-
Je poslední den v roce 2014. Zítra budeme po půlnoci zase o rok starší. Čekala jsem o Vánocích na ten nejkrásnější dárek....že mi napíšete. Nevím proč se tak nestalo...asi moc práce. Tak budu čekat dál, jak říkala moje babička " ten kdo počká, ten se dočká". Přeji Vám v příštím roce jenom to dobré. Marie
-
Dobrý den Zdeňku,
moc si vážím Váš přístup k dětem, které nějakým způsobem nemají snadný život. Je mi 47 a dnes, kdy dcera přítelkyně, jelikož pracuje jako sociální pracovnice bere malého klučiny z dětského domova na víkendy, jsem si začal uvědomovat, jak děti bez rodičů a staří lidé "bez dětí" jsou na tom. Bereme si pětilého chlapce romského původu z dětského domova a po několika měsících mám přirostl tak k srdci, že nechápu proč jeho asi deset sourozenců je v dětském domově, kde strádají. Je otázkou jak naše společnost řeší problematiku dětí o které rodiče jeví sporadický zájem. Byl bych rád, kdyby někdo začal se zajímat ne pracovně, ale spíš srdcem o tom, jak řešit problematiku dětí, kteří jsou v dětských domovech a v osmnácti je pošlou "do světa" kde by se měli živit, ale nic neumí, nikdo o ně nejeví zájem a navíc jsou bez prostředků a domova. Nevím na které politiky, osobnosti se obrátit, aby se společnost začala zaobírat i touto problematikou. Vím, je to asi málo, že píšu, ale když jsem viděl šťastné oči Ronalda, když dostal několik dárků, tak musím psát. Chtěl bych těmto dětem nějakým způsobem pomoci, protože vidím, že "rodiče" je nikdy nebudou mít rádi jako své dědi.Co s tím? Děkuji a přeji pohodové svátky -
Vážený Pane Zdeňku, chtěla bych Vám popřát Krásné Vánoční svátky v kruhu Vaší rodiny, hodně zdraví a lásky k tomu. Člověk již nepotřebuje v našich letech žádné okázalé dary ale hlavně zdraví, štěstí a pohodu. Poslala jsem Vám tu pohádku na DJC. Těším se na odpověď. Marie *3*
-
Přeji krásný a pohodový advent. Nějakou adresu jsem našla, pohádku pošlu do divadla. Marie *14*
-
Vážený Pane Zdeňku, dejte mi nějaký kontakt kam Vám mám tu pohádku poslat. Ráda bych Vám udělala radost. Vaše dlouholetá obdivovatelka a opravdová kamarádka. Marie
-
Vážený Pane Zdeňku, napsala jsem pohádku a chtěla bych Vám ji poslat, je potřeba k ní napsat scénář. Věřím že to dokážete. Ráda bych Vám k tomu napsala pár slov. Na jakou adresu mám knížku poslat ? Marie
-
Vážený a milý Pane Zdeňku, mám velikou radost že již nepíšu jako anonym ale podařilo se to ! Chtěla jsem se přihlásit již dávno ale nějak se mi to s tou adresou nedařilo. Po takové dlouhé známosti, jsem Vaše obdivovatelka již dlouho, můžete mi také někdy odepsat. Moc se omlouvám že jste byla moje "vrba" do které jsem šeptala svoje radosti a smutek. Posledně jsem Vám psala že jedu rodičům na hrob. Vzala jsem si sebou 3 CD které jsem si koupila od Reader's digest. Sice to nebyla levná záležitost...ale stálo to za to. Seděla jsem v zimě v domečku po rodičích a přehrála všechny 3 Vaše CD Uhlíř a Svěrák, Zpíváme nejen s hodinou zpěvu. Byla to nádhera a zase žiju !! Když se zamiluje kůň a dělání byla samozřejmost ale ty co jsem neznala, voda, voděnka, horská voda, vlčí mák ,mne vzaly za srdce, babičko neskuhrej, mne rozesmála a mravenčí ukolébavka se mi zdála. Tak díky, příteli a zase na shledanou. Marie
-
Posílám pozdrav a přeji samé krásné podzimní dny, Pane Zdeňku. Chtěla jsem se přihlásit a ne psát jako anonym...ale nešlo to. Snad se mi to podaří příště. Zatím bojuji s technikou. V naší rodině jsou moderní tablety, PC, a jelikož jsem již nějaký pátek z práce, mám s tou technikou problémy. Takovou malou pohádku jsem napsala a musím s tím něco udělat. Teď máme dušičky, pojedu do hor, zapálit svíčku rodičům, které jsem tolik milovala a oni mne už nikdy nepohladí. Ale život jde dál. Pak se ozvu. S přáním pevného zdraví. Marie
-
Vážený. Měl by jste napsat scénář o lidech, kteří hledají zaměstnání. Ale opravdu hledají. Jak je nutí pracovat na černo, jak je nikdo nechce, protože nejsou zdrav.postižení, nejsou důchodci nebo nemají známé a příbuzné na správných místech. Jak se k nim chovají ti, kteří už práci mají a dělají ze sebe pánybohy. Vždyť polovina národa pracuje za minim.mzdu a zbytek na ruku. Jsem obyčejná ženská, profesí účetní, ale mohla bych vyprávět jak ten náš kapitalismus vlastně funguje. Je to ostuda.
-
Tak milý Pane Zdeňku, konečně jsem včera byla s vnoučaty na Vaší nové pohádce "Tři bratři". Jednoznačně řečeno, nádhera. Děj plný zvratů a výbušných událostí. To má i dnešní dobou znuděný Čech, na co koukat. Velice se mi líbily všechny tři pohádky. Samozřejmě nejvíc ta poslední o Marušce, jak ji její ženich dvakrát hledal a potřetí to nevydržel a konečně ji našel. Děti si odkroutily první týden v první třídě a pohádku měly za odměnu. Jenom bych chtěla podotknout na účet Pana režiséra že zlo se nemusí vždy vyjadřovat něčím šeredným a ošklivým. Jako Pan Lábus ježibaba a vlk strašidlo. Děti byly zděšené. Ono v tom kině při malém osvětlení to vypadá jinak než když se to filmuje. Děti musí vědět že zlo někdy vytváří úplně něco jiného se špatným charakterem. Nesmí se nechat nachytat ani milou tvářičkou ani na bonbony. Je krásné, že ve Vašich pohádkách všude zvítězilo dobro. Ze srdce si přeji ať zlo navždy pomine. Mějte krásné podzimní dny a užívejte na chaloupce čerstvý vzduch. Já se chystám na houby. Také jsme s dětmi napsaly pohádku v horách, v postýlkách navečer o ní diskutovaly. Dáme Vám ji přečíst. Buďte zdráv. Marie
