Diskuze OSOBNOSTI.cz

To jsem upřímně trochu přehnal, lituji toho, ale nesnesu už tu lehkomyslnost, povrchnost a pokrytectvý (jak své tak i) druhých lidí a Čechu obzvláště zvláště v době kdy lidi ve světě trpí a umírají na covid-19 a zdravotnictví kolabuje si lidi chtěji bohužel dnes dobře užívat a nejlíp se ještě přitom (konzumně) bavit!! Skutečně nevím co by na to řekl WIM WENDERS. Ale mě neskutečně naštvala nepřítomnost jakkýchkoliv komentářu druhých uživatelu diskuse právě k této osobnosti respektované a široce uznávané jak druhými lidmi tak médii krom toho a jiného ověnčené vysokými statními vyznamenáními!!! Bohužel u nás v České Republice WIM WENDERS není prozatím vubec tak široce a populárně medializován jak je tomu v Německu a v jiných zemích!!! To je smutná pravda, svědčí o tom v českém jazyce (v českém překladu) prozatím absolutní, fatální nedostupnost jak knih tak filmu na DVD v české distribuci o WIMMU WENDERSOVY. Převažuje stále americký povrchní a laciný konzum, chtěl jsem říct mainstream!!! Jak dlouho, jak dlouho ještě to potrvá?!!!! Kdy se to konečně změní?!!!, a začne bít u nás na trhu velká, právě už ta největší poptávka po tolik nemedializovaných a spíše raritních a vubec méně známích a vzácných filmech na DVD WIMM WENDERSE s plnou českou podporou a po knížních titulech o WIMMU WENDERSOVY?!!!! Co proto u nás dělá distribuční společnost Art Cam?!!! Bohužel vubec nic!!! To je má omluva i mé vysvětlení zároven, nechci bít za své nenávistné komentáře jen kritizován nebo některými bohužel demagogicky oslavován, chci především aby byli pochopeny v širším kontextu, ale nechci aby byli druhými lidmi už medializovány. Není skutečného ocenění bez tvrdé a přímé kritiky, a stejně tak je tomu opačně. Nechci jen nenávidět, chci především porozumět v širších souvislostech, abych přestal druhé lidi nenávidět. Pro WIMMA WENDERSE navždy s respektem a s láskou!!! Wimme hodně lásky, duvěry, pevného zdraví a štěstí v osobním, v soukromém i v profesním životě ti nejvíce přeji - MARTIN DYNTAR z města Kamenné Krásy z Hořic.

Co bych se přizpusoboval naši swinské české nátuře, když ji osobně nenávidím a pohrdám ji, upřímnou soustrast čechum přeji, protože češi to o sobě bohužel ještě neví že jsou křížencem swině a včely, proto tuto nepříjemnou pravdu sami bohužel neunesou!!

Kde je sakra!!! vubec diskuse k této významné osobnosti ověnčené vysokým státním vyznamenáním??!!! Už jsem ze psaní svých komentářu tu unavený, docházejí mě tu slova, jsem ze svých tolik (připomínám na 80!!!) komentářu emočně vyhořelí a morálně uplně už na dně!!! To jsme češi s malím č!, stydme se všichni za lhostejnost k diskusi k této vyjímečné osobnosti a stydte se za ignorování mích rekordních 80 komentářu k této osobnosti!!!, které měli a mají u vás jenom podnítit zájem o vaši diskusi, nic více, nic mín!!! Ale s typickým českým chtěl jsem říct volem ale řeknu raději s ignorantem člověk asi už nehne že??!!! Typická česká povaha!!! -být slepí, němí, hluchý-, se kterou nechci mit už nic společného!! To se vám to čte že??!!! Když sami ničím do diskuse nepřispíváte!!! Jak ubohé!!! Je to typicky česky ubohý!!!, stejně jako sama česká nátura!!!

,,Film natáčený 'v' Americe je vždy zároven filmem 'o' Americe" (Wim Wenders) ,,Umění nese v sobě touhu po ideálu. Musí vzbuzovat v člověku naději a víru. A to i tehdy, když ve světě, který líčí umělec, nezbývá pro tuto naději místa." (Andrej Tarkovskij) ,,Zlo není dáno v lidech, ale uměrně ve vzdálenosti mezi nimi samími - v nedostatku vzájemné domluvy, vzájemné lásky, nasloucháni si a porozumění." ,,Krom lásky není na světě už nic jiného pro co by stálo za to žít" (Wim Wenders) ,,V lásce je čest, když ta se ztratí, láska bez své osobní cti není nic." (Albert Camus) ,,Poznáme už sami kdy je druhým lidem od srdce lehko a příjemno pohlížet nám do očí." (Lev Nikolajevič Tolstoj) ...jen malé shrnutí těch nejkrásnějších citátu k adventním svátkum! Protože osobně přeji krásné a příjemné prožití vánočních svátku všem lidem s dobrým srdíčkem... a těm se špatnými umysli at Buh zlomí jednu nohu, aby jsme je na ulici rozeznali od druhých lidí podle jejich kulhání... (věta pocházející z filmu "Rabín, Kněz a Krásná Blondýna")

