Nesmělo se o tom dříve mluvit, ale též letectvo Rudé armády útočilo od února 1945 až do konce války na české země. Problematické ovšem bylo jeho bombardování našich měst ještě 9. května, tedy den po kapitulaci německé armády.

Dříve se zveličovaly hlavně americké nálety na Protektorát Čechy a Morava. Historici už dávno vyvrátili idiotské komunistické pomluvy, že se jednalo o úmyslné vyřazování hospodářství nepohodlné konkurence. Ví se, že bombardování Prahy 14. února 1945 bylo důsledkem tragického navigačního omylu, nádraží v Českých Budějovicích a Českých Velenicích zničily americké letecké svazy na žádost velení Rudé armády, které chtělo zabránit přísunu německých posil k Vídni a na plzeňskou škodovku padaly bomby proto, že to byla tehdy zbrojovka vyrábějící pro nacisty.

Cílem ruských náletů se stalo desítky českých a moravských měst a zahynulo při nich minimálně třináct set lidí. Jak ale uvedl historik Michal Plavec z Národního technického muzea v pořadu České televize Historie.cs, v tomto počtu nejsou zahrnuty oblasti bombardování v Sudetech na Liberecku a Českolipsku. Takže mrtvých bude s vysokou pravděpodobností daleko víc. Touto problematikou se také nedávno v publicistickém pořadu Reportéři ČT zabýval redaktor Karel Vrána.

dotaz už UA vrátila Slovensku zakarpatsko?

To je ovšem jasný důkaz okupace, Rusové na cizím území potlačují domácí odboj. A v červenci 1945 při jednom takovém zátahu povraždily jednotky ruské komunistické policie 592 bezbranných civilistů u městečka Augustów nedaleko hranic s Litvou. Rusové přišli v noci, obklíčili dům, přítomným mužům řekli, aby se oblékli, že půjdou k výslechu, a brzy se vrátí. Ve skutečnosti byli tito lidé popraveni a pohřbeni neznámo kde. Připomíná to něco? Jistě! Nacistické šťáry jako přes kopírák. Rozdíl by akorát v tom, že Němci likvidovali rasově méněcenné jedince, kdežto Rusové pro změnu zabíjeli lidi z nesprávné „třídy“. Obojí teror měl společné jedno, vraždy lidí nikoliv kvůli tomu, že by se něčeho špatného dopustili, ale kvůli příslušnosti k nesprávné lidské skupině. Pro srovnání, v červnu 1942 postříleli nacisté v českých Lidicích 173 mužů.

Je to jeden z nejhorších zločinů ruských komunistických zločinů v Polsku. V červenci 1945 oddíly rudé policie NKVD povraždily v okolí městečka na polsko-litevských hranicích téměř 600 lidí.

O této kauze se zmiňuje polský historik Grzegorz Motyka v článku s příznačným názvem Osvobození nebo nová okupace v sobotní příloze Lidových novin Orientace. K tomu není co dodat. Zatímco v případě Československa se dá ještě s přivřenýma očima přijmout teze, že Rudá armáda nás osvobodila, kdežto Sovětský svaz okupoval. U našich severních sousedů panuje shodný názor, německou nacistickou okupaci vystřídala ruská komunistická.

Rusové se v Polsku chovali jak v dobyté zemi, rabovali, ale především zabíjeli, zatýkali a deportovali do gulagů hrdiny polského nekomunistického odboje ze Zemské armády. Násilím byla Polsku vnucena komunistická vláda, kterou nikdo nechtěl.

Proto také z Polska nemohly odejít sovětské ozbrojené síly. Sám Stalin varoval polské komunisty. „Vy teď máte takovou sílu, že když řeknete dva krát dva je šestnáct, tak vám to vaši protivníci odsouhlasí. Nicméně jakmile by se stáhla sovětská vojska, tak Vás postřílí jako koroptve.“
Ruští komunisté pokračovali v roce 1945 v Polsku v nacistické politice teroru. Důkazem tomu byly tzv. protipartyzánské akce oddílů hrdlořezů s NKVD. Proti polským nekomunistickým odbojářům sice rudý režim zpočátku nasazoval jednotky Polské armády, ale tyto akce končily fiaskem, protože polští vojáci odmítali bojovat v lesích proti svým krajanům. Tak do toho museli jít Rusové.

