Východní Německo opustilo v letech 1953 – 61, když ještě nebyla v Berlíně spuštěna železná opona, na 2,6 milionů lidí. Je pozoruhodné, že podle komunistů tam měl být ráj na zemi. Ale lidé jim jaksi utíkali. Tak sáhli k řešení jim vlastnímu a postavili v Berlíně velkou zeď, která měla útěkům zabránit. Normální režim se snaží o zlepšení života lidí. Komunisté staví zdi a brání svým poddaným v cestě za svobodou. Také vraždili ty, kteří s nimi v jejich koncentrácích žít nechtěli. Jen u Berlínské zdi bylo zabito kolem dvou set lidí. Oni připomínají popleteného krále z pohádky Pyšná princezna, který udělil svobodu staré chůvě tím, že jí dal pilník. Rudí zločinci, zase řeší problémy, tím, že staví zdi a zakazují lidem cestování. Nikoliv tak, že by se snažili seriózně zabývat příčinami emigrace.

Komunistům nevadilo, že Sýrie a Egypt ukrývaly nacistické válečné zločince, kteří měli na svědomí vraždy milionů lidí. Naopak pomáhali cvičit arabské teroristy, jeden z výcvikových pro palestinské zločinecké bojůvky byl i nedaleko moravské metropole v Zastávce u Brna. Právě tady se nacházejí zárodky islámského radikalismu, protože v boji proti Izraeli byl dobrý každý, kdo je nenáviděl a jakýkoliv způsob. Výsledkem bylo brutální násilí na Židech po celém světě včetně vražd izraelských sportovců na letní olympiádě v Mnichově. Spoluviníky těchto zločinů jsou rovněž komunisté, kteří podněcovali antisemitismus. Inu komunisté a nacisté jednou gangsterskou bandou jsou.

V roce 1956 napadli Rusové Maďarsko, kde pomocí brutálního násilí svrhli zákonnou vládu. V roce 1979 pak za Brežněvovy éry vpadli do Afghánistánu, kde se zbavili nepohodlného prezidenta a dosadili svoji loutku. Při této agresi zahynulo během následujících deseti let na milion lidí. Dále nesmíme zapomínat na ruskou podporu tzv. národněosvobozeneckých hnutí v Asii a Africe, ve skutečnosti se ovšem jednalo vrahy a teroristy. Dokazuje to i příklad alžírské tzv. Fronty národního osvobození, francouzsky Front de Liberation Nationale (FLN), kterou slušní Francouzi právem pokládali a pokládají za zločineckou organizaci. FLN údajně v padesátých a šedesátých letech minulého století zápasila za svobodné Alžírsko zbavené francouzské vlády. Její boj se však rovnal masovému vraždění francouzských civilistů bez rozdílu věku a pohlaví žijících v Alžírsku a také Alžířanů, kteří ji odmítali.

V srpnu 1955 hrdlořezové z FLN v Ain-Abid u Constantine doslova rozsekali na kusy 37 Evropanů, z toho deset dětí mladších patnácti let. Muži měli useknuté ruce a nohy, děti roztříštěné hlavy a vyhřezlé mozky, ženy rozpáraná břicha a vyvrhnutá střeva. Jedna běloška měla rozříznutou dělohu, do níž vrahové nacpali její pětidenní rozřezané novorozeně. To bylo horší jak řádění SS za II. světové války, ovšem komunistům a jejich stoupencům nevadí. A dokonce tyhle zločince obdivují.

Nicméně pro komunisty jsou jakékoliv zločiny legitimní, pokud slouží jejich zvrhlým cílům a tak se Vojtěchu Filipovi nelze tolik divit. Jenomže tolerování lháře na vysokém postu v Parlamentu, který podle tvrzení některých obyvatel Českých Budějovic, kde žije, udával jako podnikový právník Sfinxu StB lidi za tři stovky měsíčně, rozumné není.

Dělníci i zaměstnanci v administrativě pracovali šest dní v týdnu a více než deset hodin denně. Bydleli v přeplněných komunálních bytech, ubikacích i zemljankách, protože žádné byty se pro lidi tehdy v Rusku nestavěly. Typický moskevský komunální byt popsala přední sólistka Velkého divadla Galina Višněvskaja, která se do něj s manželem nastěhovala v roce 1952. Za carské éry to byl luxusní sedmipokojový byt, avšak za bolševiků v něm žilo 35 lidí. Jedna až dvě rodiny obývaly jednu místnost, záchod, koupelna a kuchyně byly společné. Takže ráno bylo třeba vystát nejdříve frontu před záchodem a potom v koupelně na umytí rukou a vyčištění zubů.

Sovětští komunističtí vůdci hlásali rovnost všech lidí, ale sami byli daleko horší než jimi tolik kritizovaní kapitalisté. Jedny tzv. podsovětské lidi ruský stát ničil a nechal bez zájmu umírat v lepším případě živořit, těm druhým sovětským nomenklaturním kádrům dal bez zásluh obrovský luxus. Měli své vlastní neveřejné obchody s potravinami i dalším zbožím, krejčovské a obuvnické dílny, restaurace a všechno, co potřebovali, jenom v té nejvyšší kvalitě a za nízké ceny. Bydleli v přepychových vilách, jezdili odpočívat na okázalé chaty, k dispozici jim byly zástupy služebnictva, auta s řidiči, bývalé carské paláce na Krymu, vlastní sanatoria a nemocnice.