Ale ted prozměnu konečně už vážně. Jsou od Wimma Wenderse pro mě osobně filmové především road-movie snímky ze 7O. let, které mě osobně nesmírně nudí a které považuji divácky za pruměrné a za nezáživné. Jsou to: "Alice in den Stadten" (1973, "Alice ve Městě"), "Falsche Bewegung" (1974, "Falešný Pohyb"), za nějž Wenders obdržel Zlatou Německou Filmovou Cenu za režii, scénář, kameru, střih a pro herecké obsazení, "Im Lauf der Zeit" (1975, "V Běhu Času"), za který Wenders získal cenu FIPRESCI na MFF v Cannes a též ocenění na MFF v Chicagu. Navzdory tomu to nic nemění na tom že mě dodnes snímky vubec neoslovili a osobně nezaujali, osobně bych uvítal delší stopáž záběru překrásné a skutečně podmanivé kamery Franze Lustiga v road-movie snímcích "Land of Plenty" (2003, "Země Hojnosti"), aby toho bylo pro diváka osobně více vidět z překrásné, i když z ,,vyprahlé" z nekonečné americké krajiny a "Palermo Shooting" (2008, "Přestřelka v Palermo"), kde je Franzem Lustigem prozměnu už krásně a pusobivě nasnímané nejen městské historické prostředí Palerma. Tyto dva filmy si jistě zaslouží delší stopáž především vzhledem ke skutečnosti, že právě německý kameraman Franz Lustig dnes zaslouženě patří ke špičce evropských kameramanu. Je bezesporu jedním z nejlepších evropských kameramanu! Nelíbil se mě osobně vubec ani snímek "Der Amerikanische Freund" (1976, "Americký Přítel"), který získal cenu Německých filmových kritiku a další ocenění, ani film "Der Stand der Dinge" (1981, "Stav Věcí"), navzdory už tomu za který Wim Wenders získal Zlatého Lva a Cenu FIPRESCI na MFF v Benátkách i další ocenění v Německu jako například Zlatou Německou filmovou cenu za kameru a další..., nelíbil se mě vubec film "Hammett" (1980). Výjimku hodné pozornosti má u mě jako u diváka Wendersuv road-movie snímek "Paříž, Texas" (1983) -Zlatá palma, Cena Ekumenickej poroty a Cena FIPRESCI či Cena BAFTA za režii a nominace za nejlepší film a adaptovaný scénář a nespočet dalších ocenění- a alegorické "Der Himmel uber Berlin" (1986, "Nebe nad Berlínem") s obdrženou Cenou za režii na MFF v Cannes a s Evropskou filmovou cenou za režii a pro herce ve vedlejší uloze, a k tomu všemu ještě Zlatá Německá filmová cena za režii, ocenění Independent Spirit Award za nejlepší zahraniční film, ocenění asociace filmových kritiku LAFCA a NYFCC, NSFC a řada dalších. Za velmi slabé až podpruměrné filmy od Wimma Wenderse prozměnu osobně považuji "Until the End of the World" (1990, "Až na Konec Světa"), "Lisbon Story" (1994, "Lisabonský Příběh"), "The End of Violence" (1997, "Linie Násilí") a to navzdory Zlaté Německé filmové ceně za režii, která "Linie Násilí" obdržela, a "The Million Dollar Hotel" (2000) bez ohledu už na to že film získal Cenu filmové poroty - Stříbrného medvěda na MFF v Berlíně. To co upřímně milujeme většinou i nekriticky obdivujeme, u mě tomu už osobně naštěstí tak není, já se vždy snažím sjednotit citlivou kritiku s pečlivým oceněním. A jak doufám, při troše štěstí v tom osobně i vynikám.