Připojení k Sovětskému svazu většina Rusínů odmítala, do Rudé armády se téměř nikdo nehlásil a tak do ní byli mladí muži verbováni násilím. To byl i Mondičův případ. Ten také přibližuje situaci Rusínů, kteří se rozhodli po maďarské okupaci v roce 1939 emigrovat do SSSR. Dopadli tragicky, Rusové je považovali za špiony, zavřeli do gulagů, kde jich tisíce zemřely. Mondičův kamarád dokonce popisuje situaci, když je vedli komunističtí dozorci na nádraží do transportu a najednou stráže zjistily, že dva muklové chybí. Vyřešily to jednoduše, na cestě potkaly nějaké dva dělníky, tak je nahnaly mezi vězně a deportovaly s nimi. Počty musely sedět, jinak by strážní sami skončili v gulagu. Tohle ovšem předčilo i nacistický teror.

Mondič měl co dělat, aby působení ve SMERŠI přežil, psychicky se nezhroutil a nespáchal sebevraždu. Jeho slova mluví za všechno: „Nadšení Čechů neznalo mezí. Vítali nás jako osvoboditele, jako zachránce a dlouho očekávané hosty. Ale my jsme nepřinášeli svobodu. Nesli jsme sebou smrt, vždyť jsme smeršovci. Co je nám do těch usmívajících se svátečně oblečených děvčat a chlapců? My se musíme dostat do Prahy, zatknout tisíce lidí a potom je vyslýchat, mučit a nakonec zabít. Zabít“

Ano, Mondič to sám přiznal. Rusové nám nepřinesli svobodu. Smeršovci stejně jako gestapáci při výsleších brutálně mučili Čechy, Slováky a Poláky, často dřívější hrdiny protinacistického odboje. Ti na následky zvířecího zacházení v mnoha případech umírali. Na to Rusové neměli žádné právo, protože tito lidé spadali pod jurisdikci místních orgánů. To dokazuje jedno, že se u nás nechovali jako osvoboditelé, ale noví okupanti. Rusové zavraždili a unesli z východní Evropy do gulagů desetitisíce lidí. Nacisté a komunisté byli, jsou a budou stejnými zločinci.

http://www.novarepublika.cz/2016/07/ministerstvo-zahranici-usa-rozhnevala.html

Kniha SMERŠ Rok v táboře nepřítele od Nikolaje Siněvirského rozbijí napadrť tvrzení, že Sovětský svaz nás v roce 1945 nezištně osvobodil. Rusové totiž u nás řádili stejně jako předtím nacisté.

Michail Mondič, rodák z Podkarpatské Rusi, z vesnice Nankova nedaleko Chustu, používal krycí jméno Nikolaj Siněvirskij, aby zmátl sovětské komunistické úřady. Kdysi totiž studoval v Praze a stýkal se s tamními ruskými emigranty. Tato publikace, kterou letos vydal Ústav pro studium totalitních režimů v Praze, je vlastně Mondičovým deníkem z let 1944 – 45. Dotyčný v té době sloužil v zvláštních jednotkách sovětské kontrarozvědky Smerš (zkratka z ruštiny směrt špionam), které se vyčlenily z NKVD, jako překladatel. Uměl totiž plynně více jazyků, mimo jiné česky, slovensky, polsky, rusky, německy a tak jej ruští vyšetřovatelé potřebovali k tlumočení při výsleších.

https://vlkovobloguje.wordpress.com/2016/06/30/konecne-opravdu-dobra-zprava/

Návrat do neblahých komunistických časů připomínají návrhy, které by měly omezit cesty Rusů za vzděláním a sportem do zahraničí. Jenže tohle je cesta do pekel a Putinova říše těmito nesmysly dokazuje svoji slabost a ubohost.

Jedno z nejzákladnějších lidských práv je rovněž právo na svobodu pohybu, kdy každý má právo svoji zemi svobodně opustit a kdykoliv se do ní vrátit. To je obsaženo v mnoha mezinárodních úmluvách, jejichž signatářem je i Ruská federace. Ta by tak porušila své vlastní závazky, i když v jejím případě by to nebylo nic nenormálního.

