. Tak se pozorují a touží stále dychtivěji po tom, čím právě ten druhý pohrdá. Až svou smrtí vystoupí Jeff z této soutěže. To znamená, že přesně vzato umírá právě proto, aby soutěž ukončil. Tak prapodivný jako sama scéna umírání je i prostor, v němž se odehrává.  Zcela zvláštním zpusobem nic nepředstavuje, kromě ,,vnítřního světa", jako kdyby ty čtyři zdi okolo Jeffa už samy byly smrtí. A když pak Wes a Louise vyjdou, ocitnou se doopravdy ve ,,vnějším světě", uplně netknutém tragickou smrtí, ozářeném sluncem. ...Poslední Rodeo je černobílý film, který natočil američan Nicholas Ray v roce 1951 pod názvem "Cowpoke" se Susan Haywardovou, Robertem Mitchumem a Arthurem Kennedym v hlavních rolích. Nakonec byl překřtěn na "This Man Is Mine"... (zdroj: knížní titul Wim Wenders "Dech Andělu", Aurora 1996, je ojedinělím a znamenitým výborem z kritik, eseju a rozhovoru právě s Wimmem Wendersem. Ps. Knížní titul je dnes nenávratně rozebrán)

věnováno Wimmu Wendersovy!: mám několik tajemství, o kterých už nemužu mluvit a které v sobě musím dusit, protože jsou ve společnosti tabu. Mužu jen nastínit čeho se to přibližně týká: jako dítě jsem si prožil a vytrpěl až do své dospělosti domácí násilí, poznal jsem co je dáno v lidské povaze, co to je bít obětí domácího násilí i (její) aktér, spolupodílet se na tom, co je pro mě bolestné a nepříjemné a nepřijatelné. Poznal jsem co to je sadismu. i masochismus v té nejhorší lidské podobě a snažím se to dnes vždy striktně oddělovat a rozlišovat (ačkoliv prý podle psychiatru to není jednoznačně už možné, není totiž jedno bez druhého, je jen sado-masochismus), který se kdysi promítl i do mé několikaleté obliby rockové hudby v německém jazyce s albem "Mutter" od Rammstein a později jsem toužil stále více přecházet do bipolární poruchy (už do těžkých mánio depresivních stavu) s poslechem alba "Auswartsspiel" od Die Toten Hosen, což nebylo pro mě vubec snadné. Přesto souhlasím s Wimmem v tom s tím že "Zlo není v lidech, ale uměrně ve vzdálenosti mezi nimi samími." (V nedostatku vzájemné komunikace s druhými lidmi) a že "Krom lásky už není nic jiného pro co by stálo za to žít" (Wimm je totiž celoživotně hluboce zbožně přesvědčený protestant, lutherán) Moje matka byla lehkomyslná a nezodpovědná, v době těhotenství užívala alkohol, proto bylo u mě v dětství podezření na ADHD (na hyperaktivitu v dětství s poruchou soustředění se a pozornosti). V roce 2008 moje matka zemřela na rakovinu plic ale myslím si, domnívám se že i dlouho chtěla vlastně zemřít, myslím si že ji puklo srdce a nedokázala se už dál dívat na realitu která je. Od svých 15 let trpím paranoidní schizofrenií (paranoia značí obavy, strach, neduvěru, podezíravost...a další příznaky, mezi které patří sluchové halucinace ,,hlasy" a špatná mylná přesvědčení ,,bludy"), dnes přehodnocena na reziduální schizofrenii, trpím též kvuli své celoživotní zkušenosti s domácím násilím post traumatickou stresovou poruchou a panickou poruchou z psychotických schizofrenních atak, upřímně prodělal jsem 3 paranoidně schizofrenní ataky s hlasy se sluchovými halucinacemi a s bludy, tj. s mylným přesvědčením že mě druhý lidé pronásledují a snaží se mě otrávit a zabít. (a skončilo to mou nedobrovolnou ustavní detencí) Tady bych připomněl už Campina právě ve filmu Wimma Wenderse "Palermo Shooting"(2008), který je pro mě příznačný a sleduji v něm jistou paralelu s tím co jsem si do jisté míry svým zpusobem prožíval právě osobně já. Nejvíce jsem v životě brečel při přesvědčení že brzo zemřu, že budu zavražděn a přičemž i že umírám. Vzpomínám si že to bylo při pobytu na ubytovně v Hradci Králové současně při poslechu písní z "Akustického Alba" od ruských Korol i Shut, které se mě tím navždy vryli do srdce a do paměti. Nikdy v životě už nezapomenu na ty obavy a strach z blížící se smrti, které jsem měl, který pláčem a slzami spalovali jak ohen mé srdce.