Wimme tak Hořice jsou městem kamenné krásy, na cestě z tvého Dusselldorfu z Německa do Hořic tě bude podél silnice v Hořicích vítat obří kamenný trpaslík, který moc Wimme nepřipomíná už trpaslíka, tak nebud prosimtě osobně zklamaný a překvapený jako většina obyvatel Hořic. Hořický kamenosochař si nejspíše zaimprovizoval. Wimme nechcete nějaké kamenné sochy k vám do Dusselldorfu? Ale ted vážně! Nikdo z těch soch ještě nevytesal pěknou naježenou Hořickou lišku, a že jich tu Wimme máme nadbytek že nevíme co s nimi a kam s nimi, tak nám utíkají z Hořic kam si a ztrácejí se mě před očima za obzorem a kdykoliv se jich zeptám Wimme právě na tebe tak se sami nejvíce ptají na ledacos, nejvíce právě na Andrease Fregeho, na Die Toten Hosen, na jejich pivo koncertní turné, na modní město, kterým je váš Dusselldorf a na přítomnost andělu v nebi nad Dusselldorfem, a ptají se mě jestli tam není v Dusselldorfu z Hořické kamenné krásy náhodou vytesaný (také) Rainer Maria Rilke. A já pokaždé odpovídám že nevím. Vždycky se ptám a zajímám více o slovansky germanisticky nebo russisticky naježené lišky ještě bez liščat v Hořicích, pomocte prosím někdo s těma liškama. Děkuji! Pro ohodnocení komentáře udělám cokoliv, ohodnotte komentář dalším komentářem. Děkuji! Protože každým dnem děkuji za to město kamenné krásy a za lišky v lese za obzorem. Pomocte jsou plachý, ale bystrý, a stále jsou neustále v pozoru naježený. Skoro téměř jako veverky. Jen se drží více při zemi, ještě jsem totiž nevyděl naježenou lišku na stromě. Vy snad ano? No tak vidíte, a pak kdo si tady vymýšlí. Nežertujte o liškách. Děkuji!

Wimme mám tě rád a hluboce si tě vážím nejen profesí jako filmaře a producenta svých filmu, coby i dokumentaristy, fotografa, spisovatele a pedagoga, který má uctu a respekt svých studentu i široké německé veřejnosti! jak o tom svědčí mnoho vysokých čestných státních vyznamenání! Vážím si tě Wimme jako srdečného, laskavého, čestného a nesmírně upřímného i ke všemu dost odvážného pro mě neobyčejného člověka, který se osobnostně všestraně vzdělává a rozvíjí. Wimme ty jeden i ve stáří naježenej lišáku liščatej proslavil jsi nejvíce Dusselldorf, já snad coby neuspěšný spisovatel osobností.cz svým jménem doufám brzo proslavím Hořice v Podkrkonoší svým hluboce zklamaným i ke všemu neštastným životem. Wimme už ty kamenné sochy nemáme v Hořicích kam dávat! Mám k tobě velkou prosbu, nemužeme proto nějaké ty kamenné sochy (třeba kamenného trpaslíka podél cesty u silnice do Hořic, já bych ho nejradši odcizil a přemístil právě někam do Dusselldorfu) věnovat Dusselldorfu? A spisovatelé v Hořicích tu žádní nejsou, žádné už tu nemáme, tak budu a zustanu nejspíše asi Wimme jediný co jsem ještě nenapsal nic co by Wimme upřímně stálo druhým za řeč! Jsem v krizi se životem, proto jsem též i v krizi se psaním, v krizi se vztahy a v krizi s gramatikou též. Jak v dobrým, tak ve špatným. Doufám Wimme že co ve stáří ted sepisuješ snad brzo v nejbližší době vyjde v českém překladu, mám o tobě Wimme 2 knihy a krom toho právě v českém překladu o tobě nic nadále nevyšlo, a to je velká škoda pro tak neobyčejnou a velkou goethovskou osobnost. Vše o čem Wimme točíš své road-movie filmy se hluboce nějak dotýkají (nejen osobně mého) problému vykořeněnosti a ztráty rodiny i domova a hledání své vlastní identity. Takových lidí a vubec filmařu co o tom pojednávají Wimme moc na světě není, rozumím proto tvé jedinečnosti a nenahraditelnosti druhými lidmi ve společnosti! A to doslova vážně! Wimme ještě čteš J.W. Goetha a Alberta Camuse? Já tu jejich četbu bohužel intelektuálně už nedám, snad jen Puškina mám Wimme nesmírně v oblibě. Ale končím svuj komentář raději dříve než z toho bude další ,,má" nevydařená esej. Prosím ptám se nemáte tu někdo lepší komentář? Těžko si totiž mužu něco nárokovat když to nestojí druhým lidem za řeč. Wimme myslím stále na tebe a tvé filmy, mohl by jsi ještě něco natočit.

Ahoj Wimme, zdravím tě, nemám nic jiného a vlastně nic lepšího na práci než snít o pořádně naježených liškách v Hořicích! Snít se o liškách musí!, a jako velmi neuspěšný ,,spisovatel" alespon uspěšně proslavím Hořice v Podkrkonoší. Že jsem tu byl, žil a snil o liškách! Kdesi za obzorem...