Komunisté tak jenom potvrdili (i když to jistě nechtěli) slova bývalé ruské miss Natalii Pereverzevové: „Mé Rusko nedokáže pomoci starým lidem a sirotkům a jako z potápějící se lodi z něj utíkají inženýři, lékaři i učitelé, protože nemají z čeho žít.“ Nejlepším řešením by bylo vytvořit ruské elitě takové podmínky, aby zůstala doma a neodcházela. V opačném případě jim nebránit v tom, aby šli za lepším. To je normální řešení v každé civilizované společnosti. Ale zákazy a výhružky jsou jaksi jednodušší.

Byl bych rád kdyby nám slečna Křenková nezasí.ala diskuse tapatema z historie.Hlavně ona která nezažila ani zlomek toho co nám sem dává.Tudíž nemá sebemenší ponětí o čem píše.Diky

https://vlkovobloguje.wordpress.com/2016/07/14/skutecne-vysetrovani-z-otevrenych-zdroju-versus-vysetrovani-otevrenych-zdroju-a-la-bellingcat/

Pravdou je, že ruský prezident Vladimír Putin se zhlédl v Adolfu Hitlerovi a v případě pobaltských republik kopíruje nacistického diktátora v jeho agresivitě vůči Československu na podzim roku 1938. Zásadním shodným znakem je v obou případech zneužívání národnostní menšiny. Je známou skutečností, že hitlerovské Německo mohutně šířilo nesmysly o útlaku Němců v Sudetech a teroru vůči nim ze strany české většiny. Současná putinovská propaganda si počíná naprosto stejně ohledně Rusů v Pobaltí.

V dalším kole začaly ze strany Německa výhružky vůči naší vlasti. K tomu samému už sáhli také Rusové, kteří rovněž hrozí Litevcům, Lotyšům a Estoncům násilím.

V českém pohraničí později začala hybridní válka, kdy jednotky tzv. sudetoněmeckého Freikorpsu (něco jako dobrovolnické sbory, v nich sloužili i němečtí vojáci z Říše bez označení) útočily na čs. ozbrojené složky a terorizovaly místní české obyvatelstvo. K tomu ještě v Pobaltí nedošlo, nicméně vynikající světový šachista a zásadní oponent současného Kremlu Garri Kasparov ve výborném rozhovoru pro Reflex tuto možnost připustil. Podle něj si Putin přímý vojenský útok na členské státy NATO nedovolí, nicméně vyslání nějakých těch zelených mužiků u něho vyloučit nelze. Tomu je ovšem třeba zabránit i za cenu drastických opatření vůči Rusům v Pobaltí.

Rusové mají v Pobaltí standardní menšinová práva obvyklá i v jiných zemích. Je také třeba rozlišovat mezi Rusy a jejich potomky, kteří tam žili do roku 1940 a těmi, kteří se tam přistěhovali za ruské komunistické okupace v letech 1940 - 91. Ti první dostali tamní státní občanství bez problémů, ti druzí je dostávají postupně po splnění zákonem stanovených podmínek, které se od těch českých moc neliší, tedy se například vyžadují složení zkoušky ze státního jazyka a slibu věrnosti příslušné pobaltské republice. Právě problematiku státního občanství muselo Pobaltí upravit tak, aby bylo kompatibilní s právem Evropské unie, což se stalo.
V Pobaltí existují ruské školy, ruská média, ruské kulturní instituce a rusky se mluví zcela svobodně. Všude, kde žije ruská menšina, jsou k dostání noviny a časopisy v ruštině. Rusky vysílají i místní televize a rádia.

Rusové se v komunistické éře vůči Litevcům Lotyšům a Estoncům dopustili v Pobaltí zločinu genocidy. Jejím důkazem jsou tato čísla. V roce 1940 před začátkem sovětské okupace žilo v Lotyšsku 75% Lotyšů z celkového počtu obyvatel, v roce 1991 při obnovení nezávislosti pak pouhých 52%. V Estonsku žilo v roce 1940 90% Estonců, v roce 1991 pak už jen 65%.

Nelze se tomu divit, vždyť výsledkem pouhé roční ruské okupace Litvy, Lotyšska a Estonska v letech 1940-41 bylo ruskými komunisty 170 tisíc zavražděných lidí, což v poměru k počtu obyvatel předčí ztráty Československa za nacistické okupace v letech 1939 – 1945.

Pobalťanům se za ruské nadvlády razantně snížila životní úroveň, obchody dříve plné zboží začaly být prázdné a objevily se pro socialismus typické fronty. I když za nedostatek zboží v Pobaltí mohly i komunistické špičky z jiných míst Sovětského svazu, které zde skupovaly to, co u nich doma kvůli předchozí komunistické devastaci už nebylo k dostání.

Moji Kritici namítají, že účelově zaměňuji Rusko za Sovětský svaz. Nikoliv. Současné putinovské Rusko se hlásí k odkazu SSSR a Rusové nebo lidé jednající v duchu ruského šovinismu říznutého rudou příchutí tuto zemi ovládali. Podle Dějin Ruska 20. století, které editoval profesor Andrej Zubov, tvořili jednotky sovětského komunistického gestapa NKVD z 77% etničtí Rusové, čili svádění komunistických zločinů na neruské národnosti SSSR neobstojí.

http://www.ac24.cz/zpravy-ze-sveta/8371-putin-vyslovil-obavy-v-souvislosti-s-ostrelovanim-donbasu-ukrajinskymi-silovymi-slozkami

Stalinovo komunistické Rusko se stalo jediným státem, který nedodržel slib o poválečné obnově tehdejšího Československa v předmnichovských hranicích. 29. června 1945 jsme definitivně přišli o Podkarpatskou Rus.

Toho dne to stvrdila mezistátní „dohoda“ respektive spíše vnucený diktát Sovětského svazu Československu, loupež našeho nejvýchodnějšího území- Podkarpatské Rusi, později nazývanou Zakarpatská Ukrajina. Sovětský diktátor Josef Stalin se sice v rozhovoru s čs. prezidentem Edvardem Benešem vymlouval na to, že si toto území vyžádala Ukrajina, ale to byla jedna z jeho mnoha lží. Bez souhlasu Kremlu nebyla tato změna možná. I sám Beneš později nakonec trpce přiznal, že mu komunisté včetně Stalina a Gottwalda nestále lhali a označil je za podlé darebáky.

Rusíni z toho byli zklamaní. Velká většina z nich chtěla zůstat v Československu a Sovětský svaz je vůbec nelákal. Zvláště potom, co k nim na podzim čtyřiačtyřicátého roku dorazila Rudá armáda, jejíž vojáci zde masově rabovali, loupili, znásilňovali a také vraždili. Brzy zde začaly typické sovětské komunistické represe vůči nevinným lidem, stačilo, že člověk měl jednu krávu a už byl prohlášen za kulaka. Mnozí místní lidé pak po brutálním mlácení při výsleších na NKVD s láskou vzpomínali na zlaté české četníky.

Navíc Rusové hned po příchodu na Podkarpatskou Rus porušili dohodu s čs. vládou, podle které měly být na našem osvobozeném území ustaveny československé orgány. Londýnská vláda tam sice vyslala své zástupce, ale těm sověty dosazené úřady bránily v činnosti.
Velká Británie a Francie jsou právem kritizovány za to, že připustily Mnichovskou dohodu, která nám sebrala Sudety. Jestliže jim tedy vytýkáme toto selhání, kdy naše území přidělily bez našeho souhlasu cizím státům, pak musíme ještě tvrději kritizovat Sovětský svaz, který východní část naši země uloupil sám, a tudíž nedodržel slib, že garantuje obnovení čs. republiky v předmnichovských hranicích.

http://svobodnenoviny.eu/rusko-neni-nas-nepritel-to-usa-eu-mmf-sb-a-klub-bilderberg-chteji-valku/

Němci v říši vykřikovali, že jejich soukmenovci jsou utiskování v Sudetech brutálními Čechy. Jistě národnostní politika předválečné první republiky vůči třímilionové německé menšině nebyla dokonalá, ale v Evropě patřila k tomu lepšímu. A je pravdou, že některá zaměstnání (ve státní správě) Němci dělat nesměli. Nicméně řev z Berlína o jejich útlaku byl dílem goebbelsovské propagandy.

Současní kremelští vládci se opět ukazují jako pilní žáci nacistického ministerstva propagandy a rovněž cosi vykřikují o útisku svých krajanů v Pobaltí. Pravdou však je, že Rusové tam mají standardní menšinová práva obvyklá i v jiných zemích. Existují zde ruské školy, ruské kulturní instituce a rusky se tady mluví zcela svobodně. Všude, kde žije ruská menšina, jsou k dostání noviny a časopisy v ruštině. Rusky vysílají i místní televize a rádia. Ruské politické strany a hnutí zcela svobodně kandidují v pobaltských zemích do parlamentů i obecních zastupitelstev.

Důležitým argumentem Čechů proti německé propagandě se stal fakt, že v čs. vládách v meziválečné éře byli i němečtí ministři. A Lotyši mohou rovněž právem namítnout, jaký je to u nás útlak ruské menšiny, když primátorem hlavního města Rigy je etnický Rus Nil Ušakov. Ruské starosty ovšem mají i další města a obce v Litvě, Lotyšsku a Estonsku. Těžko tedy může být utiskovaná národnostní menšina, která je ve vládě nebo jejíž představitelé zastávají posty starostů a primátorů.

Čili Putin a jeho nohsledi se evidentně chovají jako nacisté před II. světovou válkou.
Nicméně jeden rozdíl ve prospěch Pobaltí naštěstí existuje. Zatímco nás spojenci v neblahém osmatřicátém lidově řečeno hodili přes palubu, NATO už dalo jasně a důrazně najevo, že Litvu, Lotyšsko a Estonsko bude v případě agrese bránit a to je dobře. Mnichovanství se nesmí opakovat!

Bývalý soudruh KGB Vladimír Putin se evidentně zhlédl v německém vůdci Adolfu Hitlerovi. Jejich postup je stejný jako přes kopírák. Oba dva zneužívají národnostní menšiny vůči místním vládám. Nejdříve následují jakoby starost a obavy, pak lživé obviňování z jejich útlaku, později vyvolání nepokojů a nakonec přímá agrese. K té v našem případě nedošlo jenom proto, že Československo tehdy na podzim roku 1938 přijalo potupnou Mnichovskou dohodu, která mu nařizovala odstoupení pohraničních oblastí s více než padesátiprocentním podílem německého obyvatelstva.

Slovní útoky nacistů brzy přerostly v provokace vůči Československu. I tady Rusové své německé vzory pilně následují a v nedávné době se dopustili několika drzých vyzývavostí vůči pobaltským republikám. Mezi ně patří únos estonského policisty Estona Kohvera z estonského území a nezákonné zadržení litevské rybářské lodi Juros Vilkas (Mořský vlk) v mezinárodních vodách ruskou pohraniční stráží. To jsou ovšem jen dva příklady zločineckých praktik Moskvy a hrubého porušení mezinárodního práva.

http://cz.sputniknews.com/politika/20160712/3522650/tsipras-rusko-spoluprace-obama-veceri.html

Nacismus a komunismus jsou srovnatelná zla, přitom rudí mají na svědomí více zavražděných lidí než stoupenci Mein Kampfu. Navíc komunistický režim u nás trval přes čtyřicet let, zatímco nacisté nám vládli zhruba šestkrát kratší dobu. Obě totality toho mají hodně společného, vládu jedné ideologie, pronásledování, útisk a vyhlazování celých skupin obyvatel, v případě nacistů rasově nevhodných, u komunistů pak těch z nesprávných tříd. Oba režimy zavedly tuhou cenzuru a omezovaly lidská práva svých občanů, viz hrubé zásahy do majetkových práv, nemožnost dovolání se spravedlivého soudního procesu, zrušení svobodného cestování atd.

Zrůdy z Jáchymova a dalších komunistických lágrů byli stejné bestie jako dozorci z nacistických koncentráků, je tedy s podivem, že Ti, kteří žijí, jsou dosud na svobodě. Němci nám dali příklad, že zlo se trestá, a to přesto, že zločinci jsou už velmi staří. Proto bychom je měli následovat. Na to, že i naši komunističtí zlosyni také nejsou nejmladší, nehleďme. Oni rovněž, když mučili své oběti, nebrali na ně žádné ohledy.