,,My life was saved by Rock and Roll" (Velvet Underground) tímhle citátem s podtitulem nejprve hudba začíná psát Wim Wenders svuj článek Le Souffle De L'Ange ke svým krátkometrážním filmum k anglo americké rockové hudbě (Wimm si oblíbil kupř. právě Boba Dylana, Jimmiho Hendrixe, Rolling Stone, potom Van Morrisona, Animals, Pretty Things, stejně tak Nicka Cavea, už zmíněné Velvet Underground, Lou Reeda či zejména a především později U2 a nespočet dalších), kterou se nechal Wimm hluboce inspirovat a fascinovat a právě podnítit ke své vášni ,,neustále" cestovat po světě, Evropou počínaje, po Francii, kterou již navštívil především do Rakouska a stejně tak do Portugalska, Japonska, Austrálie a USA. U té cestovatelské vášně, která stála u zrodu jeho prvních road-movie snímku a cestopisných a hudebních dokumentu. I pro mě a pro muj život platí též už slavná věta skupiny Velvet Underground "My life was saved by Rock and Roll". Malé zamyšlení nad Wimmem.

Ptám se sebe kdy se konečně už řádně oficiálně dostanou (k sehnání) na DVD do české distribuce kvalitní filmy Wimma Wenderse "Submergence" ("Až na Dno") a "Všechno je v Pořádku" (nepamatuji si ted z hlavy originální název filmu, pod kterým byl natáčen). Přál bych si tyto filmové snímky skutečně moc vidět a poreferovat, ohodnotit je tu divácky. Recenzovat je tu divácky. Jsem už natolik znechucený a zklamaný převažujícím mainstreamem už naopak jen předražené zábavné té tzv. slavné hollywoodské produkce, vždyt je smutné a pro artové diváky zoufalé že se tyto filmové snímky "Až na Dno" a "Vše Bude v Pořádku" (vlastně neznám ted z hlavy už ani přesný český název) nedostali k uvedení řádně do českých kin! Říkám pryč a konečně k čertu s hollywoodem!! Kde to jsme že v Česku je poptávka jen po mainstreamové filmové produkci, která určuje poměry ve filmové branži a která nade vše rozhoduje pak u diváku. Ano inu když není poptávka na trhu, tak pak není a vlastně nemuže bít už ani nabídka. To je smutnou pravdou!. Jenže to není jen český problém že diváci jsou tupé a slepé a němé mainstreamové ovce, je to celoevropský problém, je to už celosvětový problém. Ptám se kdy se to změní? Zamysleme se laskavě konečně nad tím proč tomu tak je. Já nedávám (na to) ani tak definitivní odpověd, naopak si myslím že spíše se ted už sám sebe správně ptám. Pokládám tu ty správné otázky, at je zodpoví laskavě druhý, mě už to unavuje, kupř. proč už tu není žádná diskuse k Wimmu Wendersovy by mě upřímně zajímalo. Jistě mé komentáře se tu přece ostatními uživateli diskuse vubec nečtou a nehodnotí, píšu je snad do větru nebo sám pro sebe? Píšu je tak trochu už asi jen pro Wimma samotného že?, i když pravděpodobně nemá možnost je číst, inu všechno je to proto pro mě smutný a zoufalí! Stydte se všichni vy lhostejný ignoranti co diskusi k Wimmu Wendersovy tu lhostejně jen přehližíte. Možná za to ,,přece ani" nemužete, vím je to v české povaze bít dnes samolibě lhostejný ke druhým lidem, zvláště k těm kteří jsou už vysoce čestně státně vyznamenáni a vím je dnes tzv. ,,in" bít asociální. To je západním trendem, všechno je dnes přece podle USA jak má bít (že?). Domnívám se proto už že mé komentáře tu jsou naopak velmi už ,,levičácky" prosociální.