Pomalu sám začínám mít více nejednoznačný, resp. ambivalentní vztah k rockové hudbě, at již se jedná o Die Toten Hosen, TV Smith nebo New Model Army či ruské Korol i Shut. Protože je dnes vědecky dokázáno, že právě poslech klasické hudby rozvíjí logické myšlení lépe než jakkoliv už to dokáže intenzivní trénink mozku samotnou matematikou, protože v nás poslech klasické hudby uvádí v hluboký soulad ,,naše" protikladné či protichudné emoce, a tím využívá naši kapacitu mozku lépe. Respektive jinými slovy tím nás učí využívat náš intelekt lépe (ačkoliv už ho s největší jistotou pravděpodobně nijak nezvyšuje, naše mentální schopnosti ovšem ano), než je a muže tomu bít už při tréninku našeho logického myšlení právě samotnou matematikou. Ta je k tomu totiž velmi osobně přecenována! Matematika totiž k tréninku logického myšlení je nedostačující! V praxi nevykazuje žádné vyšší etické (mravní) hodnoty! Poslech klasické hudby, a je i ta která mentálně též vysoce škodí, jako je v případě poslechu Wagnera a pak i právě tvrdé rockové hudby napříč žánry, nemusí nutně nijak zvyšovat náš intelekt, ale učí nás ho využívat lépe a správně, protože harmonizace protikladných emocí (jakými je radost-smutek, hněv-lítost, touha-strach...) směruje náš intelekt už k tomu, co je největším a kladným rysem melancholiku - a to je analiticky už systematicky rozebírat své osobní pocity a bít schopný spoléhat se plně na své osobní pocity při jednání s druhými lidmi v mezilidských vztazích a tím si teprve utvářet svoji nedirektivní (přímo neřízenou), ale naprosto přirozenou autoritu u sebe i druhých lidí nás směřuje k hledání kompromisu. Jinými slovy což je to nejobtížnější, protože nepřijímáme už druhými lidmi direktivní autoritu, ale utváříme si tím hodnoty přirozené autority. Vezmeme-li si skutečnost, kolik je matematicky (a ekonomicky) vysoce vzdělaných lidí právě ve vysoké politice, kteří už vubec neumějí zacházet se svým vysokým intelektem. Jsou v dusledku neupřímný, prolhaný a bezcharakterní a zkorumpovaný a právě mezi vysokými politiky je statisticky dnes psychologicky objektivně dokázáno že je mezi nimi více samolibě a lhostejně egocentrických a anti-sociálních jedincu (dříve tzv. odborně řečeno psychopatu), kteří jednají už bez ohledu na vyšší etické, to je mravní hodnoty svého osobního svědomí! A tím už právě má podnětná a zajímává i přínosná studie ke klasické hudbě tu končí! Jinak osobně ještě zmíním že mám rád smyčce, především cello, housle i klavír, ale ze všeho nejvíce už nechápu a osobně pohrdám už prázdnou vysamplovanou rytmikou u rappu, techna a hip-hopu, ke kterému patří prázdné nic už neřikající dětinské a pubertální žvanění, především už jen osobní drzost, urážky, vulgarity a sexismus, ale stejně tak poslech nejtvrdší rockové hudby napříč žánry, a upřímně i některých písní a alb mích oblíbených rockových interpretu muže mentálně nám více škodit než bít celkově ku prospěchu.

Osobně cituji Wimma z jeho eseje "Americký Sen" (1984): ,,To nové na téhle (rockové) hudbě bylo: čiré potěšení ze života. Nevyžadoval se žádný ,náročný' kulturní prožitek, jenom zcela přítomné, zcela fyzické obyčejné a přímé žití. To pro mne bylo nové. Později se zpívalo v jedné písni od Velvet Underground: ,Rock 'n' Roll has saved my life...' Ani pro mne o tom nemohlo být sporu. A ač to nebyla přímo záchrana života, tedy alespon záchrana PŘED jiným neradostnějším životem. Že tahle hudba přicházela z Ameriky, nebylo po předchozích zkušenostech, jež jsem odtamtud znal, po kreslených seriálech a filmech, nijak udivující. Amerika byla zemí (téhdy nových možností), která mou představu o potěšení teprve jasně definovala. Tam v Americe se zdálo být všechno otevřené. Nejasně jsem věděl: tam nebylo, na rozdíl od poválečného Německa (už neustále) co přede všemi tajit a co skrývat." (sám Wenders tím má především už na mysli rasovou genocidu -vyhlazení židu-, resp. jinými slovy Holocaustu coby zločiny proti lidskosti u fanatického nacismu v Německu) Nakonec právě ona slavná věta Velvet Underground stála u zrodu jeho prvních road-movie snímku a u jeho vášni chtít ,,celosvětově už" cestovat, chtít osobně poznávat i prožívat odlišnou a jinou životní uroven mnoha cizích zemí právě za hranicemi Německa i Evropy. Wim sám to štěstí v životě na rozdíl od druhých lidí měl. (Wim svou osobní esej "Americký Sen" s podtitulem "Nezvěstný" psal v březnu - dubnu roku 